BOŽÍ TĚLO.

BOŽÍ TĚLO.
Oživly věže – Atlantové pějí, kovová hymna světů hřmí nad městem, jež obtáčejí girlandy světel a květů. Řečiště ulic rozbouřená, hle, vlny zpívající; nad ně jak křídla rozprostřená korouhví vlajky chvící. Družiček bílých měkké řady pod věncem v čisté skráni, svou stopu květnou zůstavují všady, květ z heboučkých svých dlaní. Se žhavým květem lilje svící nad vlny hlav se zdvihly, jak pohled duše plachý, hledající taj Božství nevystihlý. 49 Dnes z tabernaklu svého vyšel blíž srdci lidu svého, rtů jejich vášnivý hold aby slyšel, se zmučil vzlykem sníženého. Taj s námi Boha přebývání, taj božské něhy sdílné, taj věčného se zapírání nad věčnost Lásky silné! V běl chleba zahalen jak do ornatu, v monstranci zlaté touží, On jediný sám Velkněz vesmíra tu svou obět do věčnosti slouží. A místo tiary jen luční kvítí kol monstrance své vine, On duší milenec vnitř touží vjíti; ó běda, čí práh opomine. Ó duše, květ jej nevinnosti vnadí, svá roucha oblec čistá; svou milost prsten zasnubní ti vsadí, královskou Svatbu chystá. 50