Faksimile Daru nového léta 1787 je s dalšími třemi reprinty novoročenek součástí tisku Dar nového roku 1941, který vydal V. Schwarz ve formě dvoulistu volně vloženého do desek z přeloženého tužšího papíru s vodotiskovým nápisem Pannekoek Holland (verzály) a emblémem v podobě lidské postavy. Přední strana těchto desek nese u horního okraje nápis verzálami Dar nového roku 1941, na střed strany je umístěn ornament s puttem hrajícím na trubku. Zadní strana desek má ve svém středu rovněž vyobrazení putta, tentokrát však s rozevřenou knihou v rukou, opět vkomponovaného do složitějšího ornamentu. V patě strany je vyražena tiráž následujícího znění: Štočky zhotovil grafický závod Miroslava Moravce v Praze. Tiskl Antonín Daněk v Praze. Vnitřní strana desek obsahuje vlevo nahoře citaci z textu Počátkové novějšího českého básnictví od Karla Sabiny vydaného v Literární příloze Národních Listů roku 1865. V levém dolním rohu je vysazen text: Listy z let 1787, 1789 a 1794 jsou věrné reprodukce originálů ze sbírek Národního muzea v Praze. Dar nového roku 1792 je přetištěn podle Novin V. M. Krameria. (Jde o Kramériusovy c. k. pražské poštovské noviny.) Pravá polovina vnitřní části desek nese v pravém dolním rohu text (rozmístěný do čtyř řádků): Tyto verše vlastence z Boudy obětuje svým přátelům a známým s přáním šťastného roku 1941 Vincy Schwarz. Švabachový tisk Dar nového Léta 1787 představuje jednu nepaginovanou stranu lemovanou dekorativním rámem, jenž je v rozích zdoben květinovým motivem. U horního okraje strany je vyobrazena tato kompozice: uprostřed pomník zakončený bustou, na podstavci zdobený reliéfem; po levé straně ženská postava (levou rukou klade na pomník věnec, pravá se dotýká mísy s květinami), zcela vlevo sedící chlapec s perem v ruce a kalamářem; po pravé straně pomníku opět chlapecká postava listující v knize, zcela vpravo pak předměty symbolizující umění a vědu (knihy, lyra, glóbus ad.). Titul básně je zarovnán na střed strany a od textu oddělen zarážkou (dvě jednoduché linky). Text básně, začínající výraznou iniciálou, je rozdělen do dvou stejně dlouhých sloupců. Střed strany mezi nimi vyplňuje na výšku umístěný ornament. Báseň je zakončena kratší rovnou zarážkou vysazenou na ose. V pravém dolním rohu rámu je vytištěn text: Obětoval Václav Melezynek, řemesla perníkářského starší tovaryš.

Formát: 255x165 mm

Zdroj. signatura: ÚČL AV ČR; Drobné tisky 22/11

Formalizovaný zápis titulu a podtitulu skladby sjednocujeme s Lexikonem české literatury (3/I. Praha, Academia 2000, s. 213). Dar nového Léta 1787 je jednou z novoročenek Václava Melezínka, vydávaných v přítomné edici. Jako příležitostné tisky tvoří mezi ostatními tituly zvláštní výjimku. K zařazení autora příležitostných básní do plnotextové databáze nás vedlo především přání neopominout tuto zajímavou osobnost, jíž se ve své badatelské práci věnoval Vladimír Macura. Předlohou našeho dokumentu se stalo faksimile čtyř těchto tisků, jež vyšlo jako novoročenka v roce 1941 a je volně přístupné v knihovně ÚČL AV ČR. Melezínkova báseň, podepsaná Václav Melezynek, je tištěna švabachem. Zachováváme ypsilon po c-, s-, z- a ve spojce i stejně jako verzálu na začátku každého nového verše. Šetříme spřežky (Cžechum, Cžest, Cžlověka), které se objevují pouze na místě verzály s diakritickým znaménkem. Grafiku originálu (tisk básně do dvou sloupců) vzhledem k vlastnostem plnotextové databáze nedodržujeme. V jazyce díla zachováváme kvantitu samohlásek (kníhy, dívadle, upřimného; Pánum, hercum, hudebníkum; jejích čest), hláskovou kvalitu (anjele), dvojhlásku ou- (ouřady, outrat), skupinu hlásek -ej- (tejraj), vkladné -t- (vzáctným) i hláskové přesmyky (vzláště). V pravopisu ponecháváme psaní i - y (chváli, vynšuju) a velká začáteční písmena v adjektivech utvořených od jmen vlastních (řeč Cžeská) nebo ve slovech vyjadřujících úctu (šlechetným Paním a Pannám). Respektujeme též hranice slov v písmu ve spojení předložky a zájmena (odemně). V tvarosloví a slovotvorbě přejímáme v deklinaci substantiv nominativ plurálu hercové, činitelové; u sloves tvar kondicionálu: by sme se shledali nebo archaický tvar préterita: práce jsou nelitovali. Do interpunkce, která podtrhuje sled volně řazených myšlenek a výrazně se podílí také na zvukové podobě básně, nevstupujeme. Zachováváme tím zároveň autentičnost textu neškoleného autora.