Blahopřejník (1882)

Sbírka přání k narozeninám a k jmeninám, k novému roku i k jiným příležitostem, Emanuel Züngel

Diplomatická verze Ediční verze
BLAHOPŘEJNÍK.
SBÍRKA PŘÁNÍ K NAROZENINÁM A K JMENINÁM, K NOVÉMU ROKU, I K JINÝM PŘÍLEŽITOSTEM.
Sestavil E. Z.
Nákladem knihkupectví B. Stýbla v Praze.
[I] Knihtiskárna B. Stýbla v Praze.
[II] OBSAH.
I. K narozeninám a jmeninám1 II. K novému roku55 III. K různým příležitostem107 IV. Verše do památníku123
[III] I.
K narozeninám a jmeninám.
1
Drahá matičko, Drahá matičko,
 slyš mé přáníčko, dej Ti Pámbiček na zemi nebíčko.
Já malinké poupě Já malinké poupě
 stojím tady v koutě, přáti dosud neumím, však se za Vás pomodlím. Národní.
Ku jmeninám přeji, Ku jmeninám přeji,
 matičko, dnes Tobě, abys šťastna byla v každé žití době.
Zasviť Ti zlaté sluníčko Zasviť Ti zlaté sluníčko
 v předobré Tvoje srdíčko, ať Ti v něm dlouhá na léta blaho a štěstí rozkvétá. 3
Kolik hvězd na nebi, Kolik hvězd na nebi,
 na zemi co kvítí, tolik šťastných chvílí nechť máš ve svém žití.
V památný Ti tento den V památný Ti tento den
 všechno dobré přát chci jen, srdce celé pak Ti dám, vždyť jen Tebe v světě mám!
Ku dnešnímu svátku svému Ku dnešnímu svátku svému
 přijmětež mé přání vroucí, zachovej Vás k blahu mému šťastnou vždy Bůh všemohoucí.
Malé přáníčko Vám nesu Malé přáníčko Vám nesu
 v radosti a plesu: obsypej Vás Bůh na zemi radostmi zde všemi!
Ani ústo žádné Ani ústo žádné
 nedovede říci, co ti všecko přeje syn Tě milující. 4
Jak ten blankyt jasný, Jak ten blankyt jasný,
 mraky nezkalený, tak Tvůj život krásný buď a spokojený.
Já robátko malé Já robátko malé
 co Ti mám jen přáti? Rač Ti Pán Bůh dáti štěstí neskonalé.
K díkům vřelým za Tvé starosti K díkům vřelým za Tvé starosti
 od jiných bych musel vzíti slova, srdce mé je plno vděčnosti, úctu k Tobě rovnou lásce chová.
Za Tvou lásku úsměv Ti dám, Za Tvou lásku úsměv Ti dám,
 za Tvou péči hubičku a za dárek ku jmeninám poklad lásky v srdíčku. V. A. C.
Anjelíček strážce Anjelíček strážce
 šepce mi to přání: na osudu vážce štěstí ať se sklání k Tobě do skonání. 5
Dej Ti, otče drahý, Dej Ti, otče drahý,
 Pán Bůh život blahý, všecky slasti světa a „mnogaja ljeta“.
Co Ti přáti mám, Co Ti přáti mám,
 dobře vím a cítím! Zahrň Bůh Tě sám vším zde blaha kvítím!
Za jitra jak májového Za jitra jak májového
 beze mráčku blankyt skvělý, tak buď prost i chmurných strastí, tatínku, Tvůj život celý.
Hodně mnoho blaha, Hodně mnoho blaha,
 žádné utrpení, buď Vám v tomto roce Boží nadělení. Ed. Just.
Proč je nám tak milý, Proč je nám tak milý,
 ptáš se, ten Tvůj svátek? Proto že’s nejlepší všech Ty v světě matek. 6
Zdraví, štěstí mnoho let Zdraví, štěstí mnoho let
 ať Vám podá tento svět, žalosti a nehody ať k Vám nikdy nechodí. Ig. Prokeš.
Jakž Ti nemám přáti Jakž Ti nemám přáti
 štěstí, já chudinec? Vždyť jsi můj největší v světě dobrodinec!
Mnohý může přinést přání Mnohý může přinést přání
 hezčí, učenější, příjemnější k poslouchání – mojí znejmilejší, ale sotva – srdečnější!
Slzami vděčnosti Slzami vděčnosti
 ruce Tvoje smáčím – být to perly, byl bys v světě nejbohatším.
Za tvou lásku, Tvé starosti, Za tvou lásku, Tvé starosti,
 poklad mateřské něžnosti, nese v dar Ti dítě Tvoje láskyplné srdce svoje s vděčností i oddaností. 7
Přeju Ti, bys měla, Přeju Ti, bys měla,
 co srdce žádá, abysi věděla, jak Tě mám ráda.
Jiní snad že znají Jiní snad že znají
 krásněj blahopřáti, co však zde se tají, nemohou Ti dáti: jest to láska vroucí, vděčnost nehynoucí.
Nechť Ti Pán Bůh žití Nechť Ti Pán Bůh žití
 blaží, prodlužuje, jak toho Tvé srdce dobré zasluhuje.
(S kyticí.) (S kyticí.)
 Všecko toto kvítí vadne, pustý záhon je i luh, znám však kvítko něžné, ladné, na něž shlíží rád i Bůh, kvítečko to nevadnoucí lásky, vděčnosti i vroucí. 8
Babičko má Babičko má
 dobrotivá, kéž jste tu jak v ráji živa!
Vesele jak ptáče Vesele jak ptáče
 srdéčko mé skáče v plesu, v radování – aby tak i Tobě bylo v každé době, to je moje přání!
Dlouho mezi námi Dlouho mezi námi
 zůstaň nám k radosti, než Tě Bůh povolá k věčné blaženosti.
Anjel s jasnou perutí Anjel s jasnou perutí
 se mi v blesku mihnutí zjevil ve snu dnes; kéž by blaha květ Ti jarý, ano, všechny nebes dary dolů k zemi snes! 9
(Dědovi.) (Dědovi.)
 Bez trampot a vesele žijte jako v květném máji; po smrti pak v nebes ráji vítejte Vás anjelé!
Aeolské jak harfy znění Aeolské jak harfy znění
 srdce mé dnes v rozechvění ozývá se přáním: aby Tvůrce na výsosti obdařil Tě svou milostí, vším i požehnáním.
Babičko zlatá, Babičko zlatá,
 tak předrahá mi, dlouho tu ještě zůstaňte s námi!
Tys hodná moje babička Tys hodná moje babička
 a já tě ráda mám a každodenně za Tebe se k Bohu modlívám: aby Ti hojně zdraví dal a ve všem Tobě požehnal. Ed. Just. 10
Dědečku můj Dědečku můj
 stříbrovlasý, dej Vám Pán Bůh zlaté časy.
Jsem Váš vnouček malý, Jsem Váš vnouček malý,
 mnoho neumím, že mne ráda máte, tomu rozumím; proto málo slovy mohu přáti jen: dej Vám Pán Bůh zdraví, štěstí každý den. Ig. Prokeš.
Bratře můj, dnešní den Bratře můj, dnešní den
 přines Ti štěstí jen, zdar, požehnání a radování.
(Žertovné.) (Žertovné.)
 Drahá tetičko, dej Ti nebíčko, co si přeješ sama – nám dej kafíčko. 11
(Žertovné.) (Žertovné.)
 Já jsem capart malý, čtverák dokonalý, nesu Tobě přání, zvu se na snídaní.
Co Ti, tetinko, Co Ti, tetinko,
 dnes přáti mám? Dej Ti Pámbiček, co jen má sám.
Víš, co Ti, strýčku, Víš, co Ti, strýčku,
 k svátku já dám? Lásku, již mám tady v srdíčku.
Přeju, přeju tetičko (kmotřičko), Přeju, přeju tetičko (kmotřičko),
 přáti nepřestanu, dokud kafíčko od Vás nedostanu.
Předrahá kmotřinko, Předrahá kmotřinko,
 slyšte mne malinko, čím menší mé přání jesti, tím větší dej Bůh Vám štěstí. 12
Jako růžonosnou plání Jako růžonosnou plání
 kráčej klidně, blaze dál, radost kyň Ti na potkání, před Tebou však bez ustání prchej zármutek a žal.
Milá ..., vše dobré, krásné, Milá ..., vše dobré, krásné,
 co si můžete zde žádat jen, přeji Vám, by v záři slunce jasné vzcházel Vám vždy blahý tento den. V pozdní době ještě v hojnosti nechť vám zkvétaj růže blahosti.
Předrahý tatíčku, Předrahý tatíčku,
 co Ti mám k přáníčku přidat vázaného? Půl srdečka svého – v druhé mám matičku.
V dnešní slavný den V dnešní slavný den
 byl jsi narozen, ať jich ještě tady přečkáš dlouhé řady šťasten, spokojen. 13
Pamětliv vždy slova Tvého, Pamětliv vždy slova Tvého,
 budu varovat se zlého, žíti Tobě k radosti; i slibuji všeho dbáti, čím bych Ti moh’ důkaz dáti lásky své a vděčnosti. Fr. A. Z.
V den, kdy rozkvetlo zde Vaše žití, V den, kdy rozkvetlo zde Vaše žití,
 láska, vděčnost budí ve mně přání, slunce blaha nechť Vám stále svítí, radostí kol zkvétá Vám jen kvítí na vezdejší pouti do skonání.
V tento den, matinko milá, V tento den, matinko milá,
 jsi se tedy narodila; chci jej sobě pamatovat, Pánu Bohu zaň děkovat, prosit jej, by dál nám Tě zachoval.
V den, kdy vzešlo světlo života V den, kdy vzešlo světlo života
 Vám zde, srdce moje přání hostí: štěstí kveť Vám, úděl blaženosti veliký,veliký jak Vaše dobrota. 14
Nejmilejší tatínku, Nejmilejší tatínku,
 poslechni jen chvilinku, co Ti slíbím v dnešní době, kdy zpomínáš zrodu sobě: Chci Tě pilně poslouchati a tak radost činit Tobě.
Hle, tu dítky Hle, tu dítky
 jako kvítky shluklé kolem Tebe, jimž’s nad zlato. – Jak Ti za to nemá žehnat nebe?
Nic neškodí, že jsem malý; Nic neškodí, že jsem malý;
 jako Tobě druzí přáli, také snad to trefím já; hubičku Ti všickni dali, toť dovedu i já malý – to mé přání znamená. J. K. Chrastecký.
Rodičové zlatí, Rodičové zlatí,
 vězte, přání mé je: za tu lásku Vaši všecku, jižto věnujete děcku, nechť Vám Pán Bůh přeje, přejí všickni svatí! 15
Poslyš kratince, Poslyš kratince,
 co své matince přeji k svátku: po celinké živobytí ať Tvé srdce samou radost cítí ze synáčka upřímného, celou duší Tobě oddaného. A. J. Vrťátko.
Dědečku, dědečku, Dědečku, dědečku,
 co Ti mám k svátečku, jenž se dnes slaví, dobrého přáti? Rač Ti Bůh dáti štěstí a zdraví!
By se štěstí na Tebe vždy smálo, By se štěstí na Tebe vždy smálo,
 dlouho s námi býti Tobě přálo, to jest vroucí naše přání; bys však žil tu s námi v radování, kéž Ti, drahý, dáno ku Tvé starosti několik let z naší svěží mladosti. 16
Sestřičko má Sestřičko má
 milovaná, přání mé jesti: zdraví a štěstí a požehnání až do skonání.
Poslyš, milý bratře můj, Poslyš, milý bratře můj,
 co Ti přeji v svátek Tvůj; štěstí, zdraví, dlouhá leta, všecko blaho toho světa, všecky možné radosti přeji Tobě v hojnosti.
Bratříčku můj, Bratříčku můj,
 chci Tobě přáti v slavný den Tvůj vše, co chceš zváti svým, rač Ti dáti Bůh stůj co stůj.
Leť, leť, ó srdečné přání, Leť, leť, ó srdečné přání,
 leť po zefírkově vání k mé upřímné tetičce; znám ji dobře, tak jak sebe, vímť, laskavě přijme tebe, neb jdeš k srdci od srdce. Jarosl. Langer. 17
Poslechni jen maličko, Poslechni jen maličko,
 co Ti přeji, sestřičko! Já Ti přeji k Tvému svátku jádro z nejlepšího statku: štěstí, zdraví, veselost, všechnu pravou blaženost. F. B. Tomsa.
Strýčku drahý, slyš, Strýčku drahý, slyš,
 co bys rád, si spiš, anjel navštíví nás v spánku, donese to k nebes stánku, vše pak obdržíš.
Kmotřínku náš milý, Kmotřínku náš milý,
 víte, proč jsme asi se tu shromáždily? Vypřáti Vám s hůry štěstí, blaha fůry, vůbec: rajské časy!
Šťasten buď na zemi, Šťasten buď na zemi,
 zdráv i pan učitel, po rodičích drahých největší on je mi v světě dobroditel. 18
Velebnému pánu Velebnému pánu
 přeji vroucně k svátku hojnost časných, věčných radostí a statků.
Já jsem malé děvčátko, Já jsem malé děvčátko,
 skromné, chudé poupátko, dlouhé přání neumím, co však cítím, projevím. Tatínka já ráda mám, za něj vždy se modlívám, by ho Pán Bůh v hojnosti obdařil svou milostí.
Milý tatínku, Milý tatínku,
 poslyš Aninku! Dnes ku Tvému svátku něco na památku ráda bych Ti dala; když jsem ale malá a jen málo mám, tak Ti málo dám. Dám Ti, milý tatínku, pac a pěknou hubinku, prosíc: miluj Aninku! M. Havelka. 19
Ono se, maminko, Ono se, maminko,
 snadno to řekne, lehko že hotovo přání je pěkné. Dříve bych musela vědět a znáti, co si Vy sama as ráčíte přáti. Až to budete mít pod střechou domu, pak ať Vám Pán Bůh dá, dobrého co kde má, nádavkem k tomu.
Život plavbou jesti Život plavbou jesti
 po neklidném moři, Bůh rač loď Tvou vésti, ať se vyhne hoři; žádná bouře krutá ať ji nerozkotá o úskalí šedé, nevrhne ji v zkázu, nýbrž bez úrazu v přístav ji zavede míru, blaha, štěstí... 20
Přináším Vám k svátku Přináším Vám k svátku
 své upřímné přání, Pán Bůh nechť Vás vždycky v dobrém zdraví chrání. K zdraví nechť přidruží radosti se kvítko, aby bylo šťastné s Vámi Vaše dítko.
Matinko milá, Matinko milá,
 co Ti mám přáti, nežli bys mohla vždy na výsluní štěstí se hřáti. Matinko stará, co chceš víc míti, nežli kus jara v podzimku žití?
Přání jen maličké, Přání jen maličké,
 jako jsem sám, pro Tebe, matinko, k svátku dnes mám: dej Ti Bůh rozmilý dlouho zde žít, abys mohla ze mne, vždy radost mít. 21
Leť, leť, zlaté moje přání, Leť, leť, zlaté moje přání,
 v prudké světla rychlosti! vyjev city plápolání, vyjev city milosti; aby moje dobrá máti v radostech se kochala a co sobě volí přáti, zde i věčně dostala. Jos. Chmela.
Každý večer, každé jitro Každý večer, každé jitro
 nové štěstí k Tobě veď, žádná strast Tvé nermuť nitro, nekal Tobě jasný hled. Přej i dál, cos dosaváde přál nám v něžném spříznění, soucit, přátelství i lásku, blahosklonné shovění.
Milá matinko, v mém srdéčku Milá matinko, v mém srdéčku
 kvete na sta něžných kvítečků a na každém květném lupínku stojí, že mám ráda matinku. A tu mého srdéčka zahrádku věnuji Ti celičkou dnes k svátku. Ty jsi má rozmilá matinka a já Tvá poslušná Aninka *). M. Havelka. ––––––– *) Nebo: Márinka, Karlinka, Bělinka atd. 22
Všecko dobré přeji Tobě Všecko dobré přeji Tobě
 v této dnešní slavné době; chci Tě vždycky poslouchati, ničím zlým Tě nehněvati. Ukazuj mně cestu pravou, jak mám kráčet k nebi s Tebou, pak nám blaho jistě zkvete na tomto i onom světě. J. Bačkora.
Jak rád jsem, že tu již ten den, Jak rád jsem, že tu již ten den,
 jenž cílem tužeb mých byl jen! mé srdce plno citů jest, nevím, co říci, na ručesť. Ó přijmi, otče (matko), na vzájem to srdce celé v ňadru mém, jsouť všecka moje přání v něm...
Není v celém světě lásky Není v celém světě lásky
 nad Tvou lásku mateřskou, za kterou Ti rač udělit Pán Bůh hojnou milost svou; abys ještě dlouhá leta v zdraví, štěstí přežila, a nás, vděčné dítky svoje, tou svou láskou blažila. Fr. A. Z. 23
Matko, nelze vpravit v slova Matko, nelze vpravit v slova
 lásky Tvé zdar, požehnání, přej, ať dítě Tvé Ti znova s vděčností se k srdci sklání. Nech, ať srdce svého city v nesvadlý Ti vínek vplétá, na života pak ať dráze zdar a spása jen Ti zkvétá...
Žehnej pouti Tvojí Žehnej pouti Tvojí
 onen Pán všech světů, jenž nad žitím blahým tvorů bdívá! Sladce žij, jak rosa v růže vonném květu; mír a zdar nechť po Tvém boku bývá. K. P. Smrt.
Citů nejkrásnější květy, Citů nejkrásnější květy,
 vděčnost, zbožnou lásku děcka srdce mé Ti pozasvětí, v němž je vroucí něžnost všecka... Veždy bohyně nechť štěstí věrně dlí u krbu Tvého, slunko radosti Ti věstí vstup do ráje blaženého. 24
Drahý otče, slast a blaho, Drahý otče, slast a blaho,
 veselost a duše klid, vše, co milo Vám i draho, rač Vám nebe udělit. Na paprsku nechť radosti mile okřívá Váš hled, často v rouše pak slavnosti, bez žalu i bez starosti vrať se Vám den tento zpět.
Má zlatá matinko, Má zlatá matinko,
 poslechni malinko, co se v tuto chvilečku ozývá v mém srdéčku: ono blaze poskakuje, přání své Ti vyslovuje: buď vždy zdráva, dlouhá leta, raduj se zde z toho světa. Ig. Prokeš.
Není to tak snadné, Není to tak snadné,
 zahrnout vše v přání, v srdéčku co svém tu chovám bez ustání. Kdyby vše, co cítím, se Ti vyplnilo, šťastnější by v světě matičky nebylo. 25
Tu jsem, otče, jak na zavolání, Tu jsem, otče, jak na zavolání,
 k jmeninám Tvým nesu Tobě přání. Ne moc slov, však více citu, jako jinde, platí i tu. K čemu blouznit nebo lhát? Dobrému co otci v světě můž být přáno od dítěte, to chci také já Ti přát.
Jako stříbrný potůček Jako stříbrný potůček
 lučinou se vine, taktéž Tvoje žití celé tichounce ať plyne. Každou novou ranní záři s radostnou uvítej tváří; když pak večer po klekání slunko za hory se sklání, mír, ten dárek s nebe, ať ovládne Tebe. Tak nechť stále dlouhá leta tiché blaho Tobě zkvétá!
Kterak bychom mohli v srdcích Kterak bychom mohli v srdcích
 svých se dnes tak radovat, nemohouce Tobě, otče (matko), z hloubí duše blahopřát. 26 Nehodni bychom Tvé lásky byli, Tvé i něžnosti, nehodni těch slzí, jež jsi ronil (lkala) o nás v starosti. Ano, se srdci vděčnými spějem Božstva ke trůnu, prosíce, by udělilo Tobě zásluh korunu. Aby nebes požehnání s Tebou dlelo v skrytosti, na života dráhu Tobě stlalo růže radosti.
Ústům nelze vysloviti, Ústům nelze vysloviti,
 co dnes srdce moje cítí, pročež k Pánu do výsosti sepnouc ruce zvednu, k němu, dárci vší milosti, prosebně pohlednu: aby matinku mou drahou dlouho ráčil zachovati, vždy jí popřál oplývati zdravím, štěstím, myslí blahou. Mně pak přáno buď k radosti, abych láskou, poslušností matince se zavděčila, za práci a pečování upřímně se odsloužila věrnou láskou do skonání. 27
Jak Aurořina záře ranní, Jak Aurořina záře ranní,
 jak něžný jara vánek ten, nám úsměvu pln, radování vychází tento slavný den. Již dávno s srdci tlukoucími jsme hleděli mu toužně vstříc i s pocity jej nejblažšími z nás každé vítá jásajíc. Ó poslyš zvuky lásky vroucí, jsouť ony srdce ozvěnou, radostí vínek nevadnoucí buď dobrotě Tvé odměnou. Pln kvítí nechť se Ti zaskvívá na výsluní Tvůj život jen, perutí blaha Tě ovívá, slast novou skytá každý den.
Mnoho blaha přeji Vám Mnoho blaha přeji Vám
 k těmto dnešním jmeninám. Růžinka jak krásou svou zahrady jest ozdobou, tak se štěstí na Vás směj a Vám hojně zdaru přej. Nezkráceně splň se Vám, po čem touží Váš duch sám, Václav Pok. 28
Pověz, milá matinko, Pověz, milá matinko,
 co mám Tobě přáti? Co bych k Tvému svátku měl milého Ti dáti? Nebe posud nedalo zlata mi žádného, žádné drahé kamení aniž cos jiného. Přec, co hezkého jen mám, přináším Ti všecko: lásky plné srdéčko co Tvé vděčné děcko. Jarosl. Langer.
Když jsem přála mamince, Když jsem přála mamince,
 toť se líbilo, tatínku, Vám; poslyšte teď kratince, že Vás také ráda mám. Když se modlím za maminku, myslím na Vás též, tatínku; prosím Boha, by Vám dal zdraví, mír a žádný žal. Také Vy mne rád vždy mějte, od srdce své dceři přejte! Školník 1853. 29
Milý otče! k svátku jmena Tvého Milý otče! k svátku jmena Tvého
 přináším Ti vázaného, aby bylo znát, jak Tebe mám rád. Já Tě nade všecko miluji, proto Tobě k svátku věnuji své srdéčko celé, plné lásky vřelé. Ty jsi můj rozmilý tatíček a já Tvůj poslušný Karlíček. M. Havelka.
Radost velkou cítí, Radost velkou cítí,
 otče, srdce moje, že Ti mohu přáti na jmeniny Tvoje. Přeji, by Ti nebe zdraví stálé dalo, by jen štěstí Tebe všady uvítalo! aby žádná žalost věk Tvůj nekalila, ale vždy jen radost dál Tě provodila. Až pak v trudné době oko jednou zhasne, dejž Bůh život Tobě v slávě věčně jasné! B. F. Hakl. 30
Drahá máti! Drahá máti!
 Co mám dáti k jmeninám Ti dnes? růže vnadné květ opadne, poklad stráví rez. Nemám zlato, ale za to lepšího cos mám, to Ti k Tvému dni slavnému vázaného dám. Mé srdíčko, ó matičko, Tobě věnuji, proto že Tě v celém světě nejvíc miluji! V. A. Pohan.
Zde, ....,Zde, ..., vezmi srdce mé, Zde, ....,Zde, ..., vezmi srdce mé,
 jeť oddané a upřímné, jak možno si jen vůbec přát – nemám Ti lepšího co dát. Lásku Tvou Ti splatit zpět, můž jen Bůh – já chuďas ne – jemu, jenžto řídí svět, jemu vše je přejasné. 31 O to však usilovat, bych se Tebe hodným stal, život svůj Ti věnovat, sdílet radost Tvou i žal, to je pevná vůle má, již chci věrně plnit já.
Přijmi, otče, dítek přání, Přijmi, otče, dítek přání,
 krátké jen, však srdečné; splniž je Pán smilování, an zná srdce povděčné. Žití Tvé, jak potok tiše vlň se v březích květnatých, v jehož šum se mísí s výše tóny pěvců pernatých. Ó kéž nikdy v černé mraky nebe Tvé se nehalí, ó kéž nikdy Tvoje zraky žalostí se nekalí. Vůně kvítků blaž dny Tvoje a je zmnožiž světův Pán, všecky dej Ti dary svoje, veď Tě v míru, blaha stan. 32
Bratříčku! Bratříčku!
 Jeníčku! Místo všeho vázaného posílám, co jen mám, já Tvůj věrný bratříček štípaných pět hubiček. Frant. Turinský.
Nemohu nic dáti Nemohu nic dáti
 vázaného Tobě, mohu jenom přáti, čeho žádáš sobě. Srdce mé tlukoucí chová lásku vroucí, stále vypravuje, jak Tebe miluje. To srdéčko moje, ač je dávno Tvoje, daruji Ti k svátku na věčnou památku. J. Bačkora.
Bys často spatřil tento den, Bys často spatřil tento den,
 dej milostivé nebe a drahou žití Tvého jen čest, štěstí provoď Tebe; v každém i kroku, v každé době kveť spokojenost Tobě. 33
Kdybych měl moc světa všeho, Kdybych měl moc světa všeho,
 jmění krále bohatého, zlato, stříbro, věci drahé, i to, co mi nejvíc blahé: vše bych dal Vám s radostí na důkaz své vděčnosti. Vše to dal bych s vůlí vděčnou Vám za lásku nekonečnou, s prosbou, abyste i dále miloval mne neustále. Že však nelze s čeho býti, račtež vůlí za vděk vzíti.
Slunce nad hory se vzneslo, Slunce nad hory se vzneslo,
 zlatým leskem svým přineslo krásný, radostný mi den narození otce ctného, jenž vlil radosti do mého srdce májový co sen. Bože, rač mu odplatiti vše a čelo vyjasniti péčí o mne zamračené! Dopřej věku mu dlouhého, šťastného, spokojeného, blahosti neskončené. Jaroslav Langer. 34
Dnes, kde jasnou září Dnes, kde jasnou září
 slavný den Ti svítí, od vděčného dítka přijmi lásky kvítí. Ještě nemá dítko, co by Tobě dalo; slabé neví, kde by krásné řeči vzalo. Srdce však již malé přát se naučilo, by Ti mezi námi vždycky dobře bylo. Fr. Doucha.
Co kdy z darů nejčistějších Co kdy z darů nejčistějších
 nebe Tobě dávalo, a co přátel nejvěrnějších srdce Ti kdy přávalo: z toho Bůh rač věnec víti, milostně jím ozdobiti v této krásné době drahou hlavu Tobě. Dalibor Kopecký. 35
Bůh vyslyš prosbu naši Bůh vyslyš prosbu naši
 tak plnou vroucnosti: žij dlouho v našem kruhu, nám, sobě k radosti. Nechť prchají Ti leta snům rovna, vidinám, na tváři jaro zkvétá Ti vzdor Tvým šedinám. Žij blaze, spokojeně, zde ctěn a milován, než mezi vyvolené své povolá Tě Pán.
Pro radost a pro plesání Pro radost a pro plesání
 nikde již dnes nemám stání, plné srdce nesu rozkoše a plesu, vděčnosti a přání. Nejprv rač dát Pán Bůh zdraví, krásný tento statek pravý; pak ať požehnání s nebes plyne, bohatství ať hojně jenom kyne; peníze a vše, co radost tvoří, ať se zmnoží jako písek v moři; nehody a trápení pak ať jsou malinká jako dědečkova vděčná Márinka. F. B. Tomsa. 36
Viděl jsi, dobrý dědoušku Viděl jsi, dobrý dědoušku
 na skále starý strom, větve má k nebi zdviženy a pod ním temný lom. Kol něho mlází vyráží životem bujarým a strom mu kývá přátelsky vrcholem přestarým. A těší se teď ke stáru z bujarých odnoží, které tu skálu ozdobí, až on se uloží. Tys, dědoušku, ten starý strom a skála – naše zem a my jsme mlází bujaré, co Tě obklopujem. Kolikrát se už nový rok kolem Tvé hlavy bral, než čas Tvé témě šedivé tím sněhem posypal. Kolik se bouří zmítalo kol Tvého čela již, než vráskami je zoralo a s beder sňalo tíž. Nuž stůj tak, milý, nad námi mnohonáct ještě let, bys dožil se též ovoce, když pěstoval jsi květ. 37 Nuž stůj tak, blažen dál a dál na tichém výsluní, Tobě již Bůh i poslední naděje vyplní. A šťasten bude každý z nás a blažen Ty a ctěn a tak uvítáš v kruhu svém zas novoroční den. V. A. Crha.
S přáníčkem přicházím, S přáníčkem přicházím,
 babičko, k Vám, ach, jak je veselo dnes všem tu nám! S jásáním vítáme radostný ples, jenžto se dostavil k nám opět dnes. Slavnost ta veliká k tomu mne zve, abych Vám projevil přáníčko své: Pán Bůh Vám uděl zde život jak ráj, po smrti přijmi Vás v nebeský kraj! Ig. Prokeš. 38
Ptáš se, má babičko, Ptáš se, má babičko,
 co Ti k svátku nesu? Aj, plné srdíčko radosti a plesu, plné lásky k Tobě, plné vroucích přání, by Ti v každé době kvetlo požehnání.
Dědečku náš, Dědečku náš,
 co pak děláš, den v roce jediný jsou jen Tvé jmeniny, Ty nic nedbáš. Dědečku můj, slyš, co vnuk Tvůj přeje Ti: se všemi slastmi tu na zemi trav život svůj.
Jmenoviny Vaše, Jmenoviny Vaše,
 má drahá kmotřičko, pobízí dnes k přání mé útlé srdíčko. Nemohu však ničeho lepšího Vám přáti, 39 než by Pán Bůh ráčil Vám svou milost dáti a Vás v zdraví, v blahu dlouho zachovati. Václav Pok.
Tiše, jako luna po blankytě, Tiše, jako luna po blankytě,
 nechť drahý Vám život plyne v světě; jako z rána na východě záře, nechť rumění zdraví Vaše tváře; radost ať Vám život každé doby, kmotřínku můj přelaskavý, zdobí! Dobrý Bůh uděl Vám té milosti, byste tento svátek ve blahosti ještě hodně často mohl slavit, v kruhu rodinném jej mile trávit.
Dala jste mně na křtu svatém Dala jste mně na křtu svatém
 Vaše milé, krásné jmeno, proto budiž v citu vzňatém dnešní jitro oslaveno. Jako zoře u svítání nechať radost Vám vždy plane a jak slunce mrak rozhání, ať ples smutek porozvane. Aby byli blazí dnové, co Vám ještě Bůh popřeje, ať se Vám vždy štěstí nové jako jara hvězda skvěje. 40 Ať jen radost z každé chvíle z poupěte jak růže kvete, byste, než dojdete cíle, našla ráj již na tom světě. B. Peška.
(Příteli.) (Příteli.)
 Kdybych věděl, co Tě blaží, po čem srdce nejvíc baží, přál bych Ti to dnes; neznaje však žádost srdce Tvého, zlata měj si, bůžka velmocného, všude rozkoš, ples!
(Příteli.) (Příteli.)
 Jako ptáče v stinném háji bez starosti přebývá, lilie jak polní v máji všemi dary oplývá: tak Ty zbaven péčí černých žij ve svatém pokoji, v společnosti bratří věrných, jimž hněv srdce nedvojí. Fr. B. Štěpnička. 41
(Vzdálené příbuzné.) (Vzdálené příbuzné.)
 S kým nás příbuzenství páska nerozlučná pojí, tomu spěje naše láska vzdát i poctu svoji. Nuž přijmětež naše přání ku svátku dnešnímu, by Vám Bůh dal požehnání k blahu vezdejšímu
(Přítelkyně přítelkyni.) (Přítelkyně přítelkyni.)
 Kdyby srdce mé v té době jako ptáče křídla mělo, drahá přítelko má, k Tobě, k Tobě by jen zaletělo. Řeklo by Ti, co Ti přeji ku dnešnímu Tvému svátku (sňatku) vrch tvých přání i nadějí aby se Ti splnil v krátku. Blaho aby, štěstí, zdraví veždy, drahá, s Tebou bylo, vše, co pěvcův lýra slaví, aby se Ti v ňadru krylo. 42
(Přítelkyni.) (Přítelkyni.)
 Přátelství jest něžná páska stejně růžná,růžná jako láska; blaze tomu, komu v světě přátelství zde pravé kvete! Se zásvitem záře ranní pozdraví Vás mé i přání, potěší Vás milou zvěstí, že přináší s nebe štěstí Vám, i blaho nejkrasší, přítelko má nejdražší!
(Ženich nevěstě.) (Ženich nevěstě.)
 Žel, že nemohu dnes sám vše, co cítím, říci Vám, byste mohla z oka plání, z tluku srdce znát mé přání. Vše, co dobré, krásné v světě, nechť Vám dnešním jitrem zkvete, vše, co lidským štěstím slove, nechť Vám vzejde v záři nové, láska pak, jež kouzla snuje, nechať vše to korunuje. Mně nezbývá, než si přáti, bych Vás mohl svou již zváti. 43
(Přítelkyně příteli.) (Přítelkyně příteli.)
 Šťastnými nás činí v pozemském tom žití, když s námi i jiní stejně smýšlí, cítí; proto moudře vzato, dobrý přítel víc – než zlato. Přijměte mé přání s toutéž upřímností, jakouž bez ustání srdce mé i hostí. Všecky tužby vroucí, všecka přání skrytá, nechť Vám Všemohoucí splněna zde skytá. Člověka co blaží v pozemském tu žití, po čem duch se snaží, vše to máte míti. Každé hoře Vaše rychle ať pomine, přátelství jen naše nikdy ať nezhyne.
Vy jste vždycky byla Vy jste vždycky byla
 má tetička milá a vždy ostanete, co živa budete; 44 proto řeč má přeje, čím se srdce chvěje: By Pán světa všeho požehnání svého udělil Vám v hojnosti, pravé dal Vám blahosti; bychom ještě mnohých krásných dob takových ve zdraví se dočekali a se s Vámi radovali. Št. Bačkora.
(Kmotrům neb příbuzným.) (Kmotrům neb příbuzným.)
 O mít slov jen k vyslovení, co mne plní radostí! Bůh však zná i srdce chvění, slzu vroucí vděčnosti. On dej v pozemském Vám žití štěstí, jež nezhubí čas, nevadnoucí blaha kvítí, jež ověnčí slastí Vás. Štěstí domácí nechť zkvétá s požehnáním hojným Vám, jak by Pán a vládce světa mezi Vámi dlel tu sám. 45
(Vlastence.) (Vlastence.)
 Milá dcero vlasti mně tak drahé, přijmiž dar ten ve svůj slavný den. Spůsobí-li Tobě slasti blahé, pak jsem za svou snahu odměněn.
(Příteli.) (Příteli.)
 Velkodušnost v Tvém je ňadru, přátelství je v srdci Tvém, povzbuzeni Tvými žerty volněji se radujem. Neb Tvá dobrota, Tvá bodrost kol tebe tká blaha kruh, v jehož středu pookřívá utěšeně s druhem druh. Protož, ctěný.....ctěný... místečka přej v něm i nám, uznej, že jsme hodni jeho, byť i méně,méně než Ty sám. Mnohá leta nechať plynou Tobě v stálé radosti, láska, úcta nechť Ti kynou v štěstí, v spokojenosti. 46
(Manžel své choti.) (Manžel své choti.)
 Za tu něžnou věrnou lásku, jižto jsi mi věnovala, z květů duše přijmi pásku, vděčnost má jež v jedno spjala. Poklade Ty mého žití, perlou mou Ty’s drahocennou! Šťastným každý muž se cítí, jejž Bůh spojil s hodnou ženou.
(Se zlatým řetízkem.) (Se zlatým řetízkem.)
 Řetěz dnes Ti, drahá, dám ke dni Tvého narození, kéž by nerozlučným nám svazkem byl on u spojení. Když se o Tvé hrdlo pak běloskvoucí on ovíjí, chtěl bych mile, něžně tak objímati já Tvou šiji. Vezmi jej a soukromé vyplň přání, zač Tě prosím: nos to zlaté pouto mé, jak já Tvoje pouta nosím. 47
(Manželka svému choti.) (Manželka svému choti.)
 Láska za lásku se dává; žes znal lásku štědře síti, má Ti ona zdobit také celičkou Tvou dráhu žití. Podejmež dnes ruce sobě, svazek náš buď pevný, stálý, snášeti chce věrná žena s Tebou dále slast i žaly.
O Tebe, na níž lpí mé žití, O Tebe, na níž lpí mé žití,
 chtěl bych tu věčně, věčně míti, a víru v Tebe pevnou klást, jež věrné lásky rodí slast.
Bezúhonou žití slastí Bezúhonou žití slastí
 přátelství a láska jest, bodrá mysl beze strastí má Ti k tomu vezdy kvést.
Tyto řádky na památku Tyto řádky na památku
 posílá Ti k Tvému svátku soudruh povždy věrný Tobě, jenž Ti přeje, sám jen sobě 48 co by mohl vřele přáti: nechť Ti ráčí nebe dáti štěstí všeho, požehnání a radosti bez ustání, posléze nechť na Tvou hlavu zaslouženou vloží slávu! Al. Kalenda
(Příteli.) (Příteli.)
 Věčný máj buď drahé žití Tvoje, štěstí kéž se na Tě usmívá, duše Tvá vždy čerpá jen ze zdroje, jenž se ctností nazývá. Provázej Tě anděl míru po života drahách všech, neznej pustých strastí vírů a buď povždy věrný Čech!
(Příteli – přání žertovné.) (Příteli – přání žertovné.)
 Je-li tužby nebo přání v šíré říši naděje, nebo blahého shledání, v němž sen v skutek dospěje: vše, co ňadro rozechvívá, srdce co nám rozvlní, vše, po čem Tvůj duch toužívá, nechť se Tobě vyplní. 49 Ještě více bychom přáli Tobě – toť je jakživo! ale jazyk nás už pálí – pošli rychle pro pivo!
(Učiteli.) (Učiteli.)
 Hle, žactvo v tichu uctivém jak k Tobě vzhlíží s obdivem, jenž’s s ním se sdílel o květy moudrosti, spasné osvěty. Nastává rozchodu již čas domů se vrátí každý zas, – co máme dát učiteli my dobrému a příteli? Čím šlechetníku zlata skvost? Nic trvalým tu není dost; zvuk vyzní, zvadne laur i květ a s vlnou slovo prchá v svět Však Tvoje slova vyznělá působí dál, nezemřela, rozkvetou v nás v šlechetný čin, jejž požehná sám Hospodin. A protož, vůdce vážený, příteli, rádce milený, žij blaze za své zásluhy, „zdar“ volám Ti se soudruhy. 50
(Dobrodincům.) (Dobrodincům.)
 Bůh Vám račiž prodloužiti pěkný záhon života a sej po něm samé kvítí jeho štědrá dobrota. Ruka štěstí okopávej Vaše dobré snažení, slunce s vlahou se střídávej nad Vaší vždy nadějí. Přátelství Vám v cesty sázej vonné růže bez trnů; spokojenost Vás provázej stromořadím Vašich dnů. Kýž Vám v radosti nevinné kvetou dni jak jiřinky, které jsou vždy barvy jiné, vždy však milé květinky. Kdyby Vám však zlé sudičky koukol někde zasely, Bůh Vám pošle andělíčky, aby Vám ho vypleli. B. Jablonský.
(Katechetovi.) (Katechetovi.)
 S výšin Ti nebes přišlo vědění a nadání se s Tebou zrodilo, bys hlásal slovo boží v nadšení, v kruh vyvolencův Tě to pudilo. 51 Zdárně jsi působil, bez odměny, však uznání se dostalo Ti přec, hodnosti dosáh’s stupeň vznešený, ctěn, milován’s co boží zvolenec. Jak září Tvoje ctnost i dobrota, ó dlouho žij tu ještě v radování! Nic nekal Tobě blankyt života, Bůh nechať sám Tě všeho zlého chrání.
(Příznivci neb dobrodinci.) (Příznivci neb dobrodinci.)
 Šlechetníče! radost nezkalená ve vděčné dnes hrudi plápolá; vracíť slavnost Tvá se drahocenná, jež vždy slast mi v duši vyvolá. Proto nelze tajiti to déle, co mi ňadro vlní v skrytosti, jenom přání můž to zjevit vřelé, že mé srdce plno vděčnosti. Blahých dnův zde čítej průběh dlouhý, jasný měj vždy blankyt života, mně pak vyplň vrchol vší mé touhy, dál mne blaž Tvá přízeň, dobrota. 52
(Dobrodincům.) (Dobrodincům.)
 Ráda mysl naše k milým příznivcům si zaletí, ráda vhodnou příležitost žádosti své zasvětí. K Vám, ó pane přelaskavý, mysl moje putuje a své přání k jmenovinám upřímně Vám věnuje. Spokojenosti Vám růže kveťtež v cestě života a před každou strastnou chvílí střež Vás nebes dobrota. Bůh, jenž dobré odměňuje, slyší hlas mé vděčnosti; byť tu zcela neodměnil, odmění na věčnosti. 53
II.
K novému roku.
55
Nejdražší rodiče!
K novému roku, že Vás rád mám, srdečné „Na zdar“ Vám provolávám.
Nový rok, tatínku, Nový rok, tatínku,
 na nás se usmívá; kéž se Ti blaha zář jasně v něm zaskvívá.
S novým rokem štěstí stálé S novým rokem štěstí stálé
 ať zavítá opět k Vám, s ním i zdraví, spokojenost, pak všem bude blaze nám. Ig. Prokeš.
Času mocný veletok Času mocný veletok
 přinesl nám nový rok – kéž Vám rokem je blahosti, štěstí i spokojenosti. 57
Kolik dnův v tom roce novém, Kolik dnův v tom roce novém,
 tolik svátků, radovánek! To Vám přeje jedním slovem, však od srdce váš Milánek. (Emánek, Bohdánek a t. p.)
S novým rokem štěstí nové S novým rokem štěstí nové
 přeji Vám na dlouhý čas; ať se všecka radost vrátí, která kdy těšila Vás; starost však, co život krátí, ať nepřijde nikdy zas!
Nový rok mile Nový rok mile
 zas k nám zavítal, kéž by, ó drazí, pro Vás on chvíle blahé jen čítal!
Milý otče, milá máti, Milý otče, milá máti,
 přicházím Vám blahopřáti, prostě, vroucně přeji jen: ať Vám stále v radování, bez smutku až do skonání plyne každý nový den! 58
Nový rok dnes započíná Nový rok dnes započíná
 svého běhu dlouhý kruh; tím nás na vše upomíná, co nám v starém popřál Bůh. Kéž by Vám dle srdce mého přání přines nový hojné požehnání, by oplýval slastí vždy Váš duch. J. V. Houška.
K novému Ti roku, máti, K novému Ti roku, máti,
 přichází Tvé dítě přáti, nechať svítaj jeho dnové Tobě v štěstí záři nové.
Mé srdečko malounké Mé srdečko malounké
 přeje Vám vše hezounké, zdraví a spokojenost, všelikou i blaženost. Ig.Prokeš.
Nový rok blahý, Nový rok blahý,
 můj otče drahý, v rozkvětu jarém nechť žehná zdarem Tvé tužby, snahy. 59 Jak potůček čistý, jenž se loukou vine, jak větérek libý, co se z hájů line: tak ať Tvoje žití v samém štěstí plyne. J. Bačkora.
Jako ptáče v jarém letu Jako ptáče v jarém letu
 přiletěl k nám nový rok, nesa pozdrav s nebe celičkému světu. Kéž, drahý (á), i Tebe vede k blaha zkvětu!
V rouše duhovém, V rouše duhovém,
 v květu májovém, slastí medovou, cestou růžovou plyň Ti rok ten co líbezný sen. B. Peška.
Nový rok je zde Nový rok je zde
 v celé slávě své! Kéž by každá z jeho chvilek dobrá, milá, jak anjílek, 60 chtěla Vám přinésti radost jen a štěstí!
Zdravé, dlouhé žití Zdravé, dlouhé žití
 budu Vám vždy přáti, nemám ale, čeho bych Vám mohl dáti. Nuže mou poslušnost, to překrásné kvítko přijměte, neb Vám je dává Vaše dítko. B.Peška.
Kdybych byl už dospělejší, Kdybych byl už dospělejší,
 uměl bych snad onačejší novoroční přání; nyní Vám jen mohu přáti, by Vám Pán Bůh ráčil dáti nebes požehnání.
Můj drahý tatínku, Můj drahý tatínku,
 Tebe i matinku srdečně miluji, protož i slibuji, 61 po celý ten nový roční čas, že se chci tak chovat, abyste se mohli oba zas nade mnou radovat. J. Bačkora.
Přeju, by ten nový rok Přeju, by ten nový rok
 vydařil se Vám až milo, aby Vás nic netrápilo, šťastným byl Váš každý krok.
Já malé děvčátko, Já malé děvčátko,
 svěží jak poupátko, nesu Vám přání k novému roku, by Vás Bůh chránil každého kroku, který by nebyl k prospěchu Vám, neboť Vás ráda ze srdce mám. Ed. Just.
Přijmi, máti drahá, přání moje Přijmi, máti drahá, přání moje
 na den první roku nového, aby v něm nalezly touhy Tvoje splnění vroucně žádaného. Anděl Boží všude Tě provázej a milostným kvítím Ti posázej všecky cesty žití celého. 62
(S malým dárkem) (S malým dárkem)
 Vezmi v novoroční den malý od mne dárek ten: míjej svízel Tě i žal, radost jen Ti zkvítej dál, ve všem štěstí opravdovém kochej se v tom roce novém.
Anjel se snáší Anjel se snáší
 s jasného nebe, nový rok věstí – Kéž Vám přináší zdraví a štěstí!
Kdybych já měl jazyk zralý Kdybych já měl jazyk zralý
 napřál bych Vám toho dost; ale že jsem ještě malý, přeji jenom maličkost. Přeji tedy s upřímností, by Vám dobrý Božíček tolik letos dal radostí, na nebi co hvězdiček. 63
Zimním spánkem víc a víc Zimním spánkem víc a víc
 spěje země jaru vstříc; tak i Vám nechť, moji drazí, po trampotách minulosti jaro nové již nadchází pozemské zde blaženosti.
Dnes přála bych Ti natrhati kvítí, Dnes přála bych Ti natrhati kvítí,
 kteréž bych mohla v ladný věnec svíti; leč zima nevlídná pokrývá nivy a v spousty sněhu ryje vítr divý. V mé duši ale ladno je a milo, tamť kvítko spanilé se rozvilo, jež v dar Ti nesu v novoroční době; to kvítko slove: láska, vděčnost k Tobě. Ed. Just.
Celý rok Ti kvésti Celý rok Ti kvésti
 má jen blaha kvítí, jasné slunce štěstí na Tebe nechť svítí; co mé srdce cítí, přání mé Ti věstí.
Volným proudem léta plynou Volným proudem léta plynou
 do bezedna věčnosti; v srdcesrdci mém však nepominou city vroucné vděčnosti; 64 nezaniknou až k tmavému hrobu. Přijmětež je, drazí, v dnešní dobu jako novoroční přání a k nim nebes požehnání! Ed. Just.
Děvčátko malé, Děvčátko malé,
 čiperné ale, s radostí v oku přináší přání k novému roku. Blahosti chvíle kveťte Vám mile až do skonání.
V dnešní novoroční den V dnešní novoroční den
 přicházím k Vám, otče drahý, s přáním, byste spokojen trávil dlouho život blahý; byste v zdraví mnohá léta v útěše a radosti požíval zde štěstí světa teď i ve své starosti. Mne pak v lásce zachovejte, a jak posud dál mně přejte. J. V. Vlasák. 65
Ačtě malý jsem, Ačtě malý jsem,
 lásky i vděčnosti chovám přec k Vám dosti, drazí, v srdci svém; pročež zní i moje přání: kéž se blaho k Vám jen sklání!
Buď nám vítán, dni žádoucí, Buď nám vítán, dni žádoucí,
 určen srdci vděčnému; dík, že můžem city vroucí zjevit otci dobrému. Drahý otče, dej Ti nebe radost v každém kročeji, ať blažívá stále Tebe víra, láska s nadějí. Ať u Tebe, otče milý, stále zdraví přebývá, Pán nebeský kéž Tě sílí, oč jej žádáš, kéž Ti dá!
Tatínku, mamičko, Tatínku, mamičko,
 dědečku, babičko, bratříčku, sestřičko, kde jste kdo, slyšte, v paměť si vpište, 66 co Vám chci přáti ze srdce plného: rač všeho dobrého Pán Bůh Vám dáti!
Hospodin Bůh všemohoucí Hospodin Bůh všemohoucí
 račiž Tě sám za otcovskou péči vroucí žehnati nám! Po dlouhá léta v tichém radování Tvůj život plyň: zdar dítek Tvých a prospívání Ti věnce viň! I ve snách útěchy požívej, blaho Tě zbuď! radostmi hojně vždy oplývej i zdráv nám buď! F. B. Tomsa.
Co Vám dnes přáti mám, Co Vám dnes přáti mám,
 povím to krátce: celý rok má zde Vám o ráji zdát se. 67
Přijmi, bratře, dnes Přijmi, bratře, dnes
 srdce mého ples za bratrské přání – aby dobré nebe blažilo vždy Tebe v květu, v radování. Jos. Chmela.
Tobě, zlatá babičko, Tobě, zlatá babičko,
 přeji nejdřív zdravíčko. k tomu požehnání s nebe, protože mám ráda Tebe. Ig. Prokeš.
Já děvčátko malé, Já děvčátko malé,
 pilné, dobra dbalé, přeji Tobě v upřímnosti všeho blaha do sytosti, babičko má milená. Ed. Just.
Přiletěl k nám anjelíček Přiletěl k nám anjelíček
 a ten sluje „nový rok“; šťasten ať je můj bratříček, Bůh střež každý jeho krok. 68
Blaha slunce nikdy Tobě, Blaha slunce nikdy Tobě,
 strýčku, nezacházej; v cestu Tobě osud dobrý samé růže sázej, abys, bohat slastmi všemi, žil jak v ráji na té zemi. Ed. Just.
Nemysli, sestřičko, Nemysli, sestřičko,
 že neumím přáti – co dobré, všecičko rač Ti Pán Bůh dáti.
Dej Ti Pán Bůh, babičko, Dej Ti Pán Bůh, babičko,
 hodně dlouho žíti, bychom takto u Tebe mohli často dlíti. Také Tobě, dědečku, přejem hojně zdraví, abysi měl na tváři vždy jen úsměv hravý. Ed. Just.
Co jen štěstí k nalezení Co jen štěstí k nalezení
 na tom božím světě, všecko ať Vám, drahocenní, v tomto roce kvete, kvete bez ustání – to je moje přání! 69
Dědoušku! hle, všickni Tvoji milí, Dědoušku! hle, všickni Tvoji milí,
 již se vůkol Tebe shromáždili, by Ti přáli šťastný nový rok. Buď zdráv! blaho dá Ti jistě nebe, neb se často modlíme za Tebe, aby anjel strážce ved Tvůj krok. J. K. Chrastecký.
Také, dědečku můj, Tobě Také, dědečku můj, Tobě
 přeji k novoroční době všeho dobra květ, co jen chová svět.
Přeji Ti, babičko milá, Přeji Ti, babičko milá,
 abys po našem tu boku ještě mnoho nových roků šťastně, blaženě tu žila.
Tetičko, strýčku, Tetičko, strýčku,
 což se neptáte po mém přáníčku k novému roku? V medovém toku z nejlepších plástí blaha i slasti oplývat máte! 70
Nový rok se ujal vlády Nový rok se ujal vlády
 zvonů hlahol zve nás v chrám; blaha největší poklady dnes chci vymodliti Vám.
Strýčku můj předrahý, Strýčku můj předrahý,
 tetičko laskavá! dnešním jitrem nový rok nám zas nastává. O, přijmětež, drazí, přání moje vroucí: kéž Vám ve všem žehná Pán Bůh všemohoucí! Fr. A. Z.
(Žertovné.) (Žertovné.)
 Na nový prý rok o slepičí krok – přeji tolik šťastných roků Vám, co udělá as kroků slípka za ten rok.
(Žertovné.) (Žertovné.)
 Nový roku, slyš, to ti povídám, ať vždy rodiče šťastné uhlídám – sic se těš!..těš!... to víš!..víš!... 71
Všecky strasti a žalosti Všecky strasti a žalosti
 s rokem starým pochovány – nová naděje pak svítí, v roce novém že Vám přány budou slasti a radosti nejkrásnější v žití.
O jak rád bych dobrým O jak rád bych dobrým
 dítkem byl a zlého nic vůbec nečinil; by tatínek i maminka i svět celý ze mne radost, potěšení vždycky měli. O Božínku milý, laskavý Ty Pane, pomoz, ať se ze mne dobré dítě stane! V. Štulc.
Co mohl bych Vám darem dáti Co mohl bych Vám darem dáti
 za jitra roku nového? Jsem chud a svým nemohu zváti, abych děl pravdu, ničeho. 72 Leč něco mám přec ve svém jmění, co nového Vám roku dám; jestiť to srdce, v kterém není, než vděkuplná láska k Vám. Ze srdce toho prosba vroucí se vznáší k nebes výsosti, by světů Otec všemohoucí Vám požehnal svou milostí. Ed. Just.
Maličký jsem, nemám za oběť co dáti, Maličký jsem, nemám za oběť co dáti,
 jenom srdce, tímto vroucně budu přáti: Pán Bůh, aby svou milostí velel anjelům svým na výsosti, z nesvadlého věnec kvítí stále krásný pro Vás víti. Touto jasné slávy korunou Hospodin Vám budiž odměnou zde již, i tam na věčnosti. Fr. B. Tomsa.
(Žertovné.) (Žertovné.)
 Čím Vás trápil starý rok, přes to světa kapelník ať udělá pausy skok, jak to slušno při muzice; co je dobré, magnifik, ať spustí od repetice!..repetice!... 73
Když jsem ráno z lůžka vstala Když jsem ráno z lůžka vstala
 a k nebi se podívala tam, kde slunéčka a hvězd a měsíčkův domov jest, řekla jsem si modlitbičku za tatíčka, za mamičku: Pane Bože, Otče náš, mé rodiče dobře znáš, tatíček náš vydělává a mamička hospodaří; dejž, ó Bože, ať, co počnou, všecko se jim dobře daří. Ó, těšte se, milovaní, jistě slyšel Bůh mé přání.
Pod svým bílým rubášem Pod svým bílým rubášem
 zimní spánek dřímá zem, zdá se jí snad o jaru – zatím z časů lůna tam nový rok zavítal k nám: Kéž je nám všem ku zdaru!
Byla bych Ti věnec vila Byla bych Ti věnec vila
 z fialinek modrounkých, vonných růží připojila, konvalinek útlounkých. 74 V sadech kol však zima vládne, v tuhém spánku leží svět, země lůno že je chladné, zniku nemá žádný květ Musela jsem jinam jíti, jinde kvítků hledati, z nichž bych mohla věnec víti a jej Tobě podati. I našla jsem v krásném sadě – v sadě lásky dětinné – kvítky v ušlechtilé vnadě, kvítky vonné, nevinné. Vděčnou mysl s poslušností, cnosti stálou oddanost, mírnost ducha s uctivostí a v učení horlivost. Kvítky ty chci pěstovati u veliké pilnosti, pak u věnec spořádati Tobě ke cti, k radosti. J. K. Chrastecký.
Na bílé pláni sněhové Na bílé pláni sněhové
 nekvete žádný kvítečekkvíteček, a já přec Vám dnes přináším, rodiče drazí, věneček. 75 Ty kvítky, z nichž je uvitý, neodkvetou a nevadnou a jejich krása krásnější nad jarní růži převnadnou. A nade všecky kvítečky květ jeden skví se – láska má, co citem úcty, vděčnosti v mladistvém srdci plápolá, Ó, přijmětež ten dáreček, nejhezčí srdce kvíteček, oblažte láskou duši mou, ať žijem dobu blaženou.
Málo ještě říci mohu, Málo ještě říci mohu,
 málo, drazí, přáti vím, avšak přec již volám k Bohu, jehož vždycky prosit smím: aby kroky Vaše chránil, cesty vaše ostříhal, návalům zlé nouze bránil, zdraví, štěstí Vám vždy přál. J. K. Chrastecký.
Rok nový vynořil se mile Rok nový vynořil se mile
 z temného lůna věčnosti, kéž skytá Vám jen blaha chvíle a život plný radosti. 76 O kéž se žití na blankytu Vám šťastné hvězdy zaskvějí a zbožná víra v ňader skrytu Vás blaží s láskou, nadějí!
Kéž by v tomto novém roce Kéž by v tomto novém roce
 Bůh Ti všeho hojnost dal, bys v něm krásného ovoce prací svých se dočekal! Kam obrátíš pohled svůj, mír Tě svatý obletuj, až i toho roku dnové uplynou co rajští snové.
K Tobě, ....,Tobě, ..., milovaný, K Tobě, ....,Tobě, ..., milovaný,
 přání mé dnes přichází, lásky úděl svrchovaný nechť Tě žitím provází. Bodrá mysl nechť Tě zdobí, jasným vždy je blankyt Tvůj, nic ať žal Ti nepůsobí, sám ať žehnáš osud svůj. Cnost a naděj nechať tkají pásku Ti nejkrásnější, kouzlem, jež – jak v zlaté báji – spne Tvé žití vezdejší. 77
Zpěv, jásot kol zaznívá, Zpěv, jásot kol zaznívá,
 nadchází nový rok a k nebi se ozývá tu zbožných přání tok. Rej plachých chvílí měrou svou dále sledujte, nadějí, láskou, věrou jich vínek zkrašlujte. Zapuďte všecky žaly, všem trampotám buď zmar, květ slastí kyň Vám stálý a tomu volám: Zdar!
S nejčistší vděčností přinášíme, S nejčistší vděčností přinášíme,
 rodičové předrazí, dnes Vám, v srdce hloubi pro Vás co cítíme, jenž jste nejbližšími v světě nám. Jasné slunko štěstí nechať září v novém roce na Vás trvale, radost nechť Vám vyjasňuje tváři, v duších blaho dlí neskonalé. Mír a útěcha každého jitra nechť Vám znovu plní sladce hruď, žal a hoře prchej z ňader nitra, zármutek Vám všechen cizím buď. Na nás hleďte dál pak s laskavostí, s péčí milou, jenž nás blaží tak, množte poklad lásky i vděčnosti naší, jež nezhyne nikterak. 78
Libě zefyru jak vání, Libě zefyru jak vání,
 když se jaro blížívá, slunko kdy se usmívá, země slaví z mrtvých vstání – potůček kdy trhá ledu pouta, zpěv a jásot z každého zní kouta: ano, libě tak ať plynou dni Vám roku nového, s blankytu nechť jasného hvězdy blaha Vám jen kynou. Mně pak za mé vroucí přání dál kyň Vaše milování.
(Rodičům neb dobrodincům.) (Rodičům neb dobrodincům.)
 Přijměte dárek můj, ač malý jen, jejž věru s myslí plnou poctivosti i díků vroucích z Vaší laskavosti přináším v tento novoroční den. Byť mohl bych, jak toužím, v každou dobu vzdalovat Vás, co květ vašeho žití by zničit mohlo, žal Vám spůsobiti, pak šťastni byste byli až až k hrobu. Kdo můž’ však fata mocné rámě vésti? jen přání pouhé mohu věnovat, by dáno bylo Vám se radovat tu v stálém míru, zdraví, blahu, štěstí. 79
Dobrý děde! z plných srdcí Dobrý děde! z plných srdcí
 vnuků svých, v nichž slast a ples, přijmi přání nejzbožnější k novoroční době dnes. Rozkvítej Ti štěstí růže dále lístek za lístkem, rovněž zdar i požehnání veždy vítej v domě svém. Zdráv na duši, zdráv i tělem kráčej pevně, vesele, u života až Tě cíle uvítají anjelé.
Jindy nás Ty navštěvuješ, Jindy nás Ty navštěvuješ,
 dnes my jdeme k Tobě, neseme Ti gratulaci k novoroční době. Vede nás sem vroucí láska, kterouž ctíme Tebe, přejíce, bys na zemi už nalezala nebe. Dej Ti Pán Bůh zdraví, štěstí, hojnost blaha všeho, by Tě po celý rok nový nestihlo nic zlého. Ed. Just. 80
Novým rokem nové štěstí Novým rokem nové štěstí
 nechť si k Tobě dráhu klestí, milovaný bratře můj! Nebe sil Tě v dobru, v ctnosti, v lásce k bližním, v upřímnosti, zlého vždy Tě uvaruj! Požívaje blaha všeho na mne, bratra upřímného také v lásce pamatuj! Ed. Just.
Ve věčné změně světové Ve věčné změně světové
 zas velký stal se krok, věk s věkem podal ruce si a vzešel nový rok. Veselý a i krátký rok všem, kdo zde šťastni jsou, trapný a strašně dlouhý rok, kdo z žalu k žalům jdou. Jak krásné touhy vznikají dnes ve mně jako sen, abys po celý tento rok žil, otče, spokojen. By hravě Tobě plynuli dnové i hodiny, by celý rok Ti, otče, byl kruh slastí jediný. V. A. C. 81
Kdyby v moci naší stálo, Kdyby v moci naší stálo,
 vše, co přejem, darovat, tuť by věru velmi málo bylo nám dnes třeba přát. Jeden by dal stálé zdraví, druhý by dal štěstí dost, třetí zas, co ducha baví a co plodí blaženost. Toť by bylo radování, rozkoš nes’ by každý krok; beze všeho pečování strávil by se celý rok! Že však v moci naší není, čeho přejem, Vám i dát, račte tím být spokojeni, čeho mohou dítky přát. B. Jablonský.
Z brány růžoprsté Zory Z brány růžoprsté Zory
 z níž se prýští časů tok, věčně mladistvé již Hory vznáší se nad luhy, bory – probudilť se nový rok. Kol zlaté kolébky jeho krouží v ráji převnadném, do žití mu pozemského štěstí, blaha nebeského vplítaj skvostný diadem. 82 Nuž ať zkvétá a prospívá v záři jasné k slasti nám – naděj sladce ukojivá nechť se na Vás vždy usmívá, blaží dobré srdce Vám. Jako zlatý čas ten v báji buď Vám dítka toho zkvět, žijte, drazí, v něm jak v ráji, v blaha jaru, v lásky máji, než jej Saturn svolá zpět.
Jinošek v růžném šatě Jinošek v růžném šatě
 se s výšin spouští níž, zasedá na trůn kmeta, jenž k hrobu skloněn již. „Můj synu, tento dí mu, v tvou silnou ruku já chci složit vládu světa, anť končí pouť již má. Buď moudrým vládcem, synu, o národů dbej zkvět, dej osvětu jim, volnost i blaho vrať jim zpět.“ Jinoch mu líbá čelo, tulí se k němu blíž, tu s velechrámu věže odbíjí půlnoc již. 83 Kmet rozplyne se v mlhu, noc zastře jeho tvář, jinocha spanilého ojasní s nebe zář. I hledí dolů k zemi, libě se usmívá – „na zdar novému roku!“ se všech stran zaznívá. To lichotí mu velmi, i zazní jeho hlas: „Nuž, všechněm Vám tu dole kveť zdar a blaho zas! Milujte se co bratří, jak Bůh to žádá sám a nová doba zkvete všem na zemi tu Vám.“
(Dobrodincům.) (Dobrodincům.)
 Co jste roku minulého učinili mi dobrého, za to Vám Bůh radost dej, ve všech pracích požehnej!
Od upřímného dítěte Od upřímného dítěte
 dnes prosté přání přijměte; Bůh Vám rač ve všem štěstí dát, v své lásce Vás vždy zachovat 84 a v příštím čase jako nyní mne blažiž Vaše dobrodiní. Ó dlouho žijte spokojeně, ode mne povždy milován a radost množiž se Vám denně, od zlého buďte uchován. Bůh rač prodloužit Vaše léta a hojných dát Vám radostí; neciťte nikdy trýzeň světa, mne pak v své mějte milosti, V.
(Kmotrovi a kmotře.) (Kmotrovi a kmotře.)
 Opět měnivý rok zmizel, s ním i jeho slast a svízel. Na nebesích dobrý ale Pán Bůh vládne neustále. Dej Vám štěstí, požehnání, to je, drazí, moje přání. J. K. Chrastecký.
Ctěný kmotříčku, Ctěný kmotříčku,
 drahá kmotřičko, slyšte chvilinku moje přáníčko: štěstí v novém roce se vším požehnáním sesyp se Vám v klín – všechněm Vašim přáním žehnej Hospodin! 85
(Příteli.) (Příteli.)
 Byť i časem vzešly chmury černé na blankytu žití Tvého, věz, že pro Tě bije srdce věrné v prsou druha upřímného, jenž Ti přeje v novoroční den, abys vždy byl zdráv a spokojen.
(Přátelé manželům.) (Přátelé manželům.)
 Přátelům buď dovoleno dobrého též užit práva; manželství buď oslaveno, jež nám krásný příklad dává. Blahé hvězdy žehnajíce nad domem nechť tímto stojí, hrobu pak až za hranice nechť Vás věrná láska pojí.
(Tchánovi a tchyni.) (Tchánovi a tchyni.)
 V novoroční této době všech těch zpomínáme sobě, k nimž nás těsněji i blíže svazek příbuzenský víže. Pročež spěchám také já, bych Vám řek, co ňadra má naplňuje dnes v hojnosti city lásky i vděčnosti. 86 Kéž by nový rok ten jarý zahrnul Vás všemi dary štěstí pravého i blaha, tcháne milý, tchyně drahá, co jich jenom na tom světě smrtelníkům nám zde kvete. Kéž jste blaženi tou měrou, jak já s milou Vaší dcerou.
V roce novém věrné lásky, V roce novém věrné lásky,
 přátelství obnovme svazky, srdce k srdci ať se pojí, štěstí obou pak se zdvojí.
Jak se potok klidně vine Jak se potok klidně vine
 v tichosti své růžemi, tak ať život Tvůj Ti plyne v pokojnosti na zemi. Každá prchej Tebe zloba, povždy šťasten zde již buď; nová každým jitrem doba k novým radostem Tě zbuď! Žij tak zde již v stálé slasti, s námi dokud přebýváš, žij ku zdaru milé vlasti, rozmilý příteli náš! Boh. Fr. Hakl. 87
(Příteli.) (Příteli.)
 Po boku Ti lásky míjej doba žití sladce dost, den co den Ti skráň ovíjej nová radost, veselost! Přátelství Tvé nezměněno zůstaň mně pak pojištěno, také v nové roku době, v níž zdar všechen přeji Tobě.
Kolik vlasů na tvé hlavě.hlavě, Kolik vlasů na tvé hlavě.hlavě,
 tolik let ti přejem právě, plných zdraví, bohatství, rozmaru a čtveráctví, na nás při tom pamatuj, v přátelství nám věrně stůj!
V starém jsme se rádi měli, V starém jsme se rádi měli,
 ve přátelství opravdovém stůjme též i v roce novém, dokud smrt nás nerozdělí. Šťastným buď a blaženým, neb Tvé štěstí je též mým! 88
(Žertovné – příteli.) (Žertovné – příteli.)
 Jářku, ptám se, víte-li, co Vám přeju, příteli, k novému já roku? Radost v srdci, v oku, věrnou žínku k boku, žádných k tomu soků, štěstí v každém kroku, zdraví vždy dost k skoku, v kapsách vždy dost „floků“ a – sud samotoku.
Mnoho ještě žití let, Mnoho ještě žití let,
 v roce každém blaha zkvět, ve všelikém počínání štěstí, zdar a požehnání, to přítelka přeje Tobě k novoroční této době.
(Na konci roku v sirotčinci.) (Na konci roku v sirotčinci.)
 Již, bratří, věrně, pravdivě vyličme dobrodiní, jež od dobrodincův nám zde po celý rok se činí. 89 Cítíme to a vděčnosti hned v ňadru cit se rozhostí, nutí nás z duše celé Vám vzdáti díky vřelé. Co bylo by z nás, Bože můj, nebýt těch šlechetníkův, jenž vřele tak se ujali nás malých nešťastníkův? A proto, Bože, každý den my modlíme se k Tobě jen: dej dlouhé, zdárné žití jim – plné blaha kvítí.
(Učiteli.) (Učiteli.)
 Jako slunko za jarního rána na květné se luhy usmívá; tak buď blaženost Ti čistá dána, ježto růže v cestu rozsívá. Žádná nekal žití Tvoje zloba, v srdci dli vždy radost vábivá, blahá s blahou střídejž se Ti doba, mír ať svatý s Tebou přebývá. Rychle sešliž pomoc svou Ti nebe, když se trud a bol Ti navěží, i zachovej ve zdraví vždy Tebe dlouho vlastenecké mládeži. 90 S radostí si budem zpomínati s okem slzou díků skráseným, na dobu, kdy přáno naslouchati bylo nám Tvým slovům vznešeným. Až však nebe změní naše dráhy, které rozloučí snad navždy nás, ó pak přej nám, pěstiteli drahý, milé, sladké upomínky hlas! B. F. Hakl.
(Učitelce.) (Učitelce.)
 Drahá slečno učitelko, dobrá naše pěstitelko, slyšte vroucí naše přání: za šlechetnou Vaši snahu, směřující nám jen k blahu, dejž Vám Bůh až do skonání veškeré své požehnání!
(Školnímu dozorci.) (Školnímu dozorci.)
 K radosti všech dítek školních, slunce dne zas plamená, v němžto Vám vše slasti přeje, jakých jenom země má. Kdybych já byl andělíčkem, zaletěl bych do nebe, Vám pak přines ty radosti, jež má nebe pro sebe. 91 Že však jsem jen slabé dítě, nemohu než želeti, aby Vám je dobrý Pán Bůh sám sem ráčil seslati. B. Jablonský.
(Duchovnímu pastýři.) (Duchovnímu pastýři.)
 Důstojný pane! Dítě, které otce miluje, přeje mu též zdaru všeho, ví však, že, co zákon dítkám zjevujezjevuje, také platí duchovnímu otci jeho. Vás nám přemilostný Pán Bůh dal, byste nás co pastýř spravoval. V skutku ráčíte nás vésti tam, kde věčné kyne štěstí. Pán Bůh Vás jen dlouho zachovej, zdraví, pokoj, milost svou Vám dej!
Velectěný pane mistře! Velectěný pane mistře!
 Dnes, kdy sobě gratulují lidé na potkání, osmělím se též Vám podat svoje blahopřání. 92 Jeť sic krátké, ze srdce však jde mi upřímného – by Vás ráčil Pán Bůh chránit povždy všeho zlého. Nechať se Vám dílo daří, zakázky vždy množí, k blahobytu Vám prospívá zdárné Vaše zboží. A než rok se sejde s rokem, mějte tolik zlatek, abyste si mohl koupit při nejmenším – statek! Ed. Just.
(Chlebodárci.) (Chlebodárci.)
 Nový rok se k zemi sklání, co nám nese – zdaž se ví? Vám nechť samé požehnání v rohu svém jen objeví. Všecky Vaše práce, snahy nechť provází úspěch blahý, mraky chmurných strastí zcela s Vašeho nechť zmizí čela, radost pak a spokojení kyne v bdění Vám i snění. Nás, jenž chcem se o ni snažit, račte přízní svou dál blažit. 93
(Představenému v závodě neb úřadě.) (Představenému v závodě neb úřadě.)
 Dovoltež, by podřízení Vaší úctou pobádáni k roku nového zrození přednesli Vám svoje přání: nechať nebe svou milostí žehná pilné Vaší práci, blahem a spokojeností Bůh nechť vaše snahy splácí. Žádné nehody ni strasti nechť Vám mír neruší nitra, spíše nechť Vám nových slastí rodí zář každého jitra. K nám pak dál i bez ustání Vaše přízeň nechť se sklání.
Rok starý, jak již starý mrav, Rok starý, jak již starý mrav,
 pochodeň k zemi sklání a nový k životu teď vstav, se chápe panování. I hlásá směle, jarý jun, že dál chce světu vlásti, po otci zděděný že trůn mu nad vše světa slasti. Nuž vítej, nový vládče, nám a přines dobré zvěsti, nechť konec všem již trampotám a nové zkvétá štěstí. 94 Dej každému, co by si přál, skliď všecky sváry, zmatky a pak, když’s vše byl urovnal, jdi – odkuds přišel – zpátky.
Rok nový vznes se z budoucnosti Rok nový vznes se z budoucnosti
 temného dolu v světla výš a protož v kruhu veselosti mu „Vítán buď“ zde pozazniž. „Zda radostní to budou dnové, zda slzou žalu zrosení?“ tak tázají se tisícové v tajemném duší rozchvění. Ó kéž bych mohl osud vésti, běh jeho řídit, jak chci sám, musel by poklad svého štěstí zde, drazí, složit k nohoum Vám.
Rok skončil pouť i prchl v dál, Rok skončil pouť i prchl v dál,
 jak na vlnách ta pěna, kéž Vám, co on nedokonal, přinese roku změna. a protož, nový roku, slyš toužebné naše lkání, příznivcům našim vyplniž každičké srdce přání. 95 Budou-li oni šťastně jen i spokojeně žíti, pak budem, to jsem přesvědčen, i my se dobře míti.
Časy mizí, leta míjí, Časy mizí, leta míjí,
 s kolebkou se střídá hrob, lidstvo rodí se, vyvíjí, již od nepamětných dob. Všecko prchá, všecko spěje v rychlém časů proudu dál, Vaše přízeň jen se skvěje stále nám – jak si kdo přál. Ó přijměte k roku změně naše přání, Vašnosti, požehnání nebes denně nechť Vám zkvítá s blahostí. Všecky slasti toho světa nechť jsou Bohem přány Vám, zdraví kveť Vám dlouhá leta, Vaše přízeň pak kveť nám.
Nový rok již před práh stoupá Nový rok již před práh stoupá
 plný jaré mladosti, radosti jak slza houpá na tváři se věčnosti. 96 Přinese on mnoho slastí, mnohou naděj vrhne v zmar, v Boha chcem jen víru klásti, od něhož je všechen zdar. On, jenž pln je slitování, milostiv k nám v každý čas, nechť Vám dá své požehnání, dobrem vším nechť blaží Vás.
Vítáno buď, nové jitro, Vítáno buď, nové jitro,
 roku nový, vítej nám, ozař blahou září nitro, zabraň žalu temnotám. Co přinášíš, nikdo neví, noc zakrývá tvoji tvář, nadějí však nových jeví na obzoru nám se zář. Nechť se stane, co doufáme, skutkem, sladká víro, buď, nadějím všem otvíráme do kořán my svoji hruď. Přines Vám, ó rodičové drazí, rok ten blaho v sled, sladce nechť Vám plynou dnové, nic ať nesmuší Váš hled. V nejužším vždy s Vámi svazku, nejlíp, co jen mohu sám, za Vaši nezměrnou lásku chci se odsluhovat Vám. 97
Rok starý zmizel v časů tůni Rok starý zmizel v časů tůni
 a nový počal vlásti teď, nechť radost čili žal v nás trůní, vždy naděj první kráčí v před. Jitřence ona podobá se, jež každého dne krášlí vznor, jež k cíli přání, k blahé spáse nás vede přes zlých mocí vzdor. Nuž vítej nám zde v našem kruhu, ty roku nový s družinou a rozkleň blahou míru duhu nad naší drahou otčinou. Chraň ty, kdož pevni v přesvědčení, v nichž víra, láska rozkvetá, by všickni v blahém sjednocení svár vypudili ze světa.
Zvonů hlahol kol zaznívá, Zvonů hlahol kol zaznívá,
 nový rok svou počal pouť, též mne zbožný cit prochvívá, jejž chci v přání vydechnout. „Bůh buď s Vámi!“ jen ta slova, nebeského míru zvěsť, volám k Vám, kde brána nová neznámého roku jest. Toť mé, drazí, přání celé, žádné jiné nechci přát – Bůh-li s Vámi, pak se směle můžete dál světem brát. 98
Hle, jasný Phoebus vstoupá výš, Hle, jasný Phoebus vstoupá výš,
 rok nový počíná, jásáme všickni sborem již, ples křídla rozpíná. Kdo těšit zná se z života, ten zmlaď a zrychli krok, v proud času, dál jenž kolotá, již pozdrav nový rok. Zář v oblacích se zaskvěla, jasní se nebes tvář, Fortuna letem anjela předbíhá slunce zář. Ó božko, vysyp dolů v svět roh hojnosti ty své a každá slza žalosti se proměň v úsměv zde.
Zdar a štěstí příznivcům všem Zdar a štěstí příznivcům všem
 ke dni roku nového! Tak volati dnes hotov jsem ze srdce upřímného. S rohem hojnosti sem letí roku genius mladý: Stůj! ne kol nás dále spěti, zde vysyp své poklady! Na všecky ochrance moje, jenž mne blaží přízní svou, 99 vylij požehnání svoje, oniť toho hodni jsou. Dvojnásob jim blaha slasti nový rok ten naměřiž, blankyt jich pak mraky strasti nikdy se nezachmuřiž.
(Přání roznašečův novin.) (Přání roznašečův novin.)
 Zkřídlenou nohou putujem co poslové my udalostí a den co den Vám zvěstujem, co nového svět šírý hostí. Jak mění lidstvo se i čas, co příroda ničí i rodí, z novin se dovídáte zas, s nimiž se do domu k Vám chodí. Od srdce rádi bychom Vám přinášeli jen dobré zvěsti. Kéž rohem hojnosti list sám a hlásá blaho jen a štěstí. Je-li Vám přání to milým, pak račte si je k srdci vzíti, abychom s novým úsilím, běh nový mohli započíti. 100
(Přání listonošův.) (Přání listonošův.)
 K slavnosti dnu dnešního přeji Vám nejlepšího, – co můž těšit Vás; aby rok ten hojností zdraví, štěstí, blahosti požehnán byl zas. Prvé nežli vzešel nám, vážil jsem já, drazídrazí, k Vám chutě mnohý krok, přinášeje poselství, vzkazy lásky, přátelství po celičký rok. Proto ve Vás důvěra spočívá má veškerá, má i naděje, že se přízně Vaší svit, pro nějž mám tak vřelý cit, dál mi poskvěje.
(Přání sklepníků.) (Přání sklepníků.)
 Zdráv buď ctný ten bakalář, jenž vynašel kalendář, jímžto rok je rozdělen, v pořádek i uveden. Byl by podivný to zmatek, kdyby konec i počátek 101 nebyl roku, měsíce zevrubně tam velice. Mnohý by si vymýšlel svátků, co by jenom chtěl; jednomu by v radosti plynul krátce celý rok, druhému pak v žalosti zdlouha vlek se jeho tok. Jaká pro nás rána jen, nebýt novoroční den a my nemoc’ přinést ani příznivcům všem svoje přání, aby jim v té nové době vzešlo vše, co přejí sobě. Pročež chvála muži zni tomu z úst všech jedna: Vy pak mějte ve přízni nás – – zvlášť 1. ledna.
(Přání divadelního sluhy.) (Přání divadelního sluhy.)
 Ten život náš má kusů mnoho, jež rozdílny jsou docela: truchlohrou je on pro jednoho, druhým to hra je veselá. Pět aktů jedněm přisouzeno, než spadne žití opona, kdež dítko jedva narozeno hned v prvních scénách dokoná. 102 Že peníze však hlavní hrají v těch kusech ve všech úlohu, tak mnozí z veselohry mají bez nich tu náhle – truchlohru. A protož mějte jich vždy dosti, příznivcí velectění, ať můj i kus, pln truchlivosti, v hru veselou se změní.
Každé tvůrče, co jich kde, Každé tvůrče, co jich kde,
 bez mamonu může zde šťastně žít – i červíček; jenom člověk, světe, věz, nemůže žít bez peněz – pročež o viaticum prosí slavné publikum telegrafní poslíček.
(Přání kominíkův.) (Přání kominíkův.)
 Již starý rok se odebral a nevrátí se víc, trůn jeho nový zaujal, jemuž se jásá vstříc. Přejem si štěstí navzájem a blahé živobytí, též my zde se osmělujem své přání vysloviti: 103 my jsme po celý rok tu Vám dělali strážné stíny, vzdor nebezpečím, nehodám smýčili zde komíny. My víme sic, že nikdo nás neráčí rád moc zříti, i rád je spíš, kdy vidí zas nás o dům dále jíti; však proto přejem přece jen ze srdce upřímného, by přines Vám nový rok ten i nám mnoho dobrého.
(Přání hasičův.) (Přání hasičův.)
 S nebes výše zlatoskvoucí, mladý rok se k zemi snáší; slyšte naše přání vroucí, ctění příznivcové naši. Štěstí nejkrásnější kvítí nechť Vám bohatě tu zkvétá, hvězda blaha nechť Vám svítí nejkrásnější všeho světa. Nám nechť přízeň Vaše ctěná odměnou za naše snahy, nehoda by odvrácena byla, stříc’ chcem Vaše prahy. V svazku pevném s druhy všemi 104 působit chcem Vám jen k zdaru, jak náš světec, jenž na zemi vítězem je divých žárů.
(Přání hlásných.) (Přání hlásných.)
 Starého roku slunce zašlo v dálí a nové v růžné zoři vychází, kéž blaha, štěstí Vám to zásvit stálý, kéž životem Vás dále provází. Buď vítán nový rok nám v zaplesání, znak zdaru nechť mu září na čele, kéž všem Vám nese mír a požehnání, toť, drazí, přání naše převřelé. Našemu městu kyň též rozkvět blahý, my střežit chcem je se vší pilností, by zhoubný žár nezničil vaše prahy, toť nejsnažnější naší starostí.
(Přání lampářův.) (Přání lampářův.)
 Nový rok tu – mnoho přání k výši nebes zaletá, mnoho nadějí a tužeb z lidských prsou vykvetá. Jako jemný deštík z jara osvěžuje zprahlou zem, 105 tak i vláha požehnání s nebe sprchni Vám tu všem. V domě Vašem nechať vládne blaho, mír, spokojenost, byste zažili na zemi zde již ráje blaženost. Horlivě my pečujeme, by dost světla bylo Vám, přízeň svou nám zachovejte, onať světla září nám.
(Přání nájemných vozků.) (Přání nájemných vozků.)
 Za starým rokem, jenž odjel, již zavřely se brány, stát skutkem se, co já bych chtěl, zhojil bych všecky rány. Kéž v roce novém blahý mír a štěstí jen se kryje a každý z Vás jak kavalír nechť nádherně tu žije. Já čekat dál chci noc i den na Vás, příznivci milí, dovezu Vás, kam chcete jen, vždy bez úrazu k cíli. 106
III.
K různým příležitostem.
107
(Uzdravivšímu se otci.) (Uzdravivšímu se otci.)
 Tatínku náš dobrotivý, jak jsme byly starostlivy, když Vás tížila nemoc; pozdě na noc, časně z rána prosily jsme nebes Pána, by Vám udělil pomoc, Pán se mile slitoval, život Vám zas daroval: budiž z toho pochválen po všecky věky: Amen! J. K. Hraše.
(K štědrému večeru.) (K štědrému večeru.)
 Všem, co s námi stolovali, nesu sladkou hubičku a přeji jim v štědrý večer hezkou velkou hvězdičku. Hvězda zdaru, hvězda štěstí svěť Vám mile ke všemu, provázej Vás, jak tři krále provázela k Betlemu. 109 A až přijde ze všech chvilek chvilka nám už poslední, buď ta hvězda spásy naší naší hvězdou provodní. V. A. C.
(K štědrému večeru.) (K štědrému večeru.)
 Dnes jest velký Boží svátek v každé tiché rodině, svatý mír se všude hostí u večerní hodině. Nikdy neťuká nám srdce vřele tak a vesele – zdá se věru, jak by s námi stolovali anjelé. Slastí blahou opojena usmívá se každá tvář, jak by s nebeského stromku oslonila všecky zář. Kéž by všickni naši dnové blazí byli jako sen a tak klidní, utěšení jako tento štědrý den. Budiž z toho Bohu chvála a nám všechněm mír a vděk, aby po celý rok tento zůstal s námi Ježíšek. 110
(Před zkouškou.) (Před zkouškou.)
 Dokud jaro kvete, sbírá medy včelka a hromádka roste, až je hezky velká. Tu hospodář přijde, včelka mu med přeje, on si jej vybere, srdce se mu směje. Co jsou v sadě včelky, to jsou v škole dítky, sbírají do duše vědomostí kvítky. A když nasbíraly s důstatek těch kvítků, svíjejí z nich pro Vás, drazí hosté, kytku. Kytka arci malá, z malých kvítků svitá, ale je v ní dítek úcta s láskou skrytá, za to, že nás Vaše ochrana vždy pěstí, bychom jako kvítky mohly krásně kvésti. Ó přijmětež, drazí, laskavě kytičku, vždyť ona vykvetla v dětinském srdíčku; 111 v dětinském srdíčku, v němž lichoty není, bychom udělaly Vám dnes potěšení. B. Peška.
(Po zkoušce.) (Po zkoušce.)
 Duchem svatým posilněni, nyní jsme Vám zjevili, čemu jsme se, velectění, v této škole učili. Opět jsme tu pokročili v umění a moudrosti, sblížili se k svému cíli, k lidské dokonalosti. Víme však, že v naší mdlobě mnoho ještě schází nám, abychom již v této době učinili radost Vám. Slibujem však s upřímností všecko vynaložiti, abychom Vám v budoucnosti víc se mohli líbiti. Zatím Vám za poctu Vaši vřelé díky vzdáváme, Vás pak, strážce školy naší, o ctnou přízeň žádáme. 112
(Učiteli na rozchodnou.) (Učiteli na rozchodnou.)
 Tak nám s Tebou, otče veledrahý, nastala již doba loučení; „s Bohem!“ kyne ruka neodvratná po tak dlouhém krásném sloučení: s láskou vyslyš slova lásky vroucí, jež Ti vzdává vděčnost nevadnoucí. Přijmi díky za ty všechny péče, jichž Tvým vedením jsme poznali; přijmi vděčných srdcí tiché přání, by Ti růže štěstí zkvítaly: četných zásluh pak ať věnce krásné blaží čelo Tvé po práci spasné. Darů svých Ti uděl na odměnu v počtu hojném nebes dobrota; radost tichá, blaho nezkalené oslaď Tobě cesty života: a při libém doby uplynutí přej svým věrným někdy zpomenutí. Fr. Doucha.
(Při vyznamenání učitele neb představeného.) (Při vyznamenání učitele neb představeného.)
 Jako úsměv jara mladistvého vroucí touhou země vítá, takž i nám den oslavení Tvého utěšenou září svítá. Hojně vylívej se z věčných zdrojů jasné světlo na Tvé kroky, 113 abys vyšel z tísně zemských bojů a žil dlouhé, blahé roky. Slunce sviť, kde cesta Tvoje běží, kolem kyňte vonné květy; ať se daří, co v Tvé duši leží, ať se lesknou Tvoje světy. Nikdy nezakal se rouškou černých mraků obloha Tvé slasti, aby’s pevně v kruhu srdcí věrných stál co štít a zdoba vlasti!
(Při rozdávání oděvu chudé školní mládeži.) (Při rozdávání oděvu chudé školní mládeži.)
 Rozveselte srdce mladé, vyjasněte smutnou tvář; vizte, jak tu láska klade oběť svoji na oltář! Opět skutek velké ceny rukou štědrou vykonán: chudým péče ulehčeny, dítkám jejich oděv dán. Žalost hořká ztratila se v sladkém citu radosti, slza smutku změnila se v slzu vroucí vděčnosti. Díky, díky za to věno, dobrodinci, díky Vám! vše, co Vámi uděleno, odplatí Vám Věčný sám. 114 Jistě, jistě čin ten zplatí On, jenž o vše pečuje, On, jenž hvězdy světlem šatí a odívá lilie! B. Jablonský.
(K uvítání při visitaci.) (K uvítání při visitaci.)
 Vítej, Strážce ze Sionu, vítej, Otče laskavý! Dejž, ať mládež na poklonu štěstí své Ti vypraví, jež nám dnešním vzešlo dnem Tvojím slavným příchodem. Tvá kde noha kráčí, stane, splývá milost v hojnosti; slza mnohá s očí kane na důkaz té radosti, že jsi ráčil přijít k nám, stádci svému žehnat sám. Proto, Otče veledrahý, i nám školské mládeži za tvé apoštolské snahy díky vzdávat náleží; proto mladá naše hruď hlasně volá: „Vítán buď!“ 115
(Protektorce dobročinného koncertu.) (Protektorce dobročinného koncertu.)
 Ó šlechetná! ty perlo paní, s dobrotou hodnou anjela, tvůj znak se skví na nebes báni, co hvězda zásluh přeskvělá. Ty laskavě rozvíráš v těchu všem ubohým své objetí, Kde zazní stesků ston a vzdechů, hned pomoc síláš v zápětí. Nuž starci, děti, nechť pospíší vznést k nebi přání zbožná již! Bůh dobrý tam v nadhvězdné výši Tě hojně za vše odměniž!
(Vlastenci zasloužilému.) (Vlastenci zasloužilému.)
 Celý národ slaví den dnes Tvůj, celá vlast dnes, drahý, s tebou plesá, srdce česká vzdávaj hold Ti svůj, přání zbožná vstoupaj na nebesa. Kdo jak Ty svůj národ v lásce má, pracuje proň s neunavnou pílí, ten je hoden, by jej vzájemná láska vroucí provázela k cíli. Dlouho žij nám všem tu k radosti, v srdci vlast jak dosud chovej dále – národ pak Tě s úctou, vděčností v paměti své bude slavit stále. 116
(Mecenáši umění.) (Mecenáši umění.)
 Umělci, ti miláčkové Mus, mají fantasii, um i vkus, nebývaj však – aspoň pro začátky – pozemskými požehnáni statky. Kterak žehnaj osudu, chudinci, naskytnou-li se jim dobrodinci, kteří snahy jejich podporují, co jim schází, rádi obětují. Též Vy, pane, v národě zde našem štědrým umění jste mecenášem; buď Vám za to vřelý dík a chvála, nám pak zařiž přízeň Vaše stálá.
(Starostovi obce.) (Starostovi obce.)
 K dnešní vítané nám slavnosti přijměte hold naší vděčnosti, Vy, jenž dlouho tak a zdárně zdeť staráte se obce o rozkvět. Kéž by Bůh Vás dlouho zachoval, zdraví Vám i síly mnoho přál, abyste dál šlechetnou svou snahu mohl jevit obci naší k blahu. 117
(Matce, kmotře praporu.) (Matce, kmotře praporu.)
 Přijmětež, ó velectěná paní, k dnešnímu dni vroucí naše přání, Vy, jež přízeň nám jste osvědčila tím, že prapor náš jste ověnčila. Chcem jej Vám i sobě ke cti vznésti, přejíce pak blaho Vám i štěstí, prosíme, by přízeň Vaše stálá spolku našemu se zachovala.
(Starostovi spolku.) (Starostovi spolku.)
 Starosto náš milý, velectěný, jenžto o mladistvý spolek náš, jako otec o své dítě dbáš, přijmi hold náš dobře zasloužený. My, jenž jsme Tě v čelo postavili, kladouce v Tě svoje naděje, že to spolku k zdaru prospěje, vidíme, že jsme se nemýlili. Kéž Tě nebe chrání dlouhá leta, ve zdraví a síle, jarosti, kéž Ti nám i Tobě k radosti přáno zřít, jak spolek náš dál zkvétá! 118
(Na rozloučenou příteli při povýšení.) (Na rozloučenou příteli při povýšení.)
 Příteli, slyš srdcí našich záchvěv bolný – teď, kde stmělý závoj kles Tvé budoucnosti a Ti kyne život skvělý. A přec radost z očí září, přáním chví se každá hruď, aby Ti to bylo k zdaru, volá k Tobě: šťasten buď! Kostky osudu již padly – šťastný vrh to – nuž jen dál! Kéž by povzdech náš v Tvém srdci věrný ohlas vyvolal. Zpomeň časem si v své výši na věrných zde přátel kruh, mezi nimiž’s často dlíval – Buď zdráv! a opatruj Tě Bůh!
(Žertovné přání jdoucímu na odpočinek.) (Žertovné přání jdoucímu na odpočinek.)
 Když Mojžíš s židy na poušti po letech čtyryceti pramének našel ve skále, tu jaly se scházeti Abrahámovy děti, v čepicích mannu sušenou a pili vodu studenou, jíž ze skal dral se příval. 119 A Mojžíš odpočíval. V podobné situaci my nesem gratulaci. Vy v triumfu se loučíte, naplniv let svých čtyrycet, jež poctivě již sloužíte a záslužně též velice. My chtivý upíráme hled v mezeru práznou po Vás teď a – nastavujem čepice....čepice...
(K odchodu přítele a jeho rodiny.) (K odchodu přítele a jeho rodiny.)
 Dál bouří mocný času proud, s ním změny osudu; tu vlny vzneslé radostí, tu skleslé ve trudu. Tak, příteli, se náhle teď trhá i svazku pás, jenž spojoval tak důvěrně čas dlouhý, blahý nás. Odcházíš z středu našeho, nuž vezmi lístek ten, jenž důkazem, že na Tebe chcem zpomínat vždy jen. Ty v srdcích našich budeš žít, jak bys byl stále zde, zpomeň i Ty si tu i tam na věrné druhy své. 120 Buď zdráv již svými se všemi a štěstí Tobě kveť – Kéž brzy zas nadejde den, kdy vrátíš k nám se zpět!
(K sňatku.) (K sňatku.)
 Jasná hvězda na nebi zasvítá, když dvě duše libě v jednu splynou, anjelé si přeradostně kynou, kam pohlednou, blaženost tam zkvítá. Kéž Vám v srdci nikdy nevychladne oheň lásky, jenž tam nyní plane, kéž hrot žalu srdce neproklane, kvítek první víry neuvadne, kéž se na vždy bujně zelená živé lásky větev zmlazená.
(K stříbrné svatbě.) (K stříbrné svatbě.)
 Krásné slavnosti jste docílili, Hymen stříbrný Vám vínek svil, den, kdy navždy jste se uspojili, dvacetpětkrát již se obnovil. Štěstí věru to, co Vám zde dáno, hodné, aby duše plesala, nevšechněm to lidem bývá přáno, slavnost ta by k nim zavítala. 121 Pročež dlouho ještě vládce světa nechť Vám tady žíti dopřeje, štěstí, mír a zdraví nechť Vám zkvétá, než to k zlaté svatbě dospěje.
(Pozdrav při návštěvě majitele statku.) (Pozdrav při návštěvě majitele statku.)
 Pane vznešený! Tě zdraví s úctou, s láskou věrných dav, volá zdar Ti k pouti žití, bys byl šťasten vždy a zdráv. Nad Tebou nechť anjel strážný ochrannou vždy jeví moc, aby blaha Tvého hvězdy nezapadly v zkázy noc. Aby růžné pouto lásky jímalo Tě něžností, každé jitro nové hojných přineslo Ti radostí. K nám se kloň vždy přízní svojí; čím je luhu slunka zář, tím je veždy našim srdcím milostivá Tvoje tvář. Vezmi za to květ věrnosti, jejž chováme v duši své, aby v růžném věnci blaha skvěl co fialka se zde. 122
IV.
Verše do památníku.
123
Nejkrásnější štěstí světa Nejkrásnější štěstí světa
 trvá zde jen okamžení, radost na krátko nám zkvétá, přátelství ni trudu prosto není.
Jak na svět patříš sám, tak na Tebe svět hledí; Jak na svět patříš sám, tak na Tebe svět hledí;
 blahostně chceš-li žíti, s úsměvem vítej ty, kdož se usmívají. Brinkman.
Blaze tomu, kdo Tvé vnady, Blaze tomu, kdo Tvé vnady,
 přátelství, pocítil sladké! Jemu míjí chvílí řady jak sny jarní, luzné, krátké.
Jen láska může trhat lásky kvítí; Jen láska může trhat lásky kvítí;
 nejkrasší poklad srdci náleží, jež opětuje jej a vřele cítí Schiller. 125
Šťasten, kdo zří v budoucnosti Šťasten, kdo zří v budoucnosti
 mlze nebe otevřené; jak sny mizí rychle dosti naděje nám nesplněné.
Chceš-li se poznati sám, hleď, jak dělají to jiní zde; Chceš-li se poznati sám, hleď, jak dělají to jiní zde;
 chceš-li rozumět jiným, vlastní znej svoji hruď. Schiller.
Příteli, mé potěšení Příteli, mé potěšení
 s Tebou odchází; obraz Tvůj však v bdění, v snění dál mne provází.
Tvůj život denník jest; co den Tvůj život denník jest; co den
 v něj vpisuj dobré skutky jen.
Každé „nyní“ křídla má, Každé „nyní“ křídla má,
 paměť však je poutat zná; prchá chvilka nenadále, sladká zpomínka dlí dále. 126
Šťasten, kdo tak hraje úkol života, Šťasten, kdo tak hraje úkol života,
 že, když klesá posléz opona, lítosti necítí žádné...
Užívej své mladosti Užívej své mladosti
 vesele dle možnosti, neboť cnost nebrání žertu, laškování.
Kdo myslit dovede, co chce, jest velikým; Kdo myslit dovede, co chce, jest velikým;
 kdo chce jen to, co může, moudrým jesti.
Blaze, komu vstříc vychází Blaze, komu vstříc vychází
 láska plná nevinnosti, požehnání jej provází nebes v celé své mocnosti. V palác chýše se mu mění, v božskou krmi suchý chleb, blaho zkvétá mu i v snění, slasť mu lije v hruď i leb. Země jest rájem, hledáme-li mír a jednáme-li právě, málo žádajíce. Pestalozzi. 127
Přátelství z nás dělá Přátelství z nás dělá
 anjely v lidské podobě; veselými činí v žalu, bohatými nás v chudobě.
Příteli pravému vezdy sluší, Příteli pravému vezdy sluší,
 by nám oddán byl svou celou duší.
Zlato neblaží nikoho, Zlato neblaží nikoho,
 lichá čest nás tíží mnoho, láska klame, vědění jest též marné dychtění. Přátele však Bůh dal nám, bez nich smrtí život sám. Člověku dopřáno je zde půl třetí minuty; jedné, aby žil, druhé, aby vzdychal, a toliko půl minuty, aby miloval – neboť u prostřed této on umírá... Jean Paul.
Chceť člověk osud mistrovat Chceť člověk osud mistrovat
 a nezná používat chvíle, má mnohdy štěstí v rukou svých, však neví sám, že je u cíle... 128 Kdos získal přítele, drž jej pevně; jeť svět tak chudý pro srdce citlivé. Zschocke.
Co miloval jsem v žití, Co miloval jsem v žití,
 toť mým pro všechen věk; nemůžeť ducha oloupiti ni čas ni náhrobek.
Rozumíme sobě, jen když se rádi máme; Rozumíme sobě, jen když se rádi máme;
 máme se rádi, jen když si rozumíme.
Láska sem i tam se stáčí, Láska sem i tam se stáčí,
 věrnost sama bydlí ráda, láska rychle vstříc nám kráčí, věrnost, bys ji hledal, žádá. Goethe. Cestu k srdci najde srdce jen.
Pro tě žíti i zemříti Pro tě žíti i zemříti
 stejně rád chci – na svou čest – bez tebe však, drahá, žíti, nemožností pro mne jest! 129 Jakož závorník doplňuje a drží celé klenutí, tak udržuje jemnocit ženy celé domácí štěstí.
Jak břečťan kolem dubu se ovíjí Jak břečťan kolem dubu se ovíjí
 a oba spolu bouři vzdoří snáze, tak duše naše nechť se v jedno slijí ku dráze žití i ku smrti dráze... Lord Byron. Třeba jen, abychom jednu bytost z hloubi srdce milovali; pak se nám ty ostatní všecky milování hodnými jeví. Goethe.
Jednej tak v tom světě všude, Jednej tak v tom světě všude,
 bys, až budeš umírati a vše vůkol plakat bude – ty se mohl radovati. B. Jablonský. Můžem vždy, co chceme, jenom když chceme vždy to, co jest pravé.
Blažen, komu pěkným snem se září mládí, Blažen, komu pěkným snem se září mládí,
 když se k jeseni rok života mu sklonil! Žel však, komu pouze na mysl přivádí, jak by za to, že byl mlád, jen slzy ronil. V. Hálek. 130 Žádej a očekávej málo od lidí, tím více pak od sebe samého. Buď přísným soudcem sobě a shovívavým k jiným.
Pevné vůli, tužbě ušlechtilé, Pevné vůli, tužbě ušlechtilé,
 nerozdílné srdce žádosti rádo dává nebe dojít cíle. Jan Kollár.
Pracuj každý snahou usilovnou Pracuj každý snahou usilovnou
 na národa roli dědičné, cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všickni rovnou.
Svornost, ó jak to překrásná cnost! Svornost, ó jak to překrásná cnost!
 kéž ji vroucím srdcem každý miluje; kéž nám není cizí jenom host, ale blahým požehnáním panuje!
V nesvornosti kdo zde žije, V nesvornosti kdo zde žije,
 života jen hořkost cítí, z kalicha trpkého pije, radost žádná mu nesvítí. 131
Svorná mysl, svorný duch Svorná mysl, svorný duch
 divy činí jako Bůh!
Svornost jest ta mocná páska, Svornost jest ta mocná páska,
 poutá svazkem růžovým, z ní se přátelství a láska rodí kouzlem májovým.
Hleď, bys v tomto světě Hleď, bys v tomto světě
 v pravé žil moudrosti, v jaře svém i v letě dobrým byl k radosti! Jan Mačkovčák.
O mnohých ty lásku v světě O mnohých ty lásku v světě
 nechtěj příliš dbát, jen když tebe jeden dobrý má srdečně rád.
Po takém nedychti štěstí, Po takém nedychti štěstí,
 které blaží jenom lenost; největším bohatstvím jesti: pracovitá spokojenost. B. Jablonský. 132
Z ruky pilné naděje kvitne! Jan Kollár.
Nepaměti do propasti Nepaměti do propasti
 klesne pustý darmochleb; blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp! Fr. L. Čelakovský.
Hleď zdobit malou tu vlast, Hleď zdobit malou tu vlast,
 již Bůh ti dal!
Nad bohatství a vše jmění Nad bohatství a vše jmění
 nejlepší zisk jsou umění, rozšafnost a mravní cnosti – kdo to má, jest možný dosti. Musa moravská.
Všecky srdce, ducha dary Všecky srdce, ducha dary
 v květ by rozvily se jarý, péči měj, o svůj věhlas dbej. E. Z.
Kdo zděděnou honosí se jenom slávou a bohatstvím, Kdo zděděnou honosí se jenom slávou a bohatstvím,
 buď on kdokoliv, co stín v proudu zanikne časův. 133 Ten však nejvyšším urozenstvím věčně se leskne, cnost a rozum jasný chrám komu vystavují. Vestonia. Nevěš srdce své na nic, neboť nic nezůstane srdci věrno. Kdo veškeré své štěstí v pozemský statek neb lesk pomíjející klade, ztrácí je s tímto zároveň. J. E. Schmidt.
Jako fialka, ta libovonná, Jako fialka, ta libovonná,
 milokrásně kvete ve skrytosti, tak i duši zdobí skutek dobrý, vykonaný v tiché soukromosti. Fr. Doucha. Co dobrého činíme, není ztraceno. Plautus.
Ze všech lékův nejúčinlivější Ze všech lékův nejúčinlivější
 jestiť víra ve vítězství cnosti, byť i zprvu prápor nepravosti nade všecku cnost byl vítěznější. J. P. Koubek. Hleď lidi zlé polepšovat a buď jim k tomu nápomocen, neboť pomni, že k vůli nim ti jemná mysl a vlídnost dána. Marc Aurel.
134
Za cnost měj první, uměním držet ústa na uzdě; Za cnost měj první, uměním držet ústa na uzdě;
 ten Boha nejbližší, jazykem kdo vládne rozumně. J. A. Komenský. Člověk nemlčenlivý jest otevřený list, jejž může každý čísti.
Slunečnice po slunéčku Slunečnice po slunéčku
 pěkný květ svůj točí; k slunci pravdy svaté vždy svých obracejme očí. Rudolf hrabě Chotek.
Pravda nezná ustoupiti zlobě, Pravda nezná ustoupiti zlobě,
 kdo ji haní, ten ji zastává, ke cti jsou jí slova rouhavá, blud a šalba hlupcům ku ozdobě. Jan Kollár.
Vždy pravda tebe spravuj, Vždy pravda tebe spravuj,
 pak mysl veselá: to vše ať tobě září co hvězda přeskvělá. Fr. Doucha. Nic nečiní lidskou tvář krásnější a zajímavější, ano celého člověka hodnějším milování, jako kouzlo krásného nitra, po zevnějšku jeho rozestřené.
135
Nestýskejme nikdy sobě Nestýskejme nikdy sobě
 v zimní chmurných strastí době; vrátí se zas krásný máj, příroda se změní v ráj. J. N. Filcík. Nespočívá v tom úděl náš, aby vše tak se nahodilo, jak si přejem, nýbrž, abychom se spokojili s tím tak, jak se to nahodí.
Kráčej mužně na té cestě dále, Kráčej mužně na té cestě dále,
 kterous v mladém věku nastoupil, byť bys něco na ní podstoupil, setrvej jen, v bouři roveň skále. D. Kopecký. Čiň což pravé jest, pojdi si z toho cokoliv! J. J. Rousseau.
Kdo zde hledá ve všem všude Kdo zde hledá ve všem všude
 stále jenom sebe, toho mine pravdy záře, míru slastné nebe. Sofie Podlipská. Spokojenost jest pokladem mudrcův; abys poklad ten si udržel, zachovej uskromnělost a srdce prosté viny.
136
Nejkrásnější všech radostí Nejkrásnější všech radostí
 ta jen bývá, kterou jiných oblažením člověk mívá. Perly 1854. Musíme se snažiti, abychom všecky lidi přátelsky si naklonili, avšak toliko málo kterým smíme se zcela svěřit.
Co kdo činí, sobě činí, Co kdo činí, sobě činí,
 co kdo seje, bude žíti; dobře čiň a správně nyní a plat rovný budeš míti. Št. D. Jeremkovský. Ber život, jaký jest a lidi tolikéž, pak budeš mít méně pošmurných dnů v svém žití.
Otcův řeč kdo vroucně zamiluje, Otcův řeč kdo vroucně zamiluje,
 věků slavných památku v ní ctí, ctitelem kdo její krásy sluje: což posvátná slast mu v duši dlí! Milína Hlavsová. Národy nehasnou, dokud jazyk žije!
137
Buď vždycky pravdivým a zřejmým Buď vždycky pravdivým a zřejmým
 i jemným buď a pevným a vlast svou zcela znej a vždy jen o ni dbej! Karel kníže ze Švarcenberků.
Každý krok náš v žití musí vésti Každý krok náš v žití musí vésti
 láska k národu a jeho štěstí.
Kdekoliv ti v širém světě Kdekoliv ti v širém světě
 jest a bude žíti, snaž se vlasti a národu svému ke cti býti. Fr. A. Zeman.
Kdo chceš vlasti vděk si získat, Kdo chceš vlasti vděk si získat,
 přízeň doby nehledej!
Krásněji se nikdo nehonosí Krásněji se nikdo nehonosí
 smělým čelem, jako vlastenec, jenž v svém srdci celý národ nosí. Jan Kollár.
Čím menší drahá vlast, Čím menší drahá vlast,
 tím větší láska má! K. St. Mácha. 138
„Cos vykonal?“ to sebe sama ptej se, „Cos vykonal?“ to sebe sama ptej se,
 kdy poprvé zříš na svůj život zpět; kdy počítáš dnů zašlých květy, znej se, zda vypučel ti z nich též činu květ. Eliška Krásnohorská.
Hleď povinnostem svým ve všem dostáti, Hleď povinnostem svým ve všem dostáti,
 cti cnost, važ si pravdy i založíš tím své štěstí zde i na věčnosti.
Ne to jest tvojí velikostí, Ne to jest tvojí velikostí,
 že zde svůj život v rukou máš; však bude teprv zásluhou, co sám si z něho uděláš. Hanuš V. Tůma. Každý jest strůjcem vlastního štěstí.
E: sf; 2004 139
Bibliografické údaje

Nakladatel: Stýblo, Bedřich
(Nákladem knihkupectví B. Stýbla v Praze.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 139