I.
Přání všeobecná.
1.
Každý den a každá chvíle
Každý den a každá chvíle
Nechť Ti plyne šťastně, mile,
Požehnání své Ti nebe dej!
Bolu srdce nikdy nepoznej!
2.
Poslední snad s přáním svým,
Poslední snad s přáním svým,
Milovaný! přicházím;
Však nicméně přeji všecko Tobě,
Přátelé co mohou přáti sobě:
„Buď zdráv, šťasten, blažen, spokojen,
Jako člověk může býti jen!“
(Ke zpěvu.)
3.
Bůh Ti žehnejžehnej, duše drahá!
Bůh Ti žehnejžehnej, duše drahá!
A Ti popřej rájů svých,
Květným dolem viň se dráha
Dlouhá dnů Tvých růžených.
[5]
Radosť a láska
Voď žitím muže,
(Voď žitím Tebe,)
V jehožto srdci
Ctnosti plá růže!
(Ctnosť sídlí s nebe!)
Tobě naše zní želání,
K nebi naše prosby jdou
Pro tebe o požehnání
V odměnu za lásku Tvou.
4.
Vše, co na dlouhé se lokte táhne,
Vše, co na dlouhé se lokte táhne,
Potřebuje také času drahně,
Poslouchače často omrzí;
Proto krátké, avšak vroucí přání
Jestiť mnohem lepší k poslouchání,
A i více srdce ovlaží:
„Nechť Vám štěstí v životě vždy zkvétá,
Spokojenosť blaží dlouhá léta!“
5.
Všeho Tobě přeje srdce moje,
Všeho Tobě přeje srdce moje,
Čeho sobě přeje srdce Tvoje,
Jenom když to Tvoje blaho je!
6
6.
Všecko bych Ti dáti chtěl,
Všecko bych Ti dáti chtěl,
Kdybych jen to také měl;
Zlato, stříbro, štěstí vše,
Kdyby to jen bylo v moci mé.
Však nemaje (íc) kromě srdce nic,
Nemohu Ti proto dáti víc –
Ale za to Bůh Ti dej:
Štěstí, blaho, peněz sto tisíc,
Podnikům Tvým požehnej!
7.
Jak se prýští čistý pramen z zdroje
Jak se prýští čistý pramen z zdroje
Ze útroby hor a skal:
Tak se proudiž jasné žití Tvoje
Z lůna ctnosti; nezakal
Ho ni vášeň, ani strasti boje;
Tiší a přec luzní nech ať dnové
Tvoji plynou povždy v kráse nové!
8.
Dívko! budiž zdráva,
Dívko! budiž zdráva,
Jako růže v sadě,
Nechť se s ústy smává
Tvé i oko v ladě;
7
Jak v jezera jasnu nebe plyne,
Kéž i v jasnu oko Tvoje slyne,
K tomu vezdy hodna, ctnostna buď,
A mne nikdy z srdce nevypuď!
9.
Ó, můj přítelinku, příteli!
Ó, můj přítelinku, příteli!
Kéž Ti Pán Bůh štěstí nadělí,
A Tě choť Tvá něžná veselí.
Chceš-li míti ku radosti
V domácnosti maličkosti:
Půl kopy jich Pán Bůh Tobě dej,
Jako píšťal u varhan,
Při tom všem se povždy dobře měj
A žij jako velký – dobrý pán!
10.
Každý sen se naopak mi zjeví,
Každý sen se naopak mi zjeví,
O štěstí-li sním, strasť se vyjeví:
Neštěstí-li v snách mne stíhá,
Štěstí ve dne mne objímá.
Dnes o bídě, bolu se mi zdálo,
Tebe že to mnoho pláče stálo;
Aj, toť dobře, to mu štěstí,
Myslím, z rána bude kvésti.
8
11.
Na důkaz své lásky přeji Vám
Na důkaz své lásky přeji Vám
Všeho, čeho Vy si vždy přejete sám!
12.
Celé srdce své Ti nesu, máti!
Celé srdce své Ti nesu, máti!
V něm jest vše, co jen se může přáti;
Z toho vyber si to nejlepší,
Co Tě nejvíc, drahá! potěší.
13.
K Bohu pílí prosba moje,
K Bohu pílí prosba moje,
Aby žehnal kroky Tvoje;
Tobě vzdávám dík za lásku Tvou
A za každou péči otcovskou (mateřskou.)mateřskou).
14.
Kéž by bylo Ti popřáno
Kéž by bylo Ti popřáno
Vzhlédnouť v srdce mé,
Jak Ti vděčně bije a jak
K Tobě láskou lne.
Dlouho žij a dobře se vždy měj,
A i dále Své lásky (přízně) mně přej!
9
15.
Na důkaz mých vroucích přání
Na důkaz mých vroucích přání
Políbení, ruky dání
Tobě, drazemilý! buď;
K tomu růžového štěstí
Tobě přeji napořád:
Láska moje má Ti kvésti,
Dokud v světě budu stáť.
16.
Čarokrásní jsoutě vesny dnové,
Čarokrásní jsoutě vesny dnové,
Ubíhají jako potokové
Stříbropěnní, v nichž se leskne nebe:
Tak plyň v mezech květných Tvoje žití,
V němž nechť perla ctnosti vždy se třpytí,
A též slunce lásky vodí Tebe!
17.
Odplať Pán Bůh za Tvé péče ToběTobě,
Odplať Pán Bůh za Tvé péče ToběTobě,
Jež jsi proukázal mně;
Proto zní dnes dík Ti v mé útrobě,
Jež vždy láskou k Tobě lne.
18.
Štěstí na Vás vždy se směj,
Štěstí na Vás vždy se směj,
Bůh Vám zdraví, nebe přej!
10
19.
Šťasten buď!
Šťasten buď!
Slasti směv
Z srdce puď
Bolův hněv!
Slunce svěť
Blahosti,
Den Ti kvěť
V radosti!
Putuj s ní,
Líhej s ní,
Vstávej s ní,
O ní sni!
(Mladé dívce.)
20.
Jako máje krásný den
Jako máje krásný den
Plyň ti žití luzný sen;
Stkviž se jako růže květ –
Pomni ale často – svět
Že to, v němžto žiješ – jesti jen!
21.
Ó, příteli! nechť Tvé ústo pije
Ó, příteli! nechť Tvé ústo pije
Sladké medy čisté radosti,
11
Dokud Tvoje srdce bije
Růžolící ladě milosti;
Každý den se na Tě luzně směj
A Ti štěstí, radosť, zdraví přej!
22.
Kéž bych Tobě mohla dáti,
Kéž bych Tobě mohla dáti,
Co mé srdce Ti chce přáti!
Nemám ale ničeho –
Nad své srdce – jiného,
Nade srdce – lepšího,
Jež Ti láskou neustane pláti.
23.
Kdybych bohyní Štěstěnou byl,
Kdybych bohyní Štěstěnou byl,
K Tobě bych dnes takto promluvil:
„Vezmi si, co chceš,
A tím se vždy těš!“
Avšak Štěstěnou že nejsem já,
Vezmi proto si jen přání má!
24.
Vínek jsem Ti pletla ku radosti,
Vínek jsem Ti pletla ku radosti,
Máš na tom, má nejmilejší! dosti?
Růže jsou zde – buď to Tvoje štěstí;
Lilije pak – toť ctnosť Tvoje jesti.
12
25.
Štěstí, zdraví, radosť Tobě,
Štěstí, zdraví, radosť Tobě,
Příteli, buď v každé době;
Na Tvé zdraví, Jeníčku!
Vypiji dnes skleničku.
26.
Viň se čisté žití Tvoje,
Viň se čisté žití Tvoje,
Jako potok luznou lučinou,
Radosť dej Ti medy svoje,
Obejmouc Tě páskou růženou!
27.
Oviň spokojenosti
Oviň spokojenosti
Vínek spánky Tvé,
A bílé růže ctnosti
Nechť Tě zdobí zde,
Radostí Tvé líce
Stkviž se víc a více;
A pak k Tvému štěstí
Zmizne každý žal,
Ráj Ti počne v srdci kvésti,
Jejž’s dřív nepoznal.
28.
Nechť se Tobě dobře daří
Nechť se Tobě dobře daří
V každém věku, v každém stáří;
13
Dokud sládek pivo vaří,
Při bulce se doba maří,
Najdeš povždy štěstí své,
Neb řemeslo Tvoje jde;
Přeji Tobě k tomu peněz pytel,
Třeba jich má bulek, piva ctitel.
29.
Anděl nebes veď Tě, druhu!
Anděl nebes veď Tě, druhu!
Ve nestálém žití kruhu,
By se štěstí na Tě smálo,
Tobě, co jen chceš, vždy přálo,
K tomu nebes požehnání;
To je moje celé přání.
30.
Jasně, jako světlo oka Tvého,
Jasně, jako světlo oka Tvého,
Sviť ti štěstí nezkalená zář;
Jasně, jak za jara mladistvého,
Slunce slastí kryj Ti růžnou tvář!
Po cestách Tvých nechť Ti kvítka sází
Láska ňádra plníc blahostí,
By’s na vesnu, jež rychle zachází,
Zpomínal si povždy s radostí.
14
31.
Zora radosti Tvé líbej čelo,
Zora radosti Tvé líbej čelo,
V něžto oko Páně poklid vselo,
A zbuď ohlas v čisté duši Tvé,
Ježto krásná jako nebe je.
Jako luna nočním tichem pluje,
Nechť loď žití Tvého vždy putuje
Jezerem, jež vroubí louka, les,
Z jehož klína slyšeť ptáčat ples.
32.
Na všech cestách žití Tvého
Na všech cestách žití Tvého
Směj se na Tě štěstí svit;
Chmúry osudu krutého
Rušen nebuď Tvůj poklid!
15
II.
Přání k narozeninám.
1.
K nebeskému Otci pudí nás
K nebeskému Otci pudí nás
Díky vzdávať srdce hlas,
Že Tě, drahý otče! zachoval,
Že z Tvé duše pudil žal.
Bože! nech nám otce dlouho žít,
A mu zdraví, hojné štěstí
Na života dráze kvésti;
Kéž mír věnčí jeho zemský byt.
2.
Den mé radosti se opět vrací,
Den mé radosti se opět vrací,
Tvého bytí nejprvnější den;
Přijmi tuto slabou dcery práci,
Jež má značiť vděčnosť k Tobě jen!
Kráčej, otče! po života dráze
Mužně jen dál, buď můj strážný štít;
S Tebou chci žíť bolně, žíť chci blaze,
Tě svou vděčnou láskou oblažiť.
16
Dlouho, dlouho voď Tě radosť květná
A očí Tvých zčištiž blankyty,
Než se schýlí k hrobu léta četná,
A Tvé schladnou ke mně pocity.
3.
Opět den radosti k nám se sklání,
Opět den radosti k nám se sklání,
Drahý otče můj!
Jenžto nám i Tobě k požehnání
Vznesl pohled svůj,
Den, jenž Tebe k žití povolal
A nám v Tobě, drahý! otce dal.
Ó, kéž ještě častokráte zblaží
Srdce dětinné,
Jež Ti život rádo činí dražší
Z lásky povinné,
Aby’s v loktech dcer a synů svých
Prožil život v létech blažených.
4.
Otče můj! hleďhleď, jak se v oku
Otče můj! hleďhleď, jak se v oku
Našem slasti jiskra stkví,
Anto srdce ve hluboku
Vděčný hlas dnes Tobě zní.
17
Tobě, milý otče! plésti
Z díků věnec, velí den;
Kéž by takových Ti kvésti
Chtělo ještě tisíc jen.
Tobě láskou svatou plane
Srdce dítek Tvojich všech;
Slasti slza z očí kane,
Ale slova váznou v rtech.
Otče! Ty víš, jak Tě ctíme,
Jak tě vroucně milujem,
Nech Tě ještě dlouho zříme,
Jako dnes Tě celujem.
5.
Nesu Tobě, tatínku! své přání,
Nesu Tobě, tatínku! své přání,
Ježto vděčná láska zrodila,
Ňádra má se k Tobě vděčně sklání;
Jak by k Tobě lnouti neměla?
Ty’s mi vezdy otcem milým býval,
Mne jsi, dítě své, vždy miloval,
O mé blaho velké’s péče míval,
V noci, ve dne o mne’s pečoval.
18
Proto také cítím povinnosti
Sladkých díků, k Tobě, otče můj!
Anť jsem celý, v strasti, ve radosti
Duší, tělem, zdravím, jměním Tvůj.
Přijmiž tedy ze rtů syna svého
Slova díků na den slavný dnes,
Kde nám nebe otce mileného
Darovalo ve života ples.
Ó, těš se dlouho, dlouho z štěstí toho,
Za něž povděčný jsem nebesům;
Zdraví buď Ti, slasti, štěstí mnoho
Dnes a všechněm Tvého žití dnům!
(Ke zpěvu.)
6.
Otče drahý! snad ještě spíš,
Otče drahý! snad ještě spíš,
Co se děje, o tom nevíš;
Jenom oknem ven
Semo na nás se podívej
A pak radostí zaplesej;
Z lože zmizel sen,
A nám z něho krásný,
Jako nebe jasný,
Zkvetl slasti den.
19
Šedesátkrát zmládly sady,
Tolikkrát jich sstárly vnady
S Tebou, otče náš!
Jako dítě vedly Tebe
Ve nevinných slastí nebe,
Jak to ještě znáš;
„Mladý věk jest krásný,
Jako nebe jasný“ –jasný –“
S slastí říkáváš.
Pak jsi kráčel – jinoch mladý –
Růžovými žití sady
Tok co proudných sil;
Vůkol Tebe vykvétaly,
Na Tě se čárovně smály
Růže ladných víl;
„Juna věk jest krásný,
Jako nebe jasný“ –jasný –“
Často’s k nám mluvil.
Z růží juna muž se’s zrodil,
Statně žitím by’s se brodil,
S Tebou choti šla;
Člun Tvůj šťastně žitím plynul,
Dítky vroucně’s k ňádrům vinul,
Jež Ti podala.
20
„Muže věk jest krásný,
Muže věk jest spasný –“
Řeč Tvá bývala.
Nyní věku branou úzkou
Kráčíš stezkou kmeta kluzkou;
Ó, jak blaze Ti!
Zdaž ne opět v zanícení
Zvolať možno Tobě není,
Jako jindy vždy?
„Starcův věk jest blahý,
Plný sladké snahy –
V dítek náručí.“
Otče drahý! již již nespíš,
Kéž nás přece zde uslyšíš
V narozenin den;
Radosť větší hned pocítíš,
Když kol sebe nás uvidíš,
Jsmeť my Tvoji jen.
Dítky Tvoje pějí,
Blaho Tobě přejí
V narozenin den. –
7.
Všecko, máti! co Tě těší jen,
Všecko, máti! co Tě těší jen,
Přeji Tobě v dnešní blahý den;
21
Srdce mé Ti láskou plá,
Proto, že Tě rádo má;
Všecky snahy moje
Nechť jsou čisté zdroje,
Z nichž Ti vzroste slasti květ,
A Ti zblaží drahných let.
8.
Má matinko, drahá, milá!
Má matinko, drahá, milá!
Jež tak s láskou dbáš o nás,
V den, kde jsi se narodila,
Vyslyš přání vděčný hlas.
Přání naše v srdci planou
A co prosby z něho jdou,
Jako zefír k nebi vanou,
Prosby za Tvé blaho jsou.
Kéž ten svátek mnohokráte,
Jak dnes, v lásce slavíme,
Nežli Tebe v zemi svaté
Pro ten svátek ztratíme.
9.
Jak jen zplatím Vaši lásku, máti!
Jak jen zplatím Vaši lásku, máti!
To můž’ jenom Pán Bůh v nebi sám,
22
Onť jen vidí dítek srdce pláti
A dá blaho, štěstí za mne Vám.
Však chováním zdarným Vaše zblažiť
Dny, bol mírniť, zvýšiť radosti,
PotomPo tom budu vřele, stále bažiť,
Dokud možná činiť zadosti.
10.
Ač nám’s, máti! zakrývala
Ač nám’s, máti! zakrývala
Svého narození den,
Přec jsem já to vyskoumala
Již předešlý týhoden,
Abych Tobě, co teď cítím v duši,
Přáti mohla, jak na dceru sluší.
Cítím sice, co mám přáti,
Ústa teď oněmila,
NevímNevím, kde tu slova bráti,
Bych cit svůj vyslovila;
Však Ty, drahá, milá máti!
VíšVíš, co chci a mohu přáti.
Že tě ráda mám, ó máti!
Již jsem často řekla Ti,
23
Pán Bůh rač Tě zachovati,
Kéž Ti za mě odplatí;
Kéž Ti mohu věnce plésti
Z poslušnosti k Tvému štěstí!
11.
Třebas jsem já ještě malýmalý, (malá)malá,)
Třebas jsem já ještě malýmalý, (malá)malá,)
Přec se v přání zalíbím;
Přede vším Vám ruku Vaši
Jednou vřele polibím.
Není mnoho, co chci říci,
Ač to mnoho, dlouho zní;
Krátké jest to a přec dlouhé;
Poslyš tedy: „Dlouho žij!“
„Dlouho žij a šťastně také!“
To Ti Pán Bůh popřej náš;
A pak v mém srdečku vděčném
Věčně věkův potrváš.
12.
Milá máti, naše znejmilejší!
Milá máti, naše znejmilejší!
Z rozenin Tvých dnes se těšíme;
Tvého žití den to nejprvnější
Zpomínkou dnes opět světíme.
24
Co Ti, máti! bude nejmileji
Zníti v přání našem, to si vem,
Že Tě naše srdce vřele ctějí,
Dobře víš, i že Tě milujem.
Za Tebe se často modlíváme,
By Ti Bůh slasť, štěstí, zdraví dal,
Tebe proto hodně posloucháme,
Aby Tebe žádný nehněval.
Buď nám zdráva, vesela a šťastna
A nás ve srdci svém zachovej,
Mysl Tvá pokojná a slastná
Tebe žití dráhou provázej!
13.
Den to – na němž blahé světlo žití
Den to – na němž blahé světlo žití
Prvníkráte’s jednou uhlídal,
Jasně opět dnes nám s výše svítí,
Kdožby tudy němý pozůstal?
Svátečně se tváře naše rdějí,
V srdci vděčný hlas se ozývá,
Jenž se za Tě, otče! nejraději
K Bohu, dárci všeho, modlívá.
25
Proto vítej námnám, o slastná dobo!
Heslo Tvé buď: „Radosť milým všem,“všem“,
Otče náš přemilý! naše zdobo,
Štíte náš! – ó jak Tě milujem.
Ó nechť často ještě pozdraviti
Takto svátek ten nám přeje Bůh,
Abychom poněkud zapraviti
Mohli náš Ti velký díků dluh!
14.
Kéž bych mohla říci Tobě,
Kéž bych mohla říci Tobě,
Co dnes cítím v své útrobě;
Chci se Tobě ku radosti
Cvičiť v ctnosti, ve pilnosti,
Dle Tvých slov se řídiť chci,
Proto že Tě miluji;
Bych Tě dlouho mohl ctíť,
Nech Tě Pán Bůh dlouho žíť!
15.
I já, dědoušku drahý můj!
I já, dědoušku drahý můj!
Přicházím svátek světit Tvůj;
Čemu mě učila máti,
Chci Ti, poslyš, nyní přáti:
26
Dej Ti Pán Bůh dlouhé žití,
By’s moh’ dlouho na nás zříti
A z nás vnuků radosť míti;
Při tom dědouška já mohl ctíti.
16.
Kdo v dny mladosti nazpět zírá,
Kdo v dny mladosti nazpět zírá,
Kteréž prožil v blahu, spáse své,
A trpkosti slza se nevtírá
V oko jeho posud čistotné:
Jakby necítil slasť v onen den,
Kde byl k štěstí svému narozen?
Blaze mu a všechněm vůkol blaze,
Jižto jeho jsou a jeho ctí;
V nichžto, jako v mladistvém obraze,
Tvář svou a srdce svoje zří;
Můž’-li, dědoušku! býť sladší den,
Než jest dnešní pro Vás i nás ten?
Ó, kéžby se ještě často vrátil,
Ze své číše kojil slastí Vás,
Pak bych rád ta léta z žití ztratil
A Váš zdloužil živobytí čas;
Buďte zdráv a pomilujte nás,
Přijměte svých vnuků vděčný hlas!
27
17.
Sestro má! pluj loďka žití Tvého
Sestro má! pluj loďka žití Tvého
Mořem štěstí, ctnosti, spokojnosti;
Úsměv s nebe červánku růžového
Lej v Tvou duši těchy, blaženosti!
18.
I já Tobě, bratře milý!
I já Tobě, bratře milý!
Nesu přání dle své síly
Maličké, jsemť ještě malý;
Všecko dobré Tobě přeji,
Co jen ňádra Tvoje chtějí,
Co Ti druzí všickni přáli.
19.
Žehnej jí, ó dobrý Bože!
Žehnej jí, ó dobrý Bože!
Drahé sestře mé;
Syp na dráhu její róže,róže
Jemně voňavé.
Nech ji dlouho žitím plouti
V záři nebes Tvých;
Body trpké nechť nermoutí
Jí ostnů trnových.
28
20.
Plujte ku nebesůmnebesům, prosby mojemoje,
Plujte ku nebesůmnebesům, prosby mojemoje,
Jako kouře vstupující sloup;
Plynouť z srdce – z nejčistšího zdroje,
Jehož milé lásce patří hloub.
Vyslyš, Bože! syna prosby TvéhoTvého,
Štěstí, zdraví, blaho otci (máti) dej,
A uděl mu (jí) z požehnání svého,
Růžemi mu (jí) dráhu posypej.
Slunce Tvé svitiž mu (jí) v žití jasně,
A měň temno ve radostný ráj,
Olej lásky roň mu (jí) v rány spasně,
Jež mu (jí) zrádně vsadí bolů kraj.
21.
Nechť se na Vás nebe směje,
Nechť se na Vás nebe směje,
Vám slasť, spokojenosť přeje;
Často vrať se svátek ten
A nám a Vám oslaď den!
22.
Drahý strýčku! (ujče)ujče!) přijmi přání
Drahý strýčku! (ujče)ujče!) přijmi přání
Jednoho z Tvých milených;
Dnešního dne radování
Našlo hlas i v ňádrech mých.
29
Buď zdráv, drahý, strýče milý!
Drahná léta šťastně žij;
Bolesť žádná kéž Tvé síly
Ani neduh nemaří.
Štěstí Tobě buď a radosť –
Požehnání, spokojenosť
Na cestách Tě zprovodiž,
Od zlého osvobodiž!
23.
Čistší vánek sadem plyne,
Čistší vánek sadem plyne,
Nebe hlouběj v plesu slyne,
Neb se vesna z růží usmívá;
Z těch jsem pletla (pletl) ladný vínek;
Teď jej ruka nese uctivá
K svátku Tobě v upomínek,
Abys jako růže kvetla,
Z nichžto láska vínek spletla.
24.
Drahý – –! vše Ti dobré přeji;
Drahý – –! vše Ti dobré přeji;
Slastí nechť se tváře Tvé vždy rdějí,
Štěstí líbá čelo Tvé;
30
Potom nechť Ti požehnání Boží
Rodinu Tvou a Tvé jmění zmožízmnoží,
Dá Ti žití předlouhé.
25.
Drahá tetinko! Vám přeji
Drahá tetinko! Vám přeji
K Vašim narozeninám
Všecko dobré, štěstí, zdraví
A vše, co jen milo Vám.
Pán Bůh prosbu neoslyší,
Již dnes k němu vysýlám:
„Drahně roků zachovejž ji,
Tetinku, o BožeBože, nám!“
26.
Komu as by radosť nezjasnila
Komu as by radosť nezjasnila
Oko radostnými úsměvy,
Když se svátek, strýně moje milá!
Narozenin Vašich objeví?
Proto pílím k Vám, chtě srdce svého
Vroucnou vyjeviti povinnosť,
A Vám v ten den svátku mileného
Přáti štěstí, zdraví, blaženosť.
31
Jako potok kvítím louky spěchá
Líbaje tu háj, tam vinohrad,
Tak ubíhej vlnou žití těcha
Líbajíc tu ctnost, tam růžný sad.
V přízni Vaši jen mne zachovejte,
Jako já Vás vroucně miluji,
Za to dlouho v žití potrvejte,
Jakéž Vám teď v přání maluji.
Nebe kloň se čistě nade Vámi
A Vám budiž někdy odměnou,
Až se někdy rozloučíte s námi,
Uveď Vás mír v říši blaženou.
27.
Škoda, dědoušku milený!
Škoda, dědoušku milený!
Že’s tak od nás vzdálený;
Škoda též, že já maličký
Nemám dost hebké ručičky,
Abych Ti sám mohl psáti,
Co Ti chce mé srdce přáti.
Malý že jsem, přání malé
Mému srdci přisluší:
Nechť Ti dá Bůh radosť, zdraví,
A je nikdy neruší;
32
Aby dlouho, hodně dlouho
Žil jsi nám ku radosti;
My Tě těšiť, hodně těšiť
Mohli v Tvojí starosti.
(Učiteli.)
28.
Milá nám památka, drahrocennádrahocenná
Milá nám památka, drahrocennádrahocenná
Doby, ježto dala život Vám,
Slzou díků vřelých zasvěcená
Opět dnes se navrátila k nám;
Mnohá ňádra v lásce dnes Vám tlukou
A Vám přejí lyrou libozvukou.
Na den tento Boží ruka psala
V srdce Vaše toto písmeno:
„K spáse jiných život jsem Ti dala,
Za to láskou buď Ti zplaceno!“
A hle! Vaše láskovřelé snahy
Činí sterým jiným život blahý.
Za to díkem oči v slzách plynou,
A se vděčně srdce ozývá:
„Nechť ho, Bože! strasť a svízel minou,
Nechť radostí věčně oplývá.
Nech ať dlouho šťasten vlasti žije,
Která Jemu věnce slávy vije!“
33
(Příteli.)
29.
JestižeJestliže se nemýlím,
JestižeJestliže se nemýlím,
I bez kalendáře vím,
Že dnes světíš, drahý! den,
Na němž jsi byl narozen;
A tak přijmi přání mé,
V němž všeliká sladkosť je;
Není-li, vsaď tu jen v ně,
Kterou srdce Tvoje chce;
Buď zdráv a se dobře měj,
Štěstí Tobě Pán Bůh dej
A je Tobě dnes a vždycky přej!
30.
Mnoho růží roste v žití,
Mnoho růží roste v žití,
Z nichžto těší mnohé vnada nás;
Útěcha z přátelství vyšší svítí,
Zní-li nám spásonosný jeho hlas.
Tebe, druhu! nebe vyvolilo,
By’s se přítelem mým drahým stal;
Proč by srdce mé se netěšilo,netěšilo
Na den, jenž Ti a mně život dal?
34
Kéž by Tebe štěstí vyvolilo
Již teď za miláčka svého zde;
A Tě blaho v čelo políbilo,
Aby’s šťastně prošel žití své!
Kéž by anděl přátelství Tvé témě
Věnčil mírem lásky oslonou,
By’s co vyšší občan matky země
V blaženosti trávil chvíli svou.
31.
Jaká radosť srdce moje plní
Jaká radosť srdce moje plní
Na den drahý narozenin Tvých!
Jako když se okeány vlní
V záři stoudné růží večerních.
Jako když se vesny jaré tváře
Nad přírodou ranně zasměje,
Každý kvítek – máje rouchem záře –
Silou pružnou sebe naleje:
Tak se těším, jásám, blažeblaze žiji,
Jako by dnes byl můj světla den;
A aj! takovouto radosť přeji
Ti po celý živobytí sen.
35
32.
Sláva dni, jenž podal matce Tebe,
Sláva dni, jenž podal matce Tebe,
Stkvi se věčně v slunci jeho nebe,
A zář v lesku slasti drahně Tobě
Perlou ctnosti Tě a růží zdobě.
Kdybych cárem severů slovanských
Byl neb kníže ve Vlachách romanských,
Koupil bych Ti drahé kmenty, šaty,
Neb z Persie dal přinésti obdar zlatý.
Ani toho, ni onoho není,
Ale za to v ústech sladké pění,
V srdci převýborné citů sklady,sklady
Mám co rozekvetlé z růží sady.
Věnec uplítal jsem pro Tě tady
A v něj vpletl lásky svojí vnady:
Přijma jej okem spokojenosti,
Vzhlédni naň a na mne z upřímnosti!
(Otci neb matce.)
33.
Jako když to ráno krásné
Jako když to ráno krásné
Z lůžka se vyvinulo,
An Ti prvně slunce jasné
K slasti zemské kynulo;
36
Tak se dnešní den nám stkvěje
Stoupiv s růžné výsosti,
Nové blaho v srdce leje
V rozmanité hojnosti.
Přijmi přání smyslu toho
Ve přeslavný dnešní den:
„Požívej radostí mnohomnoho,
Buď pln slastí vždy Tvůj sen;
Nebes Pán oslaď Tvá léta
Stálou spokojeností,
Požívej blahostí světa
Prázden (prázdna) jeho hořkostí.
Duch Tvůj blažen v tomto světě
Rozkoší buď opojen;
Když pak se k nebesům vznese,
Tam buď věčně oslaven!“
(Vzdálenému bratrovi neb příteli v zimě.)
(I k jmeninám.)
34.
Ať si vítr mrazový
Ať si vítr mrazový
Profukuje stromoví,
V máji jak v čas podzimní
37
Srdce se přec rozhřívá,
Citem jemným rozplývá,
Na bratra jak jen pomní.
(Na přítele jak pomní.)
Slova k slovům již se vinouvinou,
Verše jako voda plynou,
Každý jako vejlupek;
Hotova jest básničkabásnička,
Leskne se jak lasička,
Jak je plodil zlatý věk.
Najdou-li se někteří,
Kteří tomu nevěří,
Tyto řádky číst jim dám:
Jak je jenom uvidí,
Svou nevěru uklidí,
Řeknou, že já pravdu mám.
Bratra (druha) mít, jej milovať,
S ním pospolu obcovať,
Což to radosť velká jest!
Kéž nám život osladí,
A u nás se usadí
V jednom českých měst!
38
Svěť i vzdálenému Tobě
Šťastná hvězda v každé době,
Kudy stoupí noha Tvá;
Blaho vše i v cizině
Tobě buď jak v otčině,
Již Ti Bůh v brzce zas dá!
(Přání opozděné.)
(I k jmeninám.)
35.
Nemysli, milý bratříčku!
Nemysli, milý bratříčku!
(Nemysli, můj přítelíčku!)
Že jsem na Tě zapomněl,
Že Ti k svátku ni z veršíčku
Lyry mé cit nezavzněl.
Umky všecky v díle byly,
Ano i Apollo sám,
Aby přání vyrobily
Reginám a Ludmilám.
Pastýřové zpívávali
Nevědouce o Umkách,
A děvy je věnčívaly
Neslyševše o dumkách.
39
Kde jsijsi, věku blahoplodý,
Kde vřel pramen Kastalský
V srdci pěvce písněrodý,
Jako oheň Vestalský?
Nyní všecko rozdvojeno,
Darmo souzvuk se hledá;
Co kvetlo, byvši spojeno,
Vadne, hyne, ubledá.
Každý štěstí venku hledá,
Básník Umky chytá, bloud!
Ač štěstí jen v srdci sedá,
Kdež se prýští básní proud.
Nebudu na Musy čekat,
Sám si struny naladím,
Nechám vlastní cit v ně vtékat,
Ohlas v řádky posadím.
V letě, v zimě jest zelený
Trvanlivý zimostráz:
Tak Tvůj život neumdlený,neumdlený
Potrvej po všechen čas.
Přes květnaté luhy vane
Lahodě zefír blaze;
40
Kéž Ti štěstí povždy plane
Žitím květné po dráze!
Okolo se jílmy plete
Réva hrozny krášlená;
Kéž Ti věrně choť Tvá kvete
Prostřed dítek blažená!
Takli se Ti bude díti,
Pevně pak v té víře stůj,
Že upřímnou radosť míti
Bude věrný bratr (přítel) Tvůj.
41
III.
Přání k jmeninám.
(Dceruška otci neb matce.)
1.
Kdybych výmluvnosť jen měla,
Kdybych výmluvnosť jen měla,
Což bych já Ti pověděla,
Jak Tě ráda mám;
Ale když ve své mladosti
Nemám dosti obratnosti,
VímVím, co udělám:
Mám já srdénko nevinné,
A v něm cit lásky dětinné:
To Ti celé dám.
2.
Co si koli moudrý žádá,
Co si koli moudrý žádá,
Co bych jenom sama ráda,
4842
Co zde blaží,
Po čem baží
Srdce láskou kojeno,
To s mým díkem spojeno,
Nechť se k Tobě připojí.
(V zimě.)
3.
Byla bych Ti věnce vila
Byla bych Ti věnce vila
Z fialinek modrounkých,
Vonných růží připojila,
Konvalinek útlounkých;
Však ve sadech zima vládne,
V tuhém spánku leží svět,
Země lůno že je chladné,
Nemá zniku žádný květ.
Musela jsem jinám jíti,
Jinde kvítí hledati,
Z nichž bych mohla věnec víti
A jej Tobě podati.
I našla jsem v krásném sadě,
V sadě lásky dětinné,
Kvítky v ušlechtilé vnadě,
Kvítky vonné, nevinné.
43
Vděčnou mysl s poslušnostíposlušností,
Ctnosti stálou oddanosť,
Mírnosť ducha s uctivostí
A v učení horlivosť.
Kvítky ty chci pěstovati
U veliké pilnosti,
Pak u věnec spořádati
K Tvému blahu, ku Tvé cti.
neb:
Z těch jsem věnec Ti uvilauvila,
Přijmi jej od dcery své,
Bych zas slasti okusila,
Že jsem dítě milé Tvé.
(Synáček neb dceruška otci neb matce.)
4.
Málo ještě říci mohu,
Málo ještě říci mohu,
Málo, otče! (matko!) přáti vím,
Avšak přec již volám k Bohu,
Jehož vždycky prosiť smím:
Aby kroky Tvoje chránil,
Cesty Tvoje ostříhal,
Návalům zlé nouze bránil,
Zdraví, štěstí Ti vždy přál;
44
Neb on velel, aby k němu
Maličtí se blížili,
Že on pustí k trůnu svému
Prosby, co je tížily.
(Otci neb matce syn, jenž někde na učení.)
5.
Mnoho jest dní milých v roku,
Mnoho jest dní milých v roku,
Na něž se já těšívám;
Neděle a svátky vždy já
Se radostí vidívám.
Ze všech ale nejmilejší
Jest mi jeden v roku den –
Den – kdy svátek drahé máti (mého otce)
V kalendáři naznačen.
Proto dnes i z dílny černé
K Tobě s přáním pospíchám,
Nechť je krátké, přec je věrné,
Jak je v srdci vřelém mám:
Pán Bůh žehnej mému přání!
Dej Ti zdraví, štěstí, slasť;
Uděl Ti své požehnání,
Zapuď z srdce každou strasť.
45
Malýť jsem já, však již nyní
Chovám k otci (máti) vřelý cit –
JemužJemuž – (jížto)jížto –) co zde budu žíti –
V lásce srdce bude bíť.
(Otci neb matce.)
(S dárkem.)
6.
Komu city v srdce vlila
Komu city v srdce vlila
Dobrotivá nebesa,
V kom vře vděčnosť, láska čilá –
S námi ať dnes zaplesá!
Slyš, ó Bože! této chvíle
Vroucí prosby mírný jev;
Ty však, drahý! (drahá!) přijmi mile
Vděčných citů jemný zpěv.
Přijmi dárek, otče drahý! (máti drahá!)
Na Tvých slavných jmenin den,
Žij tu s námi čas přeblahý, (léta blahá),blahá,)
To jest naše žádosť jen.
(Studentík otci neb matce.)
7.
Celý den jsem hledal v knizeknize,
Celý den jsem hledal v knizeknize,
List za listem převracel,
Abych cosi v mluvě cizé
K svátku Tvému vynašel.
46
V „číslech“ ovšem mnoho stálo
V knize řeči učené,
To však se mi všecko zdálo
Jaksi příliš nucené.
Tu jsem přece jedenkráte
Složil de adverbio:
„Vive diu ac beate
In Tuorum gremio!“
(Dědouškovi.)
8.
Ach, dědoušku, drahý můj!
Ach, dědoušku, drahý můj!
Jenom vždycky mne miluj,
Jako já Tě ráda (rád vždy) mám;
Vše, co jen mám, to Ti dám;
Ve modlitbě přání mé
Začíná se, končí se:
„Bůh Ti stálé zdraví dej,
A Tě dlouho zachovej.“ –
(Dědouškovi neb babičce.)
9.
Nic neškodí, že jsem malý;
Nic neškodí, že jsem malý;
Jako Tobě jiní přáli,
Také snad to trefím já;
47
Hubičku Ti všickni dali,
I to trefím sám já malý –
To mé přání znamená.
10.
Směj se na Tě jasné nebe
Směj se na Tě jasné nebe
Beze mráčků truchlosti;
Jeho slunce osloň Tebe
Jasným vzhledem radosti.
Dlouhá léta mezi námi
Popřej Tobě Pán Bůh náš,
K němuž vstoupá naše přání:
„Zachovej ho (ji), Otče náš!“
(Vnučka.)
11.
Maminka mi povídalapovídala,
Maminka mi povídalapovídala,
Bych si hodně dnes přivstala,
Babičko má! (dědečku můj!) že je svátek Tvůj;
Proto jsem se naučila
Přání, abych vyslovila
V krátkých slovech celý pocit svůj.
Proto že Tě ráda vidím,
Slova Tvoje ráda slyším,
48
Nech Tě Pán Bůh dlouho se mnou žíť;
Abych mohla lásku svoji
Děliť s láskou velkou Tvojí
A Tvá radosť, jak Ty mojemoje, býť.
(Sestra sestře.)
12.
Sestro milá! již zas přání moje –
Sestro milá! již zas přání moje –
Sestry – jež jest srdcem, duší Tvoje,
K Tobě, drahá! přichází;
Co Ty jenom sama přeješ sobě,
To i přeje sestra ráda ToběTobě,
Co Ti blaho nekazí.
13.
K svátku, sestro! Tvému
K svátku, sestro! Tvému
Co mám Tobě přáť?
Co Ty přáváš k mému,
Chci Ti opět dáť.
Co to asi bude?
To, co nejsladšího je;
Co to asi bude?
Důkaz, sestro! lásky mé!
49
A ten důkaz, ptáš se, kde jej mám?
V srdci svém jej nosívám!
Důkazem,Důkazem Tobě se samu dám,
Ana vroucně Tebe zulíbám.
(Bratr sestře.)
14.
Přání kratičké jen Tobě
Přání kratičké jen Tobě
Píši k milým jmeninám;
Tak jako je v každé době
Pro Tě v duši cítívám.
Písmo jest to srdce mého,
Na krásu zde nehledím,
Jen když polovičku svého
Citu takto vyjevím.
Miluji Tě, víc než sebe,
Velmi drahá sestro má!
Ve Tvém nebi mé se nebe
Také pěkně zelená.
Co jen kdy si přáti mohu,
Přeji Tobě, sestro! též,
Za Tebe se modlím k Bohu,
Víc než na mne zpomeneš.
50
15.
Sestro milá! marné snažení
Sestro milá! marné snažení
Bylo by Ti srdce líčení;
Bez toho Ty dobře víš
Přání mé, než začnu, již.
Proto raděj’ nechám toho,
Bylo by to příliš mnoho;
Ruky stisk a polibek
Poví víc, než já bych řek’.
(Ujkyni.)
16.
Přijmi vroucné moje přání,
Přijmi vroucné moje přání,
Ujkyně má předrahá!
Kteréž v čistém plápolání
K nebes trůnu dosáhá.
Budiž Tobě Bohem dáno
Mnoho ještě krásných let,
A v nich každé nové ráno
Objev Tobě blažší svět!
Ty však jedno rač dopřáti
Tomu, jenž Tě stále ctí,
Nepřestaň jej milovati
Láskou srdce blažící.
51
(Matce.)
17.
Srdce naše v veselosti
Srdce naše v veselosti
Plane celé dnes,
Radosť strojí ples
V mysli naší ku slavnosti
Máti rozmilé.
Sem, sem k drahé matce,matce pospíchejme,
Dnes na jevo vděčnou radosť dejme
Ke dni Její jmenovin,
A u svatém myslí sjednocení
Vděčně v plném srdcí roznícení
Vroucí přání nesme dnes:
„Slasť, zdraví,zdraví v spokojenosti
Ti v jmenoviny
Vždy, co lučiny
Kvítí zdobí u hojnosti,
Kvěťte spanile!“
(Dceruška matce.)
(S dárkem.)
18.
Proč as se tak duješduješ,
Proč as se tak duješduješ,
Srdce mojemoje, dnes?
52
Jakou pociťuješ
Sladkosť, jaký ples?
Ano máš příčiny
K tomu žádané,
Jmeniny matčiny
Slavíš vítané.
Raduješ se tomu,
Máť že zachoval
Bůh našemu domu,
Jí zas zdraví dal;
Že jí děkovati
Máš příležitosťpříležitosť,
Na jevo svou dáti
Za vše uznalosť.
Uznávám, matinko!
Že mne pěstuješ,
Jak v hlavě očinko
Mne opatruješ.
Ze mne míti hledíš
Dcerušku hodnou
A výloh nešetříš
Za tou příčinou.
53
Nejsem odměniti
S to nikdy Tobě;
Jen se přičiniti
Chci v každé době:
Bych se naučila
Věcem všelikým,
Způsobilou byla,
Líbila se ctným.
K tomu předsevzetí
Přání přikládám:
By celé století
Žila’s šťastně nám!
Konečně prosbinku
Ještě jednu mám,
By’s vztáhla ručinku,
Vzala, co Ti dám.
Jest to arciť dárek
Příliš malinký,
Pantoflíčků párek
Od mé ručinky!
54
(Rodičům.)
19.
Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,
Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,
Krátké jen, však srdečné;
Zplniž je Pán smilování,
An zná srdce povděčné.
Žití Tvé, co potok tiše
Viň se v brezích květnatých,
V jehož šum se mísí s výše
Tóny pěvců pernatých.
Ó, kéž nikdy v černé mraky
Nebe Tvé se nehalí,
Ó, kéž nikdy Tvoje zraky
Žalostí se nezkalí!
Vůně kvítků blaž dny Tvoje
A je zmnožiž světův Pán,
Všecky dej Ti dary svoje –
Mír Tě uveď ve svůj stán!
(Bratrovi neb příteli.)
20.
Jaký to den! zdaliž jaký blažší
Jaký to den! zdaliž jaký blažší
V životě Tvém může byť a krašší?
55
Každý na Tebe se vroucně směje
A Ti srdečně vše dobré přeje,
Každý volá, tiskna ruku Tobě,
Buď zdráv, bratře! v každé době!
(Příteli.)
21.
Jak jemný varyta zvuk Lumíra
Jak jemný varyta zvuk Lumíra
DálDál, dále hláholí, pak umírá,
Tak každé těchto krajů kvítí
Nás těší, vadne, hyne;
Příteli! kéž by’s neznal v žití
Bolu, an své chmúry na nás řítí;
A slasti požij – nežli zhyne,
Dokud Ti ještě Vesna kyne
A Edenem Tvé se žití vine!
22.
Věčný máj buď drahé žití Tvoje,
Věčný máj buď drahé žití Tvoje,
Milek kéž se na Tě usmívá,
Duše Tvá vždy čerpá jen ze zdroje,
Jejžto ctností nazývá.
56
Vyprovoď Tě anděl míru
Po života dráhách všech,
Neznej pustých strastí vírů –
A buď povždy celý Čech.
(Dobrodinci neb i otci.)
23.
Ne proud zvyků, ani lichocení,
Ne proud zvyků, ani lichocení,
Jemný mrav mne (nás) vede k Tobě dnes,
Ctěný Pane! (Drahý otče!) Tvoje dobrodiní
Ve mně (v nás všech) vděčný budí cit a ples.
Přijmi s laskavostí srdce přání,
Vděku genius je probudil,
A pak rozňat úctou – v uctivosti
V tuto skrovnou veršů formu vlil:
„Jak se v jarním čase růže stkvějí
Krásně ve šarlatu blahosti;
Takto ať se Tvojí dnové rdějí
Ve úsměchu růžném radosti;
Za vlnou jak vlna tiše plyne
Ve potoka březích květnatých:
Ať Tvůj věk tak v spokojnosti slyne
Čist co křišťál toků spěchavých.
57
Nad Tebou a Tvou rodinou, Pane!
Kéž vždy strážný dohled andělů,
Kéž vždy požehnání Boží vane,
Odplata to dobroditelů.“
(Dobrodinci.)
24.
Spěje vlnka břehu rovem
Spěje vlnka břehu rovem
Ku velmoři širému
A sny svoje lehkým slovem
Břehu šepce květnému.
Čerstvo spěje, stání nemá,
Řeči hledá odměnu,
Břehu ale ústa němá
Slov nedají v záměnu.
Sype v cely chladna hrobu
Mocné rány vlnky spěch,
Břeh němý hned v noční dobu
Ze sna budí kvítků dech.
Jdou hned kvítků hlasy věrné,
Provázejí vlnky spěch,
A jen u propasti černé
S vlnkou krotí rychlý běh.
58
Buď jak vlnka spěchající
Žití Tvého každý den,
Rovinou vždy zkvétající
Vůkol pevně ohražen.
Když však život štěstí schrány
Vzdor žádostem uzavřel,
Syp v něj činu mocné rány,
Aby je zas otevřel.
Jistá bude v šedém stáří
Šlechetnosti odměna
Na hrobě stáť s jemnou tváří –
Vděčných hlasů ozvěna.
(Dobroditelce.)
25.
Vděčnosť, vlastnosť ušlechtilou,
Vděčnosť, vlastnosť ušlechtilou,
V srdce citná Bůh vložil,
Tou by ctností lidumilou
Dobročinnosť upevnil.
Jí se k matce obracuje
Dítě s okem laskavým;
Matka radosť pociťuje
Nad dítětem uznalým.
59
Matku, dítě svazek blaží
Ctností dvou přelíbezných,
Obě strany se tu snaží
Získať zásluh chvalebných.
Kde duch dobročinný žije,
Ať se matkou paní zve,
Jemu vděčnosť věnce vije
Vyjevujíc city své.
Přijmiž, Paní od nás ctěná!
Díky, jež Ti zjevujem,
Přijmi, že’s nám nakloněna,
Přání, jež Ti věnujem:
„Bůh Ti račiž zdraví dáti,
Života Ti prodloužiť,
Rač Ti blaha všeho přáti,
Statku Tvého rozmnožiť!“rozmnožiť!
„RačRač Tvé dítky zachovati,
Obmysliť milostí svou,
Nech je v dobrém prospívati,
Býti Tvojí ozdobou!“ozdobou!
60
„DejDej, by jmeno rodu Tvého
Krásně se zvelebilo,
K činům ducha šlechetného
Štěstí se připojilo!“
(Příteli.)
26.
Po čem srdce citlivé Tvé touží,
Po čem srdce citlivé Tvé touží,
Řádného ať dojde splnění;
Jenom stálé blaha patření
Ti ať jemně ňádra Tvoje ouží;
Eden rajský zkvete ve Tvém žití,
Láska šťastná ať Tě oblaží:
Jest, co vroucným má Ti přáním býti.
(Kamilovi.)
27.
Každá ducha Tvého čistá snaha
Každá ducha Tvého čistá snaha
Ať k žádané dojde k proměně,
Mladosť Tvou ať šťastně, blaženě
Jen k dobrému vede žití dráha;
Libých dlouho požívej blahostí
Otci, máti, sestře ku radosti;
Vždycky zůstaň věrný Musám ctitelctitel,
Jest, co přeje Tobě v dáli přítel.
61
(Matce.)
28.
Komu srdečněji přáti
Komu srdečněji přáti
Patří dceři upřímné,
Nežli Tobě, milá máti!
Vždycky, zvlášť tohoto dne?
Sotva že jsem jen zočila
Světlo světa co dítko,
Již mne láska Tvá pěstila
Jak něžné sadu kvítko.
Bůh obdaruj Tě blahostmi
Za toto, věkem velikým,
Zdravím, štěstím a radostmi
A po smrti nebem svým!
(Bratrovi.)
29.
Po všechen čas údy zdravé
Po všechen čas údy zdravé
K službě Tvoji ať stojí;
V těle celém žilky hravé
Ať se shluknou a spojí,
Mysl veselou by utvořily
A do srdce spokojenosť lily!
62
Pak aby paní Štěstěna,
Která moc v svých rukou má,
Hojného popřála věna,
Jež miláčkům schovává:
Tučný úřad, choť bohatou, hezkou,
Ana pojí slíčnosť s duší českou!
(Bratrovi neb příteli.)
30.
Stojí u prostřed zahrady
Stojí u prostřed zahrady
Strom mladistvý, zelený,
Pln jest utěšené vnady
Vrch jeho rozvětvený;
Květ se krásně vyvinujevyvinuje,
Ovoce dáť přislibuje.
Stromu tomu ty’s podoben
V jaře svého života,
Dary krásnými ozdoben
Duch Tvůj libě rozkvétá;
Kéž vykvete ku Tvé slasti,
Spolu na zdar drahé vlasti!
63
(Příteli.)
31.
Co jste Vy mi k svátku přál,
Co jste Vy mi k svátku přál,
To Vám přeji, drahý! zas,
By Vám štěstí Pán Bůh dal,
Živobytí zdloužil čas;
Po smrti pak nebes vlasť
By Vám přál a její slasť.
(Tetince.)
32.
Žehnej Vám Bůh, dej Vám štěstí, zdraví;
Žehnej Vám Bůh, dej Vám štěstí, zdraví;
Po sto let vždy z rána hrnek kávy;
Celý den buď dobrý tak a sladký,
Jako ráno Vaše káva byla,
Byste měla celý rok pak svátky,
A pokojně, blaze, šťastně žila.
(Přítelkyni.)
33.
Přijmi přání, přítelkyně drahá!
Přijmi přání, přítelkyně drahá!
Ano mi ze hloubí srdce zní,
Buď to důkazem mé lásky – blaha,
Jež dnes v útrobě se chvěje mi!
64
(Tomášovi.)
34.
Tolik štěstí, tolik blaha Tobě
Tolik štěstí, tolik blaha Tobě
Ode všech nás se přeje k jmeninám –
Mnoho-li sám jenom žádáš sobě,
An jsi milý, drahocenný nám.
Šplouchajícím jemně hlasem toků
Ozývej se dnů Tvých slastný běh;
Vesel proputuj pak mnoho roků
I buď spokojen ve dobách všech!
(Rodičům.)
35.
Předrahý můj otče! (Drahá máti moje!) Tvoje snahy
Předrahý můj otče! (Drahá máti moje!) Tvoje snahy
O mé zdraví, o mou blaženosť,
Bych se nikdy nevyšinul z dráhy,
Kterouž kráčí ctnosť a nábožnosť,
Vděčnosti cit v ňádrech probudily
A jej v lásku vřelou proměnily.
Jaké díky Tobě vzdávať mohu,
Čím Ti odplatiti mohu teď?
Zarosený často zdvihám k Bohu,
Tenť jen může všecko dáti, hled.
Nechť Ti přeje pouť zde mnoholetou,
Na níž štěstí, blahosť, zdraví kvetou!
65
(Ctěnému muži.)
36.
Tvé co srdce miluje a žádá,
Tvé co srdce miluje a žádá,
Od srdce Ti všickni přejeme,
Muži drahocenný! nech Ti skládá
Outlé kvítí u věnec příjemné
Štěstí ruka, a Tvé věnčí skráně
Olympických bohů radosti,
V ozářených nebes klidné báně
Povždy zírej vesel v klidnosti.
(Příteli.)
37.
Spěj šťastně k cíli vytknutému
Spěj šťastně k cíli vytknutému
Provázen májem jsa růžným,
Ží ctnosti svaté, rodu svému,
A jednej vždy srdcem mužným!
(Příteli vzdálenému.)
38.
Za vlnou se vlna řine
Za vlnou se vlna řine
Jedním všechny řečištěm,
Některá však pozděj vplyne
Zastavená v běhu svém.
66
Byť i přišlo naše přání
Později Vám do rukou,
Mněte, že v svém cestování
Mělo cestu dalekou.
Buďte zdráv a mysli bodré,
Šťasten ve své rodině,
Zpěv a dýmka, pivo dobré
Sil Vás v trpké hodině.
Malý synek, dobrá choti,
Slastné chvíle, sadů květ
Kéž dob nepříznivých sloty
Změní v smích a slunce znět!
Pána Boha všeho světa
Všemohoucí ruka Vám
Požehnání, dlouhá léta
DejDej, též štěstí k jmeninám!
Všech nás přátel políbení
Přijměte na skončenou,
A to lásky pozdravení
Buď Vám častou zpomínkou.
67
(Student studentovi.)
39.
Takto rok jsem začal veršovati,
Takto rok jsem začal veršovati,
Proč bych letos němou rybou byl?
Neníť se tomu obdivovati,
Neboť z Hypokreny jsem nepil.
Však kdo u nás Hypokrenu hledá,
Nechtě ze pramenů jiných pít,
Toho brzo smrt uchvátí bledá,
Krutou musí ten žízní zajít.
Český básníř pívečka užívá,
Zbaven ducha vzbuzujících vod,
Protož čtenář z jeho básní zívá,
Pro spánek jsouť ony jemu vhod.
Tedy budu přání veršem psáti,
Abych Ti uspořil opium,
Budeš-li jen po nich hezky spáti,
Budeť mi jako v Elysium.
Přání ještě v péře; a již dřímáš?
Toť své přání krátce odbudu:
„Kéž se jenom se štěstím objímáš,
Kéž Tě minou rány osudu!“
68
(Žáci učiteli.)
40.
Vítej námnám, dni! vítejvítej, jasná záři
Vítej námnám, dni! vítejvítej, jasná záři
Vstávající zory růžové!
Slasti, jež se smějí s našich tváří,
To jsou Vaší ruky darové.
Proto znětezněte, struny, libě zněte,
Jako kvítím vánkův šumný těk,
Naši slasť a vroucí přání chvěte
Tomu, Jehož všickni ctíme, v vděk.
Blahý, koho Božstvo vyvolilo
Z středu synů k službě posvátné,
Koho v mládí růžném posvětilo,
Aby pravdy hlásal nezvratné.
Blahý, jenžto vlasti drahé žije
A se jejím synem s chloubou zve,
Zdvojenou mu slastí srdce bije,
Bůh mu otcem, vlasť mu mátí je.
Jako skála v moři ve zbouřeném
Vzdoruje vln zpurných nátokům:
Tak on stojí – v nebi ozářeném
Zraky bloudí na vzdor útokům.
69
A kdo vznešený ten, jenjenž si klestí
Mocnou rukou takotakto dráhu svou?
Mistře! na Tebe se smálo štěstí
A Ti přálo slávu všelikou.
Předůstojný Mistře! není zlata,
Ani stříbra, ani stkvostů nám,
Jenom srdce, vřelou láskou k Tobě zňatá,
Můžem přinésť k jmeninám.
41.
V duších našich vždycky vzešel
V duších našich vždycky vzešel
Cit horoucí vroucnosti,
Kdykoli jste přes práh vešel
Naší do společnosti.
Kvítko zroste, též odkvete,
MocNoc zachvátí jasný den;
Vášně zhynou v tomto světě,
Zhyne vše co plachý sen:
Avšak žáků Vašich láska
Svatým citem žhoucí vděk
Zůstane vždy svatá kráska
I pro dospělý náš věk.
70
Přijměte, vzácný o Pane!
Vděčný srdcí našich cit;
On v nás vláti nepřestane,
Nám co srdce bude žít.
U prostřed svých zdárných dítek
V blahé, sladké tichosti
Krásný rozviň Vám se kvítek
Vítaných všech radostí.
Květné zdraví, hojné štěstí
Rač Vám přáti tento svět;
V rozkoš Vás osud rač vésti,
Vůni svou kde šíří květ!
Pak po dlouhé pouti zemské
Vám ať ráčí Bůh věčný
Otevřít brány nebeské
V slávy ráj nekonečný! –
(Učiteli.)
42.
Proude živý, naplněn vděčností!
Proude živý, naplněn vděčností!
Jenž ze vnitra plyneš srdce mého,
Vznes do mrákotné se dalekosti,
Pozdrav vřele vůdce mileného!
71
Blahoplodná kdy jen zírá zoře
Okem bleskným spící na přírodu;
Hemží tu se životů hned moře,
Tisícero plesá božských plodů.
Tak se hojně ujmulo semeno
Pilně seté Tvého od ramene,
V kménky žene, blahem zdraví napájeno,
Vůkol nich se loubí ctností klene.
Tobě z těchto živých ratolestí
Věnce vinu v radostném plesání,
Tobě z těchto dráhu slavnou klestí –
Srdce vděčné – k věčnému jásání.
43.
Má-li strůmek vzrůst svůj míti,
Má-li strůmek vzrůst svůj míti,
Dobré nésti ovoce;
Třeba nad ním pilně bdíti,
Hleděť ho rok po roce.
Má-li mládež prospívati,
Citem, myslí vynikať;
Slušno též ji pěstovati,
Srdce, rozum vzdělávať.
72
Blaze nám, že vůdce máme
Mládeže milovného,
V němžto péči poznáváme,
Péči otce dobrého.
Spása buď Mu s nebe dána!
Blaze plyniž Jeho věk!
Síla budiž mu popřána
V pěstování Uměnek!
44.
Dobo krásná – dobo přežádoucí!
Dobo krásná – dobo přežádoucí!
Radostně nám budiž vítána;
Tobě tlukou srdce vděkem vroucí,
Ty jsi s touhou byla čekána.
Kdo mladistvé duchy naše pěstí,
Od koho se mravům učíme;
Kdo nám též i dobrým otcem jesti –
Toho my dnes slavnosť světíme.
Shlédni, Pane! na ty obličeje,
Jaká radosť na nich vychází;
V každou tvář tu srdce rozkoš leje,
V každém oku ples se obrazí;
73
Ó, by Odměnitel ctností krásných
Lhůtu žití Tvého prodloužil!
Kéžby Tobě dopřál dnů vždy jasných,
Jichžto’s o nás sobě zasloužil.
PřijmiPřijmi, Pane! dárek tento skrovný,
Vděčnosti to naší znamení;
Neníť ovšem zásluhám Tvým rovný,
Naše láska jej však doplní.
Jednoho jen račiž podopřáti
Květnici té vděčných žáků svých:
Nepřestávej mládež milovati,
Pěstuj dále blaho svěřených!
(Matce.)
45.
Ač jsem vzdálen, přece lásku
Ač jsem vzdálen, přece lásku
Srdce tajiť nemohu;
Vždyť i ptáče svého hlásku
Pozdvihuje ku Bohu,
An je stvořil. Za to vzdává
Díky Tvůrci zpěvem svým;
Tak i Vám mé srdce dává
Důkaz lásky přáním tím.
74
Vy jste, milá máti! měla
Péči o mou němotu;
Když mne síla opouštěla,
V sen upěla dřímotu.
Ó, jak jste vždy, přepečlivá!
Každý krok můj stražila,
Lehkomyslnosť by divá
Mravů neporušila.
Semnou rostla Vaše starosť,
Semnou Vaše snažení,
Aby outličká má mladosť
Netrpěla skrácení.
A za tato dobrodiní
Nevděčným bych býti měl?
To ať nezdárníci činí,
Ten já nejsem povrhel.
Vděčným tedy srdcem Boha
Žádám Svrchovaného,
Vám by časů ještě mnohamnoha,
Popřál zdraví stálého.
Radosť ať se na Vás směje
V každém oka mžiknutí,
Do srdce ať radost leje
Každé mysli pohnutí.
75
Radosť zbudiž Vás hned z rána,
Radosť sladiž každý den,
Radosť buď Vám sluncem dána,
Radostný buď i Váš sen.
Radosť provodiž Vás všadyvšady,
Kam se noha obrátí,
Z vzdálí ať se od Vás tady
Všecka žalosť odvrátí.
Tak tu v radosti a ctnosti
Dnové Vaši uplynou,
Ach, a přec, ač pozdě dosti,
Pro mne brzy pominou.
Radostné pak na věčnosti
Budiž naše sejití!
Tam Váš v stálé blaženosti
Budem svátek slaviti!
(J. Hübl.)
(Strýci.)
46.
Kdyby bylo v mojí moci
Kdyby bylo v mojí moci
Vám ke všemu dopomoci,
Čím byste byl oblažen:
Což bych já se přičinila,
By se přání vyplnila
Vám zvlášť v dnešní slavný den.
76
Však že moci nemám k tomu,
Tož se obracím k Onomu,
Jehož nad hvězdami stan,
Jenžto osudy všech lidí
Dle své mocné vůle řídí –
Jenž jest všehomíra Pán.
Pročež, mocný Hospodine!
Srdce mé se k Tobě vine
S prosbou ve vší skromnosti:
„Zachovej drahému strýci
Blahého života svíci
V nezkalené jasnosti!“jasnosti!
„NechťNechť mu ještě dlouhá léta
Radostí tohoto světa
Možno jest užívati;
Uděl mu své požehnání
Ve všem jeho podnikání,
Rač jej vždy ostříhati!“
Toto jesti moje přání,
K němuž úcta mne pohánípohání,
K dnešní jmenin slavnosti.
77
Tož přijměte, strýčku drahý!
Tento výlev citů blahý
Na důkaz mé vděčnosti!
(B. Nocar.)
(List dívce.)
47.
Včera prosil jsem já Mílka,
Včera prosil jsem já Mílka,
By dnes v přání mi přispěl,
Však na Umky Helikonské
Bláhový jsem zapomněl.
Čtverák Mílek dostavil se
S toulem svým a šípem zlým;
„Stříleť – pravil – dobře umím,
Však psáť verše neumím.“
Ten mi dal – ach! nyní stojímstojím,
Musy rozhněvané zřím,
Ach, kde ubohý dnes přání
Pro Tě, drahá! ulovím?
Šíp zde v srdci sladkobolný, –
Mílek zase odletěl –
Počkej, bůžku láskoplodný!
Že jsem to dřív nevěděl!
78
Verše váznou – ruka klesá –
Čelo hoří – tvář se rdí –
Vyšší září oko slepneslepne,
Mimo Tě – nic nevidí.
Dej Ti dobré nebe všecko,
Co Tvá ňádra milují, –
Hubičku-li přeješ sobě,
Hnedle, hnedle přijdu s ní.
Bohu díky! již jsem hotov –
Byla tíž to, ó nebe!
Lépe by to ze rtů plulo,
Kdybych jen byl u Tebe.
Přijmi to a mysliž sobě,
Že to zpěv Petrarkův je –
Ač zde rozdíl v mistrech velký –
Stejné srdce ve mně vře.
(Příteli duchovnímu.)
48.
V čarokrásném českém kraji,
V čarokrásném českém kraji,
Mezi Čechy švarnými,
Kde se církev statně hájí
Katolíky zdárnými,
79
Kde rozseté slovo Boží
Padá v půdu úrodnou,
Kde se víra v Kristu množí
Každou dobu příhodnou:
V takovémto kraji stánekstánek,
Přeji, aby Vám byl dán,
V něm pak stálých radovánek
Popříť ráčil světů Pán!
(B. Nocar.)
(Pěvci.)
49.
Pěvče! pěj Tvá lyra strunozlatá
Pěvče! pěj Tvá lyra strunozlatá
Vlasti, jíž jen bijí ňádra Tvá,
Hlaholiž Tvá píseň srdci svatá
Dál – jí ozývej se dolina;
Hýbej skalou Vyšehradu skladnou,
Jako mocná struna Lumíra –
Pěj vždy srdcí svazek písní ladnou,
Pěj, jak růže láskou pomírá.
Nechť i Tebe růvek někdy skryje,
Zpěv Tvůj – srdce Tvoje – bude žíť,
Nechť i schrána Tvoje zhnije,
V národu Ty najdeš věčný byt!
80
50.
Pěj jen, libozvuký pěvče,
Pěj jen, libozvuký pěvče,
Pěj, pějpěj, drahý Slovane!
Varytem svým zjevuj duši
Děje posud neznané.
Božstvím nadšený Tvůj duch
Mocně nás tam zanáší
K vyšinám, kde hvězdný kruh
V záři plane nejkrašší.
Pěvci.
(Do hudby.)
51.
Zelená se lípa v šírém poli,
Zelená se lípa v šírém poli,
Z větví slavíka tlukot šveholí
A se tichou chvěje krajinou:
Pozorný se chodec v chládku staví
Poslouchaje hlas ten zajímavý,
Jak se mísí s libou ozvěnou.
Libých tónutónů, umek ladných synu!
Zdráv buď v drahém vlasti klínu,
Ty jsi zvolil vyšších slastí zdroj –
81
Nektaru Ti podej nebe číši,
Jehož hlas Tvé srdce rádo slyší,
Losu ránu zlého zpěv Ti zhoj!
(Duchovnímu pastýři.)
52.
Nadchni struny mé, ó Muso jemných tónů,
Nadchni struny mé, ó Muso jemných tónů,
Aby zněly slavně ku jmeninám dnes;
VzhůruVzhůru, písnipísni, ku vyšinám OriónůOriónů,
Jakby zefír vonné kouře k nebi nes’.
Blaho Tobě, velebný Ty Kristův sluho!
Jemuž’s čisté srdce záhy v oběť dal,
Žijiž blaze, moudře, k blahu církve dlúho,
K blahu vlasti, jíž jsi sebe věnoval!
Usmívej se na Tebe vždy blankyt modrojasný,
Žádný nezahal Tvé nebe černý mrak,
V slově Páně putuj, jako chérub jasný
Maje povždy k nebi obrácený zrak.
Tohoť jméno nech ať v písni věčně žije,
Kdo se hrdě zove knězem Kristovým,
Kohoť vroucí srdce pro vlasť naši bije,
Hodenť, by byl krášlen věncem lípovým.
82
(Duchovnímu pastýři na jaře.)
53.
Opět Vesna vonná vítá
Opět Vesna vonná vítá
V naše české krajiny,
Jemným vzduchem ptáče lítá
Pějíc krásy Vesniny.
Jarý vanot z hájů dýchá,
Pestrem stkví se lučiny,
Fialinka leje zticha
Vůně soumrak ve stinný.
Aj! jaké to v našem kraji
Zaznívají radosti?
Co as také srdci hrají
Veškerými blahosti?
Slavné jmeniny své světí
Duší našich pastýř, kněz,
Srdce k srdci počni pětipěti,
Lyro, ke cti Jeho dnes!
Kdožby nepřál nebes slasti
Tobě, Krista ctiteli?
ToběTobě, naší české vlasti
Probuzené příteli?
83
VesnoVesno, podej něžné kvítí,
Knězi, Čechu na věnec,
NebeNebe, přej mu dlouhé žití,
Neb on jest náš milenec!
Dlouho žij! co potok mladý
Viň se Tvého žití běh,
Nyní voňavými sady,
Teď zas nechť se jeho spěch
Luzným údolíčkem kroutí,
V němž vždy bydlí svatý mír,
Jehož vlny nikdy nezarmoutí
Divých vášní proudný vír.
54.
Jevme zde všickni své city vroucí,
Jevme zde všickni své city vroucí,
Naše pak veliká radosť se vznes;
Přišlať jest chvíle nám vždy přežádoucí,
Kterou jsme dočkali s radostí dnes:
Jmeniny slaviti nám Otce milého,
Pastýře též duší předobrého.
Nuže, tak důvěrně zdvihněme hlasy,hlasy
K nebesům ze srdce radostně ven,
Aby Bůh vyjasnil po všecky časy
Každý žití Jeho truchlivý den,
Dlouho by Jej Bůh zachoval nám!
84
Ať dlouho, dlouho v blahém obcování
Zde ještě mezi námi přebývá;
Ať ještě mnoho sladkých dnů
Ve stáří stříbrném tu požívá!
Zachovej nám Jej, mocný Hospodine!
Ať mezi námi dlouho prodlévá;
Ať mu život nezkalený plyne,
Ať chudým dlouho ještě prospívá;
Neníť v světě sladší potěšení
Nad vědomí činu dobrého,
Toho žádný poklad nepřecenínepřecení,
Ujímať se vlídně nuzného!
Chudé vdovy, dítky osiřalé
Předmětem jsou péče Jeho stále.
(Šnupákovi.)
55.
Nejvroucnější přání Tobě
Nejvroucnější přání Tobě
Budiž v dnešní slavné době:
Kéž máš, milý brachu!
Veždy plnou pikslu tabáku
A ještě jednou tolik dukátů,
Co bývá v piksle prachu,
By’s jich nesebral ni do sto tuctů šátků,
Při tom v zdraví slavil mnoho, mnoho svátků!
85
IV.
Přání k novému roku.
1.
Žádná bolesť, ztráta, vzdech
Žádná bolesť, ztráta, vzdech
Neruš dnů Tvých tichý spěch
V roku novotném;
Radosť, štěstí, blaha svit
Má Tvé zdraví osladiť
Na Tvé pouti v něm.
(Rodičům.)
2.
Zase rok života mého
Zase rok života mého
Pryč na věky uplynul,
Velmi mnoho mně dobrého
Vaší rukou poskytnul.
Bohu za vše díky vzdávám,
Jakož i Vám převděčné;
Jaké štěstí to, uznávám,
Míť rodiče srdečné.
86
Moji plynou bez starosti
Dnové, jeden jak druhý;
V života pohodlnosti
Nevím, co jest bol tuhý.
Kéž by Vás v budoucím čase
Bůh předobrý zachoval,
A Vás svou milostí zase
Přehojně obdaroval!
Byste zdraví se těšili,
Nehody by prchly zpět,
V spokojenosti vždy žili,
Rozkoše Vám dopřál svět!
Konečně Vás prosím vroucně,
BysteByste, jak ve předešlém
Roce, mne též i budoucně
Zachovali v srdci svém!
3.
Věčnosť jednu perlu zas velikého
Věčnosť jednu perlu zas velikého
Řetězu v svém lůně pohřbila,
U hrobu jí tvorstva vylila
Slzu radosti a bolu svého,
87
Z hrobu ale kvítek ze temného
Pestrý, jarý Vesna zkouzlila,
Aby mysl k němu vonila
Na své cestě k perle – matce jeho.
Kvítek tedy vůní oblažiti
A svou něhou jarou občerstviti
Světa dítky líbezností má;
Dobrý prý-li voní – vůni čichá,
Zlému ale v čivy bolně píchá;
Kéž pak Tobě štěstí vůni dá;
Drahý otče! dobrá jest hruď Tvoje,
Nový rok Ti podá slasti svoje,
Zdravím Tobě hojně požehná.
4.
Starý rok se loučí s námi,
Starý rok se loučí s námi,
Na berle již klopýtá;
Náhle padá do své jámy,
Z nížto přišel do světa.
V jeho vládu nastupuje
Jeho mladý ještě syn –
Kéž si v světě zamiluje
Konať spasný, dobrý čin.
88
Nechť se na Vás vlídně směje
A Vám štěstí, blaha přeje;
Nechať žezlem pod jeho
Žijem roku šťastného!
5.
S novým rokem nové štěstí
S novým rokem nové štěstí
Nechť Vás také ovane,
V srdci Vašem radosť pěstí,
S oka slza nekane,
Abyste u hrobu jeho
Dobrodince plakal svého.
6.
Drahý otče! starý rok své skládá
Drahý otče! starý rok své skládá
Účty, a jde u říš předkův svých;
Rok zas, nový král, svůj trůn zakládá
Na základě trůnu zřícených.
Kéž v tom roce novém srdce TvojeTvoje,
Jak jindy, se v blahu rozplývá;
Neznej strasti, mysli nepokoje,
Jimiž žití dechu ubývá.
89
7.
S novým rokem,rokem nové štěstí
S novým rokem,rokem nové štěstí
Vám přicházím přáti dnes;
Povinností mou to jesti,
Zvýšiť všech dnů Vašich ples.
Vyslyš nebe moje přání,
Kteréž z hloubi srdce jde;
Dej Vám svého požehnání,
Štěstí, zdraví, blahosť zde.
Pilnou myslí, poslušností
Vám chci býti k radosti,
Abych někdy peven v ctnosti
Vám učinil zadosti.
8.
Dnes chci ku novému roku
Dnes chci ku novému roku
Přání srdce projevit,
V nelíčených slovech, drazí!
Chci Vám srdce líčit cit.
Stokráte nechť ještě zříte
Ledna křídobílý sníh,
90
Při tom nechať vůkol ústa
Polétává slastí smích.
Vaše láska ke mně ale
Nechať s lednem neschladne,
Jako nikdy přání moje
S láskou vroucí nesvadne.
9.
Hlas mě pudí srdce mého
Hlas mě pudí srdce mého
Ku povinné vděčnosti,
Abych roku novotného
Již v den narození jeho
Zasvětil Vám k radosti.
Dítě Vaše na oltáři
Lásky skládá přání svásvé;
Přijměte je s jasnou tváří,
Z nížto spokojenosť září;
Jest to důkaz lásky mé.
Zachovej, ó Bože milý!
Ty, již mi jsou nejdražší,
Štěstí z rukou mocných vylij
V klín jich; dary Tvé a síly
Jara nech je oblaží.
91
Zrůstej květ spokojenosti
V tomto roku v srdci jich;
Blaž je vůní blaženosti,
Ambrou boholibé ctnosti,
Zdob je věncem krásot Svých!
10.
Dnové mizí, luny plynou
Dnové mizí, luny plynou
Věčným tokem řek;
S nimi také roky hynou
Jako kvítků vděk;
Jak chce slovo Páně
Se nebeské báněbáně,
Se sluncem se střídá sníh,
S bolestí se střídá smích;
Nechť Vás, roditelé moji!
Štěstí jen a zdraví kojí,
Vaše léta ve pokoji
Plynou ku věčnému zdroji;
Srdce blaho, srdce mír
Neruš žádný světa vír.
11.
Drazí! přijměte zde s laskavostí
Drazí! přijměte zde s laskavostí
Nejvroucnější přání mé;
92
Čisté slasti med a vůně libá ctnosti
Provázej Vás v tom roce.
Láska nechť Vám cesty rovná k spáse
Ověnčená radostí;
Pak Vám zkvetnou v tomto novém čase
Rajské růže blahosti.
12.
Nesu v první roku den
Nesu v první roku den
Přání své,
Nechť jsou jeho dny – co ten
Pokojné.
Nebe štěstí v každý den
Dávej Vám,
Jako byste spali rájský sen,
Budiž Vám!
13.
Opět měnivý rok zmizelzmizel,
Opět měnivý rok zmizelzmizel,
S ním i jeho slasť a svízel.
Na nebesích dobrý ale
Pán Bůh vládne neustále.
93
Dej Vám štěstí, požehnání,
Toť je, drahý! (drahá!) moje přání.
14.
Života rok opět zašel,
Života rok opět zašel,
S ním náš drahocenný čas,
A přec cítím radosť v srdci,
Neb mám ještě, drazí! Vás.
Dobré nebe! drahná léta
Dej jim, štěstí, blaženosť,
Aby v tomto novém roce
Na Tvých darech měli dost.
15.
Ku novému roku
Ku novému roku
Co mám Tobě přáť?
Kéž vždy v jeho toku
Nechá po Tvém boku
Nebes štěstí stáť!
16.
Starý rok se s novým střídá,
Starý rok se s novým střídá,
Kéž by nový – šťastný byl,
S ním i všechna bolesť, bída
Opustila země díl!
94
Zamotaná žití stezka
Spěchá i přes strasti dol,
Jako včera, tak i dneska
S slastí smíchán jesti bol.
Mnohý drahé oplakává
V hrobu, jiný srdce mír,
Jejž se starým zakopává
Ve hltavý hrobu vír.
V budoucnosť bojácně zírá,
V ní jen hledá sobě lék,
Naděje ho v lokty svírá
Ukazujíc nový vděk.
V novém roce mnohá růže
Slastí pro nás vykvetá,
Jimiž dráha, po níž bůže
Štěstí kráčí, má býť posetá.
Pohleď na Vás, drazí moji!
Jemný toho roku zrak,
Zachovej Vám přízeň svoji,
Šťastné učiniž Vás tak!
95
17.
V tomto novém roku čase
V tomto novém roku čase
Popřej Vám Bůh přízně zase,
Dej Vám zdraví, štěstí, sílu,
Bodrou mysl, pokojnou,
Síly třeba jestiť k dílu,
Z něhož plzně vyplynou!
18.
I v tom novém roku
I v tom novém roku
Váš já starý zůstanu;
Pro Vás věčně láskou
Starou, pravou zaplanu;
Co Vám přeji ale?
„Zdraví, štěstí stálé.“
19.
Přijmi, moje drahá máti!
Přijmi, moje drahá máti!
Co Ti v nový rok chci přáti;
Přáti mohu Tobě štěstí,
Ale nemohu je dáti,
To jen v rukou Boha jesti;
Proto Boha také prosívám,
By tě uved’ v štěstí chrám,
Tě zachoval dlouho nám!
96
20.
Sotva nový rok se k zemi kloní,
Sotva nový rok se k zemi kloní,
Již i spěchám, drahý (á)! přáti Vám,
Aby ten, jenž v nebi věčně tróní,
Ráčil Vás dlouho zachovati nám.
Kéž Vám stálé zdraví s očí září,
Kteréž truchlosti zrak nekalí;
Spokojnosti smích kéž s Vašich tváří
A radosti květ se nevzdálí!
21.
Tatínku! (Dědoušku!) hle! všickni Tvoji milí
Tatínku! (Dědoušku!) hle! všickni Tvoji milí
Již se vůkol Tebe shromáždili,
By Ti přáli dobrý nový rok;
Buď zdráv! štěstí dá Ti jistě nebe,
Neb se často modlíme za Tebe,
Aby anděl strážce ved’ Tvůj krok!
(Dobrodinci neb příteli.)
22.
Na perutích pomíjejících věků
Na perutích pomíjejících věků
Odnesl se opět jeden rok;
Ach! tak mijí rychlý rok člověku
Za rokem, co proudných vlnek tok.
97
S vlhkým okem „s Bohem!“ jemu dává
Člověk louče se s ním bezděky,
Se zpomínkou na bol, štěstí hrává,
Jež s ním srostly – zmizly na věky.
Blahý, komu kvetly slasti růže,
Lilie neb spásy v jeho dnech,
Ten naň slastně zpomenouti může
Žele jeho rychlokřídlý spěch.
Komu šípy bolu srdce tiché
Ale co nepřítel rozerval,
Ten smaž z duše viny jeho liché,
Jakby v zapomenutí je dal.
Nový rok zas nové věnce nese,
Miláčkům svým aby slávu dal:
I toul strastí se mu v rukou třese,
Ňádra jiným krutě by proklál.
„Nechť též mezi vyvolence jeho
Vy patříte s svými přátely;
Nechť Vám blaha, štěstí všelikého
Štědrou měrou také nadělí!“nadělí!
98
„KéžKéž Vám stálé zdraví s očí září,
Jichž by truchloty mrak nezkalil,
Kéž by spokojenosti Vám s tváří
A radosti květ se nevzdálil!“nevzdálil!
Já pak snažně z srdce upřímného
Přízně Vaší stříc chci v dálší čas,
Bych za Vaši lásku přání svého
Mohl Vám podati za rok zas.“zas.
(Se záměnou některých veršů i bratrovi.)
„KéžKéž Ty mezi vyvolené jeho
Také patříš, drahý bratře můj!
By Ti blaha, štěstí z rohu svého
Hojně podal klidný ve klín Tvůj!Tvůj!“
23.
Rok se loučí, jako květu
Rok se loučí, jako květu
Svadl krásostkvoucí nach,
A on dává „vale“ světu,
V jehož velel končinách.
Ze hrobu však slunce nové
Naděje vysýlá zář
Malující žití purpurové
Novotnému roku v tvář.
99
Směj se na Vás! – „Stálé štěstí,“štěstí“
Nechať jeho heslo jesti;
Radostí Vám srdce poj,
Lékem svým bol každý zhoj!
(Příteli.)
24.
Nový rok se blíží
Nový rok se blíží
Ve jarosti svíží
Z lůna starého;
Kéž i TiTi, příteli!
Laskavě nadělí
Štěstí hojného!
Dobrý dobrým bývá,
Zlým pak zle zas zpívá,
Jak jen každý chce;
U hrobu mu přece
Leckdos tupně vece:
„Ty’s zlé přines’ vše.“
Znám Tvé srdce, milý!
Vím, že k ctnosti pílí,
Dobrý najdeš čas;
Tomu hojně váží,
Slastí každou blaží,
Hodný kdo je zas.
100
25.
Věčně zkvítá, věčně vadne
Věčně zkvítá, věčně vadne
Času článkovitý tok;
S vesnou vstává, s létem vládne,
Se podzimem krev již chladne
A pak zimou mrzne rok.
Rok jest obraz žití Tvého;
Vesna slasť Ti růžnou dej;
Skutky přines léto jeho,
Jeseň ovoce dej svého,
Zima údům pokoj přej!
26.
Jakou jenom radosť, štěstí
Jakou jenom radosť, štěstí
Sobě přejete,
V novém roce má Vám kvésti;
Z slasti rozseté
Kéž Vám vínek nebe uplete!
27.
Přijmi v roce novém přání,
Přijmi v roce novém přání,
A s ním nebes požehnání
Budiž Tobě – střež Tě láska Boží;
101
Slunce nového Tě ozář času
Štěstím, blahem, aby’s viděl v jasu,
Jak se Tvoje štěstí, blaho množí.
28.
Slyš v den první roku tohotoho,
Slyš v den první roku tohotoho,
Co ti přeji, jest to mnoho,
Dá-li nebe požehnání
A mé splní vřelé přání,
Co jen srdce dobré ráčí,
To Ti buď, ó drahý můj!
Čelo nech se nezamračí,
Oko boly nerozpláčí,
Nech ať s Tebou štěstí kráčí;
Pán Bůh Tebe opatruj!
29.
K novému roku
K novému roku
Plný pytel floků
Lesklých zlatých, stříbrných
Přeji, drahý! Tobě,
Aby’s v žádné době
Nedostatek neměl jich;
K tomu žínku tělem, duchem krásnou,
Zdraví v dlouhém žití, mysl jasnou,
Věrnosť přátel milených!
102
(Bratru.)
30.
JděteJděte, řádky, letmo běžte
JděteJděte, řádky, letmo běžte
TamTam, kde bratr přebývá,
Radosť jemu vypovězte,
Jakou cítí duše má!
On jest zdráv a mne miluje;
Co mi dražší může být?
Zlato v nic se obracuje,
Bratrské kde lásky cit. –
Bratrství kdo’s zradiť v stavu,
Do Indie horké jdi;
U tygrů lepšího mravu
Spatře studem se zardi!
Ach! bratrství strůmek zlatý
Zdrtil’sZdrtil’s, Kaine kamenný!
Z božské přírody se tratí,
Kletba zžírá kořeny!
NárodovéNárodové, prohlídněte
Všickni, již jste zbratřeni,
By nepřišel strom ten, bděte,
Spásy vaší k zmaření!
103
V jeho stínu si usedá
Strážný duch s zalíbením,
Věnec slávy vinouc nedá
Zhynouť sobě svěřeným.
Bratře! my jej pěstovati
Budem ve svých útrobách,
Pilně láskou zalévati
V štěstí i v zlých nehodách!
(Dívce.)
31.
Kvete něžná violinka
Kvete něžná violinka
V jaře milorůženém,
Roztomilá to květinka!
Ve křovíčku zeleném.
Její kvíteček modrounký
V listečkách se ukrývá,
Tajně výdech líbezňounký
Vůkol sebe rozlívá.
A to Vesny jemné dítko,
Jež ukrývá půvab svůj,
To líbezné, vonné kvítko,
Dívko! jestiť obraz Tvůj.
104
(Ctěnému muži.)
32.
V stíny Orka pohroužil se zase
V stíny Orka pohroužil se zase
Jeden článek věku – rok;
Nám zanechal památku jen na se
Jako ulovenou perlu v čase
Spěchavém – co proudů tok.
Blaze, jestli-že ta perla jesti
Pravé ceny čistá ctnosť;
Tu kdo miluje a vřele pěstí
V slunce úsvitu i ve neštěstí,
Ta mu blaha podá dosť.
Vonný této růže dech jej blaží,
A jej vede k spáse jen;
Slzy v oku vysušiť se snaží,
V boji jako strážce jeho stráží,
Jemu sladí den a sen.
Té Ty žiješ, muži drahocenný!
Jak by’s neměl blaze žíť?
Tebe též rok nově narozený
Spokojenosti perlou pravé ceny,
Štěstím musí oblažiť.
105
(Učiteli.)
33.
Rok po roku pryč ubíhá,
Rok po roku pryč ubíhá,
Vše pozemské uvadá:
Kvítků krásu zvadlosť stíhá,
Za plesem trud dopadá.
Růže sotva se rozvila,
Vadne, vnadu ztrácí svou,
Dívku – k svatbě se strojila –
Kladou v zemi studenou.
Má-li svět, ač velekrásný,
Má-li něco stálého?
Nepadá jak v noc den jasný
Vše do hrobu tmavého?
Šlechetného ducha plody
Času dechem nevadnou,
Nezničí je zkáza vody,
Ohně vedrem nezprahnou.
106
Po takovém duše Tvoje
Vroucně touží pokladu,
V nich má zalíbení svoje,
V moudrosti a ve ladu.
Kéž Tě síla neostaví –
Mládeži by’s dlouho žil –
Cit šlechetný, rozum zdravý
V útlých srdcích vždy budil!
Ať se svět jakkoli tváří,
Haní neb pochlebuje;
Ať se, komu štěstí září,
Nad jiné vyvýšuje:
Nechme jen každému vášně,
Jak se komu líbí žíť –
Otročně neb prostopášně –
Mužnosť v náš buď vryta štít!
Mužnosť jesti peň vší ctnosti,
Jaká člověka zdobí,
Na něm dobra letorosti
Vzniknou a se krásně stkví.
107
Pně tohoto plod nehyne,
Věky věkův přetrvá;
Kdežto zem, jak čas uplyne,
Dítka svá v hrob pochová.
(Silvestrův večer.)
34.
Jako voda plyne,
Jako voda plyne,
Tak den po dni mine,
Léta utíkají,
Nic na to nedbají,
Že tím věk náš hyne.
Krátká věku dráha,
Marná všecka snaha;
Jich neudržíme,
Uběhnou, než zvíme,
Dni našeho blaha.
Kdo člověkem sluje,
Ať nezavrhuje
Píť z radosti číše,
Jakou zemská říše
Vlídně poskytuje.
108
Pokud kvete růže,
Trhej ji, kdo může;
Růže brzo zvadne,
Člověk rovněž padne
Do chladného lůže.
Bloud je, kdo se smutku
Oddá a zármutku;
Rmut síly ubírá,
Zdraví podežírá,
Krátí žití lhůtku.
Jen přátelství věrné,věrné
Brání mysli černé,
Srdce občerstvuje,
Život prodlužuje,
Sladě práce perné!
Přátelství pěstujme,
Věrně v slibu stůjme,
SkutkemSkutkem, nejen slovem
Rádi v roce novém
Srdečnosť sdělujme!
Dejme ruce sobě,
Že v osudné zlobě
109
Budem podíl bráti,
Věrně k sobě státi,
Jako v šťastné době!
35.
Rychleji než bouřných vichrů vání
Rychleji než bouřných vichrů vání
Nade šumných proudů ubíhání
Jesti klidný, stejný času tok;
Jeden jedva v temný hrob se sklání,
Málo ještě splniv lidských přání,
Již k nám vítá nový opět rok.
Pouti naší cesta ukrácena!
Nikdy nemůž’ více navrácena
Býti doba prchlá v minulosť? –
Žití loďka času uchvácena
Proudem spěchá, pevným neříděna
Ramenem, ve zkázy bezednosť.
V přístav, plavče, chceš-li veplouť blaha:
Nech Tě vede povždy víry dráha,
Naděje pak hvězda Tobě sviť!
Marná ať i není Tvoje snaha,
Pevná vůle, nikdy jež neváhá,
Veslem buď a láska člun Ti řiď!
(J. Brom.)
110
V.
Verše příležitostné.
1.
(K sňatku.)
Má-li sňatek šťastný býti,
Požehnání třeba jest;
Sic nemůže rozkoš dlíti
V domě dlouho ani česť.
Požehnání dvojnásobné
Žádá blažený Hymen:
Dítky zdravé, vtipné, zdobné,
Kovu bohatý pramen.
„Kéž by obojí popřáno
Od osudu bylo Vám,
Pak k tomu zdraví přidáno!“
Ostatní si dáte sám.
111
2.
(Na hrobu.)
Slze dobře zasloužené
Na Tvůj posvátný hrob kanou,
Leč hlas víry drahocenné
Z dálky volá: Na shledanou!
Na shledanou! – Hle, ta víra
Bolesť mírní, slze stírá;
„Na shledanou,“ ta dvě sladká slova
Květoucí sad tvoří ze hřbitova.
(Koubek.)
3.
(U hrobu mladého kněze neb jinocha.)
Již růži v Božím sadě,
Jež vnadou zkvítala,
Ach! v hrobovém smrť chladě
Tak časně ustlala.
Můj otče, drahá máti!
Setřete slzy své,
Ustaňte syna lkáti,
Jejž Bůh dřív k sobě zve;
112
Neb nezkvětlé růže květkvět,
Již smrť jest sklonila,
Tam dopěstí blažší svět,
By věčně pak žila.
Až nás pak nebe spojí
Tam v říši slunečné,
Tu smrť nás nerozdvojí
V slávě nekonečné,
Ve radosti věčné!
4.
Při slavnosti zasvěcení pomníku učiteli.
Sladce dřímej! nad tvým rovem
Rozkvítá již jara máj;
Tvým upřímným činem, slovem
Mládeži otevřen ráj.
Tys byl vědy pěstoun zdárný,
K níž Tě sám Bůh povolal;
Nedbal’s na zisk světa marný,
Jí i slasť jsi věnoval.
113
Tys znal dobře půdu, símě,
Z níž vypučí vědy květ,
Ty jsi znal hlas, jenž upřímně
V duši dítek musí znět.
V duši mládeže nevinnou
Nejlíp zazní matčin hlas,
Budí touhu mocnou, činnou,
Že ji nepřekoná čas.
Tvoje slovo byl puk nový,
Každá sada ratolest; –
Celá kniha školákovi
Umění strom velký jest.
Tys nám novou dráhu klestil,
Tvoje snaha kyne nám;
Ten strom jarý, jejž jsi pěstil,
Bude Uměn velký chrám.
V paměti nám budeš dlíti –
Věrným nám jsa přítelem;
V svaté dobro dal’s své žití,
Bys oblažil otců zem.
(B. Peška.)
114
5.
(Přivítání biskupa ve škole.)
(1. hlas.)
Když se jaro v naše sady
V květném rouchu vracuje,
Po zahradách krásné vnady,
Po lukách rozvinuje,
Každý tvor se tu raduje,
City svoje vyjevuje.
(2. hlas.)
City tyto blahostivé,
Dechem jara rozňaté,
Které každé plémě živě
Jeví u vnitř pojaté;
To vše radosť převýšuje,
Jaká nás dnes oblažuje.
(3. hlas.)
Radostný cit náš vyplývá
Z zřídla mnohem sladšího,
Jehož tokem duch nabývá
Života čistějšího;
115
Ty’s nás ráčil navštiviti,
Přítomností oblažiti.
(4. hlas.)
Tvoje kroky doprovází
Požehnání duševní,
Spása lidu s ním přichází,
Anať víru upevní.
Nás u víře posilniti,
Ráčil jsi k nám připíliti.
(5. hlas.)
Toť u víře, ana brání
Bludům mysl mámícím,
Světlo pravdy svaté chrání
Duším v Kristu věřícím,
Srdce k ctnosti povzbuzuje,
Cestu k nebi ukazuje.
(6. hlas.)
Srdce ctností opojenéopojené,
Na církvi založenou,
Zůstává vždy spokojené,
Ač svět bere změnu zlou,
Nedbáť na pozemské strasti,
Toužíc po nebeské vlasti.
116
(Všecky hlasy.)
Ty, jenž k pravé nábožnosti
Dítky Své povzbuzuješ,
Jim, by setrvaly v ctnosti,
Posily uděluješ,
K tobě se přibližujeme,
„Vítej nám!“ opětujeme.
6.
Proč se zvonů ples rozlíhá
Proč se zvonů ples rozlíhá
V tak posvátném výjevu,
Proč se lid ten zbožně sbíhá
Ve svátečném oděvu?
Koho dnes tak ozdobený
Slavně vítá Páně chrám;
Že tam křesťaňkřesťan roznícený
Slastně volá: „Vítej nám!“?
Ze tisícerých úst ToběTobě,
Ctěný! toto: „Vítej!“ zní,
Nebo Tebe ve útrobě
Každý miluje a ctí;
117
Ty se blížíš – pastýř k stádu
Nesa jemu posily,
Věrným nebeského ladu
Ruka Tvoje udílí.
Proto vítá každý Tebe
Jako otce s vroucnostívroucností,
Chválí dobrotivé nebe
A lne k Tobě s radostí,
Buď zdráv, buď zdráv, Veldůstojný!
Vítán v středu dítek svých;
Hle! jak jesti počet hojný,
An Tě s touhou čeká, jich!
Nebe žehnej kroky Tvoje,
Jehož sláva heslo Tvé,
Dej Ti vesny růžné kroje
Stokrát ještě zírať zde;
A až Pán Tě všehomíru
Z světa pojme v lůno své,
Věnčiž anděl láskylásky, míru
Myrtou blaha spánky Tvé!
118
7.
Při odchodu přátelům svým.
S Bohem!
S Bohem! bratří srdce mého,
S Bohem! bratří duše mé!
Již mne Labe spěchavého
Vlna mocná k sobě zve.
Ač odcházím, lásky mojí
Blahoskvělé edeny
Na věčné nás časy pojí –
U vás, u vás pohřbeny.
Proto slovy posledními
Mluví duše upřímná:
„Zůstaň zde a spoj se s niminimi,
Srdce moje, lásko má!“
8.
Učiteli na rozloučenou.
(Sbor.)
Smutno, bratří! v onu chvíli,
Přítel když opouští nás,
Proň teď každé srdce kvílí,
Jej nevrátí mocný čas.
119
Jej v kraj dálný nutně volá
Osud všude vládnoucí. –
Mistře! díky vroucí dnes
Za vše Tobě vzdáváme,
Cherub k Bohu je dones,
Jehož všickni žádáme.
S Bohem buď a pamatuj,
Zde že trvá obraz Tvůj!
9.
Citové vděčnosti k odchodu učitele.
Zajde slunko za tmavé hor stěny,
Ztemní den se, zhasne jeho svit;
A již v náručí, ach! trpké změny
Budou trudných synů srdce bít;
Žádná slasť na světě stálá není,
Každou zmaří závistivý trud,
Dnes je blaha kvítko v rozvíjení,
Zejtra strhne je zlob divý prúd.
Toho důkaz naše srdce cítí,
Neboť s mužem, jenž nás k dobru ved’,
Tam kde jasné pravdy světlo svítí,
Žijem dnes co žáci naposled.
120
Ó, to byli pro nás blazí dnové,
Ty když, pěstiteli milený!
V mladých prsou budě city nové:
Ved’s nás k znání svaté Uměny.
Ó, to byly pro nás blahé chvíle,
Tvá když, dobrý učiteli! péč
Vázala nás v dědictví přemilépřemilé,
V slavných předků libozvučnou řeč.
Vyplň hlase, z duše zkormoucené
City vřele,vřele dobrodinci jenjev,
Ztvrď, že synové jsme Slávy kmene,
Že nám v žilách vděčná proudí krev.
Drahý! vděk, jenž prsa kojí,
Přijmi od nás, věrných žáků svých;
Lepší odměnu za snahu Tvoji
Bůh dá Tobě jednou v nebesích.
(K tomu sbor:)
Morava nečeká déle –
Nás prochvívá bol a žal,
Ztratiliť jsme učitele,
Jehož každý miloval.
Srdce k Tobě láskou planou,
Tys nás k vědám, k umám ved’;
Slze s očí všem nám kanou,
121
Žijem s Tebou naposlednaposled,
Dnes co žáci naposled.
10.
(S Bohem!)
S Bohem buď a pamatuj!
Když zde nechceš déle dlíti
A v cizinu spěcháš jíti,
Osud kam Tě táhne Tvůj.
S Bohem buď a pamatuj!
Zpomeň si na kratochvíle,
Jež jsi míval u nás mile,
Jež rozmar množíval Tvůj.
S Bohem buď a pamatuj!
Až se zase zde shledáme,
Přátelsky Tě uvítáme,
V přátelství jen pevně stůj!
S Bohem buď a pamatuj!
122
11.
(Při odchodu professora.)
Ký by stud a cíl smutku a touhy po
Hlavě té předrahé? Prozpěvy truchlivé
Začni, Melpomene, jížto bohů otec
Dal jemné s citharou hlasy!
(Horác.)
Aj, proč, druzi dobří! zakaleným okem
Aj, proč, druzi dobří! zakaleným okem
Vůkol sebe smutně zíráte?
Ronící proč slzu valným tokem
S tváří, jindy jasných, stíráte?
Zdaž přátelé vaši, bratří drazí
Opustivše vás šli v krutou seč?
Čili v milou vlasť se vdrali vrazi,
A jí hrozí zhoubou jejich meč?
Neb se proto slza vaše řine,
Že váš druh některý klesá v rov?
Že snad ten, jejž ruka vaše jižjiž vinevine,
Věnec,Věnec máte klásti na příkrov? –
„Ni přátelé, ani bratří drazí
Opustivše nás šli v krutou seč,
Aniž v dobrou vlasť se vdrali vrazi,
By zde zhoubu šířil jejich meč.“meč.
123
Rovněž slza naše se neřine
Nade ztrátou druha milého,
Ale ruka jiný věnec vine,
Věnec vděku srdce bolného;
Neb učitel, kterýž um náš pěstil,
Opouští dnes Uměn zdejších chrám:
Aby jinde dráhu vědám pěstil,
Dává navždy „s Bohem“ žákům nám!
Již ho pro nás není! k vznešenému
Přestal vzbuzovať nás k umění,
V němž se krásná duchu mladistvému
Odevírá dráha k spasení!
Proto jsme tak smutně ubíraly
Se dnes ve Uměn přeslavných chrám,
Proto posud kanouť nepřestaly
Slzy bol jevící s oka nám.
Proč právě nás, jichžto srdce lnula
K Němu užším poutem milosti,
Proč právě nás nyní neminula
Trpká tato střela žalosti?
Proč právě nám, Moravo ty družná!
Záviděla’s vůdce, pastýře?
Proč právě my, jak tvá mládež pružná,
Nemáme míť štěstí v té míře?míře?“
124
ZivotŽivot jeho dílo vlastní duše.
(Kollár.)
Doba krásná, žádostivá
Doba krásná, žádostivá
Žácstvu všemu svítala,
Když nebesa milostivá,milostivá
Tě k nám v Mus chrám seslala.
Tvým vedením blahodějné
Umění se rozvilo,
Tvým vedením právo, stejné
Všem, stánek si rozbilo.
Tvým vedením v bázni Boží
Žák každý Tvůj zpravován,
Tvým slovem, jež snahu množí,
Každý k blahu odchován!
Ó že by nám bylo přáno
Sloučiť hlasy v hlučný zpěv,
A co v srdci vzplápoláno,
Nelíčená píseň zjev!
Uděl synu požehnání svého,
Jenž se musí s Tebou loučiti!
(Čelakovský.)
Jiný národ mužů svých vlastnosti
Jiný národ mužů svých vlastnosti
V zpěvích zpočísť chlubně zná,
Ale Čech svých koryfeů ctnosti
V útroby své vděčné pojímá –
125
Zde však máme jediné jen jmeno
Ve mateřské řeči své,
Jmeno: „Otec“ budiž vysloveno,
Jímž Tě žácstvo Tvoje zve!
Dovol tedy, ať vždy Tebe zveme
Jmenem Otce, jež zní srdečně,
Věrnýmť srdcem Tebe milujeme,
Jako dítky přímě a vděčně.
Nechť Ti jiný jiné jméno dává,
Jakéž zásluhám Tvým přisluší,
Žák Tě prostý všude zachovává,
Jako syn rodiče v své duši.
Vy, již ztrátu svého učitele
Nyní jinochové kvílíte,
Vy Jej aspoň snahou duše celé
Matce zemi české vrátíte;
Každý z vděku pěstuj krásné růže
A lilie něžné, bledavé,
Ať Mu věnec splésti může
Z barev drahé vlasti české své.
V jinou zemi bera se sesterskou
Přijmi, Otče! přání žáků svých,
Přání vřelé, jež Ti duší českou
Přinášíme co květ zásluh Tvých:
126
„Šťastná hvězda žití světiž Tobě,
Kudy jenom stoupí noha Tvá,
V každém místě, též i v každé době
Nebe ať vše blaho své Ti dá!“
12.
(K narozeninám.)
Dívce.
Milko drahá! v jedno políbení
Rád bych směstnal všecken srdce cit,
Nad nějž sladšího mi v světě není,
Než-li s Tebou, dívko! spojen být!
Jak bych neměl den, jenž Tě dal světu,
S slastí srdcem s Tebou děliti,
Ježto v jeho nejprvnějším vznětu
Slunce mé se mělo zroditi.
Žehnám době té, jak drahé době,
Jež sblížila Tebe mně, mne Tobě.
Kéž nám přáno, aby’s na mé straně
Se mnou nesla žití proměny,
Kéž nás vede ku věčnosti bráně
Jeden osud šťastný nezměnný:
Zdráva buď a z Tvých růžných tváří
Nechť mi povždy radosť, láska září!
127
13.
Vítám TěTě, dni,dni první v jejím žití!
Vítám TěTě, dni,dni první v jejím žití!
Kterou co sám sebe miluji,
V jejímž blahu se i živobytí
Mého rajské doby zjevují.
Vítám TěTě, dni! směj se na tě tváře
Čistá všechněch májů kvetoucích,
A nezajdi tvoje zlatá záře
Nikdy v chmúrách bouři nesoucích.
Věčně vycházej jí z purpurových
Východu bran co radosti zdroj,
Všecky strasti zažeň ze růžových
Tváří a svým jemnem bolesť zhoj!
Ó, kéž bych měl vesny nehynoucí
Sklady, abych pro ni věnec upletl;
V kvítka něžná vdechl bych své vroucí
Lásky cit, jenž v srdci rozkvetl.
Věnec lásky věrné, spokojnosti
Kéž ovijí její růžnou skráň,
Kéž nepozná bolů, ni žalosti
Srdce její, lásky mé to stan!
128
14.
Akrosticha.
(Anna.)
Ano krásné jesti naše žití;
Něžné se v něm, vonné růže třpytí,
Nám přejemné k čichu dechy vějí;
Ach, že losy k nim i trny sejí!
(Anna.)
Ať hrozí vrah: Ty se másti
Nedej vrahům Boha, Vlasti;
Něhou ctnosti zasvěť hruď;
Aj: „Bůh, Vlasť,“Vlasť“ Tvým heslem buď!
(Antonín.)
Aj, jak věčně roste čas a hyne,
Nyní bouřně, teď zas mírně plyne;
Tak jak kola věčný běh,
Otáčí se jeho stálý spěch;
Neopomiň dobře užíť všeho,
Jež Tobě podává ruka jeho;
Neb toť snaha stále jest moudrého.
129
(Bohuslav.)
Budiž zdráva! co potok mladý
Oudolím spěj Tvého žití běh,
Hojných slastí přese sady
Unášej se jeho spěch,
Svatý kde vždy bydlí mír,
Luzným luhem kéž se kroutí,
A jeho Tě vlny nikdy nezarmoutínezarmoutí,
Vášní divých proudný vír.
(Božena.)
Blahosti když přátelské nám všude
Osud krutý záviděti bude,
Že nás povolání rozdělí;
Ej! buď dobré mysli, příteli!
Nezapomeň, že slastné shledání
A blahé čeká po putování.
(Eduard.)
Ejhle, bratře! tuto nezabudku
Do Tvých rukou na památku kladu,
Utrhlť jsem ji v tom krásném sadu,
An jest tam u svatyně
Rajské Slávy bohyně;
Dejž Bůh! by Ti byla na pobudku!
130
(Eliška.)
Ej, jak kvítko blahoplodné,blahoplodné
Libě kvete převnadné,
Jestiť pěstování hodné,
Šalbou nikdy nevadne;
Kvítko to přízeň jmenuji,
A Ti srdečně věnuji.
(Jan.)
Jmeno Tvé mi bude upomínka přemilá
A vždy drahá, vzácná, dcero Lady spanilá!
Než se nad mnou zklene černá smrti mohyla.
(Jan.)
Jedna duše kde v dvou schránách bydlí,
A i přátelství tam blaze sídlí;
Nebe jesti pode jeho křídly.
(Jan.)
Jak Tvá struna zní, tak ohlas z dáli pěje;
Aj teď láska k druhu srdce Tvoje provívá,
Nuže! i duch v ohlas lásku Tobě přeje.
(Jan.)
Jednu jen chceš míť ode mne krátkou řádku,
Aby psala má Ti ruka, drahý! na památku; –
„Nechať Boha miluješ a Vlasť – svou matku!“
131
(Jakub.)
Jemně, slastně žij a pamatuj!
A nás chtěj ve mysli zachovati,
Když Ti nelze více prodlévati,
Uřad dál Tě volá Tvůj;
Bůh s Tebou! vždy pamatuj!
(Jaromír.)
Jemné vlastence se srdce jeví,
Anož o hněvu a zášti neví;
Rozkoš jesti jeho dech a hnutí,
Outlá láska jeho procitnutí,
Myšlénka a nějsvětějšínejsvětější snaha
Jeho průvodce a dráha,
Rouháť se, kdo by hledal v něm pýchu.
(Jaroslav.)
Jeden památník vždy stojí,
A toho se časův vzteky bojí,
Rámě přátelství jej vystavilo,
Ohněm svatým zasvětilo.
S mým tam jmenem, krásné Lady dcero!
Libě i Tvé jmeno vpsalo péro;
Ač nás Mílek přeplachý nepojí,
Věčnou láskou přec jsme svoji.
132
(Jaroslav.)
Jesti život lidský roveň řece dravé
A před Tebou licho tekoucí,
Růže jen kdo hledá kvetoucí,
O, ten šalbě svěří kroky nedočkavé!
Sedna tuto na břeh protři oko tmavé;
Lehce tu zas putuj patře na jdoucí,
Abys zmoudřel k cestě budoucí,
Vlny její než Tě zhltnou žravé!
(Karel.)
Kdo zmužile Vlasť oslavuje,
A pro milé své bratry umírá,
Rád se světla svého zbavuje;
Ejhle! ve zlobě v nejškodnější
Lásky Vlasti hoden nejvzácnější.
(Ludmila.)
Libý květ jest ctnosť, jenž nikdy nevadne,
U své pravé kráse pramen radosti,
Démant, hvězda, která nikdy nezapadne,
Mile též i z hrobu svítí v plné jasnosti.
Jí se řídíc vzdoruj klamu zlému,
Líbezných Ti vzejde jistě blahostí,
A dobrému budeš lidu milá všemu.
133
(Milada.)
Mezi kvítím malé Tvé zahrádky
Jemný kvítek pěstuj mé památky. –
Libou pomněnku, jež v mém srdci zkvítá,
A již Tvoje drahé jmeno zdobí,
Darmo zatemniť se snaží bouře litá,
Aneb záře osloněné doby.
(Milada.)
Milé květy, plny rajské vůně,
Jemně nebe syp na cesty TvéTvé,
Libých darů, které chová v lůně,
Ambru vyhrň v klín Tvůj s výše své;
Drahá! to až zkvete štěstí Tobě,
A i na mne někdy zpomeň sobě!
(Martha.)
Mé buď Tobě přání, duše drahá!
Aby dlouho, šťastně, blaženě
Radostné vždy došla k proměně
Tvého srdce každá vroucí snaha;
Hoře kéž Tě všude mine,
A Tvé žití povždy sladce plyne!
134
(Martha.)
Milo jest za jítra májového
Ambru ssáť v mladistvé přírodě,
Radostno, z potůčku bublavého
Tišiť vedro v chladouňkéchlaďounké vodě;
Horoucnější tužba jest přec duchu mému:
„Abych blízkým zůstal povždy srdci Tvému!Tvému!“
(Maria.)
Milý příteli! co květy májů
Ať na Tě se smějí slasti rájů –
Rosteť všude, kde se klene svět,
I za dálnou horou – lásky květ;
A kde láska – tam slasť všechněch rájů.
(Otto.)
O, šťasten! že v záři jmena slovanského
Tobě svítí víry kříž a bílý lev;
Tento pro kříž, jazyk, pro lva velebného
Obětuj vždy ducha sílu, těla krev.
(Otakar.)
Osud můj mne jinám volá hlasně,
Ta zanechať místa drahá mám a Vás,
Ano nemám Vám na blízku šťastně
Kráčeti svým žitím vyměřený čas.
Až pak v dáli od Vás budu žíti,
Rozkoš v upomínce na Vás budu míti.
135
(Petr.)
Právě, krásně, dobře chceš-li povždy žíti,
Eden ctnosti musí v Tobě stan svůj míti,
Tam se krásy život rozvije,
Růži kde objímá lilije.
(Prokop.)
Pevně k předu jen se mějme,
Ruku v ruku zaplítejme,
O strasti se nestarejme;
Klidně šetřme času, lidí,
Ostře vše ať rozum vidí,
Pak ať svornosť vůli řídí!
(Rosa.)
Růže něžná! věčně bude Tobě
O Tvé blaho s péčí srdce moje bíť;
S tebou, drahá! chci ve každé době
A trud a slasť družně rozděliť.
(Vácslav.)
Velké srdce tluče v ňádrech Tobě,
Anož hodno vlády, hodno koruny;
Co dím? hodno? – Ne, převyšuje obě;
Slasť jest cítiť taký tlukot ve útrobě.
Lad s ním žádať, bych se neměl báti? –
Ač s to nejsem, bych dal trůn neb koruny,
Věrnosť chci Ti za Tvé srdce dáti.
136
15.
Do památníku.
(Cesta světem.)
1.
Máš-li světem dobře projíť,
Máš-li světem dobře projíť,
Potřeba Ti lidi znáti. –
V tom ohledu mohu Tobě
Tuto krátkou radu dáti:
Vejdi všude, vše pozoruj,
Úsudek však ponech sobě;
V samotnosti pak rozjímej,
Jakby’s jednal Ty v té době.
Zkoumej takto srdce vlastní,
Jasně ať posoudiť umíš
Svoje city, svoje touhy –
Pak i jiným porozumíš!
(Š.)
2.
I ve zlý čas nech každykaždý den
I ve zlý čas nech každykaždý den
Tě k nové činnosti pobádá;
Už ztracen jest a vepsí ten,
Kdo dílo k lepším dnům odkládá.
137
3.
Neuč své krajany nenávisti neplodné,
Neuč své krajany nenávisti neplodné,
Neohlušuj, nezaslepuj,
A raděj v srdce jim štěpuj
Cit lásky dělnědělné, nezávodné.
Buď jist, až v milování jen se uzdraví,
Že moudrá sama se nenávisť dostavídostaví.
4.
K paměti kvítko jakéž položím v Tvou knížku? – Jahodník!
K paměti kvítko jakéž položím v Tvou knížku? – Jahodník!
Příbuzen on růžím: nad ně Ty sobě ho važ!
Hle, zkrášlen nevinou směle jak vznáší k nebi líce!
Hle, s nebe jak zase naň krůpěje padla zlatá!
A své dobroty plod sladký jak snažně ukrývá
Pod listím! Leč i ten lidstva neujde očí.
(Fr. Čelakovský.)
16.
Upomínka na učitele laskavého.
1.
Tenkrát když se jasná hvězda skvěla
Na obloze mého života,
A mé nebe hustá mrákota
Tmavým rouchem ještě nepotřela;
138
Abych svého štěstí užil zcela,
Uvedla mne bohů dobrota
K Tobě, a Tvá čilá ochota,
Mistře! vlídným okem na mne zřela.
Ó, jak radostí se duše chvěla,
Když Tvých řečí věhlas, krásota,krásota
Slovem z pravdy útrob v srdci zněla!
Tu jen jednu tužbu duše měla,
Jen tu: „Aby všecka mladota
Z celé vlasti Tebe slýchat spěla!“
2.
Aby spěla k Tobě z vlasti celé
Slýchat pravoslavných hovorů,
Aby s věděním i pokoru
Šlechetně kradla od učitele,
Aby dráhou ctnosti spěla bděle,
Jdoucí ze škol v světa prostoru;
Aby bezpraví a příkoru
A hřích všechen potírala směle.
Aby silná na duši a v těle
Strážila svou českou oboruoboru,
Domu svého uhájila skvěle.
139
Slovanské duše nejsou z ocele,
České srdce není z mramoru:
Protož díky Tobě! – díky vřelé!
(J. P. Koubek.)
17.
Při odchodu přítele.
Zas jeden z přátel rozmilých
Do krajin béře se cizých,
Od vlasti pryč se vzdaluje,
Již s námi se rozlučuje.
Není tu žádné stálosti,
Co spojil, pílí rozvésti
Osud, jehož uzavření
Nezvrátí lidské snažení.
Nadarmo noha se vrací,
Oko ku vlasti obrací;
Osud nedbá na něžný cit,
Nedá se slzy odměkčit.
Nuže, předrahý příteli,
Volný míra veliteli,
K novému cíli chutě jdi,
Bůh milostiv nad Tebou bdi!
140
Tě volá – – – – hrad,
Kraj, jenž má mnoho libých vnad,
Kde – – – vlny hučí,
Za vlídnosť Slovan Ti ručí.
Putujž a mysli buď jasné,
Přátelství hvězda nezhasne,
Na duchu mátě základ svůj;
Tak s Bohem buď a pamatuj!
18.
K slavnému sňatku.
Veleslavný den, jenž ruku spojil dvojí,
Kdežto srdce došlo touhy svojí,
Celou krásou, ejhle! k Vám se sklání –
Lásky věnce vine v požehnání!
Památka té chvíle s milou tváří
Ať Vám v lesku zlatém stále září:
Aj, to věrných srdcí vroucí přání!
Anděl nebes krášliž milým květem
Líbezně Vám novou cestu světem;
Úsměch jeho v hojném blaha dání
Ozdobuj Vám zemské putování!
141
Spása buď Váš podíl v slasti blahé,
A vše, co je štěstím duši drahé:
Aj, to věrných srdcí vroucí přánípřání!
(Fr. DouchaDoucha.)
19.
Nápis na hrobě.
Tu, jehož štěstí, sláva nepoznala,
Spí v tmavém země lůnu mládenec;
Jím, ač byl sprostý, Musa nehrdala,
A melancholie byl milenec.
Měl dobré srdce, ducha upřímého,
A za to boha odplatitele;
Dal chudým, co měl – slzu oka svého,
Dal jemu Bůh, co žádal – přítele.
V tu svatou skrýši nenahlédej mnoho,
Co jeho křehkosť, a co byla česť;
Toť obé trna složil před trůn toho,
Jenž milým jemu otcem, bohem jest.
(J. Jungmann podlé GrayeGraye.)
142
20.
Před zkouškou.
Víme jistě, že Vás láska vede
K dítkám, jejichž jste Vy ochranci,
Ať uzříte, jak se po rok celý
K vědám měli Vaši chovanci.
Vždyť zahradník každý den obchází
Květ a stromky, co v svém sadě má,
By viděl, jak květ a stromek schází,
Zdaž květ radosť, strom ovoce dá.
A Vy jinou péčí uchváceni
Navštívíte jenom někdy nás;
Protož, páni hosté drahocenní!
Radostněj’ vítáme Vás;
Potěšte nás k naší dnešní práci,
Drazí, láskyplným pohledem;
Láskou jen se bázeň z duše ztrácí,
A tak Vám k radosti přispějem.
Ty pakpak, Bože, otče milý!
Uděl nám dnes dosti síly,
Bychom, co jsme započali,
I ke cti své dokonali.
143
21.
Po zkoušce.
Přistupuji s dětským vděkem
Před Vás, hosté vážení!
Že jste měli s outlým věkem
Přelaskavé strpení. –
Jistě že Vám srdce řeklo,
Když jste nás tu slyšeli,
Jak se naše slovo vleklo:
„Kýžby lépe uměli!“
Lépe, lépe, drahocenní!
Chcem prospívať rok co rok,
By Vám činil potěšení
Každinký náš čin a krok.
Jenom račtež naši dráhu
Opatrovať okem svým,
By nás vedlvedla k ctnosti, k blahublahu,
K dobrým a ne k cílům zlým.
Za to zřídlo dobra všeho
Mocný Bůh Vám blaho dá,
A z nás každý do vřelého
Srdéčka Vás uschová!
(B. Peška.)
144
Věnec z myrty uvitý na den zasnoubení.
Co syn vyšších rájů třikrát blaze
Žije, komu výrok božstva přál,
Jemuž dáno po života dráze
S duší drahou, milou plouti v dál.
Teskno, ouzko v srdci chodce bývá,
Samoten jenž žitím putuje,
Smutným okem tiše kol se dívá
A vždy sám a sám se spatřuje. –
Dnes však duším, ježto Mílek pojí,
Čistě hoří svíce Hymena,
K zlaté budoucnosti se jim strojí
Naděje ratolesť zelená.
Dnes se před oltářem v požehnání
Dvou srdcí splňuje vroucí přání;
Lásky staví se dnes pantheon,
Ona Baucis, on v něm Filemon. –
Sbor bůžkův lásky.
O jak trudno srdci jesti,
V samotě-li vadne vám;
145
Může-li slasť tomu kvéstikvésti,
Kdo nevstoupil v lásky chrám?
Tomu nesmála se ústa
Růžná zory života,
Komu ňádra úží hustá
Mlha a mrtvá pustota.
Nerozdvojnou protož páskou
Vyvolence poutáme,
Čistou nelíčenou láskou
Jejich svazku žehnáme.
Neb blah dům, kde řídí,
Stará se a klídí
V ctnosti neproměnná
Jemnoruká žena:
Ve všech dobách stejné
Slunce blahodějné
Domácího nitra,
Včera, dnes i zítra.
Sbor Milostenek.
Vítej nám, ó něžná lásko!
Ty’s dvé srdcí spojila,
Spasná, blahá nebes krásko!
Ty’s oheň roznítila.
146
Veď oba, lásky anděle!
Labyrintem světa zlým,
A vroň v oudy síly vřelé,
Uveď je ku chrámům svým!
Muži ctěný,
Nám vážený!
O zavřeném ráji
Měl jsi posud zdání;
Ráj Ti otevřelo
Děvy milování.
Dej i dále nebe blaho Tobě,
Nestorovy dny žij s chotí svou;
Blaze plyň Tvé žití v každé době
Jako potok květnou lučinou.
Nech ať nezná strastí, zhoubných vírů,
Nech ať plyne činně v svatém míru.
Sbor Geniův.
Ten, jenž moudře řídí všecky světy,
Ten Tě osloň září sluncí svých,
A syp na Tvé drahy vonné květy
Rostlé na paloucích blažených!
147
Štěstěna ať se vždy na Tě směje,
Ať se vzdálí navždy trudu mrak,
Ať jen blaho v srdce Tvoje leje
Na poupátka lásky pravé zrak!
Sbor Umek.
Libých mravů, překrásných věd synůsynu!
Zdráv buď, zdráv buď v dálším žití klínu,
Ty jsi zvolil vyšších slastí zdroj –
Nektaru Ti podej nebes číši,
Jehož hlas Tvé srdce rádo slyší,
Losu ránu s chotí věda zhoj!
Sbor všech přátel a ctitelů.
Koluj číše! – pokud nezahyne
Láska, věrnosť, toť modlitba má!
Láska blahem mladosť nám ovineovine,
Věrnosť však nám stáří ochvívá.
23.
Před zkouškou.
(Dívka.)
Vítejte nám vděčně, Velectění Páni,
Vy přátelé, matky, otcové!
148
Vítejte a buďte s nebe požehnáni,
Vy pilnosti naší soudcové!
Že jste dnes laskavě tuto mládež naši
Ráčili poctíti přítomností Vaší.
Ó bych znala jako Safo starodávná
Básně pěkné nyní skládati,
Aneb písně jako zpěvkyně ta slavná
Zvučně k chvále Vaší zpívati:
Pozdravila bych Vás hlasem líbeznosti,
Ctila Vaše péče, zásluhy a ctnosti.
Ach! ale má Musa k tomu jestiť křehká,
Aby přízeň Vaši uznala;
Z mých pannenských úst jen slova plynou lehká,
Stydlivosť mymi jazyk svázala;
To však vyznať musím, v své mateřské řeči,
Že sobě vážíme tuto Vaši péči.
Ale sami zkuste, jak se podařilo
Povinnosti naše plniti:
Račte zpytovati, a coby snad bylo
Slabé, láskou Vaší přikryti:
Vy pak bratři, sestry, pilný pozor dejte,
Klidnou tvář a smělé srdce všickni mějte.
(Kollár.)
149
24.
Po zkoušce.
Velectění a vznešení hosté!
Praveno nám, že vděk sluší vzdáti
Za dobrý čin, láskou poskytnutý;
Jakž by tedy žáček měl tu státi,
Tu před Vámi vděkem nepohnutý?
Vy jste přišli, drazí! s okem jasným,
Vyslechli jste sluchem přemilostným,
Jak jsme dítky k úměním překrásným
Vřele přilnuly a k činům ctnostným.
Výhoda ta vyšla z lásky Vaší,
Již chováte k útlinkému věku;
Za to račtež přijmouť úctu naši,
Naši lásku, plnou dětských vděků.
Co jsme dle svých slabých sil provedli,
Toho nedbalými nechcem býti;
Že jsme účel života již zhlédli,
Chceme k němu blíž a blíže jíti.
Jen, předrazí! ramenem ochranným
Nad mládeží milostivě bděte;
Bůh Vás za to žitím požehnaným
Obdaří na tom i onom světě.
(B. PeškaPeška.)
150
K zasvěcení školy.
Pane světel, okem lásky
Vzezři na nás s nebes stanu,
Dílo vážné, ústav svatý
Pod svou přijmy pod ochranu:
DejDej, ať krásně zkvítá stále
Ctnosti, vlasti, obci k chvále!
Jakož jeho na průčelí
Kříž posvátný vzhůru pne se:
Tak ať vždy se mládež naše
Myslí zbožnou k ctnosti nese.
Kde je víra, kde jsou ctnosti,
Tam je základ blaženosti.
Kéž se učí mládež naše
Vlasť a krále milovati,
Blahobyt a slávu jejich
Činy svými zmnožovati!
S vírou když se věda pojí,
Blaho vlasti pevně stojí.
Blaze obci, jež své dítky
Ráda zdárně vychovává!
151
Bůh jí žehná, lidstvo chválí,
Dlouho trvá její sláva.
Obec kvete svými syny,
Svými ctnostmi, svými činy.
Pane světel, okem lásky
Vzezři na nás s nebes stanu,
Dílo vážné, ústav svatý
Pod svou přijmy pod ochranu:
DejDej, ať krásně zkvítá stále
Ctnosti, vlasti, obci k chvále!
(Poutník 1853)
26.
Při odchodu přítele.
Osud, jenž ve světě mocně vládne,
Blahosti i strasti rozsívá,
Zemčany v přátelství pojí vnadné,
A co vichr je zas rozvívá –
Osud v rozmaru své mysli kynul,
A hle, spolek náš se již rozvinul!
Od Vltavy, ana české luhy
Dobročinným tokem probíhá,
152
Ty pospícháš, ostaviv své druhy,
Tam, kde – – v – – zabíhá,
Tam, kde mirnější větříček věje,
Bratr Slovan libé písně pěje! –
Druha, ducha nad jiné bystrého,
Jehož rovně outlý zdobí cit,
Přítele nad všecky upřímného –
S ním mi těžko jest se rozloučit –
Vyšší rozkaz ode mne vzdaluje
Necítě, jak mne to zarmucuje!
Dej Ti zdraví dobrotivé nebe,
Štěstí ku Tvé straně věrně stůj,
Vzhlížej příznivým okem na Tebe,
Aby povždy plynul život Tvůj,
Jako pramen v jarní době plyne,
Vonným kvítím po lukách se vine.
Když pak budeš v štěstí mile státi,
Podle zásluh svou odměnu míť,
Jak jen srdce sobě může přáti,
Ve všech věcech se Ti bude díť:
Vzpomeň laskav na přítele svého,
Vděčnou láskou Tobě oddaného!
153
27.
Manželům ku padesátiletému sňatku.
Půlstoletí odbylo své lety,
Celé změnily se dvakrát světy,
Co byl, jak to soudil nebes Pán,
Poprvé Váš sňatek požehnán.
Vaše láska vytrvala stále,
V dobrém, ve zlém stejně k Boží chvále.
Málo komu Bůh tu milosť přává,
Již Vám štědrou rukou nyní dává;
Málo komu dá tak krásný věnec svíť,
Jaký kol Vás vidíme se stkvíť:
Dětí, vnuků svěží ratolesti –
Všecko jedna láska vroucně pěstí.
Žíte spolu ještě dlouhá léta;
Blaho všecko nechť Vám všude zkvétá;
Štěstí stel Vám v každém kročeji
Růže, které nikdy netlejí;
V slavnosti té slastném opojení
Znova buďte, drazídrazí, omlazení!
Úcta, láska, štěstí, sláva Vám;
Bůh to dej! Spěcháme v jeho chrám!
(K. Štorch.)
154
28.
Pegas a já.
Což to zpromrzelá věc,
Strhá-li si dratev švec!
Mnohem horší ještě,
Zláme-li si kleště;
Musí tahať kůže
ZubamaZubama, jak může.
Nejhorší ze všeho,
Kdo na básnířského
Chce si sednouť hřebce
Maje prosu v lebce.
Může jak chce nutiť, prosiť;
Dlouhý nos přec musí nosiť.
Tak se i mně dělo,
Když se mi zachtělo,
Skládati básničky
A zprávné veršíčky!
Nechám jej přivésti,
Aby mě donésti
Ráčil na Parnas,
Bych nesrazil vaz.
„Co? pouhého rýmovníka
„NosiťNosiť bych měl jak básníka?
155
„TobyToby se mi zdálo!
„VždyťVždyť by se mi smálosmálo,
„CoCo koní ve světě jest,
„SvouSvou bych ztratil cenu, čest!“čest!
„TakovýchtoTakovýchto veršovníků
„JesťJesť co much a komáříků.
„KdybychKdybych i ty nosiť měl,
„StoSto hřbetů bych míť musel!
„KdoKdo se bojí, že krk srazí,
„AťAť se rač – na oslu plazí!“
Tak si na mne zařičel,
S ousměškem pryč odletěl.
Co jsem smutný měl dělati,
Než za uchem se škrabati,
Péro zlostí odhodiť,
Na básnění nemysliť!
Kéžby tak Apoll každého
Sluhu nepovolaného
Záhy odstrašil –
By čas nemařil!
29.
Modlitba dívky k anděli strážci.
Anděle můj! jemuž nad mnou bdění
Milostivý svěřil nebes Pán,
156
Aj! zřiž vroucí mého srdce chvění,
Libý aby mu byl pokoj dán.
Slyš hlas dívky Bohem Ti svěřené,
Jí by bolem neb strastí sklíčené
Aspoň útěchy byl dárek přán.
Když se bouře nad mou hlavou zdvíhá,
A řeč lichotí mi podvodná,
Ruka Tvá mne vždy jistě ostříhá:
O bludu pak nezví duše má!
Slasť-li někdy se na mne usmívá,
Libě při mně jako rádce stůj,
Rozkoší by, ježto šalbou kývá,
Opojený duch neklesl můj,
Vždy, an chmúry moji duši straší:
Rajská Tvá se peruť nad mnou vznáší.
Jestli zloba lidská život můj kdy kalí,
A rmut s tísní osud na mne zlý uvalí:
Noc se černá na Tvou prosbu v zář rozhalí!
Klidný když mé oudy pojme spánek,
Libojemný na mne věje vánek:
Ustavičně strážně nad mnou bdíš;
Mne neopusť, když se doba blíží,
Poslední vzdech že již pustiť mám:
Andělské mě doprovoď ku říši,
Radostný mne uveď slávy v chrám!
157
Obsah.
I. Přání všeobecnávšeobecná,
jichž mnohé se hodí buď k jmeninám, neb narozeninám aneb k jiným příležitostem.
Rodičům, otci, matce, bratru, sestře, příteli, přítelkyni, dívce, ctěnému muži a j. str. 5 – 15.
II. Přání k narozeninám.
Str. 16 – 41.
Otci, číslo 1 – 6, 11, 13, 14, 20, 21, 33.
Matce, číslo 7 – 12, 14, 20, 22, 23, 33.
Dědečkovi, číslo 11, 15, 16, 21, 27.
Babičce, číslo 11, 21.
Bratrovi, číslo 18, 24, 34, 35.
Sestře, číslo 17, 19.
Ujci, číslo 22.
Tetě, číslo 23, 25, 26.
Učiteli, číslo 28.
Příteli, číslo 21, 24, 29 – 32, 34, 35.
Dívce, str. 127, 128.
III. Přání k jmeninám.
Str. 43 – 85.
Otci neb matce, číslo 1 – 7, 19, 35.
Otci, číslo 23.
[158]
Matce, číslo 17, 18, 28, 45.
Dědouškovi, číslo 8.
Dědouškovi neb babičce, číslo 9 – 11.
Ujci, číslo 46. Ujkyni, číslo 16, 32.
Bratrovi, číslo 20, 29, 30. Sestře, číslo 12 – 15.
Dobrodinci, číslo 23, 24. Dobroditelce, číslo 25.
Příteli, číslo 20 – 22, 26, 27, 30, 31, 34, 37, 38.
Přítelkyni, číslo 33.
Ctěnému muži, číslo 36.
Učiteli, číslo 40 – 44.
Příteli duchovnímu, číslo 48.
Duchovnímu pastýři, číslo.číslo 52 – 54.
Pěvci, číslo 49 – 51.
Student studentovi, číslo 39.
Dívce, číslo 47.
Šnupákovi, číslo 55.
Bratrovi neb příteli vzdálenému, str. 37, 39.
IV. Přání k novému roku.
Str. 86 – 110.
Rodičům, číslo 2, 4, 8 – 11, 14, 16, 17, 23.
Otci, číslo 1, 3, 5 – 7, 21. Matce, číslo 1, 7, 19.
Strýci neb tetě, číslo 11, 12, 14, 16 – 18, 23.
Strýci, číslo 5, 13, 20.
Tetě, číslo 13, 20.
Dědečkovi a babičce, číslo 14, 16, 17, 23.
Dědečkovi, číslo 21.
Dobrodinci, číslo 20, 22, 23.
Dobroditelce, číslo 20.
Bratru, číslo 30.
Příteli, číslo 5, 15, 18, 22, 24 – 29.
Přítelkyni, číslo 15. Dívce, čístočíslo 31.
[159]
Ctěnému muži, číslo 32.
Učiteli, číslo 33.
Silvestrův večer, číslo 34.
Nový rok, číslo 35.
V. Verše příležitostné.
K sňatku, str. 111, 141, 145.
U hrobu, str. 112, 142.
Při slavnosti zasvěcení pomníku učiteli, str. 113.
Přivítání biskupa ve škole, str. 115, 117.
Při odchodu přátelům „s Bohem!“ str. 119.
Na rozloučenou učiteli, str. 119, 120.
„S Bohem!“ str. 122.
Při odchodu professora, str. 123.
Do památníku, str. 137, 138.
Upomínka na učitele laskavého, str. 138, 139.
Při odchodu přítele, str. 140, 152.
Před zkouškou, str. 143, 148.
Po zkoušce, str. 144, 150.
K zasvěcení školy, str. 151.
K padesátiletému sňatku, str. 154.
Akrosticha:
Příteli, Kamilovi, str. 61.
Tomášovi, str. 65.
Anna, Antonín, Bohuslav, Božena, Eduard, Eliška, Jan, Jakub, Jaromír, Jaroslav, Karel, Ludmila, Milada, Martha, Maria, Otto, Otakar, Petr, Prokop, Rosa, Vácslav, str. 129 – 136.
Modlitba dívky k anděli strážci, str. 156.
Místo pro – a doslovu: Pegas a já. str. 155.
E: av; 2004
[160]