VI. Pod Grotgerovu „Slavii“.

František Táborský

VI.
Pod Grotgerovu „Slavii“.
Pln nepokoje, žhavé touhy rozrušení, když k Tatře chvátal jsem, a ranní větry nesly mou mysl, kroky mé, že div až nepoklesly, já s žasem Tebe zřel jsem Tatry na temeni. Tebe jsem viděl zářnou, volnou, bez lešení, jak zlatý vítáš den, a zraky Tvé se vznesly k všem širým světa úhlům, volajíc je hesly, jež v slunci psána jsou a v jarních proudů hřmění. Tebe jsem viděl, jak jsi svatostí vší plála, vznešená bohyně – ne socha mramorová – oblita čistou září, jakou slunce sálá. Tebe jsem viděl – – a v mé duši nepřestane hlučeti zpěv, jejž jako triumfálná slova národy silou moří pěly: „Hej Slované!“

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský