39. Jarní krajina.

Jan Slavomír Tomíček

39.
Jarní krajina.
V kráse vyšli opět jarní dnové, Slavík pode květem v písni plá; Láskou čilá jeho duše hrá, Zpěv a vůni dýší opět křové. Plynou mladozvucí potokové; Dívka u háječku zavznívá; O čemž pěje duše citlivá? Snad k ní vanou nebes růžní snové. V dálku pluje oko s lesinami, Plesá s křovinečkou v zardění, S lístkem operleným rosičkami. A v tom pahorkovém vlnění Dál se dále zraky mé vlají, S nebem země kde se líbají. 133

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček