II. TROCHU DIPLOMATICKÁ.

František Táborský

II.
TROCHU DIPLOMATICKÁ.

Jistá věc je jistá, že se na nás chystá kdosi; chtěl by totiž chystat, vyvěsit svůj diktát, ba víc cosi. Historie čistá: Tisíc let se chystá na nás, nedá lenivěti, ani pohověti nám ten zápas. Víme vše, co kutí, do čeho se nutí zhurta, jako kdysi kutil, když nás lákal, nutil do Frankfurta. 25 Toť hra na pardusy? Ba snad na funusy? Mamy, klamy! Nejsme přece husy. Kdo chce, ať to zkusí! Nejsme sami. Však my máme také, jak on, všelijaké cosi na zemi a ve vzduchu čistit svět od zloduchů, ne snad papirosy. Ba my máme navíc, co nám u Domažlic kdysi, co nám u Zborova pomáhalo znova velikánským čímsi. Jsou sic u nás chyby. V lese najdeš s hřiby muchomůru. Les však nejsou houby; jsou jím jedle - chlouby– chlouby, hlavy vzhůru! 26