Budiž Bohu z toho chválá!
Čest a sláva neskonalá,
Že z velké milosti jeho,
Dočkali sme se nového,
Roku, tisýc sedmistého,
Devadesáté čtvrtého.
Páni Češí nejmilejší,
Všicky chvály nejhodnější,
Stálé zdraví přeji jim,
Štěstí srdcem upřimným,
Hojné požehnání Boží,
V jejich prácech ať se množí.
Těm pak přeju nejvíce,
Jenž se staraji velice,
By řeč naše rozšířena,
Skrz ně byla oslavena.
O Panu Kraméryusovi,
Kdo z nás Čechů o něm neví?
Jak se stará a pečuje,
Všecko dobrý Čechům přeje;
Píše nám mnohé přihody,
Z cyzýho národu škody,
Bychom se z ních naučili,
Moudře podzřízeni byli,
Svým vrchnostem, svému Pánu,
Cýsaři otcy milému.
Pan Šedivý vydal knižku,
O hrach y divadla užitku,
Aby na hry šli takovy;
JenzJenž o divadle nic neví;
JistětJistěť žeby se zbistřili,
A mysl svou zveselili,
Někdy opět skormoutili
Y samy sebe soudili.
Co na sobě nevidějí
To v divadle uhlidají,
Tuto ukrutné skrblířství
Tu nedovolené lichvářství,
Tuto opět z hloupa pišné
Tuto nezřízené vašně.
Pan Fasbach z ohledu toho
Pro nás Čechy činí mnoho,
Jakožto řiditel herectví,
V celé České společnosti
Řídí jej pěkně spravuje,
Náklad, práce nelituje,
Když pro nás hry jedná heský,
Vzdávejme mu chvály všecky.
Cyteru okouzlovanou,
V Češtině zde neslíchanou,
Oba díly pěkně hráli,
Zasluhují všicky chvály.
Pan Majober, Pan Svoboda,
Vzláštní chválu mají oba;
Pan Majober svoje oči,
Divně na divadle točí,
Pan Svoboda poskakuje,
Nikdy svých noh nelituje;
Milé nám jejich pohnutí,
Okamžení a mžiknutí,
Pan Zumio, Pan Kašpárek,
Pro nás kratochvílný párek.
Pan Tuček jest cyterista,
Pan Hacklíck dobrý bassista,
Zpívají pěkně oba písně,
Bosforo sy kráčí pišně,
Armidoro zamišlený,
Právě jak zamilovaný.
Pan Haimbacher vzdal zpěvohru,
V Seraylu heskou maškaru,
Aneb nějaký lov na lvy
Zaslouží nemalé chvály,
Jednání je v ní příjemné,
Zpěvy velmi kratochvílné.
Pagatl, zahradník pan Thám,
Nám vlastencům je dobře znám,
Jak se dobře chová v hrání,
To potřeba mně řict není,
Jsou toho mnozý svědkové
Jeho upřimny Čechové,
Pagatl Pan Thám hodný muž
Mnoho chvály zasloužil juž.
Též žensky se chovájí vážně
Ouřady zastávají snážně;
Majobrova hodná Paní,
Má vždy chválu v každém hrání,
Všecko jí sluší heský,
Pěkně zpívá písně Český.
Y též Panna starší Milde,
V čemkoliv na ní řad přijde,
Má ve všem pěkné způsobí
Často nám radost působy.
Panna Anna Pellichova
Ve všem vždy se heský chová,
Řetedlně v každém jednání,
Má též chválu při zpívání.
Ještě o jedné panně vím,
Řejně mým vlastencům povím,
Že se jmenuje Hélglova,
Jest herečka česká nová,
Ve všem hrání šikovná jest,
Zasluhuje též od nás čest.
Ať toto vyřknu konečně,
Mluvím tu o všech společně,
Dobře se ve hrach chovají,
Osoby své zastávají,
Též o Panu Volánkovi,
Vyborném hudebníkovi,
Jak se mnoho vynasnaží,
Neb sy své vlastence váží,
Neb skláda hudby příjemné,
Všemi hlasy obsazené.
Všickni hudebnícy spolu,
Zasluhují od nás chválu.
Protož vlastency mně milý!
Krajanové vždy rozmilý!
Češí Čechů vždy sy važme,
Že Češí jsejsme to dokažme.
Já pak na místě všech spolu,
V tomto divadle pospolu,
Tito verše mé sem složil,
Bych CechůvČechův chválu rozmnožil.
Ať všech jména nesmrtedlná,
U potomků jsou zapsana.
Vy pak nepřátele naší,
Jenž ste přec rozeny Češí,
Češtinu nenávidite
Cyzý řeči sy vážite,
Dít každý pták hnizda svýho
Váží sy a ne cyzýho,
Co byli naší otcove?
Než dokonalý Čechove,
Kdyby oni z hrobu vstali
Jistě by se nepoznali
Neb by nám nerozuměli,
S námi mluvit neuměli.
Že naše milá Čeština,
Zdá se být s níma pohřbena.
Však nezahine přece,
Neb má dobré zastávače.
Jak sem začal tak skonávám,
Sprostou prácy za dar dávám,
CechůmČechům, jenž v pravdě Češí jsou,
Jméno Čecha sebou nesou.
V Praze dne 1ho ledna roku 1794.
obětoval
Václav Melezynek.
E: av; 2002
[1]