V POUŠTI.

V POUŠTI.
Prach vyrazil jsem s nohou! Ven z ruchu morného, z kalného víru; neb chřadla má duše – jdu hledat stišení sladkého míru. A provanu kraje své duše radostnou lahodou ticha a obmyji rosou; kvést slibuje ještě má lícha. Zde vyhledám dravce, jenž pole pustoší, vinice její a vyssává hrozny, než žárem poledním v krvi se rdějí. Jej za hrdlo stisknu, až zhyne ryk jeho v poslední křeči. Pak vzejde má setba, mé hrozny sladší a klasy mé větší. 43 Zde dokonám své dlouhé boje, chci odtud vítězem se vrátit, v poušť vykřičet svůj žhavý protest, svou bytost proměnit a zvrátit. Své smysly k smrti vyhladovět, jich ohně chrám mé duše tráví; v poušť rozhodit jich uhel žhoucí, a stavět království své slávy. Dát slavným Jitrům duše vzejít a k Hodům mystickým zde sedat; snům prorockým dát rozkvétatirozkvétati, zde cesty ku Tajemstvím hledat. A čekat noc, kdy Bůh se níží k nám s nebe v našem vytržení, a dává synům Vyhnanství zde zas královské své Příslíbení. 44