28. ŘÍJNA 1918

28. ŘÍJNA 1918
Z Tvé krve vzešel dnes Tvůj den, jak vychází z červánků úsvit denní, ach, staletí muk Tvých a utrpení jej stvořilo, Tvůj sen, sen lidu Tvého, Svobody kdy brána jest jemu zotvírána; má Vlasti, budiž požehnána! Stín noci leh’ už za Tebe a záře se rozlévá do Tvých lánu, Tys’ zavýskla: „V dětech svých zase vstanu, jich slávu zdvihnu do nebe, a jimi láskyplně zpodpírána, zas rozkvetu v jas rána.“ Má Vlasti, budiž požehnána! Ach, v naší lásce omládneš a do štěstí nového vše se ztopíš, jak hluboko v srdcích nám’s, nepochopíš, dnes v královské Své slávě též jak dříve ve prach ušlapána, ať s korunou či samá rána, má Vlasti, budiž požehnána! 50 Dnes na Tvých ňadrech v náručí my mužné své pláčeme slzy v plese, až srdce Tvé radostí zachvěje se, zas laskání se naučí Svých dětí, rozmarným jich něhám vzdána, jak matka celována; má Vlasti, budiž požehnána! Máš, chceš-Ii, naše životy a za štěstí Tvoje, Tvůj úsměv matky my k nohám Ti složíme všecky statky, teď musíš rozkvést jenom Ty, a slávou hvězdami jak obsypána, Ty budeš v národech všech znána: Má Vlasti, Matko má, buď požehnána! 51