Modlitba.

František Táborský

Modlitba.
Na Hostýně stará jedle, pod obrázkem svíčku: Matka boží s Jezulátkem stojí na měsíčku. Na měsíčku v první čtvrti, jako v zlatém člunku, hází blesky na Tatary, na zlou hraje strunku. Ba i ručka Ježíškova na tatarské synky sype blesky, jak by rybkám chutné odrobinky. Hoří stany, Tatar zmaten pod koněm se válí – ale dole pod obrázkem věneček je malý. A níž na pni samá kytka z polního je kvítí, jedna výše, druhá níže, a každá jen svítí. 28 Tam ta vyšší tak vysoko, co by hocha zlíbal, a ta nižší – co by hravě k děťátku se shýbal. Však ta kvítka vykládají, kdo je věšel tady, že dřív prosil za milého, pak za dorost mladý. Šel jsem kolem a hned s chutí „Matko drahá, nuže, splň jich prosbu,“ modlil jsem se, „dej jim dobré muže! Pravé muže, neb těch jiných bez toho je dosti, a přidej jim andělíčků bujných ku radosti! Nechať rodí, odchovají silná pokolení, bez toho těch ponížených je až k omrzení!“ 29