LVÍ DEGENERACE.

Xaver Dvořák

LVÍ DEGENERACE.
Je dobrácký ten Český lev, prý „slušný tvor“ se hádá; však v žilách nebouří mu krev, spíš šumí limonáda. Zkrotl už tuze řadou let, domácích nerozliší; a s každým kamarád je hned, zamlasknout, hned se ztiší. Hlavu mu trochu potřepat, na ráz se psovsky tulí, a šišlot německý má rád, to div se nerozpůlí! Kdo jen chce, přítel, nepřítel, se na něm volně sveze; tuhle i Snowden na něm sjel, dobráctví nezná meze. Ví se to v celé Evropě, když zařve, strašný není, to jen tak ve lví podobě na časy „zuby cení“. Kdysi, eh, celé pluky zmoh’ a chován je i v poutu; dnes, svoboden ač, kdyby moh’, hned vlez’ by do chomoutu. 63 Jak před chalupu výměnkář, hle, sed’ si k parlamentu; nad hospodářstvím stáhnul tvář: „ať vše jde k sakramentu!“ 64