JEST JEŠTĚ NADĚJE.

Xaver Dvořák

JEST JEŠTĚ NADĚJE.
Jest ještě Naděje v divokém shonu Záští, když všecky zapadly záblesky Sluncí a Hvězd, a tmavé Bouře když majáky zářné strhly, jež v daleké obzory svítily do tmavých cest. Jest ještě Naděje – v strhané oči svítí a tiše rozvírá ruce, jež semknula křeč; když výkřik Nepřátel vítězný zved se v poli a z dlaně schromené vypadá krvavý meč. Jest ještě Naděje, všickni-li odcházejí, svá srdce uzamknou ku vzlyku, na každý vzdech, když tupá Zoufalost v šílené smíchy tryskne a chroptí v bolestech na siných zmíravých rtech. Jest ještě Naděje – v obzoru dálném zříti, když Mlhy rozptýlí tajemné Milosti svit, tam bílé rozpjaté Náručí vroucně pníti a otevřené všem Srdce se horečně rdít! 9