SVATBA.
Bude svatba, bude
siroty ach, chudé.
Rodiče už oba
jsou u Pána Boha.
A máť její kráčí
v usedavém pláči,
kleká v žalu mnohém
před samým už Bohem:
„Shlídni, Bože, shlídni,
pusť mě na svět bídný!
Mám tam dceru chudou,
vdávat mi ji budou.
Nemá věna ani,
ani požehnání.
Pusť mě, Bože, za ní,
dám jí požehnání!“
39
Kristus povídá jí:
„Zůstaň, ženo, v ráji!
A já sám tam za ní
půjdu za svítání,
dám jim požehnání.
Posílím jim srdce,
dám jim pevné ruce,
jim i jejich dětem,
ať jdou šťastni světem.
Posvětím je láskou,
tvou mateřskou láskou.“
A hned milý Pámbu
dal se na tu svatbu.
40