POZDRAV OD BOROVÉ
Epigramy
1930–1938
Druhé rozmnožené vydání
V Praze 1939
Nakladatel Karel Chromovský
Praha XII., Korunní 13
[3]
Poraženým nepřátelům věnováno
[5]
ZLE, MATIČKO, ZLE!
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více:
jemu hrozí hlad i šibenice.
Karel Havlíček Borovský.
[7]
KRAJINA
Kopce a lesy, plné úžlabin.
Kolem nich clona nachová
vřesu a kohoutků a jeřabin.
Nade vším kovová
modř nebes. Nikde stín.
Pod Zubřím dole Borová.
9
MÝM NEPŘÁTELŮM
Komičtí tvorové
opusťte bojiště,
zalezte napříště!
Moje rodiště
je blízko Borové.
10
TRHOVÁ KAMENICE
Několik minut od Borové
v lesích a rybnících jakoby utonula.
Tady jsem narozen. Hlupáci,
slídiči, tupci, břídilové,
marně se vaše smečka trmácí.
Zbytečná práce, bídáci!
Moje rodiště: žula rula.
11
ČECHY
(1933)
Ubohá země, do které se vrýval
Žižkových vojáků zjev nadlidský,
ubohá země, které marně zpíval,
kretény ubitý, veliký Vrchlický!
Ubohá země hrdinů a reků,
kde je tvá duše, která do tmy věků
vyšlehla kdysi? Kde jsou králové,
kteří ti vládli, římští císaři?
Ubohá země, do tmy kovové
jsi zaťata, v níž hvězda nezáří.
Což nemáš v sobě ani špetku vzdoru?
Nevidíš v dálce novou Bílou Horu?
Sneseš, by tobě plili do tváří
dva chladní, řemeslní kasaři?
12
POZDRAV
(1927)
Italie, milenko Danteova,
Italie, hýčkaná třemi moři,
sladkých božstev, Venuší, reků matko,
miluji tebe!
Od onoho prvého okamžiku,
kdy jsem stanul uchvácen nad tvým Římem,
v pevných zracích milenky nalézaje
obrysy jeho.
Od onoho zvláštního okamžiku,
Italie, miluji tebe. Často
zalit hnusem Severu, aspoň v duchu
těším se tebou.
Vidím truchlé cypřiše, kterak vlají
nad troskami starého imperia,
vidím sochy úsměvné Afrodity
zalité sluncem.
Italie! Milenko svrchovaná,
nesčetněkrát objata pyšným rekem,
potom dlouho míjená velikostí,
kterak se chvěješ!
13
Cítíš věru, zbavena příživníků:
opět velký milenec dotýká se
tvého čela, celuje ústa tvoje
hořící věčnem.
Pyšný dědic Caesara mezi hlupci,
po stu letech podoben Korsikánu
nejen tváří, mrazivě chladnou maskou,
ale i duší!
Sladké chvění probíhá tvými údy,
ruka svírá ztracené kdysi žezlo,
přísné rty tvé šeptají: Mussolini!
a potom tichnou.
Mussolini! Řidiči Italie,
tak Tě vidím, bezmocné době ve tvář
kterak patříš poutaje chaos její
kovovým zrakem.
Stoupej! Vítěz! Udolej bědné soky!
Eja! Eja! Alala! Slyš můj pozdrav,
sevřen zemí smutku a Českých Bratří
nesu jej Tobě!
14
EPITAFY
I.
Aj zde leží velký filosof,
tvůrce četných okřídlených slov,
která přejdou jistě do čítanek.
Konečně ho tedy jímá spánek!
V životě byl fraškář veliký,
věšící všem na nos bulíky,
což byl jistě výkon nemalý:
všichni si to líbit nechali.
Štěstí měl jak sedlák povříslí,
při tom dělal hrozné nesmysly,
které přetrumfnuty nebudou.
Na konec s velikou ostudou
bylo mu pouť svoji ukončiti:
Světlo věčné ať mu svítí.
15
EPITAFY
II.
Tuto leží věčný cestovatel,
silný jako lev, čilý jak datel.
Nerozuměl praničemu. Bez mezí
moc jeho byla. Penězi
zkorumpoval mozky hovězí,
zpívaje si: pravda vítězí!
Čím víc chyb udělal, tím byl větší,
jeho chyby nehovoří. Ječí!
Nakonec, v hodině nebezpečí,
na celém se těle třesa
jak Eliáš vstoupil na nebesa.
Na rozdíl od Eliáše
ve Švýcarech vystoup z éra plaše
natahuje moldánky.
Potom vstoupil do banky.
16
EPITAFY
III.
Ať se mistr nehněvá!
(Vývoj kráčí do leva?)
Mrtva jest i Ženeva
tolik drahá stověžaté Praze.
Zabily ji nudné fráze
o míru a humanitě.
Skonala chudáček na úbytě.
Na hrobečku jejím svítě
Mars se chechtá (pro Bohy
věru partner ubohý):
„Pomohla mi na nohy.“
17
EPITAFY
IV.
Zde leží, zámek na puse,
demokracie – diskuse.
Ta dáma slibovala mnoho,
leč neprovedla, žel bůh, z toho –
k čemu to tajit? – vůbec nic
po penězích se shánějíc.
Marně je hledáš: pára par
zmizely všechny do Švýcar.
Tam prchly, plody diskuse
jak ovečky, kus po kuse.
V tresorech uvažují tamo,
co všemu světu je již známo.
Ó, přeposvátný Dalajlámo,
který jsi věru božství samo!
Demokracie, stará dámo!
Kam jste to došli, tážu se.
18
EPITAFY
V.
Poutníče, postůj drahnou dobu
a věnuj se tomuto hrobu!
Nevidíš z něho čníti mocnou skobu
a neslyšíš kol sípat lidskou zlobu
o tvrdém pánu, pyšném o Nabobu,
jenž nebyl dalek gesta velkých snobů
a při tom velmi blízek škrobu?
V děvčeti každém viděl bědnou roburobu,
aniž jí koupil nejskromnější robu.
Peněz měl jako malé dítě bobů
(byl za ně rytířem Božího Hrobu)
a přátele své v bídě nechal mříti.
Světlo věčné ať mu svítí!
19
EPITAFY
VI.
Ejhle, co nám toho napek’
nesmrtelný Karel Čapek.
Jeho píseň neplatila stádu
jako píseň jeho kamarádů,
ani ženě, ani Můsám, nýbrž hradu.
Zvykl si na jeho síně,
pohlížeje božsky líně
na prokleté, bídné svině
chrochtající pod hradem.
Ničil je svým nápadem.
Řeknu vám, že to byl nápad
stačící na živobytí.
Bohužel i tento nápad,
který lze předobře chápat,
během doby kamsi zapad’,
kde už není možno křápat.
Světlo věčné mu tam svítí.
20
PRAVICOVÍ UMĚLCI, ZACHOVEJTE PEVNOU PÁTEŘ!
Milovaná pravice
obsadila všechny posice
od Visly až k vlnám Ebra.
Hojnosti roh vybrakován,
šťasten venkovan i nevenkovan.
Dramatik ať žebrá!
21
MAECENAS ATAVIS EDITE REGIBUS!
Naši
p. t. mecenáši
hrnou se shora, zdola, zpředu, zadem,
život stal se eldoradem.
Nejspíš asi zemřeme hladem.
22
VDĚK STÁŘÍ
Heslo Červeného kříže
těší nás velice,
směřujíc bez obtíže
k metafysice.
Cti, poutníče, mdlé stáří
a ujdeš kletbě pout,
snad tobě též se zdaří
jak pařez zestárnout.
Cti stáří srdce, mozku
i nervů, myšlenek,
cti každou bědnou trosku
bez snů a milenek.
Vše ostatní ať zmlátíš
a mládí nejvíce,
tvůj obdiv vždycky platiž
stařečkům levice!
Tož klesej na koleno
dřív než tě donutí:
Nejvíce ze všech ctěno
buď stáří mamutí!
23
PŘEDĚLANÝ HAMLET
(1936)
Zemře Hamlet s Horatiem,
zemřem’ všichni, kdo tu žijem’,
hladem, jedem nebo kyjem,
on už nám to napaří.
Jen Claudius nezahyne,
sláva vlasti, císaři!
Když se ruka k ruce vine,
pak se dílo podaří!
Rovněž zemře Ofelie,
všechno zemře, co tu žije,
genius i špindíra
ideálně umírá –
vyjímaje Claudiusa,
který na svém oři klusá,
neduh zlý ho netýrá.
Korigujte Shakespeara!
24
DVORNÍ SMUTEK
Plačící vrtichvosti
uprostřed smutečních hostí
tři dny se postí:
Tohle tu ještě nebylo.
Proč jsi nám pošla, kobylo?
25
PO SMRTI
Za živa lze sochy líti,
které obletuje hmyz,
lhát a psát oslavný tlustospis,
jehož nedočetl bys.
Po smrti přijde hromobití
a Nemesis.
26
ODKAZ
„I po smrti se budu dívat na vás!“
Všichni se na to konto modlí „Zdrávas“.
Kdo nemodlí se, hrůzou chvěje se:
„Prosím vás, nedívejte se!“
27
CHUDÝ HOCH, KTERÝ SE PROSLAVIL
Dvacet roků dělal chybu za chybou,
dvacet let se zvláštní oblibou
ničil všechny, kteří rozuměli
tomu, čemu nerozuměl on.
Ku podivu národ celý
kráčel za ním, ochočený slon.
Národ, vyměněný za Čehony,
nebyl jat nejmenší pochybou.
Zaplacených pěvců strofa
uspí ho! Výsledek? Miliony
v Holandsku a doma? Katastrofa.
28
HRANICE ZEMÍ KORUNY SVATOVÁCLAVSKÉ
Tisíc let
stály pevně. Zaburácet
zřely sterý příboj. Skácet
nedoved’ je žádný. Dvacet
let pana Beneše – hic iacet –
zmizely hned.
29
GENIUS
Jugoslávce, Italii, Poláky
znepřátelily nám „jeho“ zázraky.
ČSR je opuštěno, v plotě kůl.
Kdo to dokázal, je genius.
30
Štefanik, Durych, Švehla,
Štefanik, Durych, Švehla,
Hodža, Rašín, Hlinka,
Kramář, Pergler, Gajda,
málokdo z nich ještě žije,
je to celá litanie,
všichni museli dolů
k vůli jednomu –.
31
HITLER A BENEŠ
Adolf Hitler pracuje pro Německo
jak antický bůh. Jaký žár!
Pan Beneš tady vyžral všecko
a pak to vyvez’ do Švýcar.
32
DŮSLEDNOST
Filosofii sebevraždy
měl by čísti občan každý,
jeť to přece bible naše
daná nám od Messiáše.
Nakonec ji národ – spáše.
33
PROBLÉM MALÉHO NÁRODA
Problém ten se stále tenčí.
(Autora kdo neověnčí?)
Je-li malý, ať je menší!
34
S KLIDEM
Dva světy proti sobě stojí
na život, na smrt. Souboj veliký!
A tváří v tvář tomuto boji
lid staví s klidem pomníky.
35
ZMĚNA
Proti fangličkářství brojil Masaryk,
dokud byl ještě národ maličký.
Teď nezbylo mu pranic nežli tupé massy ryk
a fangličky.
36
SKRÝVAČKA
V mládí svém já kácel modly,
kde byl jaký hříšník podlý,
ani se už nepomodlí:
hned na něm mé oko prodlí,
neméně i ruka s bodly,
po případě s inkoustem.
Teď jsem stařeček a modla.
Kde je jaká duše podlá,
které dosud neprobodla
moje ruka, jež se shodla
se žlabem a hlavně se soustem?
37
ROZKAZ
Ve jménu humanity,
Husa a svědomí
buď na kříž vbitý
kdo není (přeskočilo mi!)
tak pitomý
jako my!
38
NAPOLEON ODPOVÍDÁ T. G. MASARYKOVI
Nedávno jste ráčil říci,
že jsem prohrál u Jeny.
Vyslechl jsem s vážnou lící
interview váš vznešený.
Praví se, že veliký
filosof jste. Věřím rád:
podle této logiky
vítězíte napořád.
39
PORTRÉT
Toť pravý skalní realista
a neúnavný pacifista
a samozřejmě humanista
věřící jen na pána Krista
a potom už jen – na banku
v Anglii nebo ve Švýcarech.
Tak žije svoji selanku
a drží ve stařeckých spárech
tu celou zdejší sebranku.
Světová historie zatím
se posunuje kupředu.
„Než posune se, já se ztratím.
Neznáte děda vševědu.
Je to jediné, co dovedu.“
40
MLČENÍ
Umlklo vytí vlčí,
kreténi mlčí a mlčí.
Mlčí levice i pravice
a všichni hnijí mlčíce.
41
BEZNADĚJNÉ
Generace bab
a ani jediný muž!
I kdyby tu byl, je sláb,
je příliš slabý,
aby
vzal na ty baby
nůž!
42
POVZDECH
Jak jsme ubozí, jak jsme zbabělí!
Z bláta, ne z oceli!
Necítíš chvíli pravou,
český Cromwelli?
Češi nemyslí krví a hlavou,
nýbrž......
43
PsyPsi stvořeni jsou pro psinec
PsyPsi stvořeni jsou pro psinec
pro psinu lidé. Psinu neberte jim!
Našinec
objevil boha –! Je jím
největší hlupák a zločinec
českých dějin.
44
PRO KOHO?
Kdo najal vraha na Rašína?
Kdo najal vraha na Kramáře?
Rty němy jsou, pěst zaťata.
Ten úctyhodný starešinastařešina
je větu zralý pro – sochaře!
45
Smrt stíhá smrt jak v báji,
Smrt stíhá smrt jak v báji,
hle, rána za ranou!
Rekové umírají,
apači zůstanou!
46
Teď lze vám ještě veleti
Teď lze vám ještě veleti
omámenému teleti
(národe, jak je ti?)
a diktovat mu provaz.
Až zmizíte, zbude po vás
poušť, puch a prokletí.
47
ELEGIE
Lev heraldický už je v Pánu,
utahali ho lidé z Lánů
přivázavše ho k svému lanu.
Lev zkrátka v agonii upad’.
Teď uslyšíte osla cupat.
Růžových snů a četných plánů
je tento osel věrný posel.
Z osla je lev a ze lva osel.
48
ZMĚNA
Byli tak noví, tak noví
a hlavně pokrokoví,
že se to nedá říci slovy,
člověk z toho až oněmí:
nejpokrokovější na zemi.
Teď jsou sto let za opicemi!
49
Milí vrtichvosti,
Milí vrtichvosti,
svěste ocas mezi nohy!
Osud praví: Dosti!
Halali – zní naše rohy.
Chcete vzývat mrtvé bohy?
Běda, pošli. Těžká zkouška!
S prázdných model spadla rouška.
Nastavte svá tlustá ouška:
Posíláme pro antouška.
50
KONEC
(Květen 1938)
Velectění bratři zednáři,
kde zůstala vaše kouzla?
Už se vám nic nedaří.
Je vám, hoši, vidět do tváří,
neboť malovaná maska sklouzla.
Je po záři!
Vydržíte sotva do září.*)
*) Vydrželi do října.
51
MALÝ OBRAT
Vyhodili jste mne z úřadu,
z divadla, odevšad, kam jste mohli.
Teď jste dole, hoši. Nepomohly
vaše metody. Hle, k západu
klesá hvězda, pod kterou jste narozeni.
U konce je p. t. „obrození“.
Nyní vy budete vyhozeni.
52
HESLO
Jen ji tupte bez mezí,
hlavy telecí a hovězí!
Spoutejte ji řetězy!
Pravda navzdory vám – zvítězí!
53
ZÁVĚR
„Rukopisy nejsou pravé!“
prohlásil komický tvor
upíraje na ně suchý zor.
„Je to kruté, ale zdravé.“
Ukončen je lítý spor.
Rukopisy byly pravé,
falešný byl jen pan profesor.
54
CHYTRÁK
Havlíčka měl v puse
dera se nahoru.
Havlíčka měl v puse
ba i na svém praporu.
Ani krok bez „diskuse“!
Havlíček nakonec zmizel, arci – v pozoru!
Miliony zbyly v tresoru.
55
PITOMCI
Mlha jim padá na víčka,
ústa opakují fádně
naučená slovíčka.
Jsou dokonale na dně,
ale mají tatíčka!
56
„SVATOŘEČEN VŮLÍ LIDU“
(jeden list o pohřbu pana Masaryka)
Svatořečen vůlí lidu,
který, až na pár židů,
uvrhl v bezměrnou bídu.
ZÁŘÍ 1938
Dokonáno jest.
Na konci bludných cest
vše ztraceno. I čest.
Místo frází a divadelních gest
řekněte jedno slovo: Trest.
57
ČESKÝ PROBLÉM
Všechno velké utloukli –
potom teprv prokoukli.
ROZDÍL
Hitler a Mussolini
organisují Evropu.
Cíl demokracií je jiný:
pomocí různých kovkopů,
a podkopů
a pod – a nadopů
pěstují potopu.
58
RAŠÍN
Tam dovedli ho dostat,
kde číhá vrah i skon.
Kdo zasloužil se o stát?
On.
59
POPLACH
Duši spas!
Kdo je to Fortinbras?
Je to jeden z nás?
Poslati kuli místo věnce –!
Co je to za heslo?
To je přec naše řemeslo,
jež nikdy nesneslo
konkurence!
60
Synu, než vysvitne zora,
Synu, než vysvitne zora,
sepiš něco pro censora!
Možnost je tu velmi sporá,
nemá-li přijíti shora
sprcha na bědného tvora,
autora i redaktora,
který svoji brázdu orá.
Stojíť proti němu hora
plná hněvu jako thora.
61
MEZNÍKY
Loňské září a letošní říjen
nebudiž vděčnými Čechy opomíjen!
Kdo chápeš, rci jen:
Zbavili jsme se dvou hyen.
62
VÝZVA
Evropo, vstaň! Buď zase Evropou!
Zvítěz nad teorií potopou,
jež napáchali profesoři snobští.
A nakonec též Čechy poevropšti!
63
OBRAT
Spílali jim dříve „diktátorských bot“,
teď jim spadlo srdce do kalhot –
tož jim blahořečí o závod.
ANEBO:
Spílali dřív diktátorským botám,
hejno prosebníků se teď nevešlo tam.
64
PORÁŽKA SE PRÝ ROVNÁ VÍTĚZSTVÍ
Na Bílé Hoře
starý pán oře
a lid je z toho zjevený:
Němci prý vyhráli u Jeny
a Češi na Bílé Hoře.
65
ÚTĚCHA
Je rozdrcena republika.
Vy oddejte se útěše,
která je převeliká:
stalo se to zásluhou Masaryka
a pana Beneše.
66
AKTUELNÍ
Malý prcek
neleze již na vrbu.
Má těžkou kotrbu,
neboť všechno prosek.
Vzdor tomu má ještě plán,
tvrdí se to ze všech stran.
Prý je to eroplán.
POHLAVKY
Nedostal je v Praze,
an se tvářil nevinně.
V Praze mu bylo blaze.
Napohlavkovali mu až v Londýně.
67
VÝKLAD
„Drazí páni,
Bach se nám vrací!
Konfiskace stíhá konfiskaci,
následuje zákon zmocňovací.
Drazí páni,
nevíte ani,
jak vysvětliti toto žertování?!“
„Nu, demokracie se brání.“
68
ZATEMNĚNÍ
U kiosku
vidíš bědnou trosku,
ona kráčí nesvítíc a nehulíc.
Zatemnění mozků
přeneslo se jest do ulic.
69
Rytířské řády, boží hroby a kříže,
Rytířské řády, boží hroby a kříže,
že nestačíš na ně zírat.
Podíváš-li se blíže,
objeví se pirát.
70
ZÍTŘEK
Prohnilé modly niče
Evropě odpovídá.
Veliký Nietzsche
porazil Marxe žida.
71
PŘED KONCEM
Jsou tváře herců odlíčeny
a popraskány kulisy
a chefrežisér rozlícený
s publikem rady neví si.
Bylo to obecenstvo prosté,
věřilo svatě každé lži.
Procitlo. Jeho úžas roste.
I pískati se odváží.
Hra propadla, to všichni cítí.
Autor i herec proklet jest.
Už nelze pranic zachrániti.
Všechno je ztraceno. I čest.
72
NAJEDNOU
Pacifismus, defaitismus,
realismus, humanismus
propadly se v propast bezednou.
Páni ku podivu obrací,
ze všech se stali vojáci.
Najednou!
73
Macchiavelli: „Republiky špatně řízené v době, kdy by měly bojovat, hlásají pacifismus a v dobách, kdy by se k němu měly uchýlit, řinčí mečem.“
Drahý Macchiavelli,
Drahý Macchiavelli,
v Čechách to také tak „uměli“.
74
OBRAT
Pacifisté, humanisté
jak to, že už nejančí?
Nihilisté, defaitisté
sedli na kůň, můj ty Kriste!
jako hejno sarančí
shlukli se a – vojančí!
75
VÝSLEDEK
Kdo nechce vidět jádro, nelouská.
Výsledek zbouraného Rakouska
je nyní mapa přeouzká.
76
RUR
„Milý nadčlověče –
už to neuteče“!
praví tiše Robot
zatahuje chobot.
„Teče voda, teče
všem Robotům do bot!“
77
O. FISCHER
Zhasínající rasa,
jež přestává žít.
Mrtvolná krása.
Pokřtěný žid.
78
PAN S.
Jest sláva jeho převeliká
jak v obraně tak v úderu.
Hle velký formát politika!
Pro větší slávu gangsterů
hanobí Štefanika!
79
POUČENÍ
(1933)
Silný záblesk jitra
valící se z nitra
Tater – to je Nitra!
Biskupova mitra
i ten šohaj v burnuse,
to je cháska chytrá!
Propagátor diskuse
dostal jest tam po puse.
Hlinka, zrak mu vytra
praví tiše: Zítra!
80
VÝZVA
Slováci!
Výboji, písni a kráso,
nádherná raso!
Junáci!
Poučte degenerované Čechy,
že existuje také „neco“, co žhne a burácí,
nejenom suché problémy – blechy,
které jim vtloukl do hlav profesor krátkodechý
a kterým nevěří už ani hlupáci.
81
PODIV
Pegasus se rozzuře
praví slavné censuře:
„Proměniž mne na kuře!
Nechci již do tebe štípat,
z konceptu jsem dávno vypad’,
chci jen jako kuře pípat.“
Censura dí: „Zvláštní případ,
cizí české nátuře.
Nechce zemřít, chce jen chcípat.“
82
To jsou skvělí lékaři,
To jsou skvělí lékaři,
hlavně když vás prozáří,
leccos se jim podaří.
Jinak vědí celkem –.
Každý z nich je přes to hrd,
nejlíp se jim daří – smrt.
83
„VŮLE LIDU“
list československé humanitní demokracie.
Kukly všechny pukly
obnaženy po týl:
z revoluční kukly
vylét schlíplý motýl.
84
NAPOLEONSKÝ KONGRES V PRAZE
Usměrněný opičák
zadarmo nic nekoná.
Z Napoleona
stal se v Praze levičák!
85
PO NAPOLEONSKÉM KONGRESU
(Panu Pluhařovi)
Není, co by mohlo hřát,
co by mohlo plát a svítit.
Nikde, běda, žádný řád!
Spíše neřád možno cítit.
86
OBRAT
Pravím, do stolu buše,
čtenáře milé kruše
a domácí mír ruše:
K čemu je duše?
Duší jsou plné nůše!
Šíp nutno pustit z kuše:
Napoleonská společnost
má Napoleona zrovna dost
a do levých sfér kluše.
Jejím patronem stal se Fouché!
87
PORTRÉT
Senátor Paurus
má z diktátorů hnus.
Demokracie!
Na tu ho člověk užije,
to je osvědčená škola
a hlavně štola.
Senátor Paurus
je zkrátka kus –
volá
ho vlasti genius!
88
MAECENAS ATAVIS EDITE REGIBUS...
Vidím-li doktora Bradáče,
je mi skoro do pláče:
potkal kdysi hladovící práče,
dal mu deset Kč.
89
PANTA REl
Věru, všechno se mění.
Co bylo včera, už není.
Je to stálé vření
a bdění a chtění.
Ztracen, kdo je slabý.
Ztracen, kdo nechce, aby
sám podlehl tomuto dění.
Poruč Labi,
aby se vrátilo ku prameni!
Věru, všechno se mění.
Nemění se jen žlaby.
90
SYSTÉM
Nesmrtelní
jsme nadtrubci:
korupcí oficielní
potíráme korupci!
91
POVZDECH
Ubozí spisovatelé,
kam jste to došli? Vlast
uctívá zlaté tele
a vy se můžete pást.
92
K CHYSTANÉMU POMNÍKU BEDŘICHA SMETANY U NÁRODNÍHO DIVADLA
V divadle ho komolí
ubozí trpaslíci.
Myslíte, že jim to stačí? Nikoli.
Budou ho komolit i na ulici.
93
„POMNÍK“ BEDŘICHA SMETANY
To věru není genius
ani milenec Mus,
ba ani jejich přítel.
Řekl bys naštvaný:
Hle, pensionovaný
venkovský podučitel!
94
PŘEDPOKLAD
„Však nechť se stane cokoli,
to cítím v nejhlubší mých ňader hloubi:
Můj drahý národ český neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!“
Nebudou-li ho vésti trouby.
95
NÁRODNÍ DIVADLO OSLAVUJE
Předojemné oslavy!
Budiž nebi dík!
Objeví-li se dramatik,
klika ho popraví!
NESMRTELNOST
Kdo se dostane k slovu?
Bláto nebo kus kovu?
Píseň Březinovu
a moje drama nezná svět.
RUR a „Veselou vdovu“
akviruje hned.
96
KDO JE TO?
Chestertona nohsled pilný
s otevřenou vezdy klapačkou,
nejdrzejší klikou silný
nešel k cíli zatáčkou.
Kráčel přímo! Převeliká
klika myslí za něho.
Chráněnec pana Masaryka,
otce i syna (bez ducha svatého),
podprůměrný pisálek
ničeho se nezalek’.
Ubohý, prost žáru nebeského
právě tak jako patron jeho
kráčí stále výš a výše,
vzdálen ženy, Můs i číše.
Pidimužík komický
v písmu, obraze i slově –
nedostal ji Vrchlický –
plachtí k ceně Nobelově.
97
SLAVNÝ DRAMATIK ZPÍVÁ:
Když jsem napsal žluté
růže, trpký byl můj los!
Nyní píši mnohem hůře,
ale Hilar, Rute
líbají mi šos
volajíce: Vzhůru nos
nádherný svůj nos,
děcko přišlápnuté!
Tys náš Aischylos!
98
ČESKÉ DIVADLO
Velectění nadkritici
konstatují zoufalí:
odešli jsou dramatici,
Edmondi a Cápci zůstali.
99
ZDVIŽENÁ PĚST
mistra Vydry
Lidé, pozor na pero!
Bit je, kdo byl zulíbán.
Je to ještě Prospero?
Není to Kaliban?
Mou „Pannu“ jste popravili
Mou „Pannu“ jste popravili
ve shonu najatém.
Můj „Žižka“ v krátké chvíli
vás smete palcátem.
100
ODPOVĚĎ
Milý pane Rute,
vaše psaní duté,
žlučí žluté
nikoho neoklame.
Nedělejte z nouze ctnost!
Jako řádný vrtichvost
udělal jste věru dost
šplhnuv si u kliky známé!
101
Třetí díl Fortinbrase
Třetí díl Fortinbrase
nevyjde, mon ami.
Perlami
podle bible není radno krmit prase.
102
PŘED PREMIEROU
Holoubci! Po dvacáté střetnem
se na tom věčném bojišti,
po dvacáté své meče vetnem
do sokových, jež zasviští.
Holoubci, vás je celá řada,
leč já vás hodlám porazit.
Důvod je tento: Limonáda
je ve vás, ve mně ekrasit!
103
PANU HORKÉMU
Jed stříkat zvyk je basilišků
a počínání nenové.
Nechte mého Husa a Žižku
a držte se slečny Husové!
Před krátkou chvílí
sjel Čapka gestem starého rváče
(KČ je prý Kč).
Teď roní slzy krokodýlí
a štká a pláče.
104
„Vidím-li proti svým oknům třepetati se na hradě vlajku pana presidenta, mám pocit jistoty a bezpečnosti.“
Horký ve Frontě roku 1937.
Přesedlat nezná řádný chlap.
Přesedlat nezná řádný chlap.
Vlezl jste z deště pod okap.
105
ČESKÉ DIVADLO
Můsou nedotknut
vládl jím kdysi František Ruth.
Věno kruté:
nyní se to jmenuje Rute.
RUTE A ZAJÍC
Nerozhodují tvé vise,
nerozhoduje, co je v tvé knize.
Ejhle krysu!
Hlavní je, co bylo v rukopisu.
106
ČESKÁ DRAMATICKÁ MŮSA
Konstatuji nerada
zapalujíc voskovici:
odešli jsou dramatici
a mně nechali Konráda.
107
PANU J. S. M.
Není v tom vtipu ani miligram.
A tomu říkáte epigram?
REDAKTORU „NAŠEHO NOVÉHO DOMOVA“
Chcete slyšet moje svědky?
Chcete poznat místo slunce chládek?
Nejmenoval se váš patron – Radek?
Nechte v klidu moje předky,
starejte se o svůj zadek!
108
OSOBNÍ
Cen, poct a slávy žatva převeliká,
ženci nestačí sekat
a cápkové smekat.
Pánové, moje HEROIKA
může s klidem čekat.
109
MŮJ ROMÁN
Slátaniny, které bují kolem Seiny,
kolem Vltavy a kolem Něvy,
celý ten brak postátněný
nemá cenu jedné řádky „Evy“.
110
KOLEM BOROVÉ
Ach lesy, prameny, louky a hora!
Tvrdý lid neotrávený,
průhledný jako ty prameny.
Nade vším nebes modř a zora.
Potkáš-li božího tvora,
nevidíš masku. On cítí.
Lze tedy ještě v Čechách žíti
bez Chelčických, bez Tábora,
a bez pana profesora?
Lze tomu uvěřiti?
111
PODLE HAVLÍČKA
Není nad originálnost,
každý po ní touží.
Lidé chodí přes most –
na tom já nemám dost:
nejen že půjdu louží,
nalokám se jí, vrtichvost,
a udělám z toho ještě ctnost,
neb louže se tím zouží!
112
PODLE HAVLÍČKA
Moje barva červená a bílá,
v ní je moje poctivost a síla.
Bílá zmizela kams do oblak,
z červené zbyl bědný cár a vrak!
ŘÍJEN 1938
Jaký hrozný pád,
a jaký zvláštní lid!
Nedovede potrestat
ani odměnit.
113
MÉ MATCE
16. VII. 30
Je po boji pro tebe jako pro mne,
ty mlčíš a já budu mlčeti,
je rozdrceno srdce neoblomné
a ruka k rozloučení kyne ti.
Už nikdy oko v oku neuzříme
běsnící propast. Mlčeti mne nech!
Má bojechtivost, moje víra, sny mé
nechť zmizí s tebou tiše v plamenech!
114
Benátky přede mnou hoří, zlato, šeď, zeleň a purpur,
Benátky přede mnou hoří, zlato, šeď, zeleň a purpur,
mramory k nebi se pnou, laguna zrcadlí je.
Nešťastný osud mi brání, jak by se slušelo, do dna
vyžít ten nehmotný zázrak, který je patrně snem.
Před dvěma roky jsem zdrcen pohlížel do teskné dálky,
ztracen a nehmatatelný kde zůstal v daleku Řím.
Srdce mé leželo tam svázáno tisíci pouty,
Benátek sotva si všimnul slzami zastřený zrak.
Tyto dny opačným směrem musím se dívati stále,
odporný Sever mne poutá: Marek a Mocenigo,
Vendramin, della Salute nadarmo hovoří ke mně,
nadarmo moře i mramor tisíci barvami plá:
nemám, co bych jim řekl, bez hlesu projíždím jimi,
srdce mé v daleku je, milenko, u nohou tvých!
115
MILADĚ
Nedožila ses pádu těch,
které jsi nenáviděla.
Nad smrtí tvou, nad pádem Čech
je čas, je čas, by zazněla
mých písní hrana nesmělá.
Lámu chléb bolesti a piji víno smutku
Lámu chléb bolesti a piji víno smutku
do hloubi duše otřesen.
Jsi mrtva vskutku
anebo je to sen?
116
Památce Milady Pakůrové
[117]
I.
„NEJVÝŠ SPRAVEDLIVÝ“
Všem děvkám všech zemí a všech dob
krásu a přepych, plný žlab a zob,
penězi nacpaný snob,
auta a cesty, objetí
a rozkoš, hříchy beze stop!
Nejduchaplnějšímu děvčeti
jen dřinu, starost, prokletí,
zákeřnou chorobu a hrob!
119
II.
2. KVĚTEN 1938
Zmizela jako pohádka,
jako vzpomínka přesladká,
jako píseň, kterou slyšíš znít,
zborcené harfy ton, zapadlé hvězdy svit,
zpěv, který pastýř píská na šalmaj,
zhaslého ohně dým, ztracený srdce ráj.
Ubohá Miládka!
Byl pozdní večer, druhý máj...
120
III.
SMRT
Je to démon, je to bůh?
Je to uzavřený kruh
anebo krok v život příští?
Exekuce na popravišti
anebo ráj, na který zírat
nemohlo dříve lidské oko?
Zadívej se hluboko, přehluboko
a spatříš cosi: ani bůh
ani démon. Pirát!
121
IV.
GENIOVÉ
Dvacet dnů ji mučili,
dvacet dnů ji měli ve svých rukách,
dvacet dnů se učili
na jejích pekelných mukách.
Dvacet dnů ji vlekli ke hrobu
vyprazdňujíce frází zásobu
a nerušíce v ničem ladnou pósu.
Zemřela na krutou chorobu
anebo na špatnou diagnosu?
122
V.
Položil jsem do tvých úst
Položil jsem do tvých úst
poslední tvoji stravu: led.
A od té doby věčný půst
pro tvoje ústa! Pro mne svět
jak tvoje poslední sousto: led.
123
VI.
Ubohé ptačátko rozbité na padrť!
Ubohé ptačátko rozbité na padrť!
Ach, cíle došla rána každá.
Byla to smrt
anebo vražda?
124
VII.
Políbil jsem tě naposled
Políbil jsem tě naposled
po pitvě v rakvi ležící.
Tvá ústa, kdysi zářící
a vonná, byla mráz a led.
Neříci
hlídač své výhružné: Zpět!,
snad na tvých ústech zaslech’, spatřil bych,
co hledám celý život tich.
125
VIII.
Nehmotný závoj, jehož ničí ruka neodestře,
Nehmotný závoj, jehož ničí ruka neodestře,
ač vlá tak přetence.
Byl to poslední pozdrav sestře,
dítěti, milence?
126
IX.
Ta tvoje rakev bílá
Ta tvoje rakev bílá
s voskovic plamenem
do srdce se mi vryla.
Po dubnu studeném
pekelná vesny síla
propukla rouhavě.
Ach, tvoje rakev bílá
ve květů záplavě!
127
X.
Über Gräber vorwärts!
Über Gräber vorwärts!
In wildem Trab!
lch, armer, hab’
es gesagt im Scherz.
An einem Grab
steh’ ich im Schmerz.
O, Herz,
über dieses Grab
kommst du nie vorwärts!
128
XI.
Mé celé srdce patří tobě,
Mé celé srdce patří tobě,
jen tobě, kterou kryje země.
Jak je to možně, že tlíš v hrobě,
když žiješ plnou silou ve mně?
129
XII.
HROB ČÍSLO 423
Posupná záhada
mne stále znovu přepadá
jak orel kořist nicotnou.
Hrob, který se propadá,
nic nežli hlíny, štěrku hromada
a pod ní tušíš nehmotnou,
opuštěnou a samotnou
duši? Sen? Tělo? Kdo to ví?
Nejzastřenější tajemství!
Rty šeptají jen: Milada.
130
XIII.
ANEBO?
Smrtí se stravuji, div nejásám,
ze tmy a hrůzy kuji tvrdý požár.
Proč odešlas? Abych byl zcela sám,
na puklé lodi bleskem sžehlý stožár?
Abych se ponořil do tmy anebo vzdor
hrobu a smrti a běsům, pravý syn hor
nad hrobem, který tě pohltil, stanul
a jako tvůj pomník na věky planul a planul?
131
XIV.
MODLITBA
Ty, jehož ruka všechno velké drtí,
ty, který odsuzuješ k smrti
mládí a ducha, ne však zločin podlý,
ty, jehož oko s potěšením prodlí
na mukách nevinného, na úspěších
lotrů a vrahů, kurev, na veteších
zločinných politiků, na peleších
všech gangstrů neporanitelných, hle, má víra:
Buď proklet, Al Capone Všehomíra!
132
XV.
MÍSTO
Hledali jsme je, do bědného žití,
do nejpodlejší doby malých lidí vbiti.
Ach, místo! mají je troufalí kořistníci,
hlupáci mají je i se svou milostnicí,
pitomci bez ducha, leč s usměvavou lící
zločincům nahoře pokorně kývající.
Ach, místo! Máš je teď a já je budu míti.
133
XVI.
JEŘÁB NAD HROBEM
Kolem mého rodiště
jako plamenné bojiště,
jak čerstvě zasazené rány
chvějí se jeřáby.
Jednoho z nich les nevábí,
odešel odtud, běsem štvaný,
jak vichřice hrozivá strhla by
kus červeného hedvábí
a přes hory lesy nesla by
jej ukázati tobě,
jak plane, svítí! Na Olšany
vnik’ jeřáb. Stojí na tvém hrobě.
134
XVII.
Nyní tě teprve miluji,
Nyní tě teprve miluji,
tebe, která půl roku již
pod zemí spíš.
Čím víc se od tebe vzdaluji,
tím jsi mi blíž.
XVIII.
Tvé smrti krutou tragedii,
Tvé smrti krutou tragedii,
tvůj pohled, malých rukou chvění,
to, co přeučení
lékaři míjí –
já stále znovu žiji
jak křesťan svého Pána umučení.
135
XIX.
Život jsem miloval až příliš,
Život jsem miloval až příliš,
teď smrt se učím milovat
a také v této lásce ty mne sílíš,
kouzelný mistr, který zemřel mlád.
Ach, jaký mistr! Radosti a smíchu,
vtipu a ducha! Zmlknul, shořel snad?
Do jiné sféry odešla jsi v tichu
a já tě budu následovat rád.
136
XX.
Smrti se nebojím od toho okamžiku,
Smrti se nebojím od toho okamžiku,
co strhla tebe do své náruče.
Smrti se nebojím, spíše pln díků
ji přivítám, až u mne zatluče.
Spíše ji pokárám, že nezatloukla dříve,
když tebe dovedla tak záhy urvati.
Uprostřed lotrů žiji. Smrti, kráso, dive,
který mne vyrve jim a tobě navrátí!
137
XXI.
Přátelé, až zemru, plameni
Přátelé, až zemru, plameni
dejte mne! V životě celém
byl mým přítelem i nepřítelem.
Věrně jsem mu sloužil. Ať mne odmění!
Celý život hořel jsem. Dohořím tedy.
Čím kdo zacházel, ať také skoná.
Plamenů a světel zahalí mne clona
jako v dobách zření. Naposledy.
Popel vložte do země, kde leží ona!
138
Poznámky
[139]
Člověk má opouštět život jako Odysseus Nausiku. Ochotně žehnající, ale ne příliš zamilován.
(Nietzsche)
Přijde ještě na to, co tomu řekne Nausika.
Jak může někdo vykládat svoje rozumy o „poraženectví“, kdo je sám dávno na celé čáře poražen?
Demokracie dává sílu a moc vším, aby se pustili do lva.
(Clemenceau)
A co lev?
Přechod z defensivy do ofensivy je záležitost nesmírně delikátní (překládám doslova: très delicat).
(Napoleon)
Což teprve přechod z ofensivy do defensivy –
Nebyl mu popřán boj, jen šrůtky neustálé.
(J. Hora o Vrchlickém)
Snad s lidmi, maličkými lidmi, kteří jej obklopovali. Ale s osudem svedl boj jako málo kdo druhý.
141
Dynamické státy ohrožují mír Evropy svojí věčnou dynamikou.
(Denní tisk)
Statické svojí statikou.
Smrt je něco, co neexistuje.
(Kterýsi filosof)
Rád bych potom věděl, co je život?
Panta rei, vše plyne.
(Řecký filosof)
Jeho poučka by dnes zněla trochu jinak: vše zbrojí.
Být nebo nebýt, řekl Hamlet. – Nebýt ani jedno ani druhé, je stav daleko beznadějnější.
Nietzsche zemřel před 38 lety, ale je stále více živý. – Mnoho filosofů, našich současníků, je dávno mrtvo.
Karikuje-li někdo ve špatném divadelním kuse diktátory a běží-li druhý den nato složiti poklonu jejich vyslanci, je to znamenitá fraška. Hulvát a dvořenín v jedné osobě a v jedné vteřině.
142
Nic se nestalo, řekl kdysi starosta Groš. Zdá se, že jeho výrok se stal devisou mnohých – na věky.
Co byste řekli advokátu, který by vedl po určitou dobu, řekněme 20 let, vaše spory a nakonec vám je všechny prohrál? Dali byste mu tučný honorář včetně poct? Anebo?
Při líčení ex offo je placen soudce, zapisovatel, svědci i soudní sluha. Jenom advokát pracuje zadarmo.
Nerozdvojujte národ! (Denní listy dnes a denně) – Škoda, že to hlásají právě ti, kteří jej dvacet let rozdvojovali a stále ještě rozdvojují.
Nač předhazovat perly prasatům? (Písmo) – Zajisté. Nestojí o to ani perly ani prasata.
143
Dramatik je velmi blízek politikovi. Také v tom, že za živa se těšívají všelikým poctám špatní dramatici a špatní politici. Dobrým je vyhrazena „sláva“ posmrtná.
Obviňuješ ženu, že jde od muže k muži? Netup ji! Ona totiž hledá – stálého muže. (Goethe) Je to beznadějné pro obě strany.
Úspěch závisí od jediného pohledu. (Napoleon)
Kolik lidí v politice bylo, jest a bude – slepých!
Umění bitev se nelze naučiti. (Napoleon)
Umění politiky také ne, jak jsme právě viděli.
Mýliti se je lidské. – Mýlí-li se arci někdo stále a ve všem, je to již něco jiného.
Je to horší nežli zločin, je to hloupost, říkal Bismark. – V některých končinách světa se právě tato hloupost těší božským poctám.
144
Zhovadění Evropy nadešlo, řekl Nietzsche při nástupu učení Marxova. – Dnes by asi řekl, že je u konce.
Uprostřed nahromaděných lavin stačí začasté jediný výkřik, jediné slovo, aby se daly laviny na pochod. (Chamberlain) – Tož tedy mlčte!
Dějiště nejslavnější bitvy světových dějin nalézá se v Československu. Je to Slavkov. T. G. Masaryk, navštíviv kdysi napoleonskou výstavu ve Slavkově, razil geniální výrok: Nikoli mečem, nýbrž pluhem. – A skutečně, od slavné Napoleonské doby až po dnešek se to v Čechách nepřetržitě „orá“.
Blázni a chytří lidé jsou neškodní. Jenom poloblázni a polochytří jsou nebezpečni. (Goethe) – Doklady Goethova tvrzení jsou velmi četné, počínaje starověkem a konče přítomností.
I v okamžiku největšího štěstí a nejhlubšího žalu potřebujeme umění. (Goethe)
To bylo – kdysi.
145
Jsme všichni na jedné lodi. (Výrok politikův)
Tím spíš je nutno, aby kormidelník nebyl tupolebý.
Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm.
(Palacký)
Krásné heslo! Běží o to, je realisovat.
Pýcha předchází pád. (Staré přísloví)
Ku podivu mělo pravdu. Jaká pýcha a jaký pád –!
„Ó, lid mne zná a v srdce své mne vpíše.“
(Vrchlický)
Nezná a nevepsal. Nemá tam pro svého největšího básníka místo. Má tam „vepsány“ samé hlupáky.
„Naší svatou povinností je Italii se poděkovat.“
(Denní tisk, někdy v květnu)
Nebylo by spíš naší svatou povinností se poděkovat?
146
Pravicoví umělci, zachovejte si rovnou páteř!
(Rudolf Beran)
Škoda, že u toho chyběl dodatek: a my vás necháme na holičkách.
Kariéra budiž otevřena talentům! (Napoleon)
Napoleon byl arci diktátor. V demokraciích je jim uzavřena.
Tomáš Baťa sešel se s Tomášem Masarykem. Baťa: My dva jsme v životě udělali nejvíc bot. Masaryk: Ty vaše vydržely déle. Baťa: A byly mnohem lacinější –!
Svět chce být klamán. (Římský výrok)
Chce-li, je vedlejší. Hlavní je, že skutečně jest.
Nebát se a nekrást! (Masaryk)
Zdá se, že tento stručný výrok je mnohým lidem ještě příliš dlouhý. Zkracují ho: Nebát se krást!
147
Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji psy.
(Král Bedřich Veliký)
Tehdy bylo třeba k tomuto krutému poznání celého lidského věku. Dnes k němu dojdete za pár minut.
Zeměpisná neznalost Francouzů je příslovečná. Prahu s klidem placírují do Maďarska, Varšavu zamění s Budapeští atd.
Poláci jim to oplatili: zaměnili prostě Paříž za Berlín.
Nevěcné snižování mrtvých nebude trpěno.
(Denní tisk)
Vida! Vida! A živých?
Dobré odměňuje, zlé tresce, jsme se učili.
Není to spíš obráceně?
Koho milují bozi, zemře mlád.
A kdo zemře stár –?
148
Neúspěchy prohlásit za úspěchy – a z každého politika je Bismark.
Těžko by se to filosofovalo bez smrti.
(Schopenhauer)
Nepochybně by se lépe žilo.
Memento mori! učí církev.
Vivere memento! řekl Goethe.
Sklán anebo hrd
vzpomeň si na sanskrt!
Ten velí: Život skrze smrt!
149
FRANTIŠEK ZAVŘEL VYDAL:
Oidipus a Iokasta. Slavnostní jevištní hra.
Simson a Delila. Tragedie o třech dějstvích.
Don Juan. Tragedie.
Boleslav Ukrutný. Tragedie o třech dějstvích.
Král Přemysl Otakar Druhý. Tragedie o třech dějstvích.
Návrat. Hra o třech dějstvích.
Dravec. Drama o třech dějstvích.
Vzpoura. Drama o třech dějstvích.
Kamenný Host. Drama.
Oba Kokoškové. Veselohra o třech dějstvích.
Mrtvý. Veselohra o třech dějstvích.
Boxerský zápas. Veselohra o třech dějstvích.
Vykupitel. Veselohra o třech dějstvích.
Nesmrtelná milenka. Veselohra o pěti dějstvích.
Vykutálený paroháč. Veselohra o třech dějstvích.
Dědečkem proti své vůli. Veselohra o třech dějstvích.
Veselohra s letcem. Veselohra o třech dějstvích.
Jan Žižka z Trocnova. Slavnostní jevištní hra.
Panna. Veselohra o třech dějstvích.
Každý svého nebožtíka. Veselohra o třech dějstvích.
Hora Venušina. Román.
[150]
Věčné mládí. Román.
Fortinbras. I. díl. Román.
Fortinbras. II. díl. Román.
Předehra. Verše.
Mezihra. Verše.
Napoleon. Verše.
Heroika. Dramatická trilogie 1937.
Eva. Román. 1937.
Německé vydání Heroiky.
V tisku:
Heroika. Tetralogie (Kristus, Hus, Friedrich Nietsche, Adolf Hitler).
[151]
Tiskem knihtiskárny Vlast, naj. A. Daněk, Praha II., Žitná 26.
E: mk; 2006
[152]