TŘÍŠŤ
VERŠE
1933
PETŘVALD VE SLEZSKU
[1]
JOS. KALUS
TŘÍŠŤ
[3]
PRO PŘÍTELE.
Pro přítele napiš píseň nejkrásnější,
pro přítele vyber perlu nejvzácnější,
pro přítele prostři doma všechny stoly,
pro přítele přines oběť jakoukoli!
TVÁŘ LÁSKOU ROZDÝCHANÁ...
Tvář přátelstvím a láskou rozdýchaná
je jako kvítím ověnčená brána,
jež slavnostně nás vítá, z dálky vstříc nám voní:
vstupujem blažení a povznesení do ní.
HESLO.
Miluj bratry, otce, matku,
rodnou zemi, rodnou chatku,
všechny lidi kolem sebe:
za živa mít budeš nebe.
5
LIDSKÉ SLOVO.
Každé slovo lidské má váhu:
jak úder zvonu působí,
rozléhá se až za hroby,
až ku věčnosti samému prahu,
dovede k zkáze anebo k blahu,
osvobodí neb porobí.
NÁPIS.
Zúčtuje s tebou život na smrtelné posteli,
zvíš, úhrnem cos vydal, zvíš i, co jsi zůstal dlužen,
kolik jsi svátků znesvětil a zmrhal nedělí,
kolika sirotkům a vdovám odejít dal bez almužen.
V KLÍNĚ RODNÝCH HOR...
Od vřavy všedního dne sobě odpočinu
jen v klíně rodných hor a s nimi v jedno splynu,
jsem stromem, ptákem, kvítkem, vůní, rosou, mechem:
životem jejich žiju, dýchám jejich dechem.
6
JARO, KRÁSA, BŮH...
Jak polem jdu, pln snů a tuch,
přede mnou objeví se Bůh,
ne v ohni, dýmu, oblacích,
ne zahalený v zlato řízy:
leč oděn v lehké roucho břízy,
s úsměvem květných ve zracích,
pel zlatých jehněd prší, kane
na čelo moje zadumané,
pach přelíbezný plní vzduch –
Šeptám si: „Krása, jaro, Bůh!“
KDO BY NEMILOVAL SVĚTLA...
Kdo by nemiloval světla,
jarních vánků teplých dechů,
květin, jimiž louka zkvetla,
stromů v lese, rosy v mechu,
roje motýlů a ptáků,
hukot horských vod a zpěv,
skřivanů ples z pod oblaků:
v žilách vodu má – ne krev!
SE ZLÝMI SKLONY...
Se zlými sklony nutno vésti zápas tuhý
jak v pusté stepi beťar s houfem zdivočelých koní:
skrocené teprv našimi se stanou sluhy,
vpřed ponesou nás, že ni blesk nás v letu nedohoní.
7
JEN SLŮVKO...
Jen slůvko stačí někdy říci,
kdo po něm práh, z pout bývá osvobozen,
zas věří v bytost milující,
a oddychne, jak byl by znova zrozen.
AŽ V POZDNÍM VĚKU...
Až v pozdním věku, ve stáří,
když sta je vrásek ve tváři,
když pobělela hlava,
když minula nás sláva,
když selhává nám verš a rým,
a píseň se už nedaří:
stává se člověk přemoudrým.
NÁPIS.
Ty jsi sobě platu nezasloužil.nezasloužil,
ty jsi sobě vyseděl svůj plat,
tys v ouřadě nepospíchal, ty ses ploužil,
tys jak orel nikdy k slunci nezakroužil,
ty ses plazil u země jak had.
8
HOSPODÁŘ.
Hospodář jde poklonit se klasu,
zlaté polní úrodě,
jež se vlní výše jeho pasu.pasu,
zrajíc v letní pohodě,
jde se pokloniti matce-zemi,
vděčí za květy a plod,
jde povzbudit srdce nadějemi,
oddechnouti od trampot.
LlDSTVO KU PŘEDU SPĚCHÁ...
Horečně lidstvo ku předu spěchá
bez zastavení a bez oddechu,
kdo nechce k předu, vzadu ho nechá:
v zastávce smrt je, život je v spěchu.
ZDOLÁ PRÁCE CELOU HORU...
Zdolá práce celou horu,
kdo svým silám důvěřuje:
spatří vycházeti Zoru,
objeví zem na obzoru,
do přístavu šťastně vpluje.
9
OSUD.
Nekloň čela před osudem,
byť byl sebe temnější,
byť jen slzami a trudem
dláždil pouť tvou vezdejší.
Popatř směle, bez rozpaku,
na rtech pohrdavý smích,
do tajemných jeho zraků:
jak pes odplíží se tich.
SMRT.
Smrt není žádné rozluštění,
smrt jest jen nová otázka,
je těla nové proměnění,
na novou rakev zakázka,
je tatáž píseň v jiném šatu,
je jiný verš jen, jiný rým,
je odchodem jen tajemným
bez shledání a bez návratu.
ŽIVOTA KOLO.
Života kolo zdržují neb tlačí
ramena různých mocností a sil,
člověka do trní a do bodláčí
zavlekou, z bažin-li se vyprostil,
sotva ven z jednoho je nebezpečí,
čeká ho jiné, ještě stokrát větší.
10
NÁPIS.
Všech nadějí se pozbavit,
toť svaté obrazy vzít z chrámu,
a na štít svého domu vryt:
„Svůj věk jsem prožil v sebeklamu,
uprchlo štěstí mé a klid,
struna mých písní je už němá,
jsem ten, jenž ztratiti co nemá:
míjejte nešťastníkův byt.“
ŽIVOT NESMLOUVÁ...
Ó, život s nikým nesmlouvá,
jedná, jak chce, a jedná bez ohledu,
buď ku práci ti nástroj dá,
neb vloží do ruky plást medu:
s nástrojem pralesem se prosekáš,
obděláš půdu, která leží ladem,
plást medu vonného kdo v ruce máš,
sladkostem zvykneš, zlenošíš a umřeš hladem.
HESLO.
Nenechej se podplatiti zlatem!
Raděj strádej, ruce spoutané,
raděj nech se odpraviti katem:
jen když na živu tvůj národ zůstane.
11
SILNÉ CHTĚNÍ.
Chtěj být zdráv a jistě budeš zdravý,
chtěj a bohatství ti na klín padne.
Chtěj být slavným, dojdeš světa slávy:
chtění silnému je všechno snadné.
LÁSKA MATEŘSKÁ.
Láska mateřská je láska nesobecká:
v ní je něha křišťálová, vroucnost všecka,
leskem přezařuje všechny lásky jiné,
kdyby všechny zhasly, ona nepomine.
HÁJIT SVÉHO HNÍZDA...
Hájit svého hnízda není žádnou cností,
ale přirozenou svatou povinností!
Nemá-li vlast, národ padnout do záhuby:
haj je ze vší síly, všemi nehty, zuby!
12
MRAVY A ČEST.
Mravy nezkažené, čest neporušená,
dva jsou drahokamy: nesmírná jich cena –
dva jsou zlaté sloupy: na nich lidstvo stojí –
Národ, jenž je zdědil, nepodlehne v boji!
BlJ SE S DNEŠKEM...
Bij se s dneškem, může tobě všechno dáti,
zítřek zklame, umí nejlíp slibovati,
všechno může dáti nebo nic:
bij se s dneškem, vydobudeš víc!
NESMÍ SE BÁT...
Nesmí se bát, kdo s loďkou vypravil se na jezero,
lekat ho nesmí bouře, zrádná mlha, noční šero,
bezradně nesmí vypustiti vesla ze svých dlaní:
smělého plavce moře samo před záhubou chrání.
13
KABRŇÁCl.
Takoví jsme kabrňáci:
chválíme jen cizí práci,
cizí náhled, cizí vtip.
Pro ty naše oči slepé
cizí vše je velkolepé,
domácí vše – plné chyb.
JSI-LI MILUJÍCÍM SYNEM...
Jsi-li milujícím synem,
osvědčíš svou lásku činem:
sloužit budeš rodné zemi
dary ducha svého všemi,
nebude ti nic tak draho,
jako její štěstí, blaho.
VĚRNĚ SLOUŽIT...
Věrně sloužit české naší republice,
míň po tobě nikdo nechce, ani více,
v slově stát, být čestný, spolehlivý:
a v paměti lidské budeš věčně živý!
14
HESLO.
Nikdy neboř, raděj buduj,
pranikomu křivdit nedej,
upadlého z bláta zvedej,
odpouštěj a neodsuzuj!
NEDOBRÝ SOUSED.
Soused hledá příčinu
ku hněvu a sváru:
závidí nám peřinu,
rozviklanou káru.
Závidí nám políčko,
malý lesa kousek,
slepicčino vajíčko,
starožitný brousek.
I duši nám závidí,
kterou v těle máme.máme,
a pohřeb nám pořídí,
až mu všecko dáme.
NEZATOUŽÍ PO VELIKÉM ČINU...
Nezatouží po velikém činu,
zapře národ, prodá domovinu,
po hlavách svých bratří půjde bez soucitu,
kdo si vytkl cíl: se dostat ke korytu.
15
PACHOLEK.
Pacholek křižuje tebe,
aťs vinný nebo nevinný,
strhne tě z vysokého nebe
do prachu, temna, hlubiny:
působí satanskou mu slast,
umučit Krista, národ, vlast.
VYJÍDAČ.
Vyjídač z tvé plné mísy
bezohledně naloží si
porci masa s huspeninou:
jiní ať se živí slinou.
ROMANCE.
„Co se děje v české politice?“
„Nevím, nečtu žádných novin více:
nejspíš neděje se nic,
jako nedělo se od jakzivajakživa,
politisuje se z plic,
v parlamentu neřeční se: kývá.“
„To dovede každý strýc!“
16
NIC NENÍ PŘEDURČENO...
Ne, nic nám není předurčeno:
nás doba tvořívá si sama,
jak prut nás ohne přes koleno,
hrá s námi frašku nebo drama,
ze dřeva tesává nás nebo lije z bronzu,
a tvoří boha z nás neb přihlouplého Honzu.
NEBOJ SE...
Neboj se drsné skutečnosti,
neboj se tvrdé její dlaně:
přeludů zlatých když tě sprostí,
dá moudrost života ti za ně.
HESLO.
Víno bude vínem
i v hlíněném džbánu,
blín páchnoucím blínem
v kytce tulipánů,
perla perlou skvostnou
v pouličním blátě,
ctnostná mysl ctnostnou
i v žebráckém šatě.
17
RŮZNÍME SE...
Různívá se člověk od člověka
myšlenkami, cítěním i povahou:
někdo, ruce v klíně, štěstí čeká,
jiný dobývá je pílí, odvahou.
UJASNI SI...
Ujasni si všechny vztahy
k Bohu, vlasti, k bližním, k národu:
nikdy není dosti záhy
z lidských zmatků hledat východu –
ujasni si vztahy světa k sobě,
než si ujasníš je – ležíš v hrobě.
Ujasni si všechny vztahy
k Bohu, vlasti, bližním, národu,
vytyč mezníky své dráhy,
bij se za pravdu a svobodu,
snaž se porozumět nové době,
než jí porozumíš – ležíš v hrobě.
NÍZKÁ MYSL...
Závratné velikosti nízká mysl nemiluje,
jen proroky a věštce haní, tupí, kamenuje,
jí milejší než strmá Alpa hromádka je krtčí,
než hřmící moře milejší jí vodní jamka v smrčí,
nad slunce milejší jí z loje uhnětená svíčka,
a nad lva – krále zvířat – krmný vepř neb jalovička,
rozmachy orla podezírá tupá mysl nízká:
jí nade vše je mamon, plná číš a plná miska.
18
ŽIVOT.
Život – všeho míchanina,
všeho chut a všeho směs,
trocha octa, trocha vína,
stříbro, pozlátko i rez.
Život – všeho míchanina,
hrstka kvítí, hrstka trav,
zlého větší polovina,
povinností víc než práv.
POCHOPIT NEMŮŽEME...
Pochopit nemůžeme smysl svého žití,
což teprv Boha, věčnost, vesmír, čas:
jsme muškou, které zachtělo se z moře píti,
než doletěla k němu, život její zhas.
ZHRUBLI JSME...
Velmi jsme zhrubli v společenském obcování,
náš hovor nemívá již ušlechtilé výše,
líbezné lahody: zní hokynářsky spíše,
cizince odpudí a jemnocit tvůj zraní.
19
HAJ DOMOVINU!
Haj domovinu, nepřítel když po ní blátem metá,
haj domovinu, když jí záští chystá pouta kletá,
haj domovinu, v nouzi když ji opouští syn-sketa
haj domovinu od počátku do skonání světa!
VZPOMÍNKA.
Ani nevíš, kdy a jak,
a vzpomínka – zlatý pták –
je již u tebe,
a bere tě do objetí,
a do modra s tebou letí
k slunci, k hvězdám, do nebe.
HESLO.
Náporu je třeba ku zdviháni břemen,
úderu, by rozdrcen byl tvrdý křemen,
úsilí ku každé třeba dovednosti,
k velkým činům odvahy a velkých ctností.
20
NELPI NA LITEŘE...
Nelpi na liteřeliteře, nebo zabije tě,
ty se nedostaneš k vytoužené metě,
v širém světě neprospěješ pranikomu:
žebrák – otrhanec navrátíš se domů.
PO DEŠTI.
Trávník udupaný
po dešti se zved,
nad obilné lány
zpěvný skřivan vzlét,
obloha se promodrává,
všichni ptáci pějí: „Sláva!“,
celý boží svět
rozjasnil se hned.
EPIGRAM.
Se vším souhlasiti, lidé zlatí,
na světě se nikdy nevyplatí,
líp je nesouhlasit, protestovat,
křičet, dostanem-li zasloužené bití,
neb vše zapřít, na půdu se schovat:
je-li za nás jiný trestán, souhlasiti.
21
HESLO.
Pro vše krásné musíš býti zanícený,
pro trpící matky, pracující ženy,
pro zvířata, pro motýle, broučky, včely,
řeky, moře, hory, lesy, pro svět celý:
všechno musíš milovati,
vinout k srdci svému,
oporou se pevnou státi
srdci nešťastnému.
ROMANCE.
„Ztroskotal jsem!“ – „To se slabochovi stává,
který po hospodách noci vysedává,
nepracuje, maří drahý čas a prosní, proleží:
život prohraje a lidem všem se stane přítěží.“
HESLO.
„Miluj!“ musíš míti v srdci psáno,
uléhat s tím heslem, vstávat ráno,
v života je vřavě stále míti na paměti,
odpůrce své milovat, jim křivdy odpouštěti.
22
POZŮSTATKY.
Mrtvý má už všechno odbyto,
zanechá tu, co měl upito,
co měl netknuto i rozbito:
krejčí žehličku, švec kopyto,
pěvec písně, hudec varyto.
NÁPIS.
Kdo se pořád na svět mračí,
ať sedává doma radši.radši,
a nechodí mezi lidi:
mračna nikdo nerad vidí.
MYSL SVĚŽÍ...
Mysl svěží, jará, veselá
vkouzlí úsměvný jas do čela,
zkrášlí všechny tahy obličeje:
každý omládne hned, kdo se směje.“směje.
23
NEZDAR A NEÚSPĚCH.
Nezdar a neúspěch ochromí každého,
člověka malého, člověka velkého,
nohy všem podráží, klade všem podkopy:
ubije každého, kdo se hned nevzchopí.
SLOVO ÚLISNÉ...
Slovo úlisné je jako léčka
nastražena v lese na srnečka:
kdo uvěří, do želez se lapí,
a kdo lapil, vesel domů kvapí.
ZEZULČINO KUKÁNÍ.
Lidi nutí k úsměvu
zezulčino „kukuku!“,
všechny ptáky do zpěvu,
všechno kvítí k rozpuku.
24
SLOVO „LÁSKA“.
Nesmíme slova „láska“ nikdy zneuctit a znesvětiti,
my musíme je opatrovat v zahrádce jak rajské kvítí,
jak zlatý kalich vysoko je zvedat k hvězdnatému nebi,
jak hostii všem klást je na rty, kdo je mají zapotřebí.
ŽEHRÁŠ, ŽES NUZNÝ...
Žehráš, žes nuzný, chudý? Prozřetelnost tomu chtěla!
Za pravý konec uchopíš-li však své žití,
pracovati do umdlení jako nenáročná včela,
dosáhneš všeho, čeho chceš: jen musíš chtíti!
PŘI ZÁPADU SLUNCE...
Při západu slunce je nám teskno vždycky,
dum a vážných úvah padá na nás tíha,
na dně srdce tón se chvěje elegický,
jako dočtena když bývá krásná kniha.
25
VČEREJŠKA SE NEDOVOLÁŠ...
Včerejška se nedovoláš, navždy pro tebe je ztracený,
vyhrožuj mu nebo žehnej, vzpomínaje si naň blažený,
jezdec to, jenž do světa ti ujel s nejbujnějším koněm:
nedovoláš se ho více, marně vzpínáš náruč po něm.
MNOZÍ PŘEJDOU BEZ STOP...
Mnozí přejdou bez stop životem jak hra jen poletavých stínů,
a nevzruší srdce jediného, žádné duše neroznítí:
jsou jak vody, které neroztočí ani jediného mlýnu,
jsou jak pustá lada bez stromů a keřů, travin, klásků, kvítí.
CHRPA A KLASY.
Neutrhni v poli chrpy,
pošlapal bys jaré žito –
zlomený klas bolest trpí:
nebylo by ti ho líto?
26
HLAVU VZHŮRU!
Věšet hlavu, ať tě nenapadá,
každá starost ať si tě má ráda,
byť jsi opuštěn byl, sláb a stár,
hlavu vzhůru a potká tě zdar!
CHCEŠ-LI...
Chceš-li, přebrodíš, věř, potok dravý,
a na druhém břehu utrhneš si květ,
chceš-li jmění, dobudeš i slávy,
byť byl proti tobě třeba celý svět.
ŽIVOT SE TĚ NEOTÁŽE...
Život se tě neotáže: „Chceš neb nechceš?“
Na břeh příkrý vyhodí tě.
Rozhlížíš se vyjeveně,
s pláčem z mateřského klína – malé dítě.
Způsobíš víc hoře nežli blaha roditelce,
samu starost pěstounovi,
vlastní kříž pak vezmeš na ramena,
co však pod ním zkusíš, budoucnost ti poví.
27
NĚKDO SE VŽDYCKY OPOZDÍ...
Někdo se vždycky opozdí a zmešká,
vlak odjede mu, k slavné hostině se nedostaví:
být dochvilný, si slíbí ode dneška,
však zmešká zas a prohrá štěstí,
a pak se topí, věsí, střílívá neb tráví.
V ŽELEZNÝCH HUTÍCH.
Já viděl řady rozžhavených pecí,
jež měly nahé lidi ku obsluze
svalnatých paží, otužilých plecí:
s jich spocených těl proudem špína tekla,
já cosi cítil podobného hrůze,
a prchal odtud z dosahu jak pekla.
NÁPIS.
Nerušte klidu velebného majestátu smrti,
nechte si malicherné měřitko, ať chválu nebo hanu,
bolesti pokloňte se, která pozůstalé drtí,
o mrtvém potvrdí vám: „V potu oral na svěřeném lánu.“
28
BÝT ZAPOMENUT...
Být zapomenut – básníka tak nebolívá,
jak bolí zákeřné a utrhačné hanobení,
závidí ptáku, který pro sebe jen zpívá:
tak zazpívat mu bezstarostně nikdy přáno není.
DUSNÁ TÍHA.
Dusná tíha v Čechách na prsou všem lidem leží –
Přicházejí mastičkáři, doktoři a kněží,
radí, léčí, opakují stará zaklinadla,
krev pouštějí, zbavují nás tloušťky, tuku, sádla,
moří, mučí... Kdy že zdrávi vyskočíme s lože
a vyženem z domu všechny mastičkáře, Bože?!
VŠECHNY NAŠE RUCE...
Všechny naše ruce musejí být dělné,
spočívat ni jedna nesmí nečinně,
laskou musíme lnout k bratřím, otčině,
má-li české jméno býti nesmrtelné.
29
NÁPIS.
Není mořem plytký rybník nehluboký,
není horou kopec nízký, nevysoký,
není sluncem z roští zanícený ohníček:
není Bohem z hlíny uhnětený pánbíček.
ŘÁDKY DO PAMÁTNÍKU.
Hojně práce, málo odpočinku,
zbavuje nás dlouhé chvíle, synku,
zachovává při síle a zdraví:
ocel užívaná nerezaví!
KAŽDÝ NOVÝ DEN...
Každý nový den je posel boží,
jenž k našemu přicházívá loži,
z duše zažehnává chmury, mračna, stíny,
nové rodí myšlenky a odvážnější činy.
30
POSLOUCHEJME SRDCE...
Poslouchejme jenom hlasu srdce svého,
a pak více nikoho již kromě něho:
šedý lidský rozum šedá vlákna přede –
Líp jak srdce poradit nám nikdo nedovede.
BÁSNÍKOVO SRDCE.
Na strunách básníkova srdce nejčastěji zklamání a bolest hraje
neb zanícená láska, někdy anděl, někdy ďábel, někdy Bůh:
rádo by lidstvu nazpět vyzpívalo aspoň kousek ztraceného ráje,
a v rukou lidských lehčím učinilo sochor, kladivo i pluh.
PO PRÁCI.
Po života neúmorné práci
odpočinout odcházím:
všemocný čas trouchnivý strom kácí
a vetchého kmeta s ním.
31
Josef Kalus
TŘÍŠŤ
VERŠE
*
Vydal
Jan Vicher
Petřvald na Těšínsku
500 výt.
jako první svazek
Dobré edice
*
Tiskl
Čeněk Pechtor
Kroměříž a Orlová
1933
E: dp + až; 2002
[32]