IX. Pár chaloupek – celá dědinka,

František Táborský

IX.
Pár chaloupek – celá dědinka, Pár chaloupek – celá dědinka,
 tam jel jsem s redaktorem, shon lidu tam zříme veliký se tahať s jakýms tvorem. Hle, medvěd tam černý pod krovem za nohy visí zadní, mu berani klidu nedali, ni voli těžkopádní. A chlapík to pěkný, statný je, srsť jemnou má a hebkou, však na koho tlapkou namířil, každý se žehnal s lebkou. I mluvil jsem řeč mu pohřební: „Nu, vidíš, mrtvý brachu, teď kůži ti za to sederou, žes naháněl všem strachu. Ty, jenž jsi měl hlavu odbojnou, za zadní visíš nohy, a vůl každý, beran učeně si nastaví teď rohy. 171 Proč nechtěl jsi bečeť s berany a bučeť s hlasem volů? Teď žid tebe koupí na kožich, jenž hnízdem bude molů!“ Tak děl jsem, Druh redaktor se zmoh’ už zatím na lokálku, já hlavu vzpjal hrdě, bohatší jsa opět o morálku. 172
Básně v knize Básně:
  1. Audience.
  2. Sněží, sněží!
  3. Zasněžená země.
  4. Hostýnské zvony.
  5. Osení.
  6. Jedlím.
  7. Při dychánku.
  8. Žalm.
  9. Matce.
  10. Za soumraku.
  11. Co že mě bolí?
  12. Dumka.
  13. U hrobů svých druhů.
  14. Noli turbare circulos meos!
  15. Vykoupeni.
  16. Klekání.
  17. Geniovi.
  18. Na omluvu.
  19. Bouřná noc.
  20. Moravě.
  21. Na Hostýně.
  22. I. Mater Dolorosa.
  23. II. Ranní oběť.
  24. III. Deštný oblak.
  25. IV. Mluva skal.
  26. V. Vodopád Lesné.
  27. VI. Pod Grotgerovu „Slavii“.
  28. Prostý motiv.
  29. Jen orlem býť!
  30. Červánky ranní.
  31. Přemoženi.
  32. Až umru...
  33. Jaro.
  34. V lese.
  35. Přišla ke mně láska.
  36. Na můj svátek.
  37. I. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu
  38. II. Vzpomínka dávná zas se rozzvučela,
  39. III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela,
  40. IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.
  41. V. Ó byl to čas – vše v divotvorném ruchu!
  42. VI. Nám všechny krásy země otevřela,
  43. VII. K obloze duch náš křídla rozpjal smělá,
  44. VIII. Jak skřivan vznášeje se v modrém vzduchu,
  45. IX. „Ó rci, zda žijeme my nebo sníme?
  46. X. „A pravda to, co v háji slavík pěl?“
  47. XI. Že svět jest jiný, než my lidé mníme,
  48. XII. Tak každý, kdo jen zažil, musí říc’,
  49. XIII. To pocítiv by umříť člověk měl –
  50. XIV. „Krásnější nebe nemůže nám kynouť vstříc,
  51. XV. Zvuk čarovný se snesl k mému sluchu.
  52. Andante.
  53. Dumka.
  54. Při dychánku.
  55. Je-li možno?
  56. Věštba...
  57. Serenada.
  58. Píseň.
  59. Poutnická.
  60. Prší, prší.
  61. Maliny.
  62. Sen.
  63. I. Již bylo s půlnoci, když octl jsem se v dvoře.
  64. II. Jaká to noc a sen! Mně v prsou bouře hučí.
  65. III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
  66. IV. Co zřím? Ty slzíš! Co je Ti? Jsme spolu chvíli,
  67. V. Tys přec jen zlostna! zlostna! Co mi nedáš spáti?
  68. VI. Své velké štěstí sobě bojíme se říci.
  69. VII. Z květin, jež sbírali jsme spolu na lučině,
  70. VIII. Ne, zůstaň! Nevyprovázej! Je temno všude.
  71. IX. Tak často v duchu ptám se: Zda budeme svoji? –
  72. Co to?
  73. Vzpomínka.
  74. I. Spoutal jsem již srdce,
  75. II. Pryč, lyro, jež jsi lásce hymny pěla,
  76. III. Dva havrani se nesli vzduchem
  77. Ticho na Tatrách.
  78. Do album.
  79. I. My v hospodě sedíme při víně žhavém,
  80. II. Pěli hoši
  81. III. Ó stála tam v koutku dívka,
  82. IV. „Jaký jste vy starý košťál!
  83. V. Po tanci cigáni hráli,
  84. VI. Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli
  85. VII. Dva dny celé šli jsme my s Tater,
  86. VIII. Neveliká, tichá obec
  87. IX. Pár chaloupek – celá dědinka,
  88. Večer.
  89. Svítání.
  90. Jitro.
  91. Poledne.
  92. Ad astra!