64.
V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí
V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí
k nám známí, příbuzní a přátelé,
a ku jmeninám Tobě štěstí přejí,
že zříti jest jen tváře veselé,
k svornému tomu, drahý otče, plesu
i já své nepatrné přání nesu.
A co Ti přeju? – Milostenky Hóry
co nejdražšího v lůně chovají,
nech Tobě, otče, od raničké zory
až do večera pozdna skytají.
A když noc tmavá Tvých se dotkne víček,
v svůj čarokraj nech uvodí Tě sníček.
A na jaře, když v krásu plnovnadnou
a v plesné roucho svět se odívá;
120
když pole, luka, sady, lesy mladnou,
a zpěvem ptactva vzduch se ozývá:
nech v tomto divotvorném krásot reji
i Tvoje smysly k mladu pookřejí.
A v letním vedru nech Tě háj svým stínem
a pramen libým tokem schlazuje;
nech jeseň sladkým ovocem a vínem
Tvá sprahlá ústa mile svlažuje.
Z těch, drahý otče, ve přírodě léků
nabývej síly v pokročilém věku.
I zimní čas, když venku led a sněhy,
milé Ti schystej doma večery,
kde v kamnech chřestí rudé ohňů šlehy,
a v jizbě vládnou pohádky a hry.
V tom domácnosti kruhu libém, prostém
vždy nejmilejším členem buď a hostem.
121
Hle časův rozměr, jak na zemi této,
i v věku člověčím zří duše má;
Tvůj minul máj; Tvé teď je právě léto;
i přijde jeseň, přijde zima Tvá;
kéž Všemouhoucí po vše doby stáří
Tě zdravou myslí, zdravým tělem daří!
122