I. KOPERNÍK A GALILEI.

František Táborský

I.
KOPERNÍK A GALILEI.

Kráčí v ráji po aleji s Koperníkem Galilei. Řeči vedou líbezné o pravdě vždy vítězné. „Nikým, ničím nezhroutí se.“ – „Jenom ráda opozdí se.“ Vtom Koperník zastaví se. „Jaký hluk to na dálku?“ – „To má Berlín kutálku,“kutálku.“ OvaceOvace, či revoluce?“ – „Slyším jenom prudce: Hajl! Hajl! Hajl náš vůdce! Naše slunce!“ 49 „Pozor! Megafon!‘‘ – „To již mluví on.“ „Víc než slunce jsem já vám. Slunci pevný oběh dán, točí se kol druhého, a já kolem žádného, zato všichni kolem mne, Italie, Anglie – zkrátka, všichni kolem mne.“ „To zní věru dojemně,“ Koperník dí velebně. „Řeč ta není nenáročná.“ – „Neroztaje jí však točna. Mnohem líp to říká kvočna, když běhavá jako rtuť vodí drobná puť-puť-puť.“ A dál oba slavněji, dál jdou nebes alejí. 50