PŘED KONCEM
EPIGRAMY
PRAHA 1933
[3]
EPIGRAMY
[5]
J. S. MACHAROVI
věnováno
[7]
Horatio: K jakým koncům dojde to?
Marcel: Jest něco shnilého ve státě dánském!
Horatio: Bůh napraví to zas!
SHAKESPEARE: HAMLET
[9]
ČECHY.
Ubohá země, do které se vrýval
Žižkových vojáků zjev nadlidský,
ubohá země, které marně zpíval
kretény ubitý, veliký Vrchlický!
Ubohá země hrdinů a reků,
kde je tvá duše, která do tmy věků
vyšlehla, plamen? Kde jsou králové,
kteří ti vládli, římští císaři?
Ubohá země, do tmy kovové
se zatínáš, v níž hvězda nezáří.
Což nemáš v sobě ani špetku vzdoru?
Nevidíš v dálce novou Bílou Horu?
Sneseš, by tobě plili do tváří
dva chladní, řemeslní kasaři?
11
VDĚK STÁŘÍ.
Heslo Červeného kříže
těší nás velice,
směřujíc bez obtíže
k metafysice.
Cti, poutníče, mdlé stáří
a ujdeš kletbě pout,
snad tobě též se zdaří
jak pařez zestárnout.
Cti stáří srdce, mozku
i nervů, myšlenek,
cti každou bědnou trosku
bez snů a milenek.
Vše ostatní ať zmlátíš
a mládí nejvíce,
tvůj obdiv vždycky platiž
stařečkům levice!
Tož klesej na koleno
dřív než tě donutí:
Nejvíce ze všech ctěno
buď stáří mamutí!
12
ÚTĚCHA.
Za živa lze sochy líti,
které obletuje hmyz,
lhát a psát oslavný spis,
jehož nedočetl bys.
Po smrti přijde hromobití
a Nemesis.
13
SKRÝVAČKA.
V mládí svém já kácel modly,
kde byl jaký hříšník podlý,
ani se už nepomodlí:
hned na něm mé oko prodlí,
neméně i ruka s bodly
případně též inkoustem.
Teď jsem stařeček a modla.
Kde je jaká duše podlá,
které dosud neprobodla
moje ruka, jež se shodla
se žlabem i se soustem?
14
POVZDECH.
Jak jsme ubozí, jak jsme nesmělí!
Z bláta, ne z oceli!
Necítíš chvíli pravou,
český Cromwelli?
Češi nemyslí krví a hlavou,
nýbrž ......
15
SITUAČNÍ.
Vrtichvost je vždy prvý,
kdo k slušnosti nabádá tě:
„Německo brodí se v krvi!“
My brodíme se v blátě.
16
PODLE HAVLÍČKA.
Není nad originálnost,
každý po ní touží.
Lidé chodí přes most –
na tom já nemám dost:
nejen že půjdu louží,
nalokám se jí, vrtichvost,
a udělám z toho ještě ctnost,
neb louže se tím zouží!
17
VRTICHVOSTI (pějí):
Dříve byl to Mussolini,
kterému jsme spílali,
nyní Hitler, nikdo jiný
slyší naše halali.
Hitler ba i Mussolini
zemi velkost dobudou.
Problem náš je zcela jiný:
pracujeme s ostudou.
18
PANU UMRAVŇOVATELI Z BRNA.
Nadsmolařské škvrně,
nestůj stále na hlavě
sténaje a vrně!
Cos prohrálo v Jihlavě,
nevyhraješ v Brně.
19
PRO KOHO?
Kdo najal vraha na Rašína?
Kdo najal vraha na Kramáře?
Rty němy jsou, pěst zaťata.
Ten úctyhodný starešina
je věru zralý pro – sochaře!
20
SKANDÁL.
Rámus převeliký
se k nebi zved:
proč není na to zákon
na ochranu republiky,
že nám ještě není 80 let?
Viděl to svět?
21
POUČENÍ.
V milované Paříži
člověk rád se rozhlíží
po lidech a politice.
U nás též se dělá sice,
ale jenom pro levice
přeposlušná pro robátka.
To je však pro frašku látka.
Zde je všechno jiné zkrátka.
Je tu méně policie,
méně se tu také pije,
ještě méně konfiskuje.
Volně se tu diskutuje.
Jednu věc tu můžeš zříti:
že lze totiž dobře žíti
bez Chelčických, bez Tábora
a bez pana profesora.
Což je radno domysliti.
22
BRATR STRÁNSKÝ ZPÍVÁ:
Milý bratře Beneši,
už mne tu nic netěší.
Už mne nemá nikdo rád,
ach ten Jiří – to je had.
Kde jsi? Vrátíš se mi zase?
Kde jsi, heroický čase,
kdy jsem napad’ Fortinbrase?
Tehdy byl jsem lev a teď jsem – –.
23
KONEC!
Milí vrtichvosti,
svěste ocas mezi nohy!
Osud praví: Dosti!
Halali – zní naše rohy.
Chcete vzývat staré bohy?
Běda, pošli. Těžká zkouška!
Nastavte svá tlustá ouška:
Posíláme pro antouška.
24
BALADA.
Kantoři dva obsadili
světa slávu veškeru:
jeden dělá politiku,
druhý řídí operu.
Oba zvyklí na notesy
a na křídu s tabulí,
s divadlem a politikou
absolutně nehnuli.
Bez ohně a bez obsahu
nad notami živoří.
Jsou to zkrátka školometi,
mdlí a chladní kantoři.
Divadlo i politiku
jejich „genij“ rozdrtí.
Kantoři však budou, zdá se,
řádit zde i po smrti!
25
ROZKAZ.
Ve jménu humanity,
Husa a svědomí
buď na kříž vbitý,
kdo není (líto mi!)
tak pitomý
jako my!
26
PORTRET.
Toť pravý skalní realista
a neúnavný pacifista
věřící jen na pána Krista
a potom už jen na Banku
a pokud možno – ve Švýcarech.
Tak žije svoji selanku
a drží ve stařeckých spárech
kde koho hezky při zemi:
Ať zemře nebo oněmí,
kdo není pravý realista
a integrální pacifista!
Sem paragrafy dejte mi
s pistolemi a kleštěmi!
Teď uvidí svět dozajista,
co Kristus učil. My jsme My.
27
PŘEDĚLANÝ HAMLET.
Zemře Hamlet s Horatiem,
zemřem’ všichni, kdo tu žijem’,
buďto jedem nebo kyjem,
on už nám to napaří.
Jen Claudius nezahyne,
sláva vlasti, císaři!
Když se ruka k ruce vine,
pak se dílo podaří!
Rovněž zemře Ofelie,
všechno zemře, co tu žije,
genius i špindíra
ideálně umírá –
vyjímaje Claudiusa,
který na svém oři klusá,
neduh zlý ho netýrá.
Korigujte Shakespeara!
28
PORÁŽKA = VÍTĚZSTVÍ.
Na Bílé Hoře
jeden pán oře
a lid je z toho zjevený.
Prušáci vyhráli u Jeny
a Češi na Bílé Hoře.
29
DVORNÍ SMUTEK.
Plačící vrtichvosti
uprostřed smutečních hostí
tři dny se postí:
Tohle tu ještě nebylo.
Proč jsi nám pošla, kobylo?
30
R U R
„Milý nadčlověče –
už to neuteče“,
praví tiše ROBOT:
„Teče voda, teče
všem Robotům do bot.“
31
EPITAFY.
I.
Aj zde leží velký filosof,
tvůrce četných okřídlených slov,
která přejdou jistě do čítanek.
Konečně ho tedy jímá spánek!
V životě byl fraškář veliký,
věšící všem na nos bulíky,
což byl jistě výkon nemalý:
Všichni si to líbit nechali.
Štěstí měl jak sedlák povříslí,
při tom dělal hrozné nesmysly,
které přetrumfnuty nebudou.
Na konec s velikou ostudou
bylo mu pouť svoji ukončiti:
Světlo věčné ať mu svítí.
32
EPITAFY.
II.
Tuto leží věčný cestovatel!
Ve svém životě nepoznal přátel,
vyjma ty, jež koupil penězi,
zpívaje si: pravda vítězí!
Mnoho titulů měl muž ten dělný:
„Nesmrtelný, nenahraditelný,
Panevropan ba i mírotvorce.“
Po vlastech on vlastnil mnohé korce,
zámky též i vasaly měl četné,
jejichž meč, hle! odbojníka přetne.
Mnohá hlava věru pod ním klesla!
Konečně ho smrt vytáhla z křesla –
za živa je nechtěl opustiti:
Světlo věčné ať mu svítí!
33
EPITAFY.
III.
Ať se Beneš nehněvá!
(Vývoj kráčí do leva!)
Mrtva jest i Ženeva
tolik drahá stověžaté Praze.
Zabily ji fantastické fráze
o míru a humanitě.
Skonala chudáček na úbytě.
Na hrobečku jejím svítě
MARS se chechtá (pro bohy
věru partner ubohý):
„Pomohla mi na nohy!“
34
EPITAFY.
IV.
Zde leží, zámek na puse,
demokracie – diskuse.
Ta dáma slibovala mnoho,
leč neprovedla, žel bůh, z toho –
k čemu to tajit? – vůbec nic
po penězích se shánějíc.
Marně je hledáš: pára par
zmizely všechny do Švýcar.
Tam prchly, plody diskuse
jak ovečky, kus po kuse.
V tresorech uvažují tamo,
co všemu světu je již známo.
Ó, přeposvátný Dalajlámo!
Demokracie, stará dámo!
Kam jste to došli, tážu se.
35
EPITAFY.
V.
Poutníče, postůj drahnou dobu
a věnuj se tomuto hrobu:
Zde leží rytíř Božího Hrobu.
Neptej se po něm!
Zaslechneš lidskou zlobu
mluviti chmurně mocném o Nabobu,
jenž nebyl dalek gesta velkých snobů
a v každé panně viděl bědnou robu,
aniž jí koupil nejskromnější robu.
Peněz měl jako malé dítě bobů
a přátele své v bídě nechal mříti.
Světlo věčné ať mu svítí!
36
EPITAFY.
VI.
Poutníče, pociť hoře kruté:
zde leží pan doktor Rutte.
On začal jest v Moderní Revue
a skončil jako autor levý.
Toť maxima: Rozděl a vládni!
Toť maxima a není nad ni.
Kritik a básník, který není hradní,
vypadne, ani o tom neví.
Rutíček nevypad’, jak možno zříti.
Přes to mu světlo věčné svítí.
37
EPITAFY.
VII.
Ejhle, co nám toho napek
nesmrtelný Karel Čapek!
Vzdálen písni, vínu, ženě,
věnoval se roztouženě
uprostřed mdlých kamarádů,
otíraje mlsnou bradu –
nadintegrálnímu hradu!
Zvykl si na jeho síně,
pohlížeje božsky líně
na prokleté, bídné svině
chrochtající pod hradem.
Ničil je svým nápadem.
Byl to věru dobrý nápad
stačící na živobytí.
Bohužel i tento nápad,
který lze předobře chápat,
během doby kamsi zapad’,
kde už není možno křápat:
Světlo věčné mu tam svítí.
38
BENZINOVÝ KRÁL.
Vyšlo z mody divadlo,
kdo tam zůstal, utone.
V pravý čas ho napadlo
pěstit látky pohonné.
Je to fair play nebo ne?
Zdráv buď, mistře Čehone!
39
ČESKÉ DIVADLO.
Velectění nadkritici
konstatují zoufalí:
Odešli jsou dramatici,
Edmondi tam zůstali.
40
K ČEMU GUILOTINA?
Dědeček s karabáči
neváží ani gram,
na jeho hlavu stačí
maličký epigram.
K čemu pak guilotina
a její naháči?
Dnes věc je zcela jiná:
Epigram postačí!
41
O. FISCHER.
Zhasínající rasa,
jež přestává žít.
Mrtvolná krása.
Pokřtěný žid.
42
ZLE JE.
Povídá cápku cápek:
„Kdo mi dal políček?“
Povídá Kč (Čapek):
„Wo bist du, Kodíček?“
Kodíček odpovídá:
„Stihla mne velká bída.
Ač první po bohu,
pomoci nemohu!“
43
ZÁVĚR SMETANOVY LIBUŠE.
Ubohá Libuše věstí:
„Český národ neskoná,
on všechny lotry slavně překoná!“
Je štěstí,
že rychle na to spadne opona,
jelikož by jinak
musela spadnout jménem zákona.
44
K CHYSTANÉMU POMNÍKU BEDŘICHA SMETANY U NÁRODNÍHO DIVADLA.
V divadle ho komolí
ubozí trpaslíci.
Myslíš, že jim to stačí? Nikoli.
Budou ho komolit i na ulici.
45
PANU DRU J. STRÁNSKÉMU.
Za tlustou čarou
jste chtěl nás viděti
a teď tam plnou parou
sám račte píleti.
Jak je Vám, karateli?
Co dělá tlustá čára?
Jsem zvědav, zaleze-li
teď lotrů četa stará?
Zemdlený vrtichvoste,
teď pána svého proste,
by poradil Vám líp
a dal Vám lepší typ!
46
RAŠÍN.
Tam dovedli ho dostat,
kde číhá skon.
Kdo zasloužil se o stát?
On!
47
NĚMECKO.
Prohnilé modly niče
Evropě odpovídá.
Veliký Nietzsche
porazil Marxe žida.
48
PŘÁNÍ.
Mamute, mamute
předpotopní,
máš tlapy visuté
místo chlopní.
Kam šlápneš, mizejí
lidé i kasy.
Mythický zloději,
co hodláš asi?
Pokladny přikuté
už nevypáčíš!
Mamute, mamute,
chcípnouti račiž!
49
RADA.
Páni socialisté,
řídíte se vždycky podle soudruhů v říši.
Nuže, buďte jako oni tiši
a zmizte!
50
PODLE HAVLÍČKA.
Moje barva červená a bílá,
v ní je moje poctivost a síla.
Bílá zmizela kams do oblak,
z červené zbyl bědný cár a vrak!
51
POZDRAV.
Zdar Tobě, drahý J. S. Machare!
Vrací se Tvé mládí bujaré:
postav šibeniček celý les!
Věz:
všechny budou obsazeny dnes.
52
NAPOLEON ODPOVÍDÁ.
Nedávno jste ráčil říci,
že jsem prohrál u Jeny.
Vyslechl jsem s vážnou lící
interview váš vznešený.
Vím, že muž jste veliký.
Potvrzuji velmi rád:
podle této logiky
vítězíte napořád.
53
MACHAR.
Hrdino, jsi pouze básník!
Nejsi jejich, nejsi parasit.
Nejsi cizopasník
a nechceš se dát porazit.
Ejhle vina v Čechách! Nutno
odpykati ji.
Pán pokyne, psi zavijí.
Je v Čechách smutno.
54
POPLACH.
Duši spas!
Kdo je to Fortinbras?
Je to jeden z nás?
Poslati kuli místo věnce –!
Co je to za heslo?
To je přec naše řemeslo,
jež nikdy nesneslo
konkurence!
55
I. V. 33.
Aj
je tu opět první máj!
Po celé Praze
rozléhají se fráze.
Jak bezzubý pes ve psinci
tváří se obři malincí,
již budou zítra menší ještě.
Ach, toho deště!
Příště to oslavíme v prosinci!
56
DTO.
Srš
praví srši:
„Srš
zlobou! Vrš
zlobu! Vrž a drž
v řadách svůj pochod mrší!“
Dekorace: prší.
57
PŘED KONCEM.
Jsou tváře herců odlíčeny
a popraskány kulisy,
a chefrežisér rozlícený
s publikem rady neví si.
Bylo to obecenstvo prima,
věřilo svatě frázím všem.
Teď nad nimi je odpor jímá,
ztich’ potlesk s pochval přívalem.
Hra propadla, to všichni cítí.
Autor i herec proklet jest.
Už nelze pranic zachrániti.
Vše dávno ztraceno. I čest.
58
PO VÁS.
Teď lze vám ještě veleti
omámenému teleti
(národe, jak je ti?)
a diktovat mu provaz.
Až zmizíte, zbude po vás
poušť, puch a prokletí.
59
Tuto knihu dal vytisknouti
architekt Rudolf Svoboda
v knihtiskárně
J. Polenský v Žižkově
pro své přátele
v omezeném počtu výtisků
jako vydání A.
E: mk; 2006
[61]