KOMIK.

KOMIK.
Má příjem dnes a vtipy pohotově; tak hrou svou četné obecenstvo baví, že po každém se pohybu či slově hned potlesku naň snese příval pravý. Hra skončena – a síní nepřehlednou dav obecenstva tleská, hřmoty tropí, chce miláčka zřít svého ještě jednou; než marně, – komik zmizel beze stopy. Ten klikatými spěchá uličkami; ni času neměl svléci masku svoji; 26 teď zastavil se, – před ním domek známý; jen okamžik – a ve své jizbě stojí. „Co Katuška?“ rty pracně vyrazily. A bledá žena mlčky ukázala mu na postýlku, na níž přede chvílí v sen věčný klesla dcerka jeho malá. V tu chvíli ti, již tak jej mají v lásce, snad na miláčka zdraví někde pijí; co ubožák ten v pitvorné své masce se v hořkém pláči na podlaze svíjí. A zítra, až mu pochovají dítě, zas vesele hrát bude jako kdysi, však slzy bude polykat a skrytě snad za kulisou pláčem uleví si.