Cantus firmus.

František Táborský

Cantus firmus.
Již, druhové, zapějme píseň, ať zveselí nám se duch! Pryč chmury a dusivá tíseň! Pryč chabost a mdloba a plíseň! Hle, jasní se náš již vzduch – Kde pravda je, tam je Bůh! Již, druhové, zapějme píseň, ať zveselí nám se duch! Nechť mladost nám zapálí hrudi, nechť jiskří v nich nebesa! Duch čistý jen zářný věk vzbudí, když s rukou se pachtí a trudí, jak den růžný zaplesá, noc temnoty setřesa. Nechť mladost nám zapálí hrudi, nechť jiskří v nich nebesa! Posvěť srdce, duchu velký, jenž jsi vodil naše předky, vítězstvím je opásal; ze srdcí jim hradbu tvořil, kterou duch zlý marně bořil, před níž svět se otřásal. 135 Pravdo mocná, nepokorná, lásko tichá, světotvorná, vejděte zas v naši hruď! Učiňte ji zdrojem činů, posvěcením našich synů – pevností zas ona buď! Všech pevností pevnost to jistá: jen z ní vzejdou rekové. Nechť svět celý na ni se chystá, přec vítězná vyjde a čistá, a v záplavě nachové k ní vzhlížejí věkové. Všech pevností pevnost to jistá: jen z ní vzejdou rekové. Již, druhové, zapějme píseň, ať zveselí nám se duch! Pryč chmury a dusivá tíseň! Pryč chabost a mdloba a plíseň! Hle, jasní se náš již vzduch – Kde pravda je, tam je Bůh! Již, druhové, zapějme píseň, ať zveselí nám se duch! 136