Stín a tma.

Karel Alois Vinařický

Stín a tma.
Obloha jasná náhle se zahalízahalí, Mrak-li ji rouchem svým obalí; Zastíní se celé okolí. Oblak řídký méně zaclání, Jestli ho vítr přehání, Těkavý stín pobíhá po poli. Jak mile zajde slunce jasné, Den spěje za ním, světlo hasne; Mrká, tmí se z večera, Noc počíná od šera. Ve tmě a mrákotě tápá zrak, Jak by ho zatopil hustý mrak. 38