PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI

Karel Toman

PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI
Noc míjí. A jak vítr stená, tvůj pláč mým nitrem zostra zní, smuteční vrbo, zasazená do dlažby čtvrti tovární. Oh smutek věcí, smutek duší a smutek marné revolty v hodině pozdní prudčej’ vzruší. Zbývá jen stisknout horké rty. Tak bloudím v sněžných vločků tanci a hledám rytmus pro svůj žal. Den vydráždil mne. Dissonanci v mém nitru večer neuspal. Lucerna tichá šeptala mi v ztraceném koutě předměstí tvůj život. Klesáš pod ranami. Kdo pomůže kříž donésti? Invektiv sykot hlavou letí a mstivých veršů vzteklý vír, jenž sílu nevdechne v tvé sněti a tvojí duši nedá mír. 48 Mé srdce vichří. Vítr stená a v něm tvůj pohřební zpěv zní, smuteční vrbo, zasazená do dlažby čtvrti tovární. 49