Strašidlo.

František Dobromysl Trnka

Strašidlo. (v Humpolci 1817.)
Již strašná půlnoc burácí – Co na věži se potácí? A upně skřehotá, Až srdce drkotá? Kdos mysli, ducha mužného, Běž, zpytuj, co tak hrozného Tam v díře holotá. Poď Besto! rychle klusejme, A kdo to? pilně zvídejme. Ha! z blbých nebuď sket, Ať nepromlouvá svět: Žes ty tak babský hrdina, Jak dvanáctá zní hodina, A den se vrací zpět. Již šumí zblízka stěžeje, Již černé praští veřeje, Již fičí větrové Skrz kříže hrobové; Kdo skuhrá tamto se věže, A semtam hází otěže, Snad nepokojní duchové? Br! hrůza, mráz jde po těle! Co jdeme jaksi nesměle? I dodejme si chuť: Já tebe, ty mne nuť! Se báti, totě pověra; To dělá jenom chuděra. Jen poďme, buď jak buď. 13 Již vůkol černá temnota, A bezdušlivá pustota, Jen vzhůru, vzhůru jen! Co vidím, je to sen? K té straně, co je kostnice, Co hemží se tak velice? Teď s mužností jen ven! Kdo? jenž tu nedá pokoje? Mluv, ať je tady bez boje! Ha, kdo to? – Stínové, Jež činí zvonové; A sova z díry holotá; Tak mysl v strachu drkotá, My staří troupové!