ZPÍVÁM BUDOUCÍM

ZPÍVÁM BUDOUCÍM (K poslednímu zasedání parlamentu)
Ó tehdy! Nebyla to vášeň svatá, nadšení to nebyl žár; a já myslil: srdce vzňatá, a já věřil v nebes dar. Ba, já snil jsem o Vzkříšení, hned jsem celý ohněm vzplál; nebylo to Probuzení, masopustu Karneval. Velkých Otců zvrhlé plémě, bez páteře, bídný rod; nehoden, tě nosit země, kterou rosil Otců pot. Na bič zvyklý otrokářů, na okovů kruh a chřest; bídný rode pletichářů, neschopný se z prachu vznést! Žezlo tobě padá z rukou, s ramen nach a hermelín, 119 touhám našim jsi ty mukou, slávy naší ty jsi stín! A já pěl ti novou dobu, v tobě viděl vzcházet Den, rode obílených hrobů, s bludem mým buď zatracen! Pro tě mám jen pohrdání v strunách, v písních mstivý rým; slávy lesk, mír požehnání, zpívám rodům budoucím! 120