XIII. To pocítiv by umříť člověk měl –

František Táborský

XIII.
To pocítiv by umříť člověk měl – To pocítiv by umříť člověk měl –
 Ty mlčíš? slzíš, moje zlaté dítě? Ó tajemství těch slzí nerozvité! Ó dej, bych uslzenou tvář Ti zlíbať směl! V té lásce, pravím, umříti by člověk měl, červánkem zlatým shasnouť na úsvitě, než mraků spousta rozpne svoje sítě – či není láska nejluznější žití pel? Ty mlčíš? štkáš?‘štkáš? – A perlorosné oči Ty vznesši mluvilas: „Což nesmí života míť láska ve světě? Kam ona vkročí, zda růže nevypučí ze slz bídných líc?“ – ,TyTy díš? Ó dej se zlibať, ať ret šepotá: Krásnější nebe nemůže nám kynouť vstříc!‘vstříc! 106

Kniha Básně (1884)
Autor František Táborský