II. 14. ZÁŘÍ 1937.

František Táborský

II.
14. ZÁŘÍ 1937.

Výjimky není dáno. Dokonáno. Veliký život, veliké dílo u brány věčnosti se zastavilo. Dokonáno? Ne, ne. To bylo jen veliké Ráno. Všude rosa osvěžení, všude ruch osvobození, všude radost ze vzkříšení. Práce velikého Rána dokonána. Otevřela se věčnosti brána – On jí vchází – – Den dlouhý nám všem zanechává se svým odkazem, aby námi byl vyplněn, ne jako luzný, prchavý sen, ale jak poctivého díla Den, nikým a ničím nemarněn; ať v něm práce bude vykonána jako prodloužení velikého Rána, bychom, i když se zatmí na zemi, 82 byli, jak On byl nad všemi, sobě i druhým svícemi. Věčnosti brána se otevřela – On jí vchází – – K zemi skláníme čela vděčně, vděčně, k paměti věčné.