Vlastencové.

Vlastencové.
Jaká v srdci plane láska k milovaným rodičům: taká váže k vlasti páska: vlast je náš rodinný dům. Přejme zboží přirozené vlastní každé krajině: zvelebujme udělené dary naší dědině. Vlastenec si všeho váží, co Bůh zemi jeho dal; vůlí, skutkem pak se snaží, by ji též ozdoboval. Bohem každému ve vlasti určena jest úloha; z činů bude účet klásti duše naše u Boha. – 103 Každý roli svou vzdělávej a z ní vyveď užitek: dárci všeho – Bohu – vzdávej za zdar díla česť i vděk! Věrní císaři a králi vlasti buďme štítové, v povinnostech svatých stálí: – budem pak vlastencové. 104 Vysvětlivky.
Hory. Str. 2. Chrámem rozumí se tu chrám Sv. Jiří na Řípu. Str. 3. Milešovský vrch jest nejvyšší v českém Středohoří. Původ německého jmena jeho: Donnersberg pochopil spisovatel na cestě své z Prahy do Teplice r. 1825, vida tehdáž před sebou malý mrak, jenž nížeji ku patě vrchu se spustil, s něhož blesk několikráte vyšlehnul, an jasně modrý vrchol nad temným oblakem čněl. Patřitel pocítil tu poněkud velebu Sinaje. Brdy, pohoří v bývalém Berounském kraji. – Hvozd, lesnatá odnož hor Šumavských. – Javor s Černým Jezerem hory v Šumavě. – Bezdězy, velký a malý Bezděz, hory mezi městy Bělou a Dokzy (Hirschberg). – Ještěd vrch u Liberka.
[I] Str. 4. Trosky, zříceniny tvrzí na vysedlých dvou skalách. – Zámrsky (Adersbach), pověstné pískové skály rozmanitého tvaru na vychodní patě Krkonošů. – Prachovské skály u Jičina, spojené s Hrubou Skalou. Skála nazvaná Točenice poskytuje milý pohled na Libuň, klídné sídlo jednoho ze starších buditelů literatury české, Antonína Marka, – a na vrch Kozákov, kde se posud mnoho drahých a vzácných kamenů nalezá, z nichž Trutnovští dobře těžiti umí. – Pahorky Zapražské, vápenné skály nad Podolím a Hradišť nad Zbraslaví s rozsáhlými starobylými valy. Str. 6. Sahára, veliká poušť v Africe. Str. 7. Děčín město a zámek hrabat z Thunů nad Labem. Str. 9. Mohyla, nasypaný kopec nad hrobem hrdin národních. Str. 13. Slanská studnice, jediný ale slabě slaný pramen u města Slaného v Čechách, z kterého se kuchyňská sůl vyvařiti dá. Za Nezamysla byly tu založeny solivary, jichž ale dle pověsti Žatečtí zkazili a prameny ucpali, aneb což pravdě podobněji, jich odvedli II do blízského Červeného potoka. – Chybně se za doby naší psáti počalo město Slané – na místě Slaný, rozuměj vrch, anebo potok, pramen. V prosté mluvě se posud říká: Tam leží Slanej t. j. Slaný. Tak též = Vraný, na potoku Vraném; Vysoký t. j. vrch, a dle něho město. Str. 15. Březová hora u Svaté Hory. Str. 16. Brasilie a Kalifornie bohaté země v Americe. – Midas, král Lidský, o jehož nemoudré žádosti vypravuje první čítanka. Str. 17. Mosaiky, druh malby ze složených kaménků rozmanité barvy. Str. 17. K obraně vlasti povolal r. 1808 císař František na hlas královský obrance také v Čechách, jenž tudíž proměnili srp i kosu v zbraň.K obraně vlasti povolal roku 1808 císař a král náš František také české obrance, jenž na hlas krále svého „proměnili srp i kosu v zbraň.“ Str. 18. Topasy nalezají se v jamách, odkud se kámen a šťerk vozil na silnici mezi Kopidlnem a Jičínem. Str. 18. Nejbohatší monstrance, dar, tuším, pošlý od rodiny knížat z Lobkovic, ozdobena 6666 drahými kameny, nachází se v pokladě ctih. Otců kapucínů na Hradčanech v Praze. Str. 19. Lomy. O nerostech zde III jmenovaných lze se dočísti v prostonárodním přírodopisu Dr. Václava Staňka. Str. 22. Křepelka hádá prý příští cenu obilí; naráženo na hlas její, jejž lid si za „pět peněz“ vykládá. Str. 29. Sněžka, nejvyšší vrch v Krkonoších. Str. 34. Libanon, pohoří pohraničné mezi zaslíbenou zemí (Palestinou) a Syrií. Str. 46, 47, 54, 59, 60. Z úmysla vyjmenována jídla naše národní. Snadno by se strojnasobiti dala; není, tuším, národu, kdež by strojiti uměli tolikero moučných jídel, jakých strojívají české hospodyně. Str. 66. „Světa skvělé paláce,“ ruzumějrozuměj: Kříšťalové paláce, kde se dějí výstavy plodů výrobků ze všech dílů světů. Str. 69. Vrátný spravuje velké veslo na lodí. – Scylla, skála a Charybdis propasť v moři blíž úžiny Sicilské. – Basa, Housle škodné kameny v proudech Vltavských nad Štěchovicemi. Str. 71. Přísloví: Jako stín a pára pomine všecko. – Život lidský pára. – Pan Ctibor Tovačovský užíval také přísloví: Měchýřem„Měchýřem a parou nás IV neodstraší:“ nyní by ale i statečného ritíře zle povalil ten kovaný měchýř, ze kterého se pára tlačí. Str. 75. Nádherné zámky v Čechách jsou mimo jiné: Hluboká v Budějovicku, Husa v Čáslavsku, Krásný dvůr a Železná Hora v Žatecku, Červený Hrádek v Litoměřicku. a j. v. – Parky u Krásného a Červeného Dvora, u Červeného Hrádku, Železné Hory, ve Vlašími, v Zákopech a na Vorlíku, a j. S velikým nákladem a pouze z dobrodějného úmyslu vzdělati dal kníže Kinský holé skály a příkré straně k Petřínu přiléhající. Str. 76. Zbytky tvrzí, jako na př. Jenštein, Kokořín, Jestřábí, Okoř, Klepy, Andělská Hora, Zvikov, Přimda a j. Památné staré hrady a posud zachovalé i obývané jsou: Karlstein, Chlumec (v BerounskuBerounsku), Nížbor, Vorlík, Krumlov, Bechyň, Žleby, Rychemburk, Náchod, Brandýs nad Orlicí, Litice, Kosť, Hrubá Skála, Česká Kamenice a t. d. Str. 80. Diadém, koruna. Zeď na Petříně má skutečně podobu nesmírně V veliké koruny. Hora Sion, Strahovský klášter s velikou bibliothekou a obrazárnou. Str. 81. Chotkův sad, u Bruské brány. O okrášlení města Prahy získal si bývalý nejvyšší purkrabí, Karel hrabě Chotek, neminoucí zásluhy. Na jeho ponuknutí vystaven také přes Vltavu nový řetězový most; obchod děkuje ráznosti jeho rozvětvěnou síť dobrých silnic po celých Čechách. Str. 83. R. 1862 zesnulý bývalý, c. k. státní minister, hrabě František Libšteinský z Kolovrat, daroval svou znamenitou a skvostnou knihovnu Museu království českého. Poklady tyto leží bohužel posud v bednách pro nedostatek prostory v nynějším chatrném domě musejním. – Témuž museu daroval hrabě Hanuš Krakovský z Kolovrat mnoho vzácných rukopisů. Str. 90. Hrabě Ervín Nostic vystavěti dal pěkný pomník s pluhem na poli u Stadic, kdež dle starobylé pověsti oral Přemysl, než byl povolán na knížecí stolec český.
VI Str. 85. Sbírku písní národních vydali: Fr. Čelakovský a Karel Erben českých, Fr. Sušil moravských.
Str. 86. Zdárný zpěvec písní národních, jako na př. Píšek, Strakatý, Lukeš. – Tisíciletým diplomem české řeči míní se vzácný rukopis Zelenohorský, jinák Sněmy, z konce devátého neb z počátku desátého století, a zlomek evangelia sv. Jana. Do devátého století sahá také skládání historických písní: Čestmír a Záboj v rukopisu králodvorském. – Ohebnost a dokonalost ústrojí českého jazyka dokázal první Jos. Dobrovský. Slovní bohatost a ryzost našeho jazyka poznati ze starobylých skládání a z jiných spisů předhusitských. Dokonalou uspůsobilost mateřštiny naší ku zkoumání a bádání vědeckému ve všech odvětvích vědomostí lidských poznal první Josef Jungmann. Kdyby Jungmannů a Preslů nebývalo, snad bychom se posud uspokojovali s jalovými spisy z přeceňovaného věku, bezprávně zlatým nazvaného, v kterém mohl podlý a sprosťácký písničkář VII Lomnický za dvorského básníka býti korunován. Str. 87. Umění výtvorné, malířství a sochařství. – Hudba zvelebuje se zvláště v slavném ústavě Pražském, řečeném konservatorium. Z toho vystoupil mimo jiné Slavík, proslulý houslista, jejž v Paříži pak mladým Paganinim jmenovali. Str. 90. Dobrodějných ústavů duchovních i světských množstvím honosí se naše Praha a stále se nové a nové zakládají, obyčejně dobrovolnými snůškami obecenstva. Str. 90. Novověkými Přemysly rozumíme onyno velmože, kteří na zvelebení orby veliký náklad vedou, a sami osobně řízením rolnických spolků a porad ku vzdělání našeho rolníka přispívají. S úctou tu jmenujeme osvícená knížata Jana Adolfa a Karla ze Švarcenberka, Jana a Jiřího z Lobkovic, Rudolfa Taxisa, hrabata Klama Martinice, Jindřicha Chotka a Harracha. Str. 91. Šlechtou ducha rozumíme výtečné spisovatele a věhlasné řečníky na sněmu zemském a v radě říšské.
E: lk; 2002 VIII