Semenec (1907)

Hrstka epigramů 1898-1906, František Serafínský Procházka

SEMENEC
HRSTKA EPIGRAMŮ 1898–1906.
PRAHA 1907.
NÁKLADEM VLASTNÍM. – V KOMISI ČESKÉHO LIDOVÉHO KNIHKUPECTVÍ JOSEFA SPRINGRA,
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. VYTISKLA KNIHTISKÁRNA OTAKARA JANÁČKA V PRAZE.
[3] Honny soit qui mal y pense.
Motto: Co dají dny, to klidně brát, nic nikde dlužen nezůstat.
[5]
PRINCIPY.
Principy se dělají, nikdy konce nemají, až, kde včera princip stál, sedí zítra principál. 1896.
7
IN MEMORIAM.
Také jakýs Mrazík vypláz na nás jazyk pomazaný theerem my mu na něj..... 1900.
8 ** * Francouze zná, Dány, Skoty vesměs líp než vlastní boty, psal o nich nekonečné essaie jak niagarské peřeje – jen o nás mohl říci pramálo, neb odnikud opsat se to nedalo. 15. 1. 1902.
9
AUTOR „KOVOVÉHO VĚKU“ Praze ke dni 19. září 1902.
Vive l’art sublime! pohárů slyším rázy. Proč neřekli jste, bronzu že cos schází? Já, Francouz dobře vychovaný, jsem nechtěl uraziti vaše panny. Dnes poučen jsa, vděčně posílám plavky dodatečně. 10
JEŠTĚ „KOVOVÝ VĚK“.
V ,Rozhledech‘ Ego po mně chtivý vděku též plavky ušil ,Kovovému věku‘. No dobrá, pár ať má jich v začátek, ty na všední den, ony na svátek. 7. 10. 1902
11
STAVITELSKÝ.
Když ,Duše gothická‘ má ,Renaissanční touhy‘ a secesbarok dán-li jest jí shůry, což divu, jsi-li divák před ní pouhý, že strach jde na tě z té architektury. 24. 10. 1902.
12
VÝSTRAHA OTCOVSKÁ.
Dle kterési matriky shánět předky, supliky, našít pak si knoflíky s korunkami ve zlatě na vesty i na katě jako predikát – a pak, bože veliký, zas dle téže matriky všecky tyhle knoflíky musit odšmikat, – synu, světa poutí toť jest Honzou slouti. 21. 11. 1902.
13
KVALIFIKACE.
Málo, málo, všecko málo,– – člověk ani neví, v Prostějově prý se líhne zase nová „revue“. „Kvalifikace!“ kdos voláš? Blázínka jsi kus: vaří přec tam odjakživa dobrý špiritus. 21. 11. 1906.
14
NÁM.
My, my, my a pořád my, „koncert národů, střed Evropy“!! Jenom z frázi těch se pochopí, jak slaboučcí jsme pavoučci, jak své nitky předem v denním smetí, a náš hlas ni k humnám nedoletí. 2. 12. 1902
15
ANNONCE.
Zde se vyrábějí, jak kdo chtějí, pro salon i krámce programové rámce z mahonu i dubu pro Honzu i Kubu. Praktické velice, neb za nimi pojde kdekterá štěnice. 4. 4. 1905
16
UMĚNÍ RŮSTU.
Napřed velikánu za šos, potom za ruku, jak to lahodí a pobádá! Posléz v okamžiku pěkném bez hluku šup mu na záda! 1902.
17
HLEDÁ SE ČESKÝ DANTE.
Cožpak je po tom všem, českého Danta chcem! – lká „Nový Život“ v nářku. Nač kapricní ta slova, nač Danta, načpak, jářku, když máme Lutinova! 27. 2. 1903.
18
RADA OTCOVSKÁ.
Chceš vykonat, Náci, nesmrtelnou práci? Neorej a nesej, piš jen samou essai a vykonáš, Náci, nesmrtelnou práci. 24. 10. 1906.
19
SVÉPOMOC.
Přátelé, ejhle „Satyrikon“, toť jistě moloděcký výkon! By slyšán byl on do všech stran, dá Herben ihned dvémecítma ran. 30. 6. 1903.
20
DUŠIČKA NÍZKÁ.
Dušička nízká v své zášti chodí jak v děravém plášti pořáde jednou uličkou a pořád hrozí pěstičkou. Chce otřást základy světa a neví – jaká je sketa. 6. 7. 1903.
21
DEMOKRATI.
Já demokrat, ty demokrat, my jsme demokrati, chceš-li mandát, populárnost, tož to hezky platí, za větrem však za predikát, Honzíčku, čertu prodáš svoji bídnou dušičku. 5. 7. 1903.
22
K PŘEDSTAVENÍM JIRÁSKOVA
„JANA ŽIŽKY“.

Dosud má hymna Husitů zázračnou silu a svěží: kapličku zlatou zřím nabitu, lóže se krajkami sněží, děvčátka kvetou v parketu, nikde ni znánečko strachu a přece, rytíři lorgnetů lajtnanti, všichni jsou v prachu. 24. 7. 1903.
23
„ČECHISCHE REVUE“.
„Čechische Revue“ vydal doktor Kraus – unsere Leute, Gewehr heraus! A národ poslouchá, co z toho bude: Čechisches Königreich, čechischer Jude?! 15. 10. l906.
24
SPOR O BÁSNÍKA.
Kritikové k sobě s kopím kopí, trefnými se potírají slovy: ,Bílý je! –‘ „Ba ne, je fialový!“ ,Rýmu nezná –‘ „kdežpak! V něm se topí!“ Čtenář, rým sem, rým tam, kouká zdivený a zří, že je básník vlastně – zelený. 30. 10. 1903.
25
„MY PÍŠEM PRO LID...“
My píšem pro lid, nelze hned s uměním vysokým k němu spět, my píšem pro lid! – – krásně tak se zpívá, a lišák po hroznu se dívá. 5. 10. 1906.
26
MUŽ S PUŠKOU.
Ve dne, v noci, v týdnu, v neděli měl ji v rukou, ba i v posteli, aby neutek mu žádný z jeho kádru. – Síla náramná je v takém hintrládru. 11. 11. 1903.
27
HAVLÍČKOVY OSLAVY.
„Co vynesly? – Prázdno, banalitu, bědnou plochost, cetky lichých třpytů, písek, českou slámu – na vše kydám...“ resonuje z řemesla pan Quidam. Jaký křivdivý to soud! Zdaliž není to už čin všech činů, moh’-li on svou nesmrtelnou slinu opět vysyknout? 18. 10. 1906.
28
ŠALDOVO OKŘÍDLENÉ SLOVO.
Expansi mají francouzští pašáci, tou světů dobudou v rozmachu! – Což my, my plaší chudáci, my ji máme jen někdy – po hrachu. 1903.
29
DŮKLADNOST.
Pan architekt Konipásek nesmí chybit ani vlásek, bude stavět podle zvěsti boží muku na rozcestí. By tam stála plna krásy, to on řádně uchopí, napřed k tomu udělá si plastický plán Evropy. 15. 1. 1904.
30
„NAŠI BÁSNÍCI.“ Kritická kniha M. Kavánové.
Slečno Kavánová, čet jsem, trefa jedním slovem, neboť, ať jsem Franta, nevysedíte-li Vy nám s Lutinovem v Čechách toho Danta. 29. 4. 1906.
31
ŠALDOVO „OSVOBOZUJÍCÍ SLOVO“.
Vylezla žába z louže, ještě se v blátě klouže, ale přec silně se bránila: „Ne a ne, já jsem tam nebyla.“ VOLNÉ SMĚRY, září 1904.
32
PÁNBÍČCI.
Kdo vyčítá tuze české pánbíčky, jak ty literární, tak ty politické a svých vtipů do nich vtlouká hřebíčky, řekl bych, že chtěl být jedním z nich. 12. 10. 1904.
33
DIAGNOSA.
Jedli slávu velkou lžící, lahůdku všech lahůdek, teď jsou všichni nebožtíci, pukl jest jim žaludek. 3. 2. 1905.
34
AUGIÁŠŮV CHLÉV.
„Bučí zem naše vlastní hloupostí“, dobře’s prát, příteli Sovo, tleskám ti s nadšenou vděčností za toto junácké slovo. Tu vůl i tam vůl a samý ryzí. Bučí však tuze tu též hloupost cizí. Chceš-li to bučení v příměr brát, vůl z toho vyleze na kvadrát. 4. 4. 1905.
35
EPITAF.
Stradivárky z Býchorů zmlkly Praze ve vzdoru. Jakáž boží pomoc, nepřijdeme o moc! Co má vlast z těch tónů a z těch milionů, není-li s tím spolu v srdci zlatodolu? Bez všech komplimentů jeď k San Sakramentu! 25. 10. 1906.
36
NA ROLI DĚDIČNÉ.
Pro pruského krále stavět schodky, u každých vrat nechat svoje kotky a vybírat na sirotky: toť deset let proti proudu plovat, umravňovat a jen umravňovat. 5. 10. 1905.
37
KRITIKOVI A. N. do památníku.
V hořkostech života babička říkala: pod každou květinou slintá se žížala, a tomu kvetení spíše by škodilo, kdyby té žížaly pod květem nebylo. Květiny umrou do slunce hledíce, žížalu sežere strakatá slepice. 1. 9. 1906.
38
SUSPIRIUM.
Charakter z juchty dej mi, ó Pane, spadne-li do louže, nic se mu nestane. 25. 4. 1906. 39
MOUDROST OTCOVSKÁ.
Ber po hodinách, však po minutách plať, vždy ourodu svou tak sej, by čert měl jenom nať. 14. 5. 1906
40
ŘEDITELI MÁJOVÝCH NÁKLADŮ.
Postál Jste též nad mým hrobkem, hlínou jsem Vás viděl, pro své verše, kdys Vám dané, ale dosud nevydané, tuze jsem se styděl. †Jan Spáčil Žeranovský z prostějovského hřbitova.
24. 5. 1906.
41
OPATRNOST ŽIVOTA.
Jíst, jíst, jíst – – ale zůstat čist, umně sousto z mísy vyndat, firmičku si nepobryndat! 30. 5. 1906.
42
VODÁKŮV „MŮJ IBSEN“.
Umřel Ibsen Vodákovi v „Čase“, „jeho Ibsen“, teď on chudák vdovívdoví. Jaké štěstí při tom pro Evropu, že neumřel Vodák Ibsenovi! 30. 5. 1906.
43
MASARYKŮV MONSTREPROCES.
Jakžpak se mohli nasytit, když ze všech zmol i vršků slítlo se tři sta osm krkavců na jedinou mršku!? Květen 1906.
44
TELEGRAM Z MADRIDU.
Z internationály krvavého ortele vržena puma na královské manžele, – bohudík, pranic se takto nestalo, jen asi patnáct mrtvých z lidu zůstalo. 1. 6. 1906.
45
PIRÁTI.
Dřív starých lodí zlatých strašná úhona, dnes mozky zlaté loupí podle zákona. 6. 10. 1906.
46
V OČEKÁVÁNÍ.
Teď dva ministři krajani na modré Dunaji o c. k. spravedlnosti nám dumají, jaká vymoženost pro starého lva! Dřív čerta z Vídně vždy jsme dostali, teď dostaneme dva. 3. 6. 1906.
47
JEDNOMU KRYTÝGROVI.
Já slyše Vaši holobradou hanu, jsem vzpomněl na arabskou karavanu, za jejíž stopou též někde pes štěká – a ona táhne pyšna do daleka, by došla ještě dnes, kam jakživ nepřijde ten pes. 16. 6. 1906.
48
JINÉMU MUDRCI.
O vůni Moravy jakés kritiště rozplkalo se s pražského smetiště, dle čichaného psalo své rozpravy. Vůně to byla, leč ne Moravy. 16.6.1906.
49
SLÁVA.
Sláva bohův přesnídávka, musejí ji denně mít – smrtelníku jedna dávka zpsuje navždy apetyt. 15. 6. 1906.
50
PAPÍROVÁ ŠIŠKA.
Zas jednou vlítla lvu do chřtánu po dlouhém čekání, – to bude on mít na pár dnů loyalního žvýkání! A potom starý přijde hlad, po kusu kosti bude řvát. 24. 6. 1906.
51
BEZ NÁZVU.
Zchátralé nervy dočista, proto jsem ubožák pensista, ale přec „dobrým pracovníkem“ sluji, kde to jde, všude kandiduji. Kdybys chtěl říz můj jen trochu znát, řekl bys: Kopnický švec je plagiát. 5. 11. 1906.
52
VZÁCNÝ HOST PÍŠE Z PAŘÍŽE.
Vive la France! Zas brzo přijdu, moji zlatí, ale p.... dám si vyasfaltovati, by, až poleze se do ní střemhlavě, míň bylo rámusu při té zábavě. 8. 7. 1906.
53
PRAHA V LONDÝNĚ.
(Dle některých referátů.) Lordmayor sem, lordmayor tam, brillanty, dámy a diner, ten sedí v levo, ten zase v pravo, a dvacet jídel se mine. To budeš koukat, Kubo, v krátce na slavný výsledek téhle práce! 7. 7. 1906.
54
„VELKÁ LINIE“.
Frázička krásná velice, co chce, zbagatelí, hodí se ke každé kritice jak jelito k zelí. 20. 7. 1906.
55
MUŽ S „VELKOU LINIÍ“.
Po boku mu visí, pohleď sem, jak dragounská šavle v zem silná v každý výpad, ba i dříví štípat. 20. 7. 1906.
56
JINÝ MUŽ S „VELKOU LINIÍ“.
Chudáček, krátko jenom žil a „velkou linií“ též se nakazil, ó, jérum, jérum! Kdepak je na ni nějaké sérum?! 20.7.1906.
57
HAVLÍČKŮV JUBILEJNÍ POVZDECH
Z NEBES.

Jak je to krásné umřít včas! Před padesáti léty mlád jsem zhas, proto dnes svorná zevšad zní mi sláva, a nikdo nenadává. Kdybych byl zůstal, leckde už byl bych – mrtvý muž. 29. 7. 1906.
58
KARRIÉRY.
Mezi lidské strnady a vrabce zjemna choď a na kočičí tlapce; přisedej všude, prodři sto šest katí a budeš záhy všude předsedati. 9. 11. 1906
59
MODLITBIČKA.
Pane bože, rozvěj do všech koutů prach můj kdysi v celém zániku, ať nepadne plenem mrchožroutu na rendlík nějakých „klassiků“, neb aspoň přej mi pro radost: když chtěl by mnou se cpáti, by v chřtánu uvázla mu kost, – a budu klidně spáti. 15. 7. 1906.
60 OBSAH Principy7 In memoriam8 Francouze zná9 Autor ,Kovového věku‘10 Ještě ,Kovový věk‘11 Stavitelský12 Výstraha otcovská13 Kvalifikace14 Nám15 Annonce16 Umění růsti17 Hledá se český Dante18 Rada otcovská19 Svépomoc20 Dušička nízká21 Demokrati22 K představení Jiráskova ,Jana Žižky‘ 23 ,Čechische Revue‘24 Spor o básníka25 ,My píšem pro lid‘26 Muž s puškou 27 Havlíčkovy oslavy28 Šaldovo okřídlené slovo29 Důkladnost30 ,Naši básníci‘31 Šaldovo ,Osvobozující slovo‘32 Pánbíčci33 Diagnosa34 Augiášův chlév35 Epitaf36 Na roli dědičné37 Kritikovi A N 38 Suspirium39 Moudrost otcovská40 [61] Řiditeli májových nákladů41 Opatrnost života42 Vodákův ,Můj Ibsen‘43 Masarykův monstreproces44 Telegram z Madridu45 Piráti46 V očekáván47 Jednomu krytýgrovi48 Jinému mudrci49 Sláva50 Papírová šiška51 Bez názvu52 Vzácný host píše z Paříže53 Praha v Londýně54 ,Velká linie‘55 Muž s ,velkou linií‘56 Jiný muž s ,velkou linií‘57 Havlíčkův jubilejní povzdech z nebes58 Karriéry59 Modlitbička60
OPRAVY:
Na str. 7 čti datum 1898 „ „ 14 „ „ 1902 Epigram „ Epitaf“ na str. 36 vznikl po bezprostředním dojmu ze zpráv denních listů a byl vytištěn dříve, než jsem zjistil, že věc má se jinak Postrádá tedy „Epitaf“ zatím oné baze, na níž byl postaven, což loyalně doznávám, ač nejsem nad dosavadními projevy „dobrého češství“ oněch Stradivárek vlastně nijak u vytržení
[62] TEXT počíná se pátou stránkou a obsahuje 60 ná- pisů do stránky 60 a pod nimi kratší i delší řádky Každý nápis začíná velkým písmenem jako P, J, F, A, S, V a j v a končí malou tečkou KNIHA počíná obálkou s červeným střelčím a končí se vzadu prázdnou stránkou Uprostřed je text s ti – tulem, který začíná písmenem S a končí tečkou MALÍŘ Jos. Janoušek dodal kresby, ,Unie‘ zinko- grafické lepty, truhlář je přibil na bukové dřevo hře- bíčky od amsterodánské firmy Onno van Jenlip KNIHTISKAŘ O Janáček knihu vytiskl a skončil práci dne 11 listopadu 1906 o 4 hod a 22 min při světle elektrickém TISKLO SE 7435 výtisků vesměs na papíře, 17 arab- sky číslovaný na elzeviru Peau de viegre vesměs neprodejných a jeden římsky číslovaný na egyptském pergamenu firmy Jusuf Az-Hám-Ba v Alexandrii
E: lk; 2002 [63]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Procházka, František Serafínský; České lidové knihkupectví; Springer, Josef; Janáček, Otakar
(Nákladem vlastním. - V komisi Českého lidového knihkupectví Josefa Springra. Vytiskla knihtiskárna Otakara Janáčka v Praze.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 63