SVATÁ LOGIKA.

František Táborský

SVATÁ LOGIKA. I.
Pověsil jsem na zeď „Husa na hranici“, čertili se tím hned naši katolíci; jiní tleskali mi, vidouce tu zář: „Sláva! Pokrokář!“ Pověsil jsem kříž a na něm Ježíše, radost katolíků kdo hned vypíše? Než ti druzí, ti mi pěkný vzdali dík: „Hanba! Zpátečník!“ Ale, bratři, vždyť Hus klekal před ním, před nejčistším duchem, nikdy všedním! „Konec řeči! Kdo jsi, víme již.“ Div nestrhli se stěny ten kříž. Inu, chyba v kalendáři. Nešika neoznačil, kdy má svátek svatá Logika. 44 Takhle tomu bylo včera, ale dnes je líp. Tempora mutantur. Rostem. Roste a moudří i vtip. 45
II.
Našim Němcům dáváme,dáváme jak sobě, ba i víc, protože jsou naši, bez všech pletich: universitu a techniky a ministry, tisíc škol a jiné, bez všech pletich; otřes mozku jejich bankám léčíme družně, přímě, nejsme filistry. (O tom, jak dřív oni k nám, my mlčíme.) Ale říšští, ba i naši křičí, vrčí, vyhrožují; chtí, ať my jsme jejich. Hle, a hrdé Times jim do chomoutu jdou? O nás mluví řečí podivnou, div nekřičí, že jsme národ vlčí; ať prý „pěknější“ je naše hra, et cetera. Naše hra je poctivá, je fair, naše heslo není „Ber, jen ber!“, to říkáme s čistým svědomím (kéž je na „svědomí“ jinde dobrý rým!)rým!). V Tyrolích však Ital nedá Němcům nic, ani otčenáš, ni slabikář, ni učebnic, ani slůvko na hrob v rodném jazyku. Hle, a v říši jako kuřátka jsou, mlčí, jak pod kvočnou kuřátka, tak bez křiku, jak by nic. 46 Mlčí hrdé Times též, jak by nic. Žádné, žádné, žádné poplachy, ani slůvka zlého na Vlachy. Jak by nic. Kde tu logika? Kde právní cit? To nevím. Řekl mi však doktor Funke z Berlína, oční lékař: „Příčina je jediná: Berlín jednou vidí lépe levým, jindy pravým. Teď levé napíná na horečný východ kolemkol; proto nedohlídá do Tyrol.“ Inu, chyba v kalendáři. Nešika neoznačil, kdy má svátek svatá Logika. Takhle bylo předloní a loni, je i dnes. Jaké zázraky? Plískanice trvá někdy dlouho. Obuj juchťáky! 47