VYZNEJ A NEZAPŘI!

VYZNEJ A NEZAPŘI!
Jen pohleď za sebe, jen pohleď zpět v ty dálky minulosti; tvůj národ slávou skvěl se, viz, a kvet’, proč zapřít chceš ho v přítomnosti? Ať cestou křížovou šel jeho krok, ať slézal Bílé hory kruté; ať zlobný Osud protknul jeho bok, zůstalo žití nedotknuté. Jak dobré símě v zemi do svých jar, on čekal svého do vzkříšení, jež vlilo do něho zas nový žár a k nové slávě posvěcení. Jen přilni k němu náruživě teď, jsi přece tělo z jeho těla; dej zrádcům mužnou, českou, odpověď, jež by je v hanbu porážela. Ne, svého národa ty nezradíš, „byť byl’s i z rodu cikánského“, ty nevbiješ ho na potupný kříž, neb vlastní kost jsi z kostí jeho! A ve vzkříšeném k nové slávě jdeš, neb každý z nás je jeho síla; ne, nelze, ty přec nezapomeneš, že česká máť tě porodila! 107 Nuž, jdi a vyznej, že jsi český syn a český jazyk že tvou řečí; neb „jít a nezapřít“ je hrdý čin, a velkost národa jenž svědčí! 108