Na Radhošti.

František Táborský

Na Radhošti.
Jak že? Zem že vyvrhla sem celé moře obřích velrybů a prapodivných stvůr, aby zavalila naše lány, dvůr, naše vísky snící ach, až u pokoře? Ne, to z podsvětí sem zalít’ příliš skoře temných démonů sbor, padlých anděl kůr, chmurných Titanů, z nichž každý hradný múr, aby na svět vnesli pohromu a hoře. „Stůjte!“ – Bůh však zvolal – „nehostinné sbory! Takliž vcházejí kam cizinci a hosté?“ A na tělech obrů zahučely hory. Tak Bůh pravdy – srdce dí mi – poodvrátí od Slovanstva, jež kol v nekonečno roste, všechněch pekel vzteky – budem-li v tom státi. 30
Básně v knize Melodie:
  1. *** Šum našich řek mám rád a dumné rybníky,
  2. Hory.
  3. Pod lesem.
  4. V lese.
  5. Slepá.
  6. *** Už velkoměstský prach jsem setřásl,
  7. Horský potok.
  8. Trosky.
  9. Kol břehů Moraviných...
  10. Modlitba.
  11. Na Radhošti.
  12. Duchu Petöfiho.
  13. Dvě idylly.
  14. Valašské hory.
  15. Proroctví.
  16. Doma.
  17. Večer u rybníka.
  18. „Na časy!”
  19. Cestou.
  20. I. Klekání.
  21. II. *** Ticho všude.
  22. III. Měsíc vychází.
  23. IV. Otázka.
  24. V. *** Jak jsi mládo, nebe,
  25. VI. Noční skřivan.
  26. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,
  27. VIII. Rosa padá.
  28. IX. Červánky.
  29. X. *** Svítá, svítá, svítá,
  30. XI. Čta Tolstého a Dostojevského.
  31. XII. Buď zdrávo!
  32. XIII. Vesmír.
  33. *** Vždy cítil jsem, že k Baltu cos mne pudí,
  34. Cestou k moři.
  35. Noci na Arkoně.
  36. Pod majákem.
  37. Rozhovor.
  38. Neděle.
  39. Kázáni u moře.
  40. Člověk.
  41. Na vlnách.
  42. Cantus firmus.
  43. Přípitek.