Za hlasem srdce, s požehnáním matky
i svého otce jdu. A přece síly, síly
mi dej, ó, Bože – moje skráň se chýlí –
bych pevně šla, by krok můj nebyl vratký.
Jdu zbudovat si jinde domov nový
jak vlaštovice hnízdo svoje z jara,
ó, nech, ať vstup tam nemá bolest chará,
ať vnesu také štěstí pod ty krovy!
Vím, čeká mne tam zase jenom práce,
leč radostně chci letět k ní jak včela,
písničku bzučíc, hospodyňka celá,
a na věrné pak hrudi ztichnout sladce.
[5]
Ta proti zlobám všem mi budiž štítem,
ať mimo ni mi v světě blaha není,
kéž za bláhové dívčí moje snění
mne opravdové lásky hřeje citem.
Ať milou jsem a věrnou družkou tomu,
jenž zvolil si mne ze všechněch žen světa,
vždy úsměv štěstí ať mu na rty slétá,
když po práci se vrátí ke mně, domů.
Já oddanou chci být mu dobrou ženou
a láskou léčit vše, co v žití bolí,
skřivánkem být, jenž nad ním zpívá v poli,
zář, jež i mraky prorve, když se ženou.
[6]
Chci milovat svůj dvůr i sad; vždy v kole,
svou selskou práci ctíti, pyšna na ni,
své čeledi chci vlídnou býti paní
a ráda mít ta naše žírná pole.
Ta buďte mi vždy jako oltář svatý,
kde Bůh se dává ve způsobě chleba,
chci, nechť ta půda pot i krev nám třebá,
k ní pokorně a vděčně zřít, zrak vzňatý.
Kde nevolný náš předek štván byl pány
a jejich dráby k neradostné práci,
ať všechen stesk se z klopot těžkých ztrácí
a z milé práce vlní se ty lány.
[7]
V mých slabých rukou síla rodu ožij,
hor našich tvrdost provázej mne žitím,
ať spočinouc po celém díle cítím,
že kolem mne i ve mně mír je boží.
Je tichá noc, ni lístek nešelestí.
Noc před mou svatbou. Brzo vstane bílý
již den – ó, Bože, dej mi síly, síly,
ať splním vše, co chci, a veď mne k štěstí!
Ke dni 4. června 1927.
[8]
V červnu 1927 vytiskla
Státní tiskárna v Praze
ve dvacetipěti výtiscích.
E: jf; 2004
[10]