Maličkosti v řeči vázané (1823)

Sbírka nápisů, drobnůstek, vtipných nápadů a t. d., Matěj Josef Sychra

Diplomatická verze Ediční verze
Maličkosti
v
řeči vázané.
Sbírka nápisů, drobnůstek, vtipných nápadů, a t. d.
o které se pokusyl
Sychra.
Vydané nákladem Jana Františka Pospíšila, krajsk. a biskupsk. Impressora.
V Hradcy Králové nad Labem a Orlicý 1823.
[1] Předmluva.
Nebylo před rokem na to ani pomyšlení, žebych se o něco v řeči vázané k podzymku života svého kvapně dozrávajícýho pokusyti směl. Churavost však tělesná v přílišném sezení hlavní svůj kořen majícý, jak též rozličné mrzuté udalosti zabraňovaly, abych u vyhotovení spisků povolání svému přiměřených pokračoval. Ano rada lékařova a dobrých přátel častá napomínání na to dorážela, abych zemdlenému duchu a sedranému tělu lépe pohověl, a nevčasnou pracovitostí hrobu sobě před časem nekopal. – Důvodnost této rady nahlídaje odpočinutí sobě popřáti jsem umínil; jsa však od dětinství prácy navyklý toužil prostředku vymysliti, abych y přecházeje nezahálel, nýbrž něčím k platnosti se zanášel.
[3] Předmluva.
To na mysli přemítajícýmu napadlo, abych se o něco v řeči vázané pokusyl, a poněvadž v mateřštině původních nápisů nazbyt nemáme, národ však náš důvtipných nápadů zvláště milovný jest, na to se vydal, dáli se tomu nedostatku odpomocy a několik nových Epigramm zhotoviti. Proti všemu nadání vzrostla za krátkou dobu tato sbírka, s kteroužto ne bez strachu na světlo vycházým, jsá přesvědčen, že se rovná rybařské syti, do kteréž se mimo několik chutných rybyček mnoho žab, škořepin a trní zahrnulo. Pamětliv však budiž čtenář a soudce staré pravdy, že se zřidka první pokus komu podaří, a že mistrovské práce od začátníků pohledávati nesmíme. Přijdouli však tyto maličkosti při jejich hojných nedostatcých milým vlastencům vhod, z čehožbych srdečnou radost měl, nemeškalbych druhým svazečkem se dostaviti, a snad něco jadrnějšího proukázati.
M. J. Sychra.
[4]
1. Na Al. Hybnera řiditele škol v Pol.
Vyučovals pilně mládež, Příkladem y výmluvností Mnohé ušlechtilé ctnosti. Odplatu svou za to najdeš (Zkusyv lidské nevděčnosti) Dle svých zásluh na věčnosti.
2. Na nesrozumitedlného básníře.
Jsy básníř, nebo umíš pět, Ač nelze tobě rozumět. Doch desto größer der Poet, Je minder ihn das Volk versteht. Stäudlin.
3. Na Lenu Rettygovu.
Máš své sydlo, jak vím, v Ousti nad Orlicý. Slušně! neb se vznášíš vzhůru nad orlicy.
4. Na tu též.
Tak mi jest, když čtu tvé jemné básně, Jakby duch můj přišel z teplé lázně. [5]
5. Na přítele Nebulu.
Na tebe když volám česky, Nebulo! dost zní to hezky. Jestli ale volám latinou, Oč že pohnu náhle žlučí tvou?
6. Na uhrovitého starého vínodusa.
Neníli to zázrak spitý kmete! Že ti v tváři keř již vinný kvete? Dozrajíli brunatné ty hrozny, Budeš věru! na pohled až hrozný!
7. Na nestydatého básníře.
Zanotuj nám, jestli umíš? píseň jinou; Neb ta, kterouž zpíváš, páchne hrozně psynou.
8. Na škaredou, ale bohatou.
Chlubíváš se: „mnohý švarný chasník mne chce.“ V tom jsy věru! na omylu, tebe nechce. Koho tedy? ptáš se; otcova jen měšce; Uhodne to každý na tě patříc, lehce.
9. Spisovatelova stížnost.
Věř, že mnoho odporného onen zkusý, Který živnosti své hledá brkem z husy. Vejděleček na obživu bývá kusý, Starosti však srdce jako můra dusý. 6
10. Na N.
Štěstí bratra tvého nedozrává; Víšli proč? že stále v stínu stává. Chceli, aby lépe rozkvetlo, Ať jde s dary svými na světlo.
11. Vyhostěná víra.
Víra snáší se teď jako holubice Ona z archy vypuštěná nad potopou, S pláčem letí, že ji mudrlanti tepou, Nechtíce jí přáti v srdcy místa více.
12. Hudebníkovo nebe.
Z čeho se as nebešťané těšit budou? Mním, že často prozpěvují, jak též hudou.
13. Na mladou a hezkou N.
Za příklad jsy posud brala Magdalenu hříšnicy: Kyžbys sobě příklad vzala, Z Magdaleny kajícý.
14. O zemřelém lakomcovi.
Z nebožtíka páchnul jako z vydry puch. Snadli proto, že byl hrozný vydřiduch? 7
15. Na vojenského velitele.
Ten pán jako Holofernes hloupý není, Aby bral svou hlavu v bitvu, k obležení. Nemá ovšem proč se báti Judyty, Předc však chodí z boje vždycky ubitý.
16. Na vadivého pivodusa.
Abys nechal zlostných svárů, Způsobím to bez všech čárů. Naleji ti mokrých darů, Jenž se nosý z pivováru.
17. Na muže zlé ženy.
Že prý v manželce tvé bydlí Časem, jako v Saulu, duch zlý Jenž tě velmi nepokojí. Ptáš se, čím se neduh zhojí? Dřív ho harfou zažehnávej, Dobrá slova ženě dávej; Jestli na to neustoupí, Vyžeň pěstí škodné roupy.
18. Náhrobek vojáka.
Ležícý zde kdo byl? Rek, jenž tvrze dobyl. Život svůj však pozbyl, Že se smrti dopil. 8
19. Na neužilce.
Ty že klenotů a peněz svých jsy pán? V hrdlo lžeš, neb jsy jim otrok zaprodán.
20. Na ožralce.
Neuhasytedlný že vždycky krk máš, O tom svědectví dá vůkol každý krčmář.
21. Co svět radí.
Žádáteli dobrých časů užíti, Hleďte této světské rady šetřiti: Oděv, stravu, všecko podlé mody změnte, Buď vám za pravidlo: dolce far niente.
22. Na špatného spisovatele.
Často ptáš se, jak nám chutná ta tvá Prosa? Jak bez soli, bez omasku kaše z prosa.
23. Na X.
Bludné zdání zle tě mámí, Že máš v mozku Adynamie.*)
24. Na S. příliš tloustnoucýho.
Masa, tuku tobě denně přibývá; Jak jest s rozumem? ach toho ubývá. ——— *) Náramné semdlení. 9
25. Na muže zkrátka držaného.
Milovalbys hrání, Kdybys jenom směl. A co medlé brání? – Ženin pantofel.
26. Truchlivá pravda.
Tak jest světu vzáctná nyní Paedeutica.*) Že jak o ní řeč jest, každý pryč utíká.
27. Čím se výtečnost objedná.
Měj jen hojnost peněz, nové krásné šaty, Budeš, jsa y oslem, na slovo hned vzatý.
28. Očkování co má za následek.
Co teď zniku mají kravské neštovice, Hezkých, však y marných děvčat máme více.
29. Jsouli ženské slabé.
Mejlíme se zle Mníce, že jest mdlé, Krásné ženské pohlaví. Sylné věru! jest, Na zchytralou lest, Od paty až do hlavy. ——— *) Pädeutik učení o ctnostech. 10
30. Na N., jenž rád jiným osud předpovídal.
Jiným prorokuješ, sám však zhola nevíš, Kdy ti napíší: sit tibi terra levis.
31. Na vínodusa.
Odkud ta tvá v tváři plesnivina? Odtud jistě, že jsy plný vína. Od té doby co nos plesniví, K duchovní jsy prácy lenivý. Tvář se syce ohněm rozpaluje, Láska k povinnostem vytracuje.
32. Na známého.
Proč pak zamyšlený chodíš? S židem soukromí se vodíš? Tovaryšů svých se chráníš, Smutně do koutku se straníš? Příčina jest tvého žraní, Aspoň podlé mého zdání: Že ten veselost svou tratí, Kdo již z posledního mlátí.
33. Na N. v zprostnosti žijícýho.
O ty malý štěpe! Neníli ti lépe Že jsy nízký strom? Neb tě mine hrom. 11
34. Na přítele J. N.
Vím kdy srdce tobě poskakuje! Snad když dceruška tvá prozpěvuje? Chlapeček tvůj tebe hubičkuje? Přítel nové věcy vypravuje, Přístup k důstojnosti okazuje? Statné vojsko naše svítězuje? Sláva krajanů se rozmnožuje? Žena chutné jídlo připravuje? Slouha příchoz přátel oznamuje? Host tvůj něco k smíchu prohazuje, Aneb co jsy řekl vychvaluje? Když se odporník tvůj ponížuje, Tobě pochvaly se uděluje? Spis tvůj nový podařený sluje? Zdání tvé se s chválou opětuje? Větší mzda se tobě vyměřuje? Mnohý pán se v tebe důvěřuje, Tebe chrání, tobě nadržuje? – To se ovšem velmi oblíbuje, Živobytí tobě oslazuje; Víc však mysl tobě občerstvuje, K veselosti tebou pohybuje, Když se číše vínem naplňuje.
35. Na soudce.
Bohyně tě dávno hledá podtají. Která jest to? Nemesis jí říkají. 12
36. Náhrobek lenochův.
Zase jeden ubyl! Živ byl, živ y nebyl.
37. O škaredém hloupákovi.
Coby bylo z toho chlapa? Soudím: obět pro Pryapa.*) Na Pryapovém též místě, Chlapby mohl státi jistě.
38. Na necudného N.
Kdoby tebe v krásných ctnostech vzal sy za vzor, Pochutnalby sobě, jakby žvejkal zázvor.
39. Na zahalčivého boháče.
Byl jsy jindy jedna z pracovitých včel, Teď pohříchu! pro bohatství jen jsy čmel.
40. Na pana z Oslovic.
Snadli tobě také z hlavy, Jak se o Perounu praví, Mudřena se narodila? Neb se věř mi, nemohu dost Nadiviti, kam se moudrost, Tobě z hlavy vytratila! ——— *) Pryapovi se oslové obětovali. 13
41. Na Tulipanského.
Prázdná že jest ta tvá hlava? Tím se tobě křivda stává. Měla vždycky, jak má nyní Na zbyt v sobě – sekaniny.
42. Zeť k tchánovi, jenž mu ženu sbil.
Že jsy dceři notně vybil, Snadli mníš, žes tím ji vybyl?
43. Na bývalého vojáka.
Příčina jest prozrazená, Proč jsy z vojny propuštěný. Praví, že jsy do temena Nebezpečně postřelený.
44. Na klevetnicy bezzubou.
Prohlížímli hubu tvou, Nacházým ji bezzubou. Jak se tedy může státi, Že máš zvyk nás na zub bráti?
45. Na daremného básníře.
Že se tebe v skutku chytá hlavníčka, Důkazem jest, ta tvá nová písníčka. 14
46. Na plodného spisovatele.
Dáváš spisků sylně Za rok k vytlačení. Svědkem to, že pilně Hledíš – pytlačení.
47. Též na toho.
Co se o tvé písni praví? To se vůbec dělo: Že má syce tělo, Nemá ale paty, hlavy.
48. Na zamilovaného.
„Můj andílku!“ říkáš holce. Anděl jest, však anděl zhoubce.
49. Na Z.
Milovník jsy pověr, klevet, svárů; Duchovní máš tedy ohniparu.
50. Na daremného lékaře.
Zřejmý předchůdce jsy smrti, Neb kam přijdeš, smrt hned škrtí.
51. Na mladého manžela.
Straníš prý se od ženušky své až hrůza, Snadli z křehotinky zlíhla se Medusa? 15
51.52. Pohnutka k ženění o N. N.
Nač se oba bratří žení jako slepí? Že jsou s mohovitostí svou na počepí. Touží, by se štědrým věnem nahradilo, Co se lehkovážně z mládí utratilo.
53. Na vilníka.
Poctivé jsou ty tvé poctivice; Ten však, kdo v nich vězý, není více.
54. Na necudnou.
Narodila jsy se jistě v Prasyncy, Neb jest věru u tebe jak ve psyncy.
55. Circe posud k nalezení.
Že jest proměnila v zvířata, Circe přijdoucý k ní hosti, Nejsou básnířská to hejblata, Stejných příkladů vím dosti. Známť já v světě mnoho šenkýřek, Kteréžto v dost krátkém čase, Zahodíli k ním se lačný rek, Přetvoří ho snadně v – prase.
56. Na hrdinu špatného rázu.
Rek na zásluhy jsy velmi bohatý, Postřelen byls v bitvě zpříma – do paty. 16
57. Nevinných na mále.
Nevinných šest pannen obětovalo Oheň v Římě bohyni vždy Vestě. Nevím, kdyby platil zvyk ten ještě, Kdeby tolik pannen teď se shledalo.
58. Na nestydatého básníře.
Kdo tvou mrzkou báseň vytlačí, Zasluhuje bití hojna, Víc než nedbanlivá kojná, Která v spaní dítě zatlačí.
59. Na sládky a páleníky.
Za celý rok bytně máte vy žeň, Nebo ožralcův vždy trvá žížeň.
60. Na kolohnáta škaredých povah.
Vejšku máš od Goliáše, Vděčnost, lásku od Jidáše, Pravdu od Ananyáše, Svědomí od Kaifáše, Patříš tedy milý braše! Do pekelného saláše.
61. Na X.
Ptáš se: přišelli nám spis tvůj vděk? Tak jak hospodyni – záprdek. 17
62. Na ožralkyni.
Snadli žádáš, abys přišla Brzce o své živobytí? Neb svou duši jako sysla Hledíš z těla vytopiti.
63. O daremném lékaři.
Města prázdní, hroby plní, tento hloupý chlap, Předc však schlůbec, žádá vůbec – slouti Aesculap!
64. Na ošemetníka.
Svědectví ti dám, že kůl jsy z toho plotu, Jehož sloupem byl Jidáš z Iškaryotu.
65. Skutečná pravda.
Neopejří Se, kdo hejří, Nybrž snadně Sedí na dně. Za to daří Hospodáři Vše se dobře, Jestli moudře Všecko řídí, Dobrých lidí Neuráží Jich sy váží. 18
66. Na šmarykanta.
Tak byl spis tvůj nový vlasti naší vděk, Jakbys jí byl vyťal notný zašíjek. Zavděčíš se lépe milé vlasti, Přestanešli mateřštinu másti.
67. Něco oddávna obyčejného.
Výborné se knihy odívají, V pozlacenou lesknoucý se kůži, Jichž však skladatelé, nuzní muži, Ošumělý oděv nosývají.
68. Na zlolajičnou klepnu.
Strašlivá jsy rovně tak jak někdy Jahel. Nezavraždíš syce koho hřebíkem, Za to vrážíš v nás svým ostrým jazykem, Jizlivých slov víc, než má zrn korec jahel.
69. Mladý muž k staré ženě.
Usmyslíšli sobě ženo umříti, Manželskou svou lásku tím chcy jeviti: (Z čehož máš se sama v rakvi pyšniti:) Dám ti všemi zvony hrana zvoniti.
70. Na dorážlivého hosta.
Co se na tobě mi líbí? snadli šaty? Čili hovornost tvá? slyš jen tvoje – paty. 19
71. Na mudrlanta buřického.
Mníš, že kvapným světlem svým svět osvěcuješ? Blázne! tím jen slabé oči oslepuješ. Zasluhuješ za to stejné pochvaly, Jak kdo z bezbožnosti města vypálí.
72. Na důstojníka novější básníře tupícýho.
Hrej sy jenom zmužileji na Hektora, Najde pak se pro tebe též kus Homera.
73. Na ožralce.
Nad Bivoje větší hrdina, Zrodil nám se v tobě nyní. Neb když potácýš se od vína, Vlečeš sebou hroznou svini.
74. Na ženicha N.
Šťastným býti doufáš s krásnou chotí svou? Přítelíčku věř, že střílíš motykou. Kdyby však se předce žena zdařila, Zvolej: motyka mi šťastně spustila.
75. Na rejpavého básníře.
Nápisům svým dáváš štědře pepře, soli. Za to lidé tobě měří – záda holí. 20
76. Na pokrytce.
Mnohý jak ty Ďaslem jatý, Beran zevnitř Vlk však jest vnitř. Zprostých lidí Lstivě šidí, Ač se praví Přítel pravý; Jenž zlé přeje Když se směje; V srdcy haní Když se klaní. Jestli chválí Tuť y šálí Tra po srsti; Házý hrstí Slova hladká Jak med sladká, Jenž však škodí, K hříchu svodí. Náboženství Jenom je ti Za pověru, Za zástěru Té tvé zlosti Bezbožnosti. Kterouž tupíš A zle hubíš Cýrkev svatou; 21 Neb se matou Mnozý z lidí, Když to vidí, Že y v Chrámu Hledíš klamu, Kde se koříš; Kdežto hoříš V tom lstném plášti Vroucý záští. – Pročež přestaň! Jsyli křesťan Od těch klamů! Syc svou tlamu Věčná propast, (Pokrytců past) Rozedere, Tebe sžere.
77. Na nesvorné manželstvo.
Svědkem toho jsem, Že se srovnáváte, K sobě lásku máte, Jako – kočka s psem.
78. Sám o sobě.
Kousek cesty brká, heká kus, Ten můj dušný, chromý Pegasus; Octneme se spíše u rasa, Dřív než spatříme vrch Parnasa. 22
79. Na ošemetníka.
Chováváš se k přátelům svým dle Jidáše, Naučíš se lkáti dle Jeremiáše.
80. Na N. po přečtení jeho rukopisu.
Ptáš se: „za pochvalu Co pak mi dáš?„dáš?“ Vyznám bez obalů Že jsy – Midáš.
81. Na nesvědomitého krčmáře.
Zdaž to předivná věc není, Že ti křída duši černí?
82. Na nezdárného synka. 82. Na nezdárného synka.
 Neradilbych, abys lesem rychle jel, Sycbys s Absolonem stejný osud měl. Buď sy nechej vlasy zcela ostříhati, Buď se rodičův svých nauč poslouchati.
83. Podobenství.
Zevnitř mívá broskev hladkost, měkost, sladkost, Vnitřku ale vězý jádra tvrdost, hořkost. Tak to u mnohých též lidí uhlídáme, Jestli na chování jejich pozor dáme. 23
84. Na hloupáka, jenž z loterye vyhral.
Budiž ono slepé štěstí tobě přáno! Když ti není lepšího nic zhůry dáno! –
85. K pažerovi na štědrý den.
Zahlídnouti žádáš zlaté prasátko? Jez, pí, co se líbí, patř pak v zrcádko.
86. O mladých manželích.
Proč pak tito lidičky vždy lají se? Nastupuje ženka v stopu Laise, Muž však v krčmách ku karbanu sázý se, Jeli div, že jejich štěstí kácý se?
87. Zavdání.
Lidská nevděčnost mne velmi hněte, Šibalství též mnohých mozek plete, Přálbych zavdati sy z řeky Lethe.*)
88. Skutečná pravda.
Hezké ženské obyčejně Mívávají na své ceně, Když se blíží k stáru, Čím dál větší Taru. ——— *) Řeka zapomenutí. 24
89. Smutná pravda.
Široká a schodná cesta k peklu vede, Slepý najde jí, buď pěšky jde, neb jede.
90. Vysvětlení.
Proto mnohých stíhá hospodářů Crida, Že jim v živé sahá krčmářova křída, K tomu marná žena svou též trochu přidá, Když na daremnosti hrůzu peněz vydá. Jestli k tomu ještě žid se z oken hlídá, Zarazý svůj stánek u nich na vždy bída.
91. Na vykrmeného trulanta.
Jde ti k duhu Třebas z dluhu Vše, by břícho růstlo. Zato v mozku, Tobě mezku! Vše, až hrůza zpustlo.
92. O mladém lékaři.
Netupte nám učeného muže! Řkouc, že jeho lík nic nespomůže. Zdaž se kantor, hrobař neobohatí, Až se hřbitov všecken zhrbolovatí? 25
93. Na J. J.
Zdaliž z tebe svět chce míti Bůžka? nebo tobě rád Pod nos kadí chvály smrad, Nechá však tě nouzy tříti.
94. Na N.
Hrdina všech hrdin jsy – však jen na řeč; Způsobilbys v nepřátelích hroznou seč, Kdyby k boji stroj byl jazyk ne však meč.
95. Na V. K. 95. Na V. K.
 Ty jsy příteli! můj věrný Pilades, Pro víno hned, kdyžby huba pila, jdeš.
96. Na zemana.
Trápí tebe pomsty, zysku, peněz zle chtíc. Svítěz nad ním jsyli opravdivý šlechtic.
97. Na lékaře.
Pro zdraví mi zakazuješ vína, píva? Rybě kaž, ať bez vody jest měsýc živa.
98. Srdečné rozhodnutí.
Čím to asy, že jest přítel trudovitý? Snadno k uhodnutí! – že jest často spitý. 26
99. Na hezké ale lehkověrné děvče.
Adamant se dá jen obměkčiti, Jak se praví, krví kozlovou. Ty však děvče dáš se opentliti Marnou přípovědí oslovou.
100. Na marnotratníka krotnoucýho.
Krotneš, střídmě žiješ, jsy již zcela jiný. Oč že uhodnu, co jsou v tom za příčiny? Chytají se tvého měšce souchotiny.
101. Na šplechtálka klevetného.
Jazyka jsy příliš děravého, Žaludka též vždycky studeného: Proto za blázna měj hotového, Kdo ti něco svěří tajemného.
102. Na spisovatele.
Není tajno nás, proč na slovo jsy vzat, Že své spisy krášlíš cyzým peřím rád. Máloby se na tvou mazanicy dbalo, Kdyby ono peří vše se vyškubalo.
103. Na M. M.
Že jsy chudým pole přeceněním zdražil, Přeji, abys zysku co pes mejdla zažil. 27
104. Na N. do neštěstí padajícýho.
Vzdalují se známí nebo vědí, Že tvé štěstí na raku zle sedí. Jestli však se vzhůru zavrtí, Do náručí tobě poletí.
105. Na dívky v dlouhých šatech.
Dlouhé šaty nosý nyní Mnohé selské trdlo. Svědčí však mu, jako svíni Svědčiloby sedlo.
106. Na M. M.
Že ti přeji z srdce, K přesvědčení to povím: Zdarma – umři brzce! Hrobní nápis zhotovím.
107. Na chlipnou ženu.
Mládence jsy zamilovala, Marně všaks ho k sobě volala. Řekni jako Putyfarka: Nezdařila se mi várka.
108. Na starce ženatého.
Ptáš se, proč tvá mladá ženka stále truchlí? Zavejskne sy, vlož se do umrlčí truhly! – 28
109. Na přítele N.
Kdyby přišlo k známosti Šlechetné tvé srdce, Bylbys v velké vážnosti, U všech lidí brzce. Zdá se mi že jediná Překáží ta příčina; Že své hojné ctnosti Stavíš do temnosti.
110. Na ctiutrhače hrdého.
Každého jen hledíš ztupiti, Pod sebe jak smetí snížiti. Přátelsky chcy tobě raditi, Hleď dřív vlastní stříšku přikryti.
111. Na jistého otce.
Žádáš zprávce z svého syna míti? Chraň se násylí mu učiniti! Neb mu – věř mi něco z očí kouká, Jenž dí: nebude z té reži mouka.
112. Na oulisného.
Tak mé lásky, když mne líbáš, přibývá, Jak když prstů mých se dotkne kopřiva. 29
113. Na N. jenž své knihovny neužívá.
Že jsy umělosti milovník? Tomu žádná pravda není; Spíš jsy učenosti odporník, Neb máš knihy ve vězení Odevzdané zprachnivění. Jsyli tedy Umek milostník?
114. Zamilovaný na svou vlažnou milenku.
Hned jsem, když tě vidím, Vroucý láskou pouhý plamen. Za to však se stydím, Že jsem zamiloval – kámen.
115. Na Ženské.
Věc vám ženským bývá snadná Mnoho mužských ošiditi. Neumí však ze sta jedna Muže šťastným učiniti.
116. Na křiklavého.
K pohnutí tvá učení až příliš jsou, Neb se od nich zdě y okna zatřesou. Na lidi však oučinek ten mají, Že jak zahřmíš, všickni utíkají. 30
117. Na lékaře.
Převýborně umíš – léčiti? Chyba lávky! kapsu lehčiti.
118. Na boháče nesvědomitého.
Tělo máš syc ozdobené zlatem, Za to duši zadiblanou blátem. Rozdej chudým zbytečného zlata, Zprostíš duši obtížného bláta.
119. Na klepnu.
Usta tvá jsou vždycky prejštícý se židlo. Škoda! že jsou rouhání a pomluv sydlo! Štědrou záplatu bych tomu s chutí dal, Kdoby na vždy studnicy tu zasypal.
120. O hovorných ženách.
Muži milejšíby byla žena, (Z těch, jenž štěbetavé mnoho jsou) Kdyby na tu chvíli poražena Byla když on mluví němotou.
121. Na milovníka zkamenilostí.
Petrefacta hledáš? nasbíráš jich brzce; Vyřež lakomcům všem zatvrzelá srdce. 31
122. Na pána Z. z X.
Zlostí hoříš, že tvůj návrh Nelíbil se starým, mladým. Jako přítel tobě radím: Nechoď kvapně se vším na trh.
123. Na otce hloupé dcery.
Snadli dcera loudavá Za muže již se vdá? Posud neví – pěnkava Kam svým nosem sedá.
124. Na zlou ženu.
Nemáli se muž tvůj stále s tebou rváti, Za živa tvou kůži dříti, valchovati, Přálbych, abys chtěla na mou radu dbáti: Nechtěj oleje víc k ohni přilévati, Nybrž zlostný jazyk za zuby vždy míti, Jestli nechceš ohně hůře roznítiti: Bouříšli však, tuť se muž dá do bití, Holí, pěstí hledí plamen hasyti.
125. Na dva karbaníky.
Snážíte se jiných lstivě obehrati, Předc jste na duši y těle obaerati (zadluženi). Toť jest na důkaz, že lstivé obehrání, Nemá požehnání, jest jen proklinání. 32
126. Na V.
Víme proč jsy krotký, jak beránek tichý, Že tě nouze tlačí, příjem tvůj jest lichý. Ať jen udělá kdo, bys byl bohatý, Udělá se z tebe kozel rohatý.
127. Kdyby soli bylo na zbyt.
Kdyby každá žena jako Lothova Pro všetečnost v solní sloup se změnila, Očby žádná nouze o sůl nebyla? Solniceby všady byla hotova.
128. Na nezbedného syna.
O otcových chybách mluvíš k nám! Neníli to hřích ten, vyznej sám; Jehož dopustil se zlosyn Chám?
129. Na krásnou ale bezbožnou ženskou.
Kůže tvá jak padlý sníh se blýská, Duše ale patří do bělíska. –
130. Na ostrovtipného.
Důkazem jest rejpavý tvůj žert, Že jsy ostrovtipný, bílý – čert. 33
131. Na přepřísného vychovatele.
Lže, kdo praví, že svých žáků nevzděláváš; Vždyť jim denně kůži holí vyděláváš. Byťby daremní z nich byli časem muži, Aspoň budou míti všickni – pevnou kůži.
132. Na ošemetníka.
Zdá se býti med Řeč tvá, zatím jest Opravdivý jed, Neb v ní vězý lest.
133. Na tejravého.
Zanechej přesuzování! Snad máš sám, Od častého upadání Hrubý šrám.
134. Na N.
Chutnala ti vůně z růže; ale nyní? Zkoušíš, že má také růže ostré trní.
135. Na darmotlacha.
Mámeli ti lépe přáti, Mluvíšli, za pravdu dáti: Chraň se koho obelhati, Snaž se slovu svému státi. 34
136. Na nevšímavého.
Nechcy s tebou přátelského spolku míti. Proč? že vlažný jsy, a vlažné bývá k blití.
137. O českých spisovatelích.
Vlastenská Literatůra má tu vadu, Že nic neposkytne k nasycení hladu. Mají býti čeští spisovatelé, Bez vezdejších potřeb jako andělé.
138. Na † †
Proč jsem, ptáš se, mnohým lidem na urážku? Proto, že své zásluhy máš na okážku. Žádášli těch závistníků vždy prost býti, Hleď svých zásluh výtečných co možná skrýti.
139. Na bujného synka.
Nad tvou bujností jest hůl již vyvržena. Ožení tě otec – pak ti vyrve žena.
140. Na nechutného skladatele.
Proč tvá práce došla pohanění? Že jsy zapomenul na koření, Bez kteréhož krmě chutné není. Máli chutnati nám spis tvůj líp, Kup sy od někoho lepší vtip. 35
141. Na N. o jeho ženě.
Ženě tvé rád svědectví dám, že je Příklad všech žen, nebo tobě přeje: (Ač máš stále pod víchem svou hlavu) Dejž mu Pán Bůh brzce věčnou slávu.
142. Milovník zvířat.
Bývalý můj pomocník Zvířátek jest milovník, Mívá také v čepicy Notnou často opicy.
143. Na marnotratníka.
Hejříš, bouříš, chlastáš, hraješ jako slepý; Domy vytloukáš y pivné, vinné sklepy. Divli, jestli budeš se svým na počepí, A pak vezmeš za vděk rád y kouskem řepy?
144. Na nádhernou holku.
Provádíš sy hrdě divoce, Pro svou krásu marná dívčice! Zhroz se trestu! zkusýš brzce, Za pejchou že chodí palice.
145. Něčí stížnost. 145. Něčí stížnost.
 Snadli čerti všecky plevy semleli, Že se svět již hemží spisovateli. 36
146. Na schlubného nováčka.
„Velká se vůbec čest mi prokazuje!“ Hlučně do omrzení se honosýš. Pomni na přísloví a tuť snadno zvíš, Že se nový klobouk na klín zavěšuje.
147. Na manželku žehravého muže.
Muž tvůj mrzutě se kouká, Na nevěrnost hnedle brouka, Byťbys jen se na krok vzdálila, Chvílkou s vlastním bratrem mluvila. Proč by jsy se nad tím horšila? Bloudku! koho kaše spálila, Ten y na podmáslí fouká. –
148. Na N.
Snad jsy ve škole byl milý brachu! V právních věcech u Piláta. Přiřkneš tomu, kdo dal zlata Aneb nahnalli ti hodně strachu.
149. Na N. o synu jeho.
Proč pak syn tvůj študujícý prchl z Prahy? Oč že mu se polámaly v školách váhy? Po vůli mu ovšem váhy nebyly, Na kterýchž ho učitelé vážili. 37
150. Na světačku prostopášnou.
Ctnoubych rád tě měl. Udělá se snáze, Z koptu, aneb z sáze, Nežli z tebe – běl.
151. Na pijana.
Mozku tvému vzejde jasná dennice, Když se – podá vínem plná sklenice. Píješli však proti právu více, Zatmí se zas tato zvířednice.
152. Na starého vdovce. 152. Na starého vdovce.
 Ženy sobě hledáš kmet jsa starý? Zanech toho mladým! kup sy máry.
153. Mládenec k panně. 153. Mládenec k panně.
 Žádášli mněmě k sobě privábitipřivábiti, Nesmíš ke mně v řeči křivá býti. Odporučím holku sobě samé Jenž mne upřímností lživou klame.
154. Na nezdvořáka.
Tak jsy přívětivý Když jsy spitý: Jak za ňadry živý Ježek skrytý. 38
155. Nápis na kostnicy.
Zde jest tichý přístav, Pokojných y zlých hlav.
156. Na X. Y.
Novým důkazem jsy, že jest slepé štěstí. Neb tě s pochvalou y nechá koše plesti.
157. Na paničku za sedláka se vdávajícý.
Jak pak medle přišla chuť ti na chrapouna, Jemuž žádný v maňaství se nevyrovná? Budeš tedy ubožátko! hra pro Fauna.
158. Odkud nouze a bída.
Když muž v krčmách stále skleničkuje, Toulku, karban sobě oblíbuje, Tím však počet dluhů rozmnožuje. Žena s sousedkami kafičkuje, Dcerky jako modly vystrojuje, Na šperky moc peněz vyhazuje; Marným synkům příliš nadržuje, K utrácení peněz podstrkuje, Čeledinům na mzdě utrhuje, Tím jich proti sobě popuzuje: Ať se hloupý tomu obdivuje, Když se jmění kvapně vytracuje, Nouze ze všech koutů vykukuje. 39
159. Mílkova nectnost.
Mílek na tom nepřestává, Když se jemu štědře dává Manželská domácý strava. Že jest děcko, vždy se shání, Leč mu stud a trest v tom brání, Kde jest něco na smlsání.
160. Na mrháče ožebračeného.
Co jsy zdědil, dostal, to jsy promařil; Nyní tedy jez, cos sobě navařil! –
161. Na X. Z.
Co po tom! že ti se v mozku rozednilo, Když se při tom světle srdce zatvrdilo! V ošklivosti nám to mrzké umění, Jenžto srdce lidské v kámen promění. Ať se chytrá hlava v světě velebí! Srdce dobré odplatu má na nebi.
162. Na mladého vdovce.
Odvírá se tobě blaženosti brána. Jak tak? vždyť se zvoní zlé tvé ženě hrana!
163. Sedlák k F. **
Za plat podělil jste mne tou zlou ženou. Buď vám ďasel za to na odslouženou! – 40
164. Jinoch k staré nevěstě.
Bylbych věru! hloupý jak vůl, Kdybych sloužil tobě za hůl, Poslouchal tvé odkašlání, Hřmotné, zlostné hubování. Provdati se žádáš? nač to? Že máš nalichvené zlato? Tím se nedám nikdy splesti, Neb v něm vězý špatné štěstí. S ním se odá jenom blázen, Když chce míti horkou lázeň. Koho svrbí příliš kůže, Ten sy tebe vzýti může. Ať sy pod břemenem stejská, Umřešli, ať sobě vejská: Já však volím sobě chudobu, A s ní mladou hezkou osobu, Kteráby mi živobytí Láskou chtěla osladiti. A tím dávám tobě kvinde, Hledej blázna sobě jinde.
165. Na lehkověrného hrdopýšku.
Marnou ctižádost to ovšem lektá, Pochlebník když tobě v uši šplechtá: Že snad rovných nemáš v učenosti, Byťbys tlachal hloupé daremnosti. Pomni však, že když tě vychvaluje, Bulíka ti na nos posazuje. 41
166. Na muže nepořádné ženy.
Měj se na pozoru nebuď cepem! By ti neutekla svíně s čepem. K čemu již se velmi schyluje, Neb tvá žena jiné schvaluje.
167. Upřímných přátel na mále.
„Mámť já přátel upřímných, Jenž mne rádi mají.“ Množstvíkrát se honosýš. Málo ale o tom víš, Že tě zaprodají Za několik stříbrných; Kdyby jenom někdo byl, Kdoby sy tě zakoupil. –
168. Na učeného J.
Těš se, když ti jde tvá živnost příliš ztenka, Že ti přeje v nebi mnohá Milostenka. Přízeň syce jejich život oslazuje, Živnosti však zřídka hojné uděluje.
169. Na přítele.
Mně jest v tobě příteli můj! Jonathan, Jako někdy Davidovi znova dán. Mějmež sebe bez přestání rádi, Přátelstvím se živobytí sladí. 42
170. Na nového manžela.
Vím proč v hlavě bolest, v srdcy cýtíš klání. Že se milenka ti proměnila v – paní.
171. Příčina bledosti.
Jaká as v tom jest věc, Že jest dcera bledá? Ubožátko hledá –
172. Na souseda.
Ty jsy z brusu nový krásný Zacheus! Snědl jsy mé ťopky, dals mi za ně hus. Cos vzal vrátiti máš čtvernásobně, Lepší snědls, horší nechals pro mne! –
173. Na popleteného mudrlanta.
Žádals sobě světla příliš moc, Nastala ti v mozku tmavá noc. Neb když se to světlo valilo, Všecken mozek tobě spálilo. Křesťan rád jest když se šeří, Nebo pevně tomu věří, Přílišné že světlo škodí, Lidi z pravé cesty svodí, A že teprv na věčnosti, Dostane se do světlosti. 43
174. Na nepohostinného souseda.
Oč že žádáš hostů zbyti? Nebo dáváš vína k pití Jenž jest jako pro zabití, Aneb trpký lík pro blití.
175. Na N. o jeho synu.
Nač pak syn tvůj náhle zpýchá? Vždyť jest hlava jeho lichá? Oč jej dobré bydlo píchá? Měj ho k tomu ať jest zticha, Syc s ním budeš honit Bycha.
176. Na tejravého lenocha.
Jiných pro zahálku přísně valchuješ, Na lenochy bez přestání hubuješ, Sám však darmožroute! pecyválkuješ. Zanech, radím, toho valchování, Konej práce svého povolání, Chcešli zprostěn býti pomlouvání.
177. Na N. o jeho nepotatilém synu.
Svévolnosti syn tvůj hrozně zvyká, Že jest vlastním pánem způrně říká. Ačkoli jest trestán předce trká, Těžko udělá se beran z vlka. 44
178. Na Křiklouna.
Nač to tvé hulákování, Pěstmi do povětří praní? Smíli kazatedlnice Býti místo pro biřice?
179. Na nesvorné manželstvo.
Dá se mezy vámi na čas, Můželi muž píti nač zas. Když však na křídu jen chlastá, Tuť se hrozně k bouřce chystá.
180. Nechutné věno.
Žádals ženiného vybytí; Zač ti nemeškal tchán vybiti. Budeš pamětliv vždy toho věna, Neb má na zádech co hojit žena.
181. Na lékaře.
Vodu k pití radíš? tu ať pije husa! Mně jen chutná nápoj pana Lyaeusa.
182. Na rodiče.
Svoliti se může, Ať se synek ožení, Svrbíli ho kůže, Chceli se mu soužení. 45
183. Na vojenské tlučhuby.
Jazyk máte nabroušený ostře, Když se vlasti nepřítel ním potře! Tlachem ale jalovými slovy Málo uškodíte hrdinovi. Zanechejte tedy schlubné řeči, Vládnouti se učte svými meči.
184. Na pleticháře.
Že jsy hrozný štěkavec, Pácháš hojné bezpráví: Za to číhá krkavec Na dobu tvé popravy.
185. Na M. o synu jeho na študyích.
Již prý syn tvůj tobě život oslazuje? Osladí víc, až jen zcela osla zuje.
186. Na mladou hezkou ženku.
Snadně dá se uhodnouti Nad čímž ženo! máš žel. Nechce posud natáhnouti Hnátů starý manžel. Oč že budeš veselá V žádoucý té době, Až jen spatříš manžela Bradou vzhůru v hrobě? 46
187. Na zle ženatého.
Výstrahu ti dává dívčice, Kterouž na krk tobě tchán dal, Bys budoucně nekupoval, Jako blázen v pytli zajíce.
188. Příčina ochuzení.
Když náš lékař na mne léčí, Dotud kapsa má se zlehčí, Že jest prázdná jako hlava, Toho pána kadeřavá.
189. Na starce zženkylého.
Holky se tě štítí; z jaké příčiny? Není tobě v kapse rejnský jediný, K tomu prázdnou lepkulebku kryjí šediny.
190. Na zadluženého břicháče.
Snadně tomu věří, Kdo tvou tlouštku změří, Že jde lidem k duhu Jsouli živi z dluhů. Za to věřitele Zlostí neduh mele; Ubožátko chřadne, Neb nic nepopadne, Že co svého máš, Červům k žrádlu dáš. 47
191. Truchlivá pravda.
Nepodobné k víře Jest, že za pastýře Máme nájemníků Hrůzu na krmníku.
192. Na nezbedného učitele.
Dobrou syce cestu lidem ukazuješ, By ní putovali, hlučně povzbuzuješ, Spasení že bez ní není, prohlašuješ, A kdo jí se spustí trestem vyhrožuješ, Sám však bludníkem se mrzce potuluješ, Zakázaných stezek sobě oblibuješ, Tím své dobré řeči ne jen potupuješ, Nybrž svůdcem ovcý sebe osvědčuješ, Tím však k přísnému se trestu odsuzuješ; Zdaž se, na mysli to maje, nezhrozuješ?
193. Na hloupého pochlebníka.
Mělbych radost z chvály, Kterou často mi dáš. Kdyby, kdo mne chválí Nebyl jenom – Midáš.
194. Na schlubného tlučhubu.
Vždy tvá hlava s schloubou hlučně zní, Na svědectví, že jest prázdno v ní. 48
195. Na N. N.
Vy jste byli vlasti za obrance? Péči měli jste jen o své rance, Jak se nepřátelé zjevili, Patami jste na ně měřili.
196. Na mladé hezké děvče.
Jako otec radím: šetř Panenské své nevinnosti. Jest jak kafr, dej k ní pepř! Tím buď: klenot stydlivosti. Ztratíli se stud tvůj, tuť Vytratí se čest jak rtuť.
197. Na nesvědomitého soudce.
Naučil jsy snad se soudům od Piláta. Na smrt musý nálezem tvým nevinný, Bez trestu se propouštějí zločiny, Když se strachu nažene ti, dá též zlata.
198. Na nedbalé rodiče.
Ubezpečen jsem, Že ty vaše děti V tovaryšstvu zlém Musý zčervivěti. Oč že nechutná Pravda přesmutná? 49
199. Na zpronevěřilce.
Zdaliž ono políbení, Kteréž začasto mi dáš, Na vlas tomu rovno není, Jež dal Mistrovi Jidáš?
200. O hloupákovi šťastně ženatém.
Jak k té krásné ženě přišel tento bloud? Tak, jak najde perlu na hnoji kohout. Slepá náhoda tuť sobě zase hrala, Když jest maně krásu za hlúpáka vdala.
201. Výstraha hezké panně daná.
Mužští tebe vždy obkličují, Vroucý lásku tobě slibují, Po celé své živobytí, Chtí se tobě podrobiti. Jestli dle té řeči soudíš Mníc, že pravdu mluví, bloudíš! Učiň zmínku o oltáři, Oč že rozprchnou se lháři?
202. Na dřiče svých bratrů.
Proč se tebe štítím, Jest ta pravá příčina, Že tě s hrůzou vidím Následovat Kaina. 50
203. Na ošemetné přátely.
Vaši oulisnost již znám, Svědčím že jste hodní – Za to udělalbych vám S chutí – nápis hrobní.
204. Na N.
Pochvaly jsy sobě vykázal; Kyžbys nám se také vykázal, Že jsy prospěl, Bohu chválu vzdal, Ne však pro schloubu jen hubu dral, A svým hlasem do povětří pral.
205. Na hloupého schlúbce a vilníka.
Já jsem vlastní pán. Říkáš hrdě. Řekni v pravdě: Já jsem lesní Pan.
206. Na důstojníka N.
Že jsy rozdal srdce své v čas pokoje, Scházelo ti, když měls jíti do boje.
207. Na nešťastného podnikatele.
Proč tvá předsevzetí chybí? Bloudku, chytáš na lep ryby. – 51
208. Na přítele.
Věř že dobré znamení to není, Nezkusylsli jak živ potupení. Neb se dobré ne vždy vychvaluje, Nýbrž zhusta křivě potupuje.
209. Na jinocha ženidlem bouchnutého.
Břemenem jsy předce ztížen, Ať máš třebas nejlepší z žen. Ptej se těch, jenž jsou v tom kříži, Jakou má as žena tíži.
210. Na sklepníka.
Na tvé tváři vidím pořád Rozmanitých barev duhu. Na důkaz, že sklepní ouřad Barvu dává, a jde k duhu.
211. Bezbožník nad štíra záhubnější.
Volím míti za společníka Smrtí hrozýcýho štíra, Nežli přítelem bezbožníka, Jemuž scházý svatá víra. Štír jen zdraví těla zruší, Bezbožník však zkazý duši. 52
212. Na pecyválka.
Máš zde býti včela, Následuješ čmela. Z cyzýho jen trávíš, Předrahý čas dávíš!
213. Na hezounkou oušklebnou však paní.
Ta tvá usmívajícý se líbě usta Raní čest a pověst mnohých lidí zhusta. Zdá se žeby napuštěna byla medem, Zatím – věčná škoda! zapáchají jedem.
214. Na důchodního.
Prázdný jest váš důchod, Že má sterý průchod. Když se krejcar přivleče, Zlatý za něj vyteče.
215. Pohrůžka na světáka.
Stav sy domy slavné, Oděnce měj strážné, Lam sy jak chceš hlavu: Předce živobytí Ztratíš, musýš býti Červům za potravu. 53
216. Na dobré manžele.
Co měl Adam s Evou v ráji, To muž s ženou požívají, Když se spolu rádi mají, Zbytečně se nehněvají, S dětmi svými zahrávají, A jich řádně vychovají.
217. Na porušitedlného N.
Co jsou tobě práva? Dobrá dojná kráva, Jenž moc mléka dává, Živnost obstarává.
218. Na někoho.
Na těle že svém máš čest, Důkazem jest čestný znak. V těle není jí za mák, Život tvůj v tom svědkem jest.
219. Na nynější mudrcy.
Světýlka jste! pročež tomu běda, Jestli někdo u vás pravdy hledá, Neb se v bahně mrzkých hříchů shledá. Světlo vaše prodává se draze, Nebo vede přímou cestou k zkáze, Kdo se toho štítí, tomu blaze. 54
220. O světácých na prach zkažených.
Vás mám nezbedníky řečí polepšiti? Raději chcy na trest hrubé pytle šíti, Neb kolínskou vodou Mouřenína mýti, Aneb v cyzý naději hrách uvařiti.
221. Na přezralou pannu.
Hleď by jsy se honem vdala, Dřív než krása zkázu vzala, (Kteréž jest již věru zmála) Abys na lák nezůstala.
222. Na zločince polapeného.
Snadli za knihu jsou tebe pokládali Drábi, do pevné když tebe vazby dali?
223. Na muže.
Nejlepší z žen, praví Šiller, ta prej je, O které se nikde zmínka neděje; Na znamení špatné tedy to jest, Že jde o tvé ženě hlučná pověst.
224. Na světáka.
Hodláš časem svým se dáti na pokání. Kdy? až zajde chuť ti k hraní, pití, k žraní. 55
225. Na starce.
Pokoje ti nechtí dáti, Brání tobě tiše spáti, Vábí, bys chtěl s nimi hráti, Mladé rozpustilé holky. Nebudeš nic na ně dbáti, Jako pařez budeš spáti, Dášli postel sobě stláti – Od koho? aj od smrtholky.
226. Mejlímli se?
Tiskaři knih k spisovatelům jsou křivi, Vědouce, že tito v naději jsou živi. Ubožátka vondají se holou kostí, Kdežto mají oni z tisku masa dosti.
227. Na hloupého hrdopyšku.
Chlubíváš se; rádbych věděl, v čem jsy velký! Snadli v tom, že ze všech nejlíp chytáš – lelky?
228. Na příliš zlobivou paničku.
Od čeho as ta tvá krása umírá? Oč že ji červ hněvivosti podžírá? Vráskami ti čelo zhruba brázdívá? Jsouli tobě vzáctné tělesné tvé vnady, Chraň se každé bezpotřebné s lidmi vády Blaze tobě uposlechnešli té rady. 56
229. Na nemotorného básníře.
Chceš prý býti mermomocy Homerem! Kde pak my se břečtanů jen naberem? Korunovati tě chceme, jak to sluší, Jenom zakrej, snažně prosým, dlouhé uši.
230. Na mladou a hezkou.
Proto v ošklivosti jsy a pohaněná, Že jsy, čím dřív byla Máří Magdalena. Následuj jí věrně v druhé její částce! Budeš ctnostným lidem, zvláště Bohu v lásce.
231. Na škrabáka.
Toužíš spiskem svým po nesmrtedlnosti? Věř že máme podobného smetí dosti. Každý soudí, že mu scházý oprava. Hoď ho na hnůj, bude z něho ouprava.
232. Na paničku mladou.
Vímť jak jest ti milý muž tvůj starý. S chutíbys mu přinest dala – máry.
233. Na zoufalce.
Jakbys medle láskou za lásku mi platil, Když jsy k sobě samému již lásku ztratil! – 57
234. Na N. na hlavu postonávajícýho.
Na své hlavy obtížení Často sobě naříkáš. Kde jest prázdno, tíže není. Odkud v hlavě tíži máš?
235. Na nového spisovatele.
Jak se asy spisu tvému povede? Moc čtenářů na opicy vyvede. Tytul ovšem té tvé knihy pěkně zní, Věčná škoda! že jest pouhá hloupost v ní.
236. Na daremné N.
Tím jste velmi hbití Co se z botou zouvá; To však hodno bití, Z rukávu co čouhá.
237. Na šibala.
S tebou žádný poctivý se v spolky nedá Z příčiny, že rovný rovného sy hledá.
238. Na kazysvěta. 238. Na kazysvěta.
 Když ty umřeš, aj to bude hrozná ztráta! Pozbyde svět potomka od Herostrata. 58
239. Na hloupého hrdopyšku.
Že máš velkou duši, Jak na reka sluší, Svědčí – velké uši.
240. Hospodářská zkušenost.
Starou ženu vzal sy přítel Filip; Bez dětí že bude teď se bojí. Bloudek! nerosteli obilí líp, V mnoholetém v smradlavém y hnoji?
241. Bolestná pravda.
Mnohý na kadedře učícý Jest jak zvon bez srdce zvučícý. Dobrých výstrah hojnost dává, Sám jich ale zanedbává.
242. Na hezké děvče.
Přálbych abys stála, Pevně jako skála, Kdyžby o tě prala Která náruživost: Buď cti žádostivost Aneb marná hrdost. Především však chlípnost Tento pekelný host! Ten ať má vždy výhost. 59
243. Na přetvářeného přítele.
Tvé hubičky vždycky mlasknou, Špatně ale chutnají; Nebo připomínají Zahradu mi Getsemanskou.
244. Na starou paní.
Když tě muž tvůj za krk brává, Sladká políbení dává, Mníš, že z lásky se to stává? Vyzradím, že v srdcy přává, Na toběby rostla tráva.
245. Coby bylo hrobů.
Vestálská prý panna pro... Za živa jest přišla k zahrabání. Nestává se víc to v tuto dobu, Kdeby nabrali se lidé hrobů? –
246. Jak rád stoluji.
Vezmu za vděk vodou, kostmi, Nežbych seděl mezy hostmi, Jenž jak spolek němých duchů Sedí, neb to nejde k duhu. Libuji sy hodování, Kde jest volné rozmlouvání, Třebasby ty skoupé hody Podaly jen chleba, vody. 60
247. Na nevalného kazatele.
Jak jest duchovního nasycení Každá ovčička tvá žádostiva: Dává na jevo, že při učení, Hlavou přisvědčuje, často zývá.
248. Na ožralce.
Skutečná jest pravda, že jsy dobyva, Když se do nepřátel dáš? ne do piva. Tuť jsy v skutku v pravdě rek všech reků, Vychlastalbys piva celou řeku.
249. Na jinocha pozprostého.
Závdavkem jsy prsten marné holce dal Na důkaz jí, nám též, že jsy acephal.*)
250. O špatném pohoršlivém spisku.
Kyž se plod tvůj potlačil, Prvé než se vytlačil! Ačkoli nic po něm není, Předce plodí pohoršení.
251. Na Darobera.
Výmluvnosti tvé se žádný neubrání, Jeli přípřeží jí štědré – podmazání. ——— *) bezhlavý. 61
252. Na šizeného manžela.
Zdaž tě ženuška tvá miluje? O tom žádný nepochybuje, Neb tě actoeonisiruje.*)
253. Na J. H.
Dá se uhodnouti koho v lásce máš, Vždyť pak s korbelem se stále objímáš! Připouštím, že jest ti milá tvá žena, Milejší však nad ní nápoj z ječmena.
254. Na důstojníka.
Toužils dostati na vojně Za hrdinství věnec bobkový. Obdržel jsy ovšem hojně, Čeho? kozých bobků – blahový!
255. Na pijána otce.
Syn tvůj do škol nechodí, Chce jen stále chlastati. Co se z kočky narodí, Zvyk má myši chytati.
256. Pochlebenství.
Nazýváme často zbojnického chlapa Místo: kata – z pochlebenství Aesculapa. ——— *) rohy sázý. 62
257. Na N.
Strejc tvůj po svých táhnouti prý hodlá. K čemu? snadli chybila mu modla?
258. Na N.
Abych vyšetřil, kde vězý tvůj rozum, K tomu zapotřebí Microscopium.
259. Na N. † †
Dovede tvá čubka Na tebe se doptati; Neb ví holka klubka Po niti kde hledati.
260. Na hrubiána.
Věř že proti tobě perem nehnu. Proti palicy že není šermu. Sobě rovného sy hledej – šelmu.
261. Na pannu.
Přislibuje ženich hory, doly, Paní z tebe učiniti volí. Nevěř jemu, jakkoli tě chválí, Neb lží ošemetnou tebe šálí. Přesvědčíš se o tom makavě, Až jen bude ruka v rukávě. 63
262. Na starou klepnu.
Nelze se ti v hubě zubu dohledati, A předc v zvyku míváš lidi na zub bráti. Kyžby dal se zub ten něčím vydlubati!
263. O něčí dceře.
Že se na marnost tvá dcera oddala, A tím na vždy dobrou pověst zadala, Není, za kohoby teď se provdala.
164.264. Na lháře. 164.264. Na lháře.
 Kdo své chyby se lží jak ty umývá, Na škodu jen bláto k louži přilívá, A co špinavého hůře černívá.
265. Na uhrovitého ouředníka.
Nadělalo se ti v tváři hrbolů; Tiť jsou jisté šťáva z naších mozolů. Nechcešli těch okras v tváři míti, Zanech pití, přestaň lidí dříti.
266. Na zprostáka.
Bulíka sy dáš Zavěsyti lehce, Z příčiny že máš Zcela prázdno v lebce. 64
267. Vdání.
Marných holek bývá vdaní Jak na slepou bábu hraní.
268. Na ourodného šmarykanta.
Vydává se tiskem spis tvůj kolikátý, Škoda však, že děláš pátý přes devátý. K zrušeníby přišel kolikerý kus, Kdyby někdo půjčil tobě ostrý brus.
269. Na hrdého.
Nafouknut jsy hrdostí, Větrem jako měch; Za to jsy dle slušnosti Lidem za posměch.
270. Na vrtohlavce nádherného.
Co se asy mele V zpleteném tvém čele? Z hlavy se ti kouří Na důkaz, že bouří Ve tvé vnitřnosti Pejcha s hloupostí.
271. Na nováčka N.
Z dobrého jsy synku pošel bydla; To ti v bitvědábitvě dá – co? k běhu křídla. 65
272. Vejstraha pro hezkou holku.
Berou ovšem hoši na tebe; Ať jen nezabloudíš od nebe! Neb kdo světákům se líbí, Nejspíše se nebes chybí.
273. Na nesvědomitého šibala.
Syrotčím neb důchodním prý žádáš býti? Toťby bylo: kočku k tuku postaviti.
274. Na mrháče ochuzeného.
Kdo se v řece topí, Ten se rychle chopí Y též ploucý slámy. Topíš již se brachu! Skrej se do fěrtochu Ňáké možné Dámy.
275. Na sedláky z H.
Vy že z lásky jezdíte mi na vorání? V latinském snad smyslu, to jest: na vyžrání. (vorare – žráti.)
276. Na F. F. V.
Velmi často semnou píváš, jídáš; Hádám, na odměnu co as mi dáš? Zrádné políbení jako Jidáš. 66
277. Na paničku příteli k opatrování danou.
Nazvali jsme muže tvého proto: tele, Že dal kozlu hlídati své petržele.
278. Na držgrešlíčku. 278. Na držgrešlíčku.
 Kdo ti dlužen trojník, Velmi pilně skoumáš. Komu sám jsy dlužník, Pamět děravou máš.
279. Na ženu opilcovu.
Jest syc obyčejný, předc však příběh divný, Že ti šatstvo, věno rozežral – mol pivný! –
280. Na nenechavého.
Jako Jakub – pro tebe jsem viděl žebřík Přichystaný, po němž leze šibeničník. Tento strašný sen můj věru neselže, Nenechášli chlape! brzce krádeže.
281. Na ožralce.
Míváš y v kruté zymě v břiše vedro, Sotva stačí na hašení piva vědro. Nežádáš sy budoucýho živobytí, Jestli nelze tam též pivo drmoliti. 67
282. Na sličnou, ale klevetnou paní.
Proč tě růží nazývám, Sama neuhodneš. Vyznám, jak to míním. Od tvé krásy rány mám; Hůře ale bodneš, Jazykem co trním.
283. Na vdovu S. o jejím synu F.
Syn tvůj košem propadává U nevěst svých přes tu chvíli. Ptáš se, čím se to as stává? Že vždy motovidlem střílí. Ať má od Plutona cvoky, Milek ať mu půjčí s šipy luk, Bráti budou na něj holky, K zamilování to bude – kluk.
284. O ženském pohlaví.
Neprávě se nazývá Slabé – ženské pohlaví; Nebo často nosývá, A sy klade na hlavy, Zaprodané domy, Lesy s všemi stromy Zdaliž větší byla, Kterých mužů syla? 68
285. Starý mládenec k holkám.
Již se chráním hezké holky! S vámi míti jaké spolky. Vrtkavé jste jako děti, Nesnadno vám vyhověti. Dnes se ke mně pěkně máte, S starým šaškem zahráváte. Zejtra vám jsem co klas lichý, Tropíte sy ze mne smíchy. Trpělivost má jest prázdná, Hledejte sy jinde blázna.
286. Sám na sebe.
Zlato, stříbro Chudý Sychro! Nebylo ti dáno. Za to přítel, Věrný ctitel; Moc ti bylo přáno!
287. Výstraha před ochechulí.
Kdo se náhle napije Z hrňoulku té Harpye, Všecken rozum propije. Oprátku sy uvije Ní sy hrdlo zadrhne, Když ho všeckno zavrhne. 69
288. Na ženicha k výstraze.
Boj se přítelíčku! kruté vojny, Máli milenka tvá přínos hojný. Jestli to tě nyní zaslepí, Vždy se tobě to zas vylepí. Objedná ti potom toto věno Mrzutostí, zlosti – strašné hejno.
289. Zaklínání na N. O.
Kyžby byly chromé ruce, němé rty, Toho lháře zlodějského poberty! Koho tímto míním? za nos chyť se ty! –
290. Na pověrečné strašpytle.
Když vás slyším, milí braši, S chutí přisvědčím, že straší. Na hřbitově, pod kostnicý? – Nijak, vám jen v mozkovicy.
291. Na hrdopyšku.
Domníváš se býti Nabuchodonosor; Neb má na tě míti Každý člověk pozor. Máme ti se klaněti Tak jak Židé teleti? Toho nám se nechce, Vytopit dej pece! – 70
292. Na hezounkou.
Jestli začneš krásným očičkem svým Na mne přívětivě šilhati: Bych v čem neprohloupil, hnedle musým Šestou prosbu opětovati.
293. Na frejíře ošemetného.
Čím sy má své živobytí Na mnoho let prodloužiti, Slíbils, holku naučiti. Teď však chuďas hořekuje, Když se život rozšiřuje, Dobrá pověst potracuje.
294. Na šibalského kupce.
Obchodem jsy hojně peněz dobyl. Kyžbys nebyl svědomí tím pozbyl! –
295. Na N. o jeho marnotratném synu.
Světem že třečkuje, Děvčata miluje, V dluhy se zafleká, Trestu se neleká: Zlořečíš synovi. Pomni na přísloví: Nepadne jablko Od stromu daleko. – 71
296. Na bratra z mokré čtvrti.
Piva, vína, rumu, půnče jen pí lepší! Abys zkusyl, co jest paní Epilepsie. (Epilepsie – mrtvice, šlak.)
297. Antidotum (prostředek proti jedu.)
Čím pak zkrotiti lze Mlaďochy ty příliš vilné? Dejte ženy jim zlé, Toť jest antidotum sylné.
298. Na odrodilého Z.
Obdržel jsy po svých předcých všeho dosti, Rodu, erbů, slávy, drahé majetnosti. Něco jen ti scházý – jsou to maličkosti – Stojíli to za řeč? – jejich krásné ctnosti.
299. Dovedu co Orphaeus.
Nejsa valný hudec, stejný kus Dovedu, jak mistr Orfeus. Hned se vůkol mne vše sem tam shání, Když se s penězy dám do cynkání.
300. Na štěkuli.
S tebou v jednom domě přebývati nechcy, Lečby na vždy ranila tě Glottoplesie. (křeč do jazyka.) 72
301. Sám o sobě.
Pegasus můj postonává, heká, líná; Poskočí sy, dejte mi jen hojně vína. Lepšího snad není pro něj obroku; Mámli v hlavě, hned se dává do skoku. Shledáte, že škaredou tu vlastnost mívá, Že sy lehne, mámli jenom k pití piva. Zprosté vody nepřítel jest ouhlavní, A tuť jako starý střep má lyra zní. Mámli tedy příjemného něco hráti, Musýte mi pilně vína nalévati.
302. Na M. B.
Vede se ti jako psovi Podlé bajky Ezopovy. Cos měl, tím jsy pohrdal, Kozý bobky vydělal.
303. Na N. o jeho dceři.
Má prý dcera tvá s svým mužem hrozné časy? Víšli proč? že olejem vždy oheň hasý, Ať jen drží ostrý jazyk za zuby, Ať se chrání dělati vše naruby, Ať jí nejde vytejkání od huby, Přestanou pak brzce její žaloby. 73
304. O anjelských zahradách.
Neníli to smutná pravda medle? Řeknuli, že jsou ti páni slepí, Jenžto z zahrad vysekají štěpy, Na místě nich sázý plané jedle!
305. Na ožralce.
Kořen tvého živobytí Zdá se převyprahlý býti; Nebo bez přestání Žádá zalévání.
306. Na prchlivého.
Pevně zavírá se lev Aby nechal záhuby. Popadneli tebe hněv, Zavři jazyk za zuby.
307. Na starou se líčícý paní.
V zvyku míváš tvář sy hrudkou malovati, Toť však jest jen starou zeď svou dynchovati. Něčím lepším okrášliti sebe hleď, V skutku jsouc již stará na spadnutí zeď. 74
308. Ženské slzy.
Hezkých holek slzy Jsou syc pouhá voda; Uhlídáš však brzy, Že z nich pojde škoda. Když se z očí valí, Mužským srdce spálí. Co má hasyti, Zvyk má páliti.
309. Na sousedstvo P.
Pryč se od vás dravý právník stěhuje, Že mu scházý na živnosti, stěžuje. Žeby zůstal na vždy u vás tento chlap, Kdyby bylo méně čápů, více žab? –
310. Ponaučení.
Aby nesměl šibal tebe poděsyti, Leckdy velblouda ti na nos pověsyti: Tomu, co se praví, ne tak snadně věř, Loktem rozumu vždy každé slovo měř; Pohromadě co jen možná mysl svou měj, Co jest k pravdě podobného pilně skoumej, Zkusýš sám, že jestli pozor na to dáš, V dobré pověsti své jméno zachováš. 75
311. Na vodnatedlného opilce.
Odkud ti se vzala vodnatedlnost? Jak živ vody nepils, vína, piva dost! –
312. Ctnost nejstkvostnější klenot.
Příteli! věř nejsou to sny, Že jest v skutku šťastným ctnostný. Ať y chodí nahý, bosý, S sebou drahý klenot nosý, Jenžto má svou cenu stále Blaží žebráka y krále.
313. Na necudnou kuchařku.
V tom mne žádný neoklamá, Strojíšli ty jidlo sama; Neb když máš co pod rukama, Volám hned na – Abrahama.
314. Na tejravého kolohnáta.
Na pohled jsy ovšem statný Goliáš, Aspoň jak ten tlamu plnou schlouby máš. Rejpáš do mne schválně, nerad s kým se vadím, Strašpytel však nejsem, pročež tobě radím: Nech mne na pokoji! syc se uhlídá, Že y ve mně vězý kousek Davida. 76
315. O starém šaškovi.
Není div, že stará hlava tvá jest lichá. Vždyť pak lidem také rozum vypelichá! –
16.316. Na bohatého vydřiducha.
Mnoho syrotků jsy obloupil, Za to sobě statku nakoupil, Zasluhuješ za ten hříšný kus Stejný osud jako Sisyphus.*)
317. Na mladého vdovce o jeho staré nevěstě.
Ona obstarožní dívčice Mermomocy chce se vdáti; Nechtěj jí však sobě bráti! Neb jest vyneslá již slepice.
318. Na zkaženého chasníka.
Slyš, proč děvče nemá k tobě žádnou chuť: Že jsy často píval připravenou rtuť. – ——— *) Sisyphus musyl prý těžký kámen stále do kopce váleti. 77
319. Na neduživce podezřelého.
Byl jsy jindy pohostinný, Čerstvý, bujný; nyní líný, Smutný, skoupý, všecken jiný, Mlsáš kradě medycyny. Není však to bez příčiny.
320. Na N. otce.
O synu se ptáš: vtip máli on? Z něho nebude Pigmalion. Do všeho se syce dere, Což však špatný konec bere.
321. Na vínodusa.
Jestli štěstí tvé se boří, Hojná starost srdce moří, Zlostná vůle v mozku hoří: Pochováš vše v vinném moři.
322. Na vrtkavé mysli fučíka.
Křivdu tobě udělali Lidé, když jsou naříkali, Že prý v ničem nejsy stálý. Vyznaliby, že jsou lhali, Kdyby na to pozor dali, Že jsy v vrtkavosti stálý. 78
323. Na špatného básníře.
Báseň za básni se tobě z pera žene, Není však v nich kapka z pravé Hippocrene.
324. Na plodného spisovatele.
Dal jsy spisů mnoho do tisku. Bylli oumysl tvůj abys prospěl? Nikoli, neb hledíš, abys hověl Lidem, dychtivý jsa po zysku.
325. Na nevšímavého sobka.
Pokusým se, jestli z srdce tvého ledu Několik předc jisker lásky nevyvedu. Dotud hodlám všemi smysly křesati, Až se zastydíš tím ledem zůstati.
326. Na ctiutrhače.
Málo o tě stojím, Rád ti z cesty chodím, Neb máš v ustech cosy, Čeho víc se bojím Než žíhadla vosy, Smrtholčiny kosy. 79
327. Na močhubu.
Žádáš býti s rodinou svou v lepším stavu? Chraň se míti vždycky pod víchem svou hlavu!
328. Výstraha.
Z spisovatelů – věř milý brachu! Chodí více než z vojáků strachu. Neb my do rejpáčků pérem, Jako břitva ostrým perem.
329. Na rozpustilce.
Proč tě holčin otec zmlátil, Vlastní rodiče ti vyrvali? Příčinu vím, že jsy klátil Hrušky dříve nežli dozraly.
330. Na boháče hloupého.
Hlupák kdo se pro bohatství tobě koří, Jakby kdo se pro moc vody klaněl moři.
331. Na starého mládence.
Že jest v hlavě, v kapse neměl tento pán nic, Proto proti vůli na vždy zůstal – panic. 80
332. Odkud barva.
Kdo zvyk mívá, Že moc pívá Vína, piva: Brzce uzří Jak mu Uhři Činí záři, V jeho tváři. Chceš se stkvíti, Barvu míti? Hleď jen pití! –
333. Na hezkou ženskou.
V tobě vězý oheň electrický; Neb, když ruky tvé se dotknu, vždycky Něco ku podivu semnou trhne, Krev mou zbouří, rozum s stolce svrhne.
334. Sám o sobě.
Perem nehne co živ bude Sychra více, Trápíli vás, když ho čtete, sychravice. E: av; 2002 81
Bibliografické údaje

Nakladatel: Pospíšil, Jan František
(Vydané nákladem Jana Františka Pospíšila, krajsk. a biskupsk. Impressora.)

Místo: Hradec Králové

Vydání: [1.]

Počet stran: 84