ZMIJE.

ZMIJE. „Sorgen und Wünsche der Deutschen in der Tschechoslowakei.“ G. Peters. Tagblatt
Uhranula tebe, lide můj! první vznět kde tvůj je? Dvojklaný ten jazyk její, pfuj, už tě olizuje. Ztrnule se díváš na ten rej, jak tě v kruh svůj sevře; slyšíš sykot její zevšad, ej, a v tobě to nevře! Cítíš, nenávistí její hled jak plá víc a více, na potupu smrtonosný jed jak ti stříká v líce. Ať si s tebou provádí svou hru, ty se nehneš líně; abys zdeptal v ráz tu potvoru, ty ji chováš v klíně! Otrávila národa už půl, otráví i druhou, a kde sotva na trůn zasednul, bude zas jen sluhou. 109 Hnedle s tebou i zem pozře už, co jen bude slizkou; na Polabí zhltla kdys tvou druž, i tvá smrt je blízkou. – Roztrhej tu její bídnou léč, zruš ty její klamy; neb tvůj národ nezachrání, leč Pán Bůh – a my sami! 110