POLE

Xaver Dvořák

POLE
Jde Kristus rozsévač a seje v líchu nebeské sémě v bílý den; jde Satan v noci soumraku a tichu a mísí lstivě koukol do semen! – Na poli světa za rosy a deště já rostu silou rašící a zdám se osením, však nevím ještě: jsem jenom koukolem, či pšenicí? A zraji na výsluní ze dne ke dni, čas zvolna polem přechází; však myšlenka, ach, na žeň na poslední vždy v hloubi srdce mne až zamrazí! Andělé-ženci, v rukou srpy zlaté, už dávají se na pochod; pod jejich kroky oblaky jsou vzňaté; ó běda všem, kdo nejsou dobrý plod! Ty, vlídný Hospodáři, z jehož dlaní přichází milost dařící, dej, v hodinu ať svého tady zrání ne koukolem, však tvou jsem pšenicí! 58