Hory.

František Táborský

Hory.
Stojí naše hory jako tiché, věčně lidské hoře, šumí jako moře. Klidny stojí, jasny, jak by naplněny velkým, svatým duchem, jenž se vznáší vzduchem. Co jim mračné chmury? Co jim rudé blesky? Dávno zvykly tomu, zvykly písni hromů. A co v nich jest vůně! Jako v srdci, které v mužné řeklo době: „Čas, vrátit se k sobě!“ Ozářeny sluncem hrdy stojí nad zemí a prosty, kryjíce vnitř skvosty. Smějí se tam parku: „Ach, jakés ty kníže a jak svůdné! Myslím, trochu nudné? 8 Pokloniž se klasům! Hle, co tíže nesounesou, a jsou při tom svižní! Víš, že pro své bližní?“ A pod nimi v dálku leskne se a vlní niva zlatoklasá, nad níž skřivan jásá. Oltářové stupně! Hory převelebné! U vás na temenech duch můj ve plamenech. 9
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.