Padavky.
Epigramické verše slabé a slabší.
Napsal
Pokorný = Pikulík.
Tiskem Karla Veselého v Chotěboři. – Nákladem vlastním.
1891.
[1]
Milému příteli,
panu Josefu Novákovi,
statkáři v Libenicích,
připisuje
V. Jos. P.
[3]
Padavky.
Ne každý datle, pomeranče
smí trhat na tom světě zlém!
Já nasbíral padavky chudé
lidského žití pod stromem –
Jsou kyselé a trpké chuti,
pro přeslazený žaludek –
Proč na krám bych jich nevyložil?
snad přece mnohým přijdou vděk –
5
A kdyby ne – mně posloužily;
já nezapírám jako lhář –
já nasbíral jich také proto,
bych vytáhl z nich honorář!
Z nich honorář a z kritikářů
nějaký slušný nádavek –
„On tráví lid, jen ven s ním z cechu,
s tím prodavačem padavek!!“ –
6
Země lehká.
Člověk u hrobu jest bytosť křehká;
kameny doň hází chladnou rukou,
div, že truhlu tvrdou neroztlukou;
Pak dí s pláčem: „Buď mu země lehká!“ –
Jedna ruka druhou...
„Jedna ruka druhou myje“ – Pravda
tato stojí pevných na nohou –
Těm, kteří bídákům pomáhají,
do bídy zas tito pomohou! –
7
Šťastný pád.
Chudáček, ten Špinka ubohý!
Obchod v nejbujnějším květu svadl’svadl’,
Špinka klesnul, ale šťastně padl –
úpadek mu pomoh’ na nohy! –
Vděčná vlasť.
„Vděčná vlasť!“ tak každý zbožně řekne,
Prospěcha kdo pozná, vně i zvenčí;
ještě deset roků nevlastenčí
a již vlasť mu dala čtyry domy pěkné!
8
Pracuj!
„Pracuj každý na národu roli“ –
Velmi správně! Žní kdy přijde den,
nejvíc slávy sklidí vždycky ten, –
komu pomáhají tahat – voli!!
Jak a zač?
„Za svou vlasť se stydí!“ To jest vidět,
tvrzení že vaše tone v bludu –
Taký bídák nemá vlasti, studu,
jak a zač se potom může stydět?!
9
Závěť.
Lichvář klada na prah smrti nohu,
smlouvu s peklem vychytrale zmařil –
Aby na něm duši vylichvařil,
honem tuto odporučil – Bohu! –
Podle svého.
Gymnastikou vždy se nízkosť baví –
Buď že na špičky se staví do výše,
nebo jako had se plazí po břiše –
podle toho, kdo se před ní staví.
10
Ctnosť.
„Kdo ctnosť hledá, toho závisť bledá
neušetří!“ pokrytectví bručí –
filosof však opatrně učí:
„Ten ctnosť nemá, kdo ji teprv hledá!“ –
Slabá žena!
Pýcha mužův volá: „Slabá žena!“
Úsměv její ztiší tisíc děl –
v loktech ženy bídák k výši spěl,
silný před ní klesal na kolena! –
11
Staro-, Mlado-
„Já jsem Mlado!“ – zní hlas Úhořičky –
„A co vy jste?“ ptá se Držgrešličky;
„Já jsem Staro!“ toho zní hlas pádný.
Staro-, Mlado-, pravý Čech však žádný!
Začni volat...
Začni volat, že to vlasti škodí,
dvě že strany hází na se kalem; –
snad ustanou v okamžiku malém,
a ten kal pak obě na tě hodí!
12
Vidění.
Viděl národ jako Jakub kdysi –
anjelé jak sestupují k němu;
a když procit’, směšnou uzřel změnu –
Na řebříku jenom loutky visí! –
K plné míse!
Matičko má, stále tobě klnou,
že jsi chuda; svou ti hází vinu!
Proto hlásí se vždy dosti synů,
vlasť kdy pro ně chystá mísu plnou!
13
Úpadek lidstva.
Že to lidstvo vymírá a chřadne,
dokazuje zpráva odvěká –
Vždyť již nemoh’ nalézt člověka
Diogenes s lucernou a za dne! –
Veleduch.
Veleduch ten, jenž idej’ pro vznešenou
prvý k srdcím lidským cestu razí!
K jeho slávě bláto berou vrazi –
a v suchu stoupenci se za ním ženou –
14
I.
Dobrák.
Dobrák! Hlavu pyšně vzhůru pnul, –
že prý v poctivosti sešedivil!
Věru bych se jemu více divil,
kdyby v poctivosti zbohatnul – –
II.
Ještě dále –
„S poctivostí nejdál dojdeš!“ stále
hlásáte tak chudičkému davu,
aby neslyšel, že v panském hávu
nepoctivosť dojde ještě dále! –
15
Duše.
Ó té duši lidské klamná tucha!
Mnohdy o básníku velikém,
musí po zkoumání všelikém,
dokazovat kritik, že má ducha!
Slabá vláda.
„Slabá vláda!“ dokazují proroci,
kteří sami sebe brání špatně –
třeba, že jí pomáhají platně,
ona nemůže jím přece pomoci – –
16
Slunéčko boží.
Tak lehko se to v knihu píše
a s kazatelen mluví sladce:
„Slunéčko boží stejně svítí,
jak pro chudé, tak pro bohatce“ –
„Slunéčko boží stejně hřeje!“
Jen rci, zda stejně také pálí
toho, jenž v potu brázdu oře,
i toho, jenž se v stínu válí?!
Můj Bože, stvoř to slunce jiné;
na místo uhlí, petroleje
pro chudého, ať večer svítí
a v zimě ať mu jizbu hřeje! –
17
Drahé právo.
Vlk a Chroust se o mez přeli v Březí –
Oba křičí: „Já mu nalupu!“
Vlk že prohrál, ztratil chalupu,
Chroust že vyhrál, ztratil – pole s mezí! –
Opatrnosť.
„Jen si právo chraňte, rady dbejte!“
– Doktor Houžvička zas proces zplodil –
„Aby odpůrce vám neuškodil,
chalupu si ke mně schovat dejte!“
18
Výstavní.
Vražda na dvoře.
Kam až zaslepenosť stranných soudců
spravedlnosť boží zaoře;
veřejně když budou schvalovati
malířovi „Vraždu na dvoře?!“
Pokání.
Sboru soudcův svědomí se chvělo,
„Vraždu“ že pochválil bez rozvahy –
By dosáhl’ poklid duše blahý,
přijal od Sochora „Boží tělo –“
19
Velikán.
V kalu samochvály umí plovat!
Za slávou, že prý se nehoní;
proč, když samochvála nevoní,
nechává se stále podkuřovat?!
Náhrada.
Ať nežije Prokop Holý více;
proto nezhasne nám slávy svíce,
již on držel na válečných polích!
Ať jen přijde bojův Litice –
nejen Prokopů, my máme tisíce
Frantů, Vašků, velikých i holých! –
20
Krkavci.
Pořád nás krkavci
šimrají pod nosem,
jako bychom byli
uschlým už parkosem!
Uschlým už parkosem
bez duše, bez mízy –
Či ani kýchnutím
dráždění nezmizí?!
21
Cizí šafář.
Sloužit vlasti úkol náš jest ryzí –
Práce máme na tisíce fůr;
jenom kdyby na ten český dvůr
nekradli se šafářové cizí!!
Mnohým dějepiscům.
Až jednou bude ruka učencova
od kalu čistit dějepis a hnisu –
ta vaše jména i ta vaše slova
vymete nejdřív, z toho dějepisu.
22
Útěcha.
Stále vzdycháš, celou žítí dobu,
že tvé nohy trpí dlažby tlakem!
Kdybys jezdil v kočáře neb vlakem, –
dále nedojedeš, než-li – k hrobu – –
Spravedlnosť.
Spravedlnosť vždy má dvoje dveře!
„Žádný nesmí věci podezřele
přijímati!“ Proč advokát směle
peníze i od zloděje béře?! –
23
Sládkovi a Vrchlickému.
Zbožnosti ctné nevyzpytná vloha
z bezbožnosti viní mnohou větu,
vzdor tomu, že básník v zbožném vznětu
přiznává se: „I já viděl Boha!“ –
Kritika.
Takto kritiky zněl výrok všech tří stolic:
1. „Tento spis je přímo výtečný!“
2. „Tento spis jest zcela zbytečný!“
3. „Výtečný i zbytečný jest napolovic!“
24
Přání.
Takhle kmotra kmotře k svátku psala:
„Štěstí, zdraví a nic, co Vás mrzí,
přeju vám, a abyste se brzy
s patronkou svou v nebi radovala!“
Poklony.
„Krásné dítě! To sese, jak mám za to,
zhlídla choť na slíčném lokaji?!“
baron k baronce děl potaji –
Ona k němu: „Komorná zas na tobě, mé zlato.“
25
Povedla se.
„Naše Manča hloupého kus dřeva;
dáme do Němec ji na otes!“
hokynář tak, Matěj Kacabajka,
ku své polovici pravil dnes.
Liboval si potom častokráte,
že tak bylo dobře voleno –
Za tři léta, když jim domu přišla,
už z ní bylo notné poleno!
26
Podle zvyku.
Městská rada v Mrkvanticích, lpící
praotcův svých ctnostném na zvyku –
ponocné dva hledá pro radnici,
mocné obou zemských jazyků! –
Také důkaz.
Farářovi do očí se šklebil
krejčí rozladěný do měka –
„Šaty tvoří teprv’ člověka.“ –
Člověkem, dle toho, Adam nebyl! –
27
Jen svorně!
Chceš-li nevědět, co vydal Otto,
Světozor ti ukáže tu hračku! –
Abys nevěděl, co vyšlo u Šimáčků,
to jest zase „Zlatá Praha“ proto!
Monopol.
Lehce může písemnictví znatel,
Škrabalovu dílu chvály přidat;
víť, že musí dobré spisy vydat
jen monopolový nakladatel. –
28
Odrodilci.
Často do těch našich žírných luhů
musil Němec na zálety chodit;
jinak by se nemohlo zde zrodit
tolik odrodilců, dobrodruhů!
Z bible.
Výklad bible některých slov tklivých:
Hříšník před smrtí, – ač život celý hřešil, –
z hříchů kál se, více nebe těšil,
než-li devadesát devět spravedlivých!
29
Smír s Bohem.
Konec žití zlosyna se blížil – –
Přišel kněz a nechtě časem hýřit,
ptal se krátce: „Chceš se s Bohem smířit?!“
„I proč ne? vždyť on mně neublížil!“
Pošetilosť.
Často dávná pošetilosť lidu
v jiné formě, do nynějška přeletí –
Dříve, židé klaněli se teleti,
Nyní – oslové se klaní židu! –
30
Pravda.
Nelekám se kletby lidí,
nepřimhouřím strachem víčka;
vím, že pravdu nenávidí,
jako v pekle andělíčka!
Ať se třeba svět ten celý
pekelnou natírá černí –
Roucho pravdy neposkvrní
slinou lidé malicherní! –
E: lk +lp; 2002
31