Cassiova bajka o oslech pro inteligenty (1920)

Jaroslav Kolman Cassius

Diplomatická verze Ediční verze
Cassiova bajka
O OSLECH
pro inteligenty
Illustroval J. LADA – Nákladem autora J. Kolmana, Smíchov 319. Tiskl R. Březina, Praha I., Staroměstské mlýny, u Karlova mostu. Rok 1920. cena 2 K.
[1] Veškerá práva autor si vyhražuje.
[2] CASSIUS:
Jaguár, vlk a osli.
Mezi jaguárem a vlkem, jenž měl hlad a záviděl mu jeho žranice, strhla se pranice. Na jedné straně břich, na druhé tvrdé kosti: nažraná svévole proti nenažranosti, která chce žrát... Že je to odvaha? Nezasloužená chvála. Tenkrát se všechna zvířata spolu rvala veliká i malá. A bylo klání, bylo porubání... Nebylo králů, císařů, ba ani poctivých soudců, již spravedlnost chrání... Byli jen nažraní a nenažraní... [3] Děl jaguár, olizuje si tlapu: – „Vztek svého protivníka velmi dobře chápu a za pravdu mu dávám. Však neustoupím ani o krok s místa. Vždyť já jsem také socialista a inteligenci zaměstnávám. Můj socialismus je bez falše a klamu.“ A otevřel svoji krvavě rudou tlamu. – „Však moje vzácné dámy, vzácní páni, musíme se poohlédnout, věru; hloupého rvaní se nenažeru. Snad by se někdo jiný mohl rvát za fixní plat. Zbraň ducha, vtipu – takové ty cety – spořádá hladové ty vlčí hřbety líp než mé zuby a můj strašný dráp... Ať sem jde osel, ten dobrý, starý chlap, co tamhle u stodoly v zamyšlení klímá. Dejte mu péro. On bude pro mne psát, až mu bude praskat za ušima. On maso nežere. Dejte mu trochu sena. Byl zvyklý na bodláky. On přemýšlí tak rád! Proto je osel taky. A v tom je jeho cena.“ Odešel jaguár ke krvavému brodu, kam vedou stopy tučných stád. A osel zvěři v džunglích kalil vodu a za bestii lámal kopí, jsa rád, že uprostřed všeobecného rvaní našel si zaměstnání. [4] Děl starý vlk po krátkém zamyšlení soudruhům v audienci: – „Musíme dbáti více – nic to platno není – na inteligenci. Vzdělání je dobré. Není lepší léčky. Na sobě to cítím. A mimo to: někteří z naší smečky už ohrnují rypák nad tím naším vytím. Jen mlčte, však vás znám! Vyšlete rychle spolehlivého posla, ať přivede nám také nějakého osla, který by chtěl jít k nám! Vzdělání všem! Toť božský dar. Vlk také duši má! Proč všechen vtip má spolknout jaguár?“ A lišácky zastřihal ušima. [5] Přivedli osla od hubené otýpečky. Byl v týdnu z něho vlk. A sveřepý a zlý. A místo z jaguára a z dravé vlčí smečky z dvou starých oslů chlupy lítaly. Dívají se vlci, dívá se jaguár jak dobří sousedé: – „Tohle, brachu, je ten pravý spár! Co ten inteligent jenom dovede!“ Pak oba významně zablýskli na se chrupem a každý odešel svým vekslem za svým lupem. Vrátil se v džungle starý zákon lovu. Za několik otýpek. Oslové stojí jako mezci v slovu a plaší dobytek. Ten jeden řve tak jako jaguár a druhý hlas má vlčí. Šelmy, ty mlčí... Lovu zdar!
[6] Poslání:
Šelmy loví, protože jsou dravci, velmi tučně. Spisovatelé píší, protože jsou psavci, velmi zručně. Přece jim to sotva postačí na trochu bodláčí. Oslové jsou býložravci. E: pk; 2006 [7]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Kolman Cassius, Jaroslav; Březina, Rudolf
(Ilustroval J. Lada - Nákladem autora J. Kolmana, Smíchov 319. Tiskl R. Březina, Praha I., Staroměstské mlýny, u Karlova mostu.)

Místo: Praha

Vydání: 1.

Počet stran: 8