Jiskra lásky (1797)

kterouž v srdci svém měl poctivý a šlechetný vdovec Karel Vojtěchovský, soused novostrašnický, roznícená a v plamen lásky proměněná, když sobě poctivou a ctnostmi pohlaví svého ozdobenou pannu Dorotu Jiskrovou ze vsi Libiše za manželku zvolil, dne pak 17ho ledna 1797 svadební veselí strojil; při kteréžto příležitosti s vinšováním všeho dobrého vesele mu zpíval jeden lidský přítel, Štěpán Leška

Diplomatická verze Ediční verze
Jiskra Lásky, kterouž v srdcy svém měl poctivý a šlechetný vdovec Karel Vojtěchovský Soused Novostrašnický, roznícená a v plamen lásky proměněná, když sobě poctivou a ctnostmi pohlaví svého ozdobenou pannu Dorotu Jiskrovou ze vsy Libiše za manželku zvolil, dne pak 17ho Ledna 1797 svadební veselí strojil; při kteréžto příležitosti s vinšováním všeho dobrého vesele mu zpíval jeden lidský příteL.
Budešli dmýchati na Jiskru, roznítí se, pakli na ni plineš, uhasne. (Syr. 28, v. 14.)
[1]
Karle Vojtěchovský! Nač se vy ženíte? Dobřeli pak či zle v té věcy činíte? – Neznáteliž řečí onoho svatého Apoštola Páně, Pavla Tarsenského? Onť byl bez pochyby tak vdovcem jako vy, A mluví všem vdovcům patrnými slovy: „Chtělbych, aby všickni tak jako já byli, „AbyAby se podruhé nikdý neženili, „AleAle v samotnosti byli neženatí, „Neb dobré jest, ženy se nedotýkati. –„Neb dobré jest, ženy se nedotýkati. –“ Jestli vy o těchto řečech dobře víte, Ctný Pane Ženichu, proč pak ženíte? – Zdaž proti Pavlovým slovům nečiníte? – Vizte, kterak se mi z toho vymluvíte! – Než vím, že vy v písmě známost dobrou máte, A že mi odpověd dokonalou dáte. – Již zdaleka slyším, co mi odpovíte: Že vy nemůžete, ani nemusýte Ve všem následovat Pavla řečeného; Že jste vy s nim stavu příliš rozdílného; Že on byl Apoštol, neměl statku svého, Ani hospodářství, neb co takového; Že jemu nebylo třeba hospodyně; Ale s vámi že jest v sedlském stavu jiné; Že on téměř vždycky musyl světem chodit, Těžkoby mu bylo ženu s sebou vodit; Ale vy že máte chalupu neb statek, Kterýžto bez sedlky přicházý na zmatek; Že y Apoštolé jiní se ženili, Čímž Pavlovi žádné křivdy nečinili. Tak že mu ani vy křivdy nečiníte, Když se dle těch příčin pořádně ženíte. [2] Zvláště když y on sám paroučíporoučí neb radí, Aby se ženili lidé staří, mladí, Když dí: „Jedenkaždý svou ženu má míti, „Lépeť se ženiti, nežli se páliti,Lépeť se ženiti, nežli se páliti, A že ten nezhřešil, kdožby se oženil;A že ten nezhřešil, kdožby se oženil;“ Proto že ste i vy stav vdovský proměnil. A ještě že máte k dokázaní toho V Písmě dost důvodů a příkladů mnoho: Neb, v čem svatý Pavel povoluje vdovám, Že to rovněž vdovcům patří, a tak y vám, „Aby se vdávaly, a děti rodily, „Hospodyně byly, a dobře činily;Hospodyně byly, a dobře činily;“ Pročež že y vdovci mohou se ženiti, Mohouli Pavlovu žádost naplniti. A když Bůh pověděl na počátku věku, „Že není dobré být samému člověku;„Že není dobré být samému člověku;“ Zdaž to jen o pannách zní a o mládencých? Zdaž ne též o vdovách a poctivých vdovcých? „Lépeť jest zajisté dvěma než jednomu, „Tiť z práce své mají lepší zysk v svém domu,Tiť z práce své mají lepší zysk v svém domu, „PadneliPadneli který z nich, druhý pozdvihne ho, „PodpíráPodpírá všelijak tovaryše svého; „BědaBěda samotnému, týž Kazatel praví! „Nebo, kdyžby padl, kdo ho zas postaví?Nebo, kdyžby padl, kdo ho zas postaví? „K tomuK tomu pak budouli dva ležeti spolu, „Snáze se zahřejí; ano y u stoluSnáze se zahřejí;“ ano y u stolu Lépe vždycky chutná přistrojené jídlo, Kdež jest dvou aneb tří spolu jedno bydlo. O Abrahamovi čteme, že se ženil, A po smrti Sáry stav vdovský proměnil. – Bóz si vzal vdovu Rut; David Abigail; A tak pročby ste vy tímto se nehájil? – Obhájil ste dobře druhého ženění, O čemž u mne žádné pochybnosti není; Pročby ste vy vždycky jen vdovcem měl býti, Moha mladou pannu za manželku míti? [3] Ukázalť vám Pán Bůh pannu v české říši, Poctivou Dorotu Jiskrovou v Libiši. Co se Pánu Bohu v Libiši líbilo, Velmi dobře, že to y vám milé bylo. Jiskra lásky, kteráž v vašem srdcy byla, S Dorotou Jiskrovou teď se roznítila. „Budešli na Jiskru, dí Syrach, dmýchati, „RoznítíRoznítí se, bude krásně plápolati; „Pakli na ni plineš, tožť y hned uhasne.Pakli na ni plineš, tožť y hned uhasne.“ Slyšte vysvětlení této řeči krásné! Jako my, když Jiskru v oheň rozdmýcháme, Z ohně světlo, teplo a pohodlí máme: Tak y Jiskra lásky roznícená v plamen, Jest pravého štěstí požehnaný pramen. Ale Jiskra zhasne, když se pline na ni: Tak y láska stydne, když se bližní haní. Hanění zajisté a potupování, Jest nesnesytedlné, jako uplvání. Krystus to syc snesl bez lásky změnění; Než tak sylné lásky v jiných lidech není. Protož všickni, y vy, Karle Vojtěchovský, Jenž nyní s tou Jiskrou měníte stav vdovský, Hleďtež v sobě Jiskru lásky rozněcovat, Aby neuhasla, hleďtež rozdměchovat! – V vás pak, ctná nevěsto, nechť též láska hoří, Nechť vám jí nikdý nic v srdcy neumoří! Tak jistě budete oba spolu šťastní, Roznícené Jiskry lásky jsouc učastní. Y buďtež již šťastní s Pánem Bohem oba! Buďtež utěšená svých přátel ozdoba! Budiž dům váš plodem Jiskry ctně ozdoben, Požehnáním božím statek váš rozmnožen! Bůh pak všemohoucý, jenž vás spolu spojil, A láskou jednoho k druhému opojil, Nechť lásku a svornost při vás zachovává! Nechť vám ve všem dobrém prospěch a zrůst dává! Amen. E: av; 2002 [4]
Bibliografické údaje

Nakladatel: neuveden

Místo: [Prešpurk]

Vydání: [1.]

Počet stran: [4]

Autor motta: Bible, SZ, Sírachovec
(Syr. 28, v. 14.)

Motto: Bible, SZ, Sírachovec
(Syr. 28, v. 14.)