Sláva Boží.

Karel Alois Vinařický

Sláva Boží. Píseň.
Bože, kdo se Ti vyrovná? Sláva Tvá jest nevýslovná; Pro ní nemá člověk míry, Kromě oka pouhé víry. Země, lůno tvé tajemné, Na věky-li bude temné? – Dříve dno tvé prokopáme, Nežli Boha vyskoumáme! Skály tvrdé, ani ve dne Okem lidským neprůhledné! Bůh jen hustou vaší mříží Jako křišťálem prohlíží! Hory, nad oblaky čníte: Snad se výší svou pyšníte? Vyšší vás je sláva Páně; Té se klaňte vaše stráně! Pole širé i vy pouště, Nastavte si lesní houště: Boží roucho šírší bude, Obalíc vás ještě zbude. 20 Moře, na hluboké dno tvé Nesahají lodní kotve! Nepřemůžeš málo dosti Moudrost Boží hlubokosti! Nebe noční, modrojasné, Hvězdovité, jak jsi krásné! Krásnější však nejsi zvláště, Nežli kraj Božího pláště! Slunce, před tvým zlatem ve dne Měsícovo stříbro bledne: Shasla by však tvoje záře Před jasností Boží tváře! Blesku, letě z temných mraků Rychleji, než kámen z praku, Nepřeletíš na peruti Božské mysli pouhé hnutí! Hromobití, strašlivé jsi; Živočichy hlas tvůj děsí; Echo tys Božího hněvu Na lehkou zlých lidí plevu! Ohni, živle ty horoucí, Těla pronikáš planoucí: Duší moc tvá se netýká; V ně jen milost Boží stíká. 21 Bože, kdo se Ti vyrovná? Sláva Tvá jest nevýslovná; Pro ní člověk nemá míry, Kromě oka pouhé víry. 22