DOBILO SRDCE JUNÁCKÉ!

Xaver Dvořák

DOBILO SRDCE JUNÁCKÉ!
Ta zpráva k srdci jde, ta zvěst nás hroutí, pod čelem dumavým, že zmizel duch, jenž srdcem vroucím, Vlasti, na tvé pouti tě provázel, tvých utrpení druh: dobilo srdce junácké! Dvé láskám žil, jež sluly „Čech“ a „Slovan“, v dvě jména ta svůj zavřel všechen svět, jak dože s mořem s nimi zasnubován, tož Všeslovanství zříc’ se nedoved’: dobilo srdce junácké! V tom žil duch jeho, tvořil svoje díla a do Evropy jako prapor vlál, v jih, sever, slovanská kde srdce bila, jak výzvy hranice on v dálky plál: dobilo srdce junácké! Sen nevysněn! a dlaň se nedopnula, jež vztáhla se až přes šíř Evropy, však myšlenka ta jak by duhou žhnula a jednou Slovanstvo jí pochopí: dobilo srdce junácké! Nuž, spat jdi po junácku pod mohylu a usmívej se v nesmrtelných snech, neb přijde čas, jenž vzbudí tvůrčí sílu, přerodit Evropy svět v Slovanech: dobilo srdce junácké! 32 Ta zmládne jako v příští Spasitele, Svobodu navždy smění za jarmo; tvou na mohylu vděčně vavřín vstele jak Věštci Slovanstva! – Ne nadarmo dobilo srdce junácké! 33

Básně v knize Pod svícnem svobody: