Připsání.
Jak se tam Labe s Čechovskem
Vážno tichmo loučí,
V oudolí ve rájsku! –
Že stojí, že dál nemůže,
Mníš starý vlastenče. –
Tam se medle zastav! –
JaksiJak si tesknějí stromovci,
Květ nade vše krasší
Jak trhou a hází
Dolů až do proudu hladka,
Dávají památku! –
Sedni, teskni s ními! –
[3]
Koukni pak se ještě nazpět,
Tam za jedlovými
Skalnatými vrškyvršky,
Tam, co rájoví počíná,
Zříš zlaté praporce
V nálabí vlastensku.
K ním přisáhat jsou učíny
Dcerky tři od Nývy. –
Dech, co sem zavívá,
Táhne od zlatých praporců,
A praporce sází
Vlastena překrásná.
Nech krajanče obvanout se
Zápachům libostným;
Je družek to obět.
Nech světit si srdce chrabré,
Pak poslechni píseň; –
Vlastena jme nástroj:
4
Pojďte ze zahradyzahrady,
Vemte kvítí,
Sem k oltářioltáři,
Sem ho klaďte.
Volte si, viňte si;
Jen co dříve
Tam kol kříže
Opletejte.
Pak si choďte,
Tam kde Labsko
Neb Vltavsko
Prv uproudí.
A zpytejte
Um věhlasný,
Srdce jařné,
Srdce zbožné.
5
Těm povězte,
V zahradách že
Vlastena káže
Květnu rájsku.
Těm povězte,
Že v horoucím
Vlastena káže
Hromnu, blesknu.
6