EUROPA-DOLOROSA

EUROPA-DOLOROSA (Ke dni dušiček „padlým hrdinům“)
Dálná země, širá země zeje, přes ni jen se mlhy valí, valí, přes ta siná čela, obličeje, jimiž úsměv už víc nezachvěje, oči slzami se nezakalí! Dálná země, ještě plná vzdechů a slov plná nedopověděných: nedokvetla na rtech pro útěchu, nedolétla ve smrtelném spěchu jako vůně květů nalomených. Nesmírná tu bolest oddychuje, země jak by sama rozedrala mateřská svá ňadra, zryta tu je, krev jí sstydlá rudě pableskuje, z ran jak hlubokých by vytryskala. Na šarlatě jejím rozprostřeném dřímou, dřímou svorně vedle sebe „děti země“, jedním rodným jménem, kolébá je matky tichým stenem, který srdce trhá, život střebe. 27 Matko, sirá matko, vdovo sirá, kdy už bude konec žalmům tvojim! Už je hřbitovem ti všehomíra dál i šíře, kam se rozprostírá, co tu rovů, rovů narostlo jím! Zdá se, náruč její teď se zvedá, oltářem je, na něm dětí těla obětuje v krvi matka bledá, její znícený zrak nebe hledá, v modliteb žeh ústa ohořela. Světy zmlkly prostorů všech polem! ticho mrazí v bledé hrůzy chvíli: „Ó vy všichni, kteří jdete kolem, vizte, zdali bol váš větším bolem!“ – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Smiluj se, ó Bože, Bože milý! 28