Sokolské básně a písně (1931)

Karel Leger

Diplomatická verze Ediční verze
KAREL LEGER
SOKOLSKÉ BÁSNĚ
A PÍSNĚ
V KOLÍNĚ 1931
[1]
ZA PRAPOREM. (Zhudebněno Kmochem.)
Jdou sokolské šiky, jdou, prapor vlá jim nad hlavou. Prapore náš rudobílý, znaku mladé české sílysíly, věj a duj! Doneseme svorně k cíli prapor svůj! Mocně ať vlá výš a výš, neskloní se nikdy již! Bude vláti nade sborem v bouřích času s hrdým vzdorem ku předu! Pro vítězství za praporem – ku předu! (Píseň českých legií.) 2. III. 1909
3
LOV SOKOLÍ.
Hoj, pustili sokola, bystře dal se v let! Kdo jej zpátky zavolá, přivábí ho zpět? Kdo jej v pouta uváže? Kdo to chytře dokáže, v lásce pánů, mocných pánů stoupne hned! Hoj, nebude sokolík v pouta zapřažen, silným křídlem – bohu dík! vzletí v jasný den! Do výše se povznese, všechna pouta setřese, rozletí se, rozletí se svoboden! 1902
4
K PADESÁTILETÉMU JUBILEU
SOKOLA.
Za námi dlouhá cesta již za padesáte let, kdo s námi šel jsi, zastav se a ohlédni se zpět! Co přeletělo za ten věk jasných i smutných vzpomínek, však ať to bylo cokoli, co přebolelo, nebolí, a neznavena kráčí k předu družina sokolí! Přes všechnu zlobu nepřátel a časů nepřízeň slabounké větve dospěly v mohutný, tvrdý peň, vztek divých bouří když v ně bil, jen sílu naši zocelil – po širém kraji, kdekoli slovanský jazyk hlaholíhlaholí, od moře k moři rozpjaly se perutě sokolí! Jediný pohled v minulost! a zase mužně v před! v před za praporem, který nás vítězně vždycky ved! Páž svorně k páži, k boku bok, čas kvapí, třeba zrychlit krok, 5 zpět zůstane, kdo povolí – před námi nové úkoly a v práci musí býti v předu vždy četa sokolí! 1911
6
VÝLETNÍ PÍSNIČKA.
Ve svěžím vzduchu prapor se zved – s rachotem bubnu vesele v před! Přes hory, doly, přes skalní sráz – překážka žádná nestaví nás! Stečeme příkrá temena hor, zlomíme silou nepřátel vzdor! S rachotem bubnu vesele v před, tam kde náš prapor hrdě se zved! 7
DÁL A VÝŠ...
Vysoko vyletěl Sokol, široko perutě rozpjal, pod samu oblohu dolét’, mohutným mávnutím křídel rozplašil sražená mračna, vysoko nad šerou zemí v plamenném červánků moři zakroužil širokým kolem. Daleko za ním je cesta, kterou svým přeměřil letem, stopy jen zápasů po ní, ztracená ze křídel péra, krůpěje prolité krve, návaly divokých bouří, ohlasy minulých bojů, útoky nepřátel mocných, posměch a potupa soků, ochablost perutí vlastních, zklamání nahořklá trpkost, všechno to zůstalo za ním. A dole, hluboko dole vítězným pokřikem bouří nesčetné zvlněné davy, prapory ve větru šumí. Tisíce junáckých paží zvedá se. Napjaté svaly pevné a uvyklé kázni čekají povelu pouze. Sraženým šikům zní bouřně v ústrety nadšený pozdrav. Z dalekých slétli se končin pod prapor vlající bratří, poslala matka je Sláva. Vysoko vztyčen je prapor, myšlenka veliká září vysoko na hrotu jeho. Přátelé přišli a kloní hlavy své v úctě – a v marném nepřítel svíjí se vzteku! Vysoko vyletěl Sokol, křídlem se oblohy dotkl, spočinul v červáncích jitra. Hluboko pod ním to bouří. Ne, nelze zastavit v letu! Daleko ještě je k cíli, ještě dál, ku předu nutno! Ještě výš možno je! Výše! 8 Dorostla sokolí peruť i spáry utuhly ostré, nejsou víc hračkou jen marnou, síla v nich hrozivá vzrostla. Hříchem by bylo tu sílu ochabnout na plano nechat! Zde jest! A kypí! A čeká! – Na váhy osudu jednou ať padne závažím těžkým! Ještě dál, ku předu nutno! Ještě výš možno je! Výše! 1901
9
JITŘNÍ.
Přes hory a přes doly vyletěli sokoli, ze tmy na výsluní! K předu, k předu, junáci, východ rdí se, krvácí, hromy v dálce duní! V základech ať puká svět, co přežilo, naposled ať se ve prach řítí – my stojíme jako stráž, směle vlaje prapor náš v živlů hromobití! Vstává z mlhy nový den, zpěvem budiž pozdraven, červánky už planou! Vzhůru, vzhůru! Kdekoli zazní heslo sokolí: bratři, na shledanou! 12. II. 1913
10
Junáci, hoj! Junáci, hoj!
 v zápas a v boj! Kdos mužem, buď vždy připraven ve chvíli každou, v každý den jít na zápas i v boj! Bez boje není života! ať mnohá naděj ztroskotá – vesele píseň zní! My s novou vírou k předu jdem za svojí metou, za cílem! nám patří vítězství! Junáci, hoj! v zápas a v boj! Kdos mužem, buď vždy připraven ve chvíli každou, v každý den jít na zápas i v boj! 18. IV. 1914
11
VLASTNÍ SILOU! Pro slavnostní list Sokola kolínského.
Nenaříkejte zbaběle, že slabí jsme, že málo nás, že bez moci a přítele jsme vrahům na pospas! Ať peklo celé proti nám, ať opouští nás nebe, přec odoláme nástrahám, jen mějme víru v sebe! Po tuhých bojích kde jsme teď, jsme vlastní silou jen! Zlé sudbě vzdor náš v odpověď ať čelí nezlomen! – Vděk mocných, přízeň osudu nás v boji nespasila. Nic nejsme dlužni nikomu. Nás zvedla vlastní síla! 30. IV. 1914
12 Nápěv: Šestého července na strahovských hradbách.
Vstala matka sláva Vstala matka sláva
 a praporem mává: „Vzhůru, Sokolíci, za ztracená práva! Za ztracená práva, za čest svého rodu – vzhůru, Sokolíci, za vlast a svobodu! Spoutali nám ruce, šíje zohýbali, pod komandem cizím na jatky nás hnali! Vzhůru, Sokolíci, s chutí rázně k činu, rozlámejte pouta, shoďte otročinu! Ať se navždy zlomí nepřátelská zloba, z plamenů a krve vzchází nová doba. Naše stará sláva nechať znova zkvete, nesmí nám ji vyrvat nikdo v širém světě! 13
Hoj, slyšíte hromy bít? Hoj, slyšíte hromy bít?
 bouře hučí! chceme žít! země puká, z hrobu vstává naše právo, naše sláva! nespoutaní chceme žít! Trpěli jsme prokleti v poutech celá staletí, život náš i naše síla, naše práce a krev byla vždy jen marnou obětí! Marná oběť, ale z ní vykoupení zpěv teď zní, ať jej slyší mrtví v zemi, že s novými nadějemi v před už jdeme vítězní! 1919
14
PŘECE!
Je mnoho bídy, je mnoho žalu, neřestí plno, hříšného kalu, stříká až na náš vztýčený štít! Ale jen směle zvedněte hlavy! Ať pěna stříká! Z divoké vřavy slyšíte píseň vítěznou znít? Opadne příboj, zkalená pěna! Nejvyšší meta je dosažena, o níž jsme sotva báli se snít! O štít náš zrádné tříští se zloby! V úsvitu prvém veliké doby radostno přece, radostno žít! V lednu 1919
15
JEZDECKÉMU ODBORU.
Věrný můj koníčku, rychle mne nes, musím být u milé ještě dnes! Shasíná pomalu světlo denní, jiskří se pod koněm po kamení – hola hej! hola! hola hej! Koníčku věrný, v klus se dej! Otevři okénko, milenko má – pantáta mrzutý není doma – ať zlíbám dosyta růžový ret, snad je to, má milá, naposled. S bohem buď! s bohem! Vzpomínej! Koníčku věrný, v klus se dej! Hola, můj koníčku, do poskoku! pojedem do boje – šavli k boku! A jestli v poctivém padnu boji za volnost, za právo, za vlast svoji, nade mnou naposled, hola hej! koníčku věrnývěrný, zařehtej! 1923
16 (K odevzdání letního cvičiště Sokola kolínského.)
Sviť nám, slunečko, vesele Sviť nám, slunečko, vesele
 na naši milou zem, ať svěží větřík třepetá sokolským praporem! Ať ten prapor hrdě vlaje přes ty širé české kraje na vzdor zrádcům všem! Na vzdor zrádcům všem! Za naší vlajkou stále vpřed věrně a s odvahou! nezmýlí žádný nepřítel nás lichou nástrahou; a vyzve-li českou chasu sok všetečný ku zápasu, naše šiky jdou s písní veselou! 1929
17
VĚŘÍM!
Hle, jasné slunko ranní za červánky vstává. – Na staré, sešlé hradbě, jež se rozpadávározpadává, já na Blaníku vrchu seděl v zamyšlení. – Můj přítel opatrně v teplý pléd se halí, – je chladný, pronikavý první oddech denní a z údolí se k výši lehké mlhy valí. Druh zapaluje doutník, rozmrzele dýmá, – jej východ slunce, myslím, pranic nezajímá a s výčitkou mně praví: „Co jsme přišli vidět? Ty, snílku, možná toužíš probuditi reky, již pod Blaníkem celé prospali už věky. Ó, nech je dřímat! Snad by začali se stydět, jak na světlo by vyšli v přežilém svém kroji!“ – Já s úsměvem až k zemi sklonil hlavu svoji a pravím: „Jakýs hlahol slyším dole zníti. Snad rekové se budí?“ – Nasloucháme tiše. – Toť píseň! píseň slavná! Nemůž’ klam to býti! zní zdola stále silněj’, stoupá výš a výše. – Toť chorál Táboritů! – Nasloucháme tiše... V tom roztrhla se mlha a my uviděli sokolskou četu stoupat na temeno hory. Můj soudruh s ironií rozesmál se celý: „Toť tedy“ volá – „ony českých reků sbory, jež probudil už ze sna jara úsměv žhavý! Ti dovedou lid k spáse? poroby jej zbaví? A shaslou hvězdu slávy vyvolají z hrobu? 18 Ti osudu vstříc pevně nastaví svá čela a odrazí tu jeho věčnou, divou zlobu? Ti dokáží, že ještě síla nevymřela i v pážích těch, jež poutá sto let řetěz kletý?“ Já za ruku ho pojal, děl jsem pevně: „Věřím! pojď se mnou v jejich čety!“ (1887 – otištěno v památníku „Za praporem sokolským“.)
19 Doslov
[23] Karel Leger (nar. 21. září 1859 v Kolíně), jenž v plné tělesné i duševní svěžesti vstoupil již do osmého decennia, jest básníkem rodného Polabí, jehož skryté krásy dovedl s dokonalým uměním objeviti. Studia, rolnické povolání, maloměstské prostředí, politické i kulturní proudění doby působily na tvorbu LegerovuLegerovu, a proto jest jeho literární žeň velmi bohatá a rozmanitá. Literární počátky Legerovy proniknuty jsou duchem kosmopolitismu, který nové myšlenkové náplni dává i skvělou formu veršovou. Proti svému vzoru Jaroslavu Vrchlickému, který obohacuje domácí literaturu kulturou románskou, obrací mladý Leger svoji pozornost k slovanskému východu. Ale brzy nad vzdálenými světy vítězí domov a Leger se stává realistickým malířem českého prostředí. Jeho skladby dýchají vůní rodné země a vynikají pronikavou znalostí života malého města i venkova. Mistrná jest jeho krajinomalba, působivá jeho ostrá satira, milý však a hřejivý jest i jeho humor. Při tom neumlká druhá stránka jeho tvorby: vedle schopnosti pozorovati realisticky denní skutečnost je básník bohatě nadán i romantickou fantasií. Brzy Legerovi se stává novela a román nejvhodnějším výrazovým prostředkem a překvapuje čtenáře díly, jež prozrazují péro dokonalého beletristy. Prosa Legerova, jež v poslední době rozrostla do značné šíře, čerpá náměty ze soudobého života, z oblasti fantasie a historie. Jeví se v ní nejen bystrým analytikem a břitkým kritikem našeho společenského života, nýbrž má všude hluboké porozumění pro lidské touhy a bolesti a dovede se zahloubati i do nejjemnějších otázek psychologických. Svou evokační schopností umí oživiti a předvésti krásné obrazy z minulosti. Kreslí řadu tklivých i rozmarných obrázků, předvádí mohutné scény z dob naší slávy a utrpení. Poutá dobovým koloritem, ušlechtilou dikcí, hlubokými pohledy nejen do života rodného města, ale i celého národa. Není divu, že básník, jehož dílo prozrazuje tak mocnou lásku k rodné zemi i její historii, přilnul celým srdcem k učení Tyršovu, jež požadavkem antické kalokagathie – harmonie krásy duševní a tělesné – tak vhodně doplňuje naše národní obrození. Karel Leger jest sokolským básníkem, který vyrostl v řadách sokolských a cítí vřele a po- [25] ctivě s naší věcí. V 21. roce vstupuje do kolínské jednoty, získává si rychle obliby a plné důvěry, pilně a ochotně přikládá všude ruku k dílu. Rád chodí na výlety, jezdí na slety a účastní se velkých sokolských zájezdů do Krakova, Lvova a na slovanský jih. Proto básník zasvětil i část své poesie sokolským ideám a v krásných verších sdílí se s bratřími o své tužby a city. Hledí s nadšeným okem vpřed a působí svěžím a upřímným slovem, z něhož vane povzbuzující důvěra. Legerovy sokolské písně určeny byly z velké části sokolské jednotě kolínské a byly skládány k příležitostným slavnostem a místním událostem. Část rukopisů této sokolské poesie jest v archivu kolínského Sokola. Bratr A. V. Prágr má rukopis básně „Z Čech do Polsky“, některé výletní písně uchoval v paměti a napsal br. Ant. Tichý z Kolína. K jiným písním daly podnět i význačnější události. Tak báseň „Z Čech do Polsky“ vznikla 29. července 1884 k zájezdu Sokola do Haliče, krásnou skladbu „Věřím“, jež byla pro svou neskrývanou tendenci za světové války konfiskována, určil básník pro pražský památník „Za praporem sokolským“, vydaný r. 1887; báseň „Dál a výš“ pak pro „Památník IV. sletu sokolského r. 1901“. Nedlouho před výbuchem světové války zapěl Leger dne l8. dubna l914 svou bojovnou píseň: „Junáci hoj, v zápas a v boj“, plnou nezlomné víry ve vítězství naší věci. V časopise „Nebojsa“ vyšla báseň „Přece“. Nejstarší skladba spadá svým vznikem do posledních let minulého století, nejmladší do r.1929. Básník mluví prostou a působivou formou, velebí vznešenost sokolských ideí a vyjadřuje pevné přesvědčení, že národ pomocí Sokolstva zlomí pouta poroby a dobude státní samostatnosti. Boj nebude snadný, bude nutno překonati mnohé a těžké překážky, projíti mořem běd a utrpení. Nesmíme však zoufati, utrpením porosteme a zocelíme se tuhými zápasy. Nejsme sami. Sokol se rozletěl do všech slovanských zemí a svým vzletem k nejvyšším metám zaplašil všechny temné chmury. Proti útoku nepřátel musíme se stále připravovati výchovou ducha i těla. Musíme se vyzbrojiti pevnou důvěrou v konečné vítězství a jíti ve svorném šiku stále vpřed. Přes zlobu dne [26] roste naděje na lepší příští a na našem obzoru svítá. Konečně svobodný, volný Sokol se vznesl do modravé výše a svým vzletem ohromil nepřítele. Nebyly marny oběti: zpěv vykoupení slyší i mrtví v zemi a my živí s novými nadějemi jdeme vítězně vpřed. Tak promluvila sokolská duše Mistra Karla Legera, duše pevná, nezlomná, neohrožená v dobách útisku, přímá v době svobody. Sokolské písně Legerovy s nápěvem Kmochovým nebo Vlasákovým zdomácněly nejen v řadách sokolských, nýbrž pronikly i do širokých vrstev a staly se takřka písněmi národními. Byly zpívány při sokolských sletech a zájezdech, burcovaly národní vědomí, pomáhaly počešťovati naše poněmčená města. V době světové války byla Legerova píseň: „Jdou sokolské šiky, jdou...“ písní našich legionářů a zpívala se na bojišti ruském, italském a francouzském, jak o tom svědčí zmínky ve válečných románech ruského legionáře R. Medka a ve válečném deníku Jendy Hofmanna, letce a legionáře, padlého na francouzské frontě. Tak tedy s našimi legiemi obešla tato sokolská píseň celý svět a vrátila se do vlasti jako píseň vojenská, s naší armádou nerozlučně spojená. A její závěrečný verš: „Pro vítězství za praporem kupředu!“ je vepsán pro všechny časy na praporech pluků pěších a hraničářských. Náš básník se dožil tohoto vzácného ocenění své písně právě při oslavě svých sedmdesátých narozenin. V dnešní době můžeme již posouditi, jaký význam v osvobozovacím boji měla díla našich spisovatelů. Mistr Leger, jenž mezi prvními podepsal proslulý májový manifest v r. 1917, stál jako spisovatel vždy ve službách národa a své výchovné poslání splnil opravdu čestně. Přáli bychom si, aby i příštím generacím byly tyto Legerovy sokolské písně zdrojem zdravého optimismu a nezlomné víry v šťastnou budoucnost národa. A našemu básníku, jehož verše tak krásně jsou proniknuty duchem Tyršovým, vyjadřujeme city úcty a lásky celého sokolského bratrstva slovy básníka Antonína Klášterského: „Zůstal jsi věren sobě a svým, idolům jarého mládí, krásným jsi letem spěl sokolím, proto Tě máme tak rádi.“
Dr. František Rojka.
[27] KARLA LEGERA SOKOLSKÉ BÁSNĚ A PÍSNĚ vydala na počest STÝCH NAROZENIN DRA MIROSLAVA TYRŠE Sokolská župa Tyršova na středním Labi a Tělocvičná jednota Sokol Karlín péčí Vratislava Čermáka a Josefa Zacha. Doslov napsal Dr František Rojka. Dvěma rytinami a vinětou vyzdobil akademický malíř profesor František Pavelka. Ve 300 exemplářích za dozoru Karla Dyrynka vytiskla Státní tiskárna v Praze na ručním papíru písmem Malostranská antikva. Reprodukce rytin v grafickém závodě Alessandra de Piana v Praze.
E: lk + lp; 2002 [29]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Sokolská župa Tyršova na středním Labi; Tělocvičná jednota Sokol Karlín; Čermák, Vratislav; Zach, Josef
(Karla Legera Sokolské básně a písně vydala na počest stých narozenin Dra Miroslava Tyrše Sokolská župa Tyršova na středním Labi a Tělocvičná jednota Sokol Karlín péčí Vratislava Čermáka a Josefa Zacha. Doslov napsal Dr František Rojka. Dvěma rytinami a vinětou vyzdobil akademický malíř profesor František Pavelka. Ve 300 exemplářích za dozoru Karla Dyrynka vytiskla Státní tiskárna v Praze na ručním papíru písmem Malostranská antikva. Reprodukce rytin v grafickém závodě Alessandra de Piana v Praze.)

Místo: Kolín

Vydání: [1.]

Počet stran: 29