K NOVÉMU ROKU.
[IX]
1.
V novoroční tento den
V novoroční tento den
Přeji Tobě prostým slovem,
bys byl zdráv a spokojen
také v tomto roce novém.
2.
Zdraví, štěstí, požehnání,
Zdraví, štěstí, požehnání,
a co vůbec Vaše přání,
buď Vám letos údělem,
jako v roce minulém.
[1]
3.
Ač jsem malý, přece přeji,
Ač jsem malý, přece přeji,
jak to dítkám v obyčeji,
mnoho štěstí na rok nový
matince i tatínkovi.
4.
Nech ku štěstí a ku zdraví,
Nech ku štěstí a ku zdraví,
jež bohudíky máte,
se také věku dostaví
let dalších padesáte.
5.
Modlitbičku slal jsem do nebes,
Modlitbičku slal jsem do nebes,
by rok nový, jako přišel dnes,
ještě často u nás zavladařil
a mě Vaší láskou, Vás pak štěstím dařil.
2
6.
Nesu přání na rok nový
Nesu přání na rok nový
matince i tatínkovi,
by jak roku předešlého
Bůh Vás chránil všeho zlého,
a byl každý roku den
pro Vás štěstím provázen.
7.
Také já mám pro Tě přání;
Také já mám pro Tě přání;
že pak nevládnu tak řečí,
jako bratříčkové větší,
přijmi za vděk málo slovy
toto přání na rok nový:
BůjBůh Ti zdraví, štěstí dej;
nám Tě dlouho zachovej!
3
8.
Na nový rok první pozdravení
Na nový rok první pozdravení
s nejhojnějším všeho dobra zdarem –
to mé pro Vás přání dětinné;
za to od Vás sladké políbení
buď mi prvním na nový rok darem –
to dnes pro mne přání jediné.
9.
Kromě zdraví a radostí,
Kromě zdraví a radostí,
jaké starý rok Ti dal,
bys měl také peněz dosti,
ještě bych Ti toto přál:
abys letošního roku,
maje štěstěnu po boku,
hlavní výhru udělal.
4
10.
Čím se život veselí,
Čím se život veselí,
povznáší a zdobí,
toho nech Ti udělí
Pánbůh do zásoby. –
Tak zní moje vroucí přání
na ten první roku den,
abys mohl bez strádání
žíti zdráv a spokojen.
11.
Nový rok a první den –
Nový rok a první den –
ó jak jsem dnes potěšen,
vida vše v slavnostním lesku;
žel jen, že zde všecko nové
během času zevšední!
5
Proto přál bych, aby dnesku
rovnali se příští dnové,
rovnal se i poslední.
12.
Dnes jsem dřív než jindy vstal,
Dnes jsem dřív než jindy vstal,
bych se za Vás modlit jal;
a má modlitbička vřelá
takto zněla:
Bože otče na nebesku
matinku i otce
chraniž trudů všech a stesků
i v tom novém roce;
mne pak řiď, bych hodným byl
a jim radosť působil.
6
13.
„V tomto novém roce,
„V tomto novém roce,
jako rok minoucí,
zachovej mi otce,
Bože všemohoucí!“
Tak jsem dneska za Tě
pomodlil se vroucně;
tak chci svatosvatě
konat i budoucně.
Bůh pln smilování
vyslyší-li děcko,
bude moje přání
vyplněno všecko.
7
14.
Přijmiž v první roku den
Přijmiž v první roku den
za Tvou lásku vroucí,
jakož jsem Ti povinen,
díky nehynoucí.
Přijmi vřelá přání spolu,
jak se rodí v srdci mém,
abys bez strastí a bolů
žil i v roce nastalém.
Mne pak, jako v roce starém,
blažiž dál své lásky darem.
15.
Jako za minulých let
Jako za minulých let
jev se Ti i v roce novém
všecek život, všecek svět
ve světle vždy purpurovém.
8
Žádný stesk ni zármutek
nepokrývej Tvoje čelo,
a všech bolů – co Tvůj věk –
prosto zůstaň Tvoje tělo.
Zdárného též ovoce
Tvé se každé dočkej dílo,
bys moh’ říci po roce:
Šťastně se vše podařilo.
16.
Starý rok již dokonal;
Starý rok již dokonal;
buďme tomu rádi!
Kéž co Tobě starý vzal,
nový vynahradí!
9
Kéž Ti škodu na jmění
splatí hojnou měrou,
a bol každý promění
v radosť tisícerou!
K té radosti přispěju
i já pílí dvojí,
a si za to nepřeju
nic, než lásku Tvoji.
17.
Starému umíráčkem zvoní,
Starému umíráčkem zvoní,
a nový rok se dostal k vládě;
buď Bohu dík, že jako vloni
jsme všichni zdrávi pohromadě!
10
Že po ten čas nám Pánbůh skytal
milosti hojnosť ze své schrány,
a štítem blahé lásky schytal,
jež na nás osud metal rány.
Ó kéž i dále našich kroků
strážnými střeže anděly,
bychom se v příštím sešli roku
zas zdrávi tak a veseli!
18.
Opět minul jeden rok
Opět minul jeden rok
s svými radostmi a žely;
nuže do nového krok
učiň nadějný a smělý!
11
Co rok starý nemilého
přinesl Ti v zápětí,
drahý otče, z toho všeho
nic nechovej v paměti.
Jen co příjemně a sladce
Tvoji duši jalo,
hleď, by se Ti u památce
vděčně zachovalo;
Abysabys při výroční hlídce
veda všeho účet řádný,
slastí čítal na tisíce,
ale smutek žádný.
12
19.
Starý rok své vetché kosti
Starý rok své vetché kosti
složil do hrobu;
nuže zjev svou, nový hosti,
hezčí podobu!
Nechať o tvém žezlu mladém
všecko okřeje;
zvláště pak, jež my v tě kladem,
vyplň naděje!
Co nám mileného zbylo,
to nám zachovej;
a co by nás kormoutilo,
tomu výhost dej.
Nad rodiči mými všady
ochranný měj štít,
a jim onačejší tady
zřizuj blahobyt.
13
Zdraví jim a mysl klidnou
skytej čas celý,
aby na tvou vládu vlídnou
rádi pomněli.
20.
Rok má čtvero počasí
Rok má čtvero počasí
s plody rozličnými:
nuže nech se vytasí
každé s dary svými.
Nech Ti po Tvůj celý věk
dle té které doby
buď přináší užitek,
neb Ti život zdobí.
14
Jaro nech Tě veselí
květem luk a polí;
léto nech Ti obilí
sváží do stodoly.
Na podzimku štěpnice
ovoce Ti skytej;
v zimě teplá světnice
vlídně Tebe vítej.
Až pak krutší uhodí
zima věku Tvého,
nech Tě Pánbůh uvodí
do příbytku svého.
15
21.
Ctnostmi se a láskou skvíte
Ctnostmi se a láskou skvíte
ve všem živobytí,
tak že věru zasloužíte
zde již nebe míti.
Ó tak žijte stále spolu,
drahouškové zlatí,
prázdni trudů všech a bolů,
jako žijí svatí.
Život na tom světě mějte
plný rajských vděků,
aniž tíhy poznávejte
stárnoucího věku.
A co tak se libě snovat
budou Vaši dnové,
my Vás budem obletovat
jako andílkové.
16
22.
Ten milý Bůh, jenž lásky okem
Ten milý Bůh, jenž lásky okem
na nás pohlíží s výše své,
dnes oblažil nás novým rokem
a ku novému žití zve.
A s rokem tím i věci jiné
on z nevyvážných zásob svých
– tož libé jen a blahočinné –
Vám pošle po svých andělích.
Však z darů všech, co Vašim ctnostem
Bůh ráčí na tom světě dát,
kéž nejdražším jen přece skvostem
já zůstanu Vám napořád!
17
23.
Žel, že v této zimní době
Žel, že v této zimní době
neviděti květin více,
bychom Vám jich ku ozdobě
natrhali do kytice.
Všude mrtvo; louky, sady,
ježto druhdy pestře kvetou,
pozbyly své luzné vnady –
teď je sníh a ledy hnětou.
My však jaro vlastní máme;
a že jeho zdobným květem
doposud se odíváme,
k přešťastným se čteme dětem.
Šťastni jsme, neb neskonalou
jevíte k nám ve všem lásku,
ačkoliv jen asi malou
splatíme Vám toho částku.
18
Šťastni jsme, že léta mládí
smíme trávit mezi Vámi,
a Vy štědře tak a rádi
dělíte se o vše s námi.
Šťastni jsme, že s Vámi smíme
do nového vstoupit roku,
a že slzu štěstí zříme
ve Vašem se třpytit oku.
Proto budem Boha otce
u modlitbě vzývat denní,
byste i v tom novém roce
žili zdrávi, spokojeni.
19
24.
Rok uplynulý jestliže Tvá přání
Rok uplynulý jestliže Tvá přání
a tužby Tvoje všecky nesplnil,
a Ty-li doznal trpkých oklamání,
už nezpomínej oněch trudných chvil.
Rok nový nastal, a Pán všehomíra,
jenž okem lásky na své milé zírá,
jak sobě přeješ, upraví Tvůj osud,
že budeš blaženější nežli posud.
Každého rána v svitu purpurovém
Tvých nadějí se blahý obraz skvěj;
a mnohočlenné v tomto roce novém
nových Ti slastí pásmo počínej.
20
25.
Pánbůh prý pro své vyvolence,
Pánbůh prý pro své vyvolence,
a kdo ho vpravdě miluje,
uplétá blaženosti věnce
a v nebi sídla hotuje.
I Vám on, drazí, dozajista
za Vaši zbožnou oddanosť
v svém ráji blahé stánky schystá,
by odměnil tak Vaši ctnosť.
Než jedno plné slasti brání
a v srdce mísí též bolesť,
že tak se stane po skonání,
a člověku dřív umřít jesť. –
Ó Bože, jenž jsi mnohonásob
na dary lásky bohatý,
uděl jim teď už ze svých zásob,
jaké jsou hodni odplaty.
21
Ty nálezem své božské rady
jim v nebe proměň tuto zem,
a mne v tom jejich nebi tady
učiniž lásky andělem!
26.
Zde pozdrav náš a polibek
Zde pozdrav náš a polibek
v nového roku první ráno,
a za vše spolu vroucí děk,
co v prošlý rok nám od Vás dáno.
Co přinesli jste obětí,
a jak jste toho pilně dbali,
by stejně Vašich u dětí
i duch i tělo prospívaly.
22
My ovšem půjčku jen a dluh
v těch dobrodiních Vašich zříme,
a všecko jednou, dá-li Bůh,
Vám splatíme a zúročíme.
Zde je to černé na bílém,
a pod tím podpis náš a jméno,
a tímto druhým polibem
vše smluveno a zpečetěno. *)
27.
Že malý jsem, mne nerozpáčí,
Že malý jsem, mne nerozpáčí,
bych Vám přál dobro všeliké;
mé malé srdce dosti stačí
k pojetí lásky veliké.
———
*) Přání toto ovšem býti musí i říkáno i písemně podáno.
23
Tož lásky k Vám za dobro všecko,
co v plné míře od Vás mám,
a zač Vám jako vděčné děcko
dnes děkuji a štěstí ždám.
Tatínku, Tobě nechať zboží
se denně vzmáhá v skladnách Tvých;
a v hlavě Tvé nech roj se množí
myšlének vzácných, blaživých.
A v Tvých, matinko, nechať jesti
špižírnách všeho dostatek;
a v srdci Tvém nech mír a štěstí
zavládá po Tvůj celý věk.
Ku rozmnožení toho blaha
já přičiním se ze všech sil;
má bude přední česť a snaha,
bych Vám vždy ve všem roven byl.
24
28.
Starý rok již ve hrob klesl,
Starý rok již ve hrob klesl,
škarohledý, vetchý kmet;
a k nám nový rok se snesl,
svěží, jako máje květ.
Po onom tu mnohé zbyly
nesplněné naděje;
mnohá přání pohltily
vírné jeho peřeje.
Tento pak v bělostné třímá
ruce všeho štěstí roh;
kam jej skloní, tamo snímá
světa bol ten švarný hoch.
Kéž i na Vás, drazí zlatí,
z rohu deští blaha květ,
a Vás losem obohatí
slastidárných hojných let.
25
Kéž, co starý nedokonal,
nový šťastně dostaví;
a kdo vloni chřad a stonal,
zůstaň letos při zdraví.
Nechať každá zašlým rokem
nesplněná naděje
v roce novém zdárným krokem
k skutečnosti dospěje.
29.
Když mnohý dnes Vám přání nese
Když mnohý dnes Vám přání nese
k nového roku početí,
a tone v rozkoši a plese,
jak mohl já bych mlčeti?
Mé srdce zvlášť se slastí chvěje
a vděčí Vám i blahopřeje.
26
Mně netřeba s tím oním lkáti,
jenž v novoroční tento den
buď strádá otce nebo máti,
neb obou jesti pozbaven;
jemužto snad i rodné jmění
zlým losem přišlo na zmaření.
Já takých dosud neznám želů,
– buď za to vroucí Bohu dík! –
ni mne, ni milých roditelů
tak krutý nestih’ okamžik.
My drahé hlavy sečítáme,
a ejhle, všecky zdrávy máme.
A proto z hloubí srdce svého
horoucích proseb vznáším hlas:
Jak, Bože, roku minulého,
rač chrániti i letos nás.
Nedej, by v roce obnoveném
kruh náš byl skrácen jedním členem.
27
Zvlášť otce nám i matku milou
pod křídlo blahé lásky vem;
jim zdraví dej a mysl čilou,
a na ráj proměň tuto zem,
by tušili už zde ty slasti,
jež v nebeské jim chystáš vlasti.
30.
Tisíce nám jíti kroků,
Tisíce nám jíti kroků,
rovně tam, tu v oklikách,
než lze do nového roku
překročiti šťastně práh.
S novým rokem je jak s bytem,
do něhož se stěhujem;
s ostýchavým díme citem:
„Co nás asi čeká v něm?“
28
Vypovím, co duch můj tuší,
a co jako ve snách zřím:
Přejte místa v blahé duši
nejkrásnějším nadějím.
V obydlíčko nové, prosté
hned při prvém úsvitu
přijdou milí, bodří hosté
k trvalému pobytu:
Přijde zdraví s nachem lící,
s tělem jako z oceli;
štěstí – dary ve pravici –
za ním žert a veselí.
A s tak líbeznými hostmi
spolčíme se také my,
bychom Vám též svými ctnostmi
osladili žití dny. –
29
Ejhle, tak Vás ve své stany
vítá šťastný nový rok;
nuže budiž požehnaný
do těch míst Váš první krok!
30
Rodičům.
1.
Na den Tvého narození
Na den Tvého narození
přijmi toto políbení,
a mě dál, tatínku můj,
darem lásky oblažuj!
2.
Ne snad jenom pro dnešek
Ne snad jenom pro dnešek
přináším Ti přání,
abrž pro Tvůj celý věk
z nyňčka do skonání.
Buď vždy, jako dnešní denden,
vesel, zdráv a spokojen!
[33]
3.
Jak zbožně žehnám tomu dni,
Jak zbožně žehnám tomu dni,
kdy poprvé jsi spatřil svět,
tak prosím, by den poslední
Ti nastal teprv za sto let,
a abys štědřený čas celý
žil ve zdraví a u veselí.
4.
Každý z nás tu potěšen
Každý z nás tu potěšen
slaví s Tebou dnešní den;
den, kdy žití Tvého nit
milý Pánbůh snoval,
a ponejprv slunka svit
v tvář Tě poceloval.
34
Kéž se ještě mnohokráte
ten den dostaví,
a jak dnes nám hody zlaté
často připraví.
5.
Nejen za příležitosti
Nejen za příležitosti
blížím se s svým přáníčkem;
věz, že každý den se hostí
tytéž city v srdci mém.
Ano, má matinko drahá,
jsou to moje tužby stálé,
by Ti Pánbůh hojnosť blaha
v míře dával neskonalé;
je to cílem všech mých přání,
dokud ve mně bude dech,
aby pramen požehnání
Tobě nikdy nevysech’.
35
6.
K narozenin Tvojich plesu
K narozenin Tvojich plesu
vřelá Tobě přání nesu:
Bůh, jenž polní kvítka šatí
a vši oplozuje zemi;
jenžto nebes roucho zlatí
a protkává hvězdicemi,
nech Ti z rohu lásky své
do nejpozdnějšího stáří
sype kvítí v cesty Tvé
a Tě hojným štěstím daří.
7.
S věncem.
Jako v pestrém tuto věnci
kvítek ku kvítku se hostí,
tak i ve dnů Tvých květenci
druž se radosť ku radosti.
36
Naším pak, co Bůh dá věku,
úkolem vždy bude předním,
by v tom věnci blahých vděků
každý z nás byl kvítkem jedním.
8.
Ve zdraví požívej,
Ve zdraví požívej,
co Bůh nadělí;
a vždy bodra bývej,
staň se cokoli.
Tvoje živobytí
jako libý sad
budiž plno kvítí,
plno rajských vnad.
A jak jemně dýše
vánek večerní,
tak nech plynou tiše
věku Tvého dni.
37
9.
Tys naše radosť, naše štěstí,
Tys naše radosť, naše štěstí,
a proto nás všech prosba zní:
nech nebesa Tě láskou pěstí
a zmnoží Tvého žití dni;
By očí Tvých tu pohled vlídný,
tu úsměv nebo nadšení
nám upravoval život klidný
a podněcoval k činění.
By nauky Tvé sladkou manu
náš mladý chápal um i cit,
a nám se dostal na obranu
bezpečný Tvojí lásky štít;
Bys nám na zdejší kluzké pouti
jak blahý strážce po bok stál,
a je-li nám kdy klopýtnouti,
Svým ramenem nás podchytal. –
38
Tys naše radosť, naše štěstí,
a proto naše prosba zní:
nech nebesa Tě láskou pěstí
a zmnoží Tvého žití dni.
10.
K padesátým narozeninám.
Když druhdy při mém na piáně hraní
některý kousek libosti Tvé hoví,
„Da capo“ díš, a já dle Tvého přání
ten celý kousek zahraju Ti znovy. –
Tys, drahý otče, svého živobytí
hru půlstoletou dnesky odehrál;
a šťastněs hrál, to moje duše cítí.
Nuž dovol, bych i já „Da capo“ prál.
39
Ku neskonalé rozkoši Tvých dětí
započni blaze druhé půlstoletí;
nech dnové příští tak Ti libě znějí,
jak předešlí, ba ještě líbezněji.
11.
Když den se Tvého narození,
Když den se Tvého narození,
matinko, dostaví,
tu anděl, pokud ještě dřímáš,
Tě ve snách pozdraví.
A nakloniv se, jakby smavě
ze zlaté knihy čet’,
Tvé dobré skutky toho roku
Ti šeptem líbá v ret. –
40
Já věru nejvíc o Tvé lásce
co povídati vím;
neb její sladkosť každodenně
na sobě zakouším.
I nediv se, že světci tomu
přicházím v zápětí,
bych Tobě česť a díky vzdala
za všecky oběti.
Já také poslu-andělíčku,
když letěl do nebe,
svou modlitbu jsem odevzdala,
modlitbu za Tebe.
V ní za kvetoucí pro Tě zdraví
a za věk dlouhý ždám;
a že Bůh vyslyší mé prosby,
tu sladkou víru mám.
41
12.
V podzimním se rouchu jeví
V podzimním se rouchu jeví
pole, luka, les i sad;
zmlkly milé ptactva zpěvy,
a zem prosta luzných vnad.
Pro nás však má kouzla dosti
i ta doba jesenní;
onať ve své řadě hostí
též den Tvého zrození.
Právě dnes k nám s pousmáním
zavítal ten blahý den;
a z nás každý tady s přáním
hotov jest a přítomen.
Ó kéž jak z jarních květů
sladký plod zrá v podjeseň,
tak z Tvých činů vzejde světu
bohatá a vzácná žeň:
42
By, jak život zdravých stromků
dočeká se století,
tak Ty vděčných u potomků
v blahé zůstal paměti.
13.
Přerozkošný onen den,
Přerozkošný onen den,
kde jsi spatřil světlo světa,
bude námi veleben
po veškerá žití léta.
Veleben též nebes Pán,
nás všech otec přelaskavý,
žes nám dosud zachován
při štěstí a stálém zdraví.
43
Že, co byl jsi před se vzal
z lásky nebo povolání,
vše jsi šťastně dokonal
bez trudu a namáhání. –
Ó vždy tak se dobře měj!
Každé dílo Tvé a přání,přání
jako dosud provázej
zdar a boží požehnání.
A pak prosbu poslední
k nohám božské lásky kladu,
by Ti k řadě prošlých dní
dala ještě jednu řadu.
44
14.
K čtyřicátým narozeninám.
Dnes rok slavíš čtyřicátý
na života pestré pouti;
nuže rač, tatínku zlatý,
moje přání vyslechnouti.
Nesnadno je ovšem slovu,
říci, co mé srdce cítí;
jak jsem šťasten, že Tě zovu
tvůrcem svého živobytí.
Ano díky mnohem větší
dávati mi za to sluší,
že tak laskavou máš péči
o mé tělo, o mou duši;
45
Že na moje útlé zdraví
ve dne v noci pozor míváš,
a když tělo ochuraví,
něžně při mém lůžku dlíváš;
Žeže mi ducha darem hojných
zásobuješ vědomostí,
a v mém srdci bohabojných
rozněcuješ oheň ctností.
Bych Ti splácel vše už nyní,
chudosť má mi dosud vadí;
časem však ta dobrodiní
syn Tvůj Tobě vynahradí.
Pánbůh, jenž v mé srdce hledí,
račiž tolik let Ti dáti,
bych své mohl přípovědi
jednou skutky dokázati.
46
15.
Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu;
Jsou dvoje kvítka, krásná, plná směvu;
jsou zvláštní ve svých úkonech a zjevu;
nerostou na louce ni v zahradách,
jich nezná údolí ni horský svah.
V jich pohledu se kouzlo krásy tají;
jich libou vůní prsa okřívají,
a blahý pocit budí v mysli těch,
kam jejich sladký vnikne libodech.
Kdy a kde rostou? Jak se zovou asi?
Ba rostou u nás každém ve počasí;
a rostou veřejně i potají,
a „vděčnosť“ jim a „láska“ říkají.
A kvítka ta Ti k zrozeninám nesu;
přijmiž je vlídně ku dnešnímu plesu;
nesvadnou nikdy, a svou podobu
podrží bez změny až ke hrobu.
47
16.
Z těch dní, matinko, dohromady,
Z těch dní, matinko, dohromady,
v jakých si libuje Tvůj syn,
přec žádný nemá tolik vnady,
jak milý den Tvých zrozenin.
Tu tělo rádo ve svátečném
se ukazuje oděvu,
a srdce ve přáníčku vděčném
svých citů hledá odlevu.
Leč jedno jest, matinko drahá,
co poněkud mě rozpačí,
že k projevu vlastního blaha
řeč moje posud nestačí.
Má se to s ostýchavým citem
nedospělého dítěte,
jak s vůní, dokud v nerozvitém
se tají lůně poupěte.
48
Však nebes Pán, jenž v srdce lidí
blahostné city vštěpuje,
on nejlíp také zná a vidí,
nač srdce mé se hotuje.
On nedostatek lidské řeči
štědrostí lásky nahradí,
a skytne Tobě dary větší,
než kolik ústa vyzradí.
17.
V drahý den Tvých zrozenin
V drahý den Tvých zrozenin
počni život bolův prostý;
štěstí rozhrň svůj Ti klín
a své vzácné vylož skvosty.
Ty pak sobě z skvostů těch
vybeř, co má hlavní cennosť
po všechen života běh,
myslím: zdraví, spokojenosť.
49
Pak Ti není víc co přát;
neb tím dvojím dařen skvostem
budeš sám se moci zvát
přešťastným té země hostem.
18.
Babičce.
S růžencem.
Ač dárek nesu nevybraný,
jej z lásky ke mně vezmi přec:
prosťoučký, ale dotýkaný
ten klokočový růženec.
Já vdechla v jeho drobné hrášky
mých proseb zbožné ohlasy:
tož za Tvé tělo – otčenášky,
a za Tvou duši – zdrávasy.
50
Tys všem nám bohumilých ctností
a lásky vzorným příkladem;
proto my s dětskou oddaností
a vroucí láskou k Tobě lnem.
Ó kéž Tě všeho zlého zbaví
nebeský dobrý Otec náš,
a Ty se ve štěstí a zdraví
dlouhého věku dočekáš!
Kéž tolik let Ti Pánbůh tady
dá dožiti se, předrahá,
co růženec ten dohromady
navleklých hráškův obsahá!
51
19.
Dědovi.
Zřím v duchu Tě, jak na kolébce
co dítko ležíš v loktech sníčku,
a nad Tebou jak šťastná šepce
matinka k nebi modlitbičku.
Pak zřím Tě pobíhati čile
tu po domě, tam po zahrádce,
jak po kvítku a po motýle
zrak bloudí bujarého mládce.
Zřím, jak se zmáháš tělem, duchem,
a velemoudrých mistrů kynům
nasloucháš nejen bystrým uchem,
brž ku podobným tíhneš činům.
52
Jak stkvíš se, dospěv v mužná léta,
nejednou občanína ctností,
a jak Ti zdar a blaho zkvétá
v rodinné tiché domácnosti. –
A teď, ač plnovlas Tvých skrání
již hojně prosypán je sněhy:
Tvé srdce, plno lásky plání,
se obaluje květem něhy.
A Tvoje smysly, Tvoje údy
jsou dosavade zdrávy, čily;
života svízele a trudy
o Tebe sotva zavadily.
Ó jak nám všem je při tom blaze!
neb kdo Tě zří, neřek’ by věru,
že na života drsné dráze
k sedmému stoupáš desateru.
53
Ó kéž, jak jsi, dědoušku drahý,
se cítil šťastným po tu dobu,
ten život ctihodný a blahý
Tě doprovází po kraj hrobu.
54
KU JMENINÁM RODIČŮV.
[55]
1.
Dvě, tatínku,tatínku přelaskavý,
Dvě, tatínku,tatínku přelaskavý,
přáníčka mám pro Tebe:
Do nejdelší smrti – zdraví,
po smrti – vzlet do nebe.
2.
Vše, co mám, jest od Tebe:
Vše, co mám, jest od Tebe:
život, domov, vychování:
proto za Tě do nebe
vznáším dík a zbožná přání.
[57]
3.
Jsem dosavade maličká,
Jsem dosavade maličká,
a útlounký můj věk;
nu proto místo přáníčka
zde pac a polibek.
4.
Co mám Ti přáti a k svátku dát?
Co mám Ti přáti a k svátku dát?
jsem ještě malý a příliš mlád;
však srdéčko mám, to myslí a dí:
že Pánbůh Ti všecko vynahradí.
5.
Jakož mi mé srdce praví,
Jakož mi mé srdce praví,
přeji Tobě stálé zdraví,
veselé a šťastné dni
do hodinky poslední.
58
6.
Co živ se nikdy nepotkej
Co živ se nikdy nepotkej
ni s bolestí, ni smutkem;
a co si přeješ, Pánbůh dej,
by vše stalo se skutkem.
7.
Srdéčko mé praví:
Srdéčko mé praví:
Mám Tě rád! –
Více nemám Ti co dát.
Srdéčko mé praví:
Měj mě rád! –
Více nemám si co přát.
8.
V levé ruce kytku z růží,
V levé ruce kytku z růží,
v pravé nesu psaníčko;
59
v prvém se má láska tají,
v druhém moje přáníčko.
Prosím, abys obé vzala
a mě dále milovala.
9.
S fotografií.
Že se spolu rádi máme,
to si často povídáme;
proto rád bych k Tvému svátku
něco dal Ti na památku.
Nuže přijmi za Tvou lásku
Pepouška zde na obrázku.
60
10.
Buď zdráv! a po veškera léta,
Buď zdráv! a po veškera léta,
co jich Ti Pánbůh udělí,
nech Tobě zdar a štěstí zkvétá,
a kyne slasť i veselí;
a po vezdejší blahé pouti
rač Bůh Tě do nebe přijmouti.
11.
Malé jest mé přání,
Malé jest mé přání,
jak jsem malý sám;
kromě děkování
nevím, co Ti dám;
však se vroucně mohu
modlit k Pánubohu,
by Ti zdraví, štěstí dal,
nám Tě dlouho zachoval.
61
12.
Za lásku a štědrosť Tvoji
Za lásku a štědrosť Tvoji
nemám co Ti podat vděk,
leda, jež se ve mně rojí,
hojnosť vřelých přáníček.
Však ta moje přání mladá
jestliže se vyplní,
vzejde Ti z nich dlouhá řada
utěšených, krásných dní.
13.
Ač malý, tady přec stojím,
Ač malý, tady přec stojím,
a nikterak se nebojím
Ti s ostatními k svátku přát;
a na důkaz, jak mám Tě rád,
můj roztomilý tatínku,
vem tuto pac a hubinku.
62
14.
Mých očí lesk a rukou tisknutí
Mých očí lesk a rukou tisknutí
Ti budiž svědkem mého pohnutí;
já nemám slov; má všecka přání dnes
můj vroucí polibek Ti dopověz.
15.
Že jsem ze všech nejmladší,
Že jsem ze všech nejmladší,
přáníčko mám nejkratší;
několika málo slovy
ústa má Ti všecko poví:
zdráv buď, a žij čas celý
v radosti a veselí;
k tomu Bůh Ti pomáhej,
můj tatínku předrahej!
63
16.
Dnes jsem si hezky pospíšila,
Dnes jsem si hezky pospíšila,
a dřív než jindy vstala,
bych tady ze všech první byla
a Tobě k svátku přála.
Však co Ti mám, matinko, přáti?
Jestli Tě ráčí zachovati
nebeský Otec při zdraví,
vše ostatní se dostaví.
17.
Tvou neskonalou lásku k nám
Tvou neskonalou lásku k nám
a dobrodiní všecka
splať Tobě hojně Pánbůh sám,
neb my jsme slabá děcka.
64
On dej Ti zdraví, duše klid
a tolik zemských statků,
bys mohl s námi šťastně žít,
všech zbaven nedostatků.
18.
Stojím zde jak žebráček,
Stojím zde jak žebráček,
s plným srdcem, s rukou prázdnou;
rád bych Ti dnes gratuloval,
slova mi však v ústech váznou,
jak by mi kdos učaroval.
Kéž by vše Ti za mne řek’
tento vroucí polibek!
65
19.
V dnešní modlitbičku ranní
V dnešní modlitbičku ranní
zahrnul jsem vroucí přání:
aby dobrotivé nebe
dařilo svou láskou Tebe
a Ti slasti toho světa
poskytalo po vše léta
v pokoji a ve zdraví;
až pak rozloučíš se s námi,
nech Ti tamo nad hvězdami
věčný stánek upraví.
20.
Ne německou, ne latinskou,
Ne německou, ne latinskou,
jak bratříčkové větší –
já českou jen a dětinskou
dovedu přáti řečí:
66
Dej Pánbůh stálé zdraví
a boží požehnání:
dej dojít věčné slávy
a po smrti shledání. –
To jest mé přání dětské,
tož přání staročeské.
21.
K čemu dnes nohy mám?
K čemu dnes nohy mám?
Abych k Tobě, můj tatínku, přiskočil. –
A ruce?
Abych Ti je kolem krku otočil. –
A mluvu?
Abych Ti dnes k svátku štěstí přál. –
A ústa?
Bych Tě celičkého zulíbal.
67
22.
Jak slunce mladý máj,
Jak slunce mladý máj,
a slavík stinný háj,
tak, ano vícekrát,
matinko! mám Tě rád.
A jak slunéčko zemi zlatí,
a slavík háji klokotá:
má vroucí láska Tobě platí,
a srdce mé Ti tepotá.
Jen zdráva buď, a u veselí
pomíjej Tobě život celý!
Já pokaždé, když novou Tobě
radostí srdce zaplesá,
té šťastné budu žehnat době
a blahoslavit nebesa.
68
23.
Mou k Tobě lásku vroucí
Mou k Tobě lásku vroucí
zná Pánbůh vševědoucí;
a proto k jeho milosti
se denně modlit budu.budu,
by dal Ti hojnosť radostí
a všech Tě chránil trudů;
by, co je lidstva štěstím pravým
a dětí nejvíc budí děk,
dařil Tě Pánbůh stálým zdravím
a prodloužil Tvůj drahý věk.
24.
Matce v lázních meškající.
Zaleť přes hory a doly,
ty mé vroucí přání:
tam, kde s chorých údů boly
„dobrá“ voda shání.
69
Tam naše matinka milá
mešká této doby,
by své tělo vyprostila
z neduhův a mdloby.
Kéž jí zdroj ten plný léků
a les ambrodchavý
přidá nových sil a vděků
a navrátí zdraví;
by k nám, jako druhdy byla,
zmlazená se navrátila.
25.
Ptáčkové jak v plesném reji
Ptáčkové jak v plesném reji
Hospodinu chválu pějí
z rána, když slunéčko vstává,
k večeru, když zapadává:
vděčnými tak my též hlásky
pějem Tobě slova lásky
70
za tu hojnosť, jakou máme,
dobrodiní všelikých,
a jež stále přijímáme
z dobrotivých rukou Tvých.
Proto nepřejem si více,
nežli s Tebou dlouho žít,
bychom, v léta dospějíce,
vše Ti mohli odplatit.
26.
Ach to bylo těšení
Ach to bylo těšení
na ten dnešní den!
Ve dne – na něj myšlení,
v noci – o něm sen.
Teď v ten blahý okamžik,
nežli uplyne,
přijmi mého srdce dík,
přijmi přání mé.
71
Dobré vše, co od mládí
z Tvojí lásky mám,
tisíckrát Ti nahradí
dobrý Pánbůh sám.
27.
(Dceruška s kyticí.)
Co mám, drahá máti,
dnes Ti k svátku dáti?
Vem od Svého dítka
tato pestrá kvítka;
S bílou barva růžená
tak zde v jedno spojena,
jak se láska s ctností
v mém srdéčku hostí.
72
Ano, Tebe milovat
a se ctnostně zachovat,
dokud Pánbůh život dá,
jest, matinko, snaha má.
28.
Nemám slov ni umělosti,
Nemám slov ni umělosti,
bych Ti všecko, jak jsem chtěl,
a co v mé se duši hostí,
drahý otče, pověděl.
Však mé přání neumělé
není proto méně vřelé. –
Budiž zdráv, a po vše léta,
co jich dopřeje Ti nebe,
nech Ti zdar a štěstí zkvétá
a vše láskou daří Tebe!
Za to večer, za to z rána
prosím vroucně nebes Pána.
73
29.
Darů skvostných neneseme;
Darů skvostných neneseme;
máme leda prostou pásku,
jakouž Tobě k svátku chceme
projeviti svoji lásku.
Není stříbro to ni zlato,
z nichž ta páska shotovena;
avšak pevnější je nad to,
a ne menší její cena.
Znáš ji? Už ji Tobě kladem
kolem šíje, sladce tknuti;
jest to v zanícení mladém
našich rukou obemknutí.
74
30.
S kyticí.
Dovol, matinko, bych Ti dnešním dnem
podala kytku z fialek a růží;
zovouť se růže lásky obrazem,
a k těm se vděčnosť ve fialkách druží.
A jak Tě nemám vroucně milovat?
jak nemám býti Tvojí vděčnou dcerou
za nesčíslný dobrodiní sklad,
za lásku Tvou a štědrosť tisícerou?
Zde na světě, ach, každá květina
s odešlým jarem usýchá a vadne;
má vděčnosť však a láska dětinná,
co budu živa, nikdy nevychladne.
75
31.
S kyticí.
Tobě k svátku nesem tady
malý dárek ze zahrady.
Pohleď, jak v té kytičce
ku rozvité plné růži,
jako dítky k matičce,
poupátka se něžně druží.
Poupatům těm, drahá máti,
chcem i my se podobati.
Jako ona ve svém lůně
libodeché tají vůně,
tak je v srdci našem skryt
k Tobě vřelé lásky cit.
A ta láska sladkým vznětem
stále bude pláti;
račiž Bůh jen Tvým Tě dětem
dlouho zachovati.
76
32.
Ze dní, co jich obsaženo
Ze dní, co jich obsaženo
v každém kalendáři,
vítám ten, co má Tvé jméno,
s nejjasnější tváří.
Tehdy, jako na hod boží,
v kostelíčku prodlím,
a se za Tě i Tvé zboží
vroucně k Bohu modlím.
Modlím se, by opatroval
Tebe od nehody,
a Ti dům i pole choval
od ohně i vody.
Modlím se, by u veselí
a v kvetoucím zdraví
zachoval Tě po věk celý
Pánbůh přelaskavý.
77
Zvláště pak, by dnů Tvých dráhu
sterou krásou zdobil,
a Tvůj život nám všem k blahu
ještě zdvojnásobil.
33.
(Na den sv. Josefa.)
Den patrona Tvého zvem
prvním nova jara dnem;
v čas ten s nebeského stánku
slétá na zem mladá vesna;
a co dlelo v zimním spánkuspánku,
dechem lásky budí ze sna:
zeleň trávy, pestré kvítí,
tokův šum a zpěvy lesů,
aby pozemčanův žití
k novému se hnulo plesu. –
78
Nuže nech v té jarní době,
drahý otče, také Tobě
život nový vyspěje
v pěknou zeleň naděje.
Nechať ku květům radostí
vonný dech se míru hostí,
a tok Tvého života
sladkou hudbou klokotá.
Bůh, jenž všecko ví a tuší,
ví též, co mou hýbe duší:
on zajisté mému přání
udělí své požehnání.
34.
Kdybych poklad chovala
Kdybych poklad chovala
ze zlata samého,
dnes bych Ti jej podala
darem vázaného.
79
Dám však, co mám jediné:
poklad dražší, nehynoucí,
srdce moje, citem vroucí,
poklad lásky dětinné.
Však už dřív Ti patřil z celka;
vždyť ty bohulibé city
do srdce mi Tebou vryty,
Tys jich drahá pěstitelka.
Za to Bůh Ti požehnej;
a nech jakékoli přání
v Tvé se milé duši schrání,
všecko Pánbůh vykonej.
35.
Kdybych byl větší, tož bych Tobě
Kdybych byl větší, tož bych Tobě
děl řečí pěknozvukou,
jak ku slavnostní dnešní době
Tvých dítek srdce tlukou.
80
Však Ty znáš naši lásku vřelou,
i srdce, co ji hostí,
a přijmeš řeč, byť neumělou,
s obvyklou laskavostí.
I dobrý Otec na nebesku
zná citů našich plání,
a prostá nádhery i lesku
vyslechne dítek přání.
On Tobě mocným lásky retem
otevře darův zdroje,
a libě dchnoucích růží květem
okrášlí žití Tvoje.
On za Tvoji k nám lásku vroucí
a za mateřské ctnosti
dá odměnu Ti nehynoucí
jak zde, tak na věčnosti.
81
36.
Když jsem Ti druhdy k svátku přál,
Když jsem Ti druhdy k svátku přál,
byl jev to mladistvého dítka;
neb co jsem mluvil, co jsem psal,
ač pěkná, byla přec jen kvítka,
jež jsem si jinde natrhal.
Dnes přání vlastní mám a dík;
a slova, jež mi plynou z retů
a zde se řadí v rytmů šik,
jsou kvítka, z nichž Ti vínek pletu,
sám pěstec jich a zahradník.
Však doba není daleká,
kde i ta nejkrásnější slova
zůstanou planá, bezvděká,
když k slovům čin se nepřisnová
povyspělého člověka.
82
Jsem jako nosný sadu štěp
a doufám, v nedlouhé že době
si získám čestný byt a chléb,
kde bude šťastně žíti Tobě
při lásce mé a bez potřeb.
37.
My sobě více nežádáme
My sobě více nežádáme
a budem plni vděků,
když, drahý otče, uhlídáme,
že zdráva Tě a šťastna máme,
a Bůh Ti přidá věku.
A proto přejem Tvému žití
dalekosáhlou metu,
abychom v dlouhém spolubytí
moudrosti perly mohli píti
z Tvých blahověstných retů.
83
Takž Hospodin, jenž v nebi troní,
Tě chraň své lásky štítem;
a kdykoliv se zakaboní
náš život, nech Tvůj zrak jej sloní
svým usmívavým třpytem.
Tvé ruce pak, jež mile pěstí
a řídí naše mládí,
nech nám tu ještě dlouho klestí
blahostnou dráhu k sídlu štěstí –
my s Tebou půjdem rádi.
38.
Nemáme pro Tě skvostných darů;
Nemáme pro Tě skvostných darů;
však dobře víš, že chudým dětem
se vede jako štípkům k jaru,
jež nezdobí se leda květem,
84
a oba teprv později
že ku ovoci dospějí.
Však až ta doba blahých žní
se, drahý otče, dostaví,
pak mnohý dárek nevšední
Ti ruka naše připraví.
Dnes alespoň Ti říci chceme,
jak vroucí láskou k Tobě lneme,
a ku dnešnímu díků vzdání
družíme modlitbu a přání:
by nikdy nemoc, truchlota
se netkly Tvého života;
brž abys z číše blahých slastí
do nejdelšího věku pil,
a milým svým a drahé vlasti
vždy k prospěchu a chloubě žil.
85
39.
Dnešní svátek, otče milý,
Dnešní svátek, otče milý,
je nám zdrojem vzácných plesů;
proto Ti v tu blahou chvíli
vroucí dík a přání nesu.
Že pak největší má cenu,
zdrávu být a spokojenu,
proto zdraví – buď Ti berlou
na života kluzké pouti;
spokojenosť – jasnou perlou,
jíž trud žádný nezamoutí;
nevinných pak radovánek
zlatoskvoucí hvězdy
nech Ti Tvůj pozemský stánek
osvěcují vezdy.
A tak drahý otče, Tebe,
jakož hoden život Tvůj,
dary svými zem i nebe
milostivě oblažuj.
86
40.
My, Tvé dítky, jsme jak kvítky,
My, Tvé dítky, jsme jak kvítky,
a Ty zahradnice;
Tvá nás k štěstí ruka pěstí
při mateřské hlídce.
S jarým plesem dnes Ti nesem
srdcí našich přání:
Pánbůh Tobě v každé době
dej své požehnání.
Dokud kvetem, jak to dětem
vlastní srdce velí,
všechněch ctností ze vděčnosti
k Tobě budem bděly.
V nás co plane, neustane
nikdy láska pláti,
dokud nebe nás i Tebe
ráčí zachovati.
87
41.
Krásna jesti doba jarní –
Krásna jesti doba jarní –
ptačí zpěv a kvítí,
když se všecko ku novému
probuzuje žití.
Krásna jest i doba letní,
kdy vše zraje v poli;
kdy své obilíčko rolník
sváží do stodoly.
Mně však nejmilejší podzim
se sladkými plody;
a že v čas ten připadají
Tvojich jmenin hody. –
Aj, dnes právě zavítala
radostná ta doba;
blaze nám, že šťastně jsme se
dočkali jí oba.
88
Přijmi tedy na Tvůj svátek
moje přání vroucí,
by Tě zdravím, štěstím dařil
Pánbůh všemohoucí.
42.
Když ráno se sluníčkem vstanu
Když ráno se sluníčkem vstanu
a sobě protru s očí sen,
tu celujíc Tě, Tobě dávám
„Dobrý den!“
A v pozdní večer když se o mne
pokouší sladká spánku moc,
tu celujíc Tě, zas Ti dávám
„Dobrou noc!“
89
Dnes svátek Tvůj; dnes zvláště vzývám
nebeské družstvo o pomoc,
by dnes Ti dalo nejkrásnější
Den i noc.
A tak Tvůj budiž celý život
dnešnímu svátku podoben,
a každé ráno připravuj Ti
Dobrý den.
A až Tvůj blahoplodný život
požádá nazpět vyšší moc,
pak dej Ti Pánbůh věčně blahou
Dobrou noc.
90
43.
Kdybych měl hojnosť stříbra, zlata
Kdybych měl hojnosť stříbra, zlata
a z perel díla přebohatá,
neb drahokamů čarnou směs,
vše darem bych Ti k svátku snes’.
Leč všelikými skvostův druhy
bych přec Ti nesplatil své dluhy.
Tvá láska, péče stojíť výše,
než skvosty ze vší světa říše.
Co prostředník jen sám zde Bůh
můž’ splatiti můj velký dluh.
A k němu již jsem prosby slal,
by v odplatu za péče ony
Ti dlouhý věk a zdraví dal,
což platí víc než miliony.
A co dá pánbůh mimo to,
pokorně budiž přijato.
91
44.
Ač venku mrazný vítr fučí,
Ač venku mrazný vítr fučí,
a zemi sníh i ledy hnětou;
v mém srdci to jak z jara pučí,
a nejedna v něm kvítka kvetou.
Tož kvítka vděčnosti a lásky
a bohulibé nevinnosti,
jak v sadě kvítek sedmikrásky
se k fialce a růži hostí.
A ráda dím to, drahá máti,
že ona kvítka Tobě pěstím;
a Ty-li k nim se budeš znáti,
mým největším že bude štěstím.
Jen jedno ještě přání vřelé
a jedna v srdci žije touha,
by Pánbůh dal Ti zdraví celé,
a k zdraví přidal léta dlouhá.
92
45.
Radostí mi srdce buší;
Radostí mi srdce buší;
nemám klidu, nemám stání,
a mou proletují duši
díky, sliby, prosby, přání.
Nuže, než Ti jinak splatím
Tvoji lásku nekonečnou,
na úplatek přijmi zatím
pozdrav můj a mysl vděčnou.
K díkům těm se druží přání,
posvěcené láskou vroucí,
by Ti zdar a požehnání
udělil Bůh všemohoucí.
Mně pak ponech lásky svojí,
jíž si nade všecko vážím,
a jíž dbou a pílí dvojí
hodným být se vynasnažím.
93
46.
Kde vzíti slov k slušnému přání,
Kde vzíti slov k slušnému přání,
kde zvuků v zasloužený zpěv,
bychom Ti srdcí našich plání
a vděčnosť mohli dáti v jev?
Tvá láska k nám je nevýslovná
a schopna všakých obětí,
že v světě jí se zase rovná
jen láska vlastních u dětí.
Tvůj život životem je naším,
Tvůj hlas se v našem rozplývá;
a zpěv náš proto nám je dražším,
že k Tvé se chvále ozývá.
Jen dál buď zdráva jako nyní;
nech z úst Tvých vždy jen radosť zní;
a štěstí buď Tvou průvodkyní
až do hodinky poslední.
94
47.
Kde vzít slov, bych Tobě mohl
Kde vzít slov, bych Tobě mohl
za vše dobré díky vzdáti?
a kde slov, bych ku jmeninám
dovedl Ti slušně přáti?
Tys mi moudrým vezdy rádcem
v pochybách a u rozpacích;
Tys ochotným pomocníkem
při nesnadných ducha pracích.
Tys mi po života dráze
vykladačem blahých norem;
ba Tys všude mi a vezdy
důstojným a milým vzorem.
Ó kéž Bůh, ten mocný dárce
všeho dobra a vší krásy,
za odměnu otevře Ti
nevyprahlé zdroje spásy.
95
Kéž Ti každé zrnko dobra,
jež Tvá ruka v půdu vsadí,
vyspěje v kmen plodonosný
a Ti všecko vynahradí;
Abysabys na plody své práce
s rozkoší se jednou díval
a v stínu jich letorostí
stařec – sladce odpočíval.
48.
Tré blahých přání ozývá se
Tré blahých přání ozývá se
v mém mladém srdci den co den;
dnes slavnostní však berou na se
slov podobu a chtějí ven.
96
Buď zdráva! sluje první přání,
jež uschováno pro Tě mám,
a které do modlitby ranní
i do večerní odívám.
Buď šťastna! sluje druhé přání,
jež za prvním jde vesele,
jak upřímný když na potkání
provází přítel přítele.
A dlouho žij! je přání třetí;
a to-li Pánbůh vyplní,
nás ze všech toho světa dětí
nejšťastnějšími učiní.
97
49.
Jako dnes v Tvých jmenin době
Jako dnes v Tvých jmenin době
toneš u veselí,
tak nech ve blahosti Tobě
plyne život celý.
Po duševní práci denní
v milých přátel kruhu
sladčejší je zotavení
a jde lépe k duhu.
V ruce tedy péro, číšičíši,
při pracích a hodech
chutě stoupej k blaha výši
po života schodech!
98
50.
S růží.
Tato růže libědchnoucí,
již Ti podáváme,
obrazem buď lásky vroucí,
jakou k Tobě máme.
Lásky, jížto srdce mladá
ve prsou nám tlukou,
za vše dobré, co nám spadá
ze Tvých štědrých rukou.
A shledáš-li na nás skvrny,
budiž shovívava;
máť i tato růže trny,
a přec není drava.
99
My všech skvrn se vystříháme,
bychom byly čisty,
jak té růže, co zde máme,
lupeny a listy.
51.
Jak hosti milenému
Jak hosti milenému
spěcháme rádi vstříc,
a sejdouce se jemu
líbáme drahou líc:
tak jmenin Tvých libostný den
z nás každý vítá potěšen.
Tu všechen pocit zdá se
být lásky nadšení,
a každá myšlénka se
v modlitbu promění;
100
a modlitbu tu za Tebe
zanáší láska do nebe.
Tam andělíček boží
ji vezme v ochranu,
a Pánubohu složí
na stupně u trůnu;
ten v dobrotě své nejvyšší
modlitbu naši vyslyší.
On zdar dá tělu Tvému,
a mysli jasný hled,
a k žití líbeznému
dá dlouhou řadu let;
pak budem všichni blaženi:
Ty, drahá, s námi, s Tebou my.
101
52.
Netřeba jen jaro chválit –
Netřeba jen jaro chválit –
jeho květ a vánky;
vždyť pak má i zimní doba
svoje radovánky.
Milo bývá v teplé jizbě
při zpěvu a táčkách;
milo venku při honitbě
nebo na klouzačkách.
Na svatého Mikoláše
a v den Jesulátka
mnohá se nám dostávají
překvapení sladká.
Pro nás však ta zimní doba
jiné kouzlo tají,
že v ten čas i jmenoviny
Tvoje připadají. –
102
Lahodně dnes v pokojíku
teplo dýše z kamen;
nám však lahodnější plane
v srdci lásky plamen.
A ta láska přeje Tobě,
bys i v pozdním věku
zasloužených nepostrádal
uznání a děků.
By, jak zima vnad nabývá
z podjeseně plodné:
tak Ti ze Tvých činů vzešlo
stáří úctyhodné;
A když jako padlým sněhem
zbělají Tvé vlasy,
srdce mladé, mysl čilou
Ty měl po vše časy.
103
53.
Věz, že každý okamžik
Věz, že každý okamžik
blaženým mě děckem činí,
kde Ti mohu vroucí dík
vzdávat za Tvá dobrodiní.
Dnešní den však zasvětím
Tobě, matinko má, celý,
dvakrát šťasten, že jej smím
s Tebou trávit u veselí.
Šťasten, že v Tvých jmenin ples
mohu sáhnout v srdce sklady,
bych ztad vroucích povynes’
blahopřání dlouhé řady. –
Však to není potřebí;
povím jen, jak šťasten budu,
jestli Pánbůh na nebi
uchrání Tě všeho trudu;
104
Jestliže Tě zakreje
všemocným své lásky štítem,
a Tvůj život okřeje
rozkoší a blahobytem.
Já pak, věř, že položím
veškeru svou píli v sázku,
abych si chováním svým
zachoval Tvou celou lásku.
A má všecka námaha
bude nejlíp odměněna,
Ty-li, máti předrahá,
se mnou budeš spokojena.
105
54.
S dárkem.
Chtěje dnes Ti díky vzdáti
za Tvou lásku, předrahý,
a Ti spolu k svátku přáti,
nemám slov ni odvahy. –
Je to s přáním jako s květem,
jenž se teprv ocení,
až dospívajícím letem
v ovoce se promění.
Proto nemají mé rety
plýtvat pěkných slibů květy;
chci se spíše jednou činem
prokázati vděčným synem.
Dnes pak račiž za vděk vzíti,
čím Tě hodlám pouctiti. –
106
Pomni, že to jest jen zatím;
neb až k letům dospěji,
že Ti lásku jinak splatím,
věřím v sladké naději.
55.
Jak když se jaro obnoví
Jak když se jaro obnoví
a květem zdobí stromoví,
hned ptáčkové se, každý k svému,
přihlásí stromu hostinnému,
a v jeho vonném přístřeší
milostnou písní zapleší:
tak my po dlouhém zase roce
Tvých jmenin nadšeni jsme plesem,
a v ostýchavé, zpěvné sloce
Ti vroucích přání výlev nesem.
Myšlénky, jež nám v hlavě hrají,
Tebou se nejradš zabývají,
107
a city, jež nám v srdci vrou,
nejraděj tíhnou za Tebou.
Kéž jenom Pánbůh nám všem vděk
Ti ku zdraví dá dlouhý věk!
Dokud nám štěstí pokyne,
v Tvé zírat oko milojasné,
ten oheň lásky dětinné
nám v srdcích nikdy nepohasne.
56.
(S vyšívanou prací.)
K vroucímu, jež dneska činím, přání
přijmi dárkem toto vyšívání.
Není kytice to z květin pravých,
jak nám zahradník ji umně snová,
nebo jak ji v barvách milohravých
zná vykouzlit ruka malířova.
108
Přec pak nepatrnou jehlicí
sdělala jsem zvláštní kytici.
V růže ty jsem tolik lásky všila,
kolik jsem kdy pro Tě pocítila;
lilje skví se barvou nevinnosti,
jakou mladé moje srdce hostí;
a v pomněnky jasném blankytu
shledáš upřímnosť mou ukrytu;
v listech pak, jež se zde zelenají,
mladé moje naděje se tají;
a Tvůj všecko, co zde skryto leží,
cit mateřský okem lásky střeží. –
Kéž Ti za to po veškera léta
na vezdejším luhu blaho zkvétá.
A když svadne kořen Tvého žití,
z květů rajských, ježto nehynou,
račiž Bůh Tvé skráně ověnčiti
blaženosti věčné korunou.
109
57.
Tvůj život podoben buď knize,
Tvůj život podoben buď knize,
v níž zlatým písmem každý list
by líčil Tvoje štěstí ryzé
a vábil nás v té knize číst.
On podoben buď jarní době,
jíž květorouché, zpěvné dni
nemají být jen ku ozdobě,
brž znakem příštích hojných žní.
On podoben buď letní noci,
již krášlí tiché luny svit,
a v srdce naše jemnou mocí
blahostný vlévá mír a klid.
Buď podoben jarému toku,
jenž zvlaživ mnohý luh a lán,
při posledním z té země kroku
se klidně hrouží v oceán.
110
58.
Srdce Tvých, matinko, dětí
Srdce Tvých, matinko, dětí
dnes se ladí ku plesům;
zároveň pak za Tě letí
modlitbička k nebesům.
Tolikerým lásky Tvojí
oblaženi důkazem,
jakým máme vděčnosť svoji
projevit Ti výrazem?
Jsme-li veseli a zdrávi,
Ty se s námi veselíš;
a když z nás kdo ochuraví,
ve dne, v noci při něm dlíš.
Ty jsi jako andělíček,
jenž nad námi strážně bdí,
jenž nám v noci sladký sníček,
ve dne rozkoš přivodí. –
111
Ó tak žití Tvého říčka
plyň vždy jasně, vesele;
Tě pak samu – andělíčka –
chraňtež druzí andělé!
59.
S dárkem.
Jak na nebi luna jemně září,
a kolem ní zlaté hvězdičky,
tak, matinko, tady Ty vlídnou tváří
pohlížíš na nás, své dětičky.
My víme, čím Tobě jsme povinnováni,
a dáme, co může náš útlý věk:
tož na rtech prostičká slova a přání,
a v rukou dětinný dáreček.
112
I přejeme Tobě, by Pánbůh s nebe,
jenž milostí řídí vezdejší svět,
zdravím i štěstím obdařil Tebe,
a rozmnožil hojně řadu Tvých let.
Pak přijmi ten prostičký dárek k svátku,
a pomni, jej laskavě oceníc,
až dojdeme let a dojdeme statků,
že dáme cos lepšího a dáme i víc.
60.
(Se sklenicí.)
Přijmi ku dnešnímu svátku
tuto sklenou nádobu;
je to dárek na památku
pro Tvou drahou osobu.
113
Nemá dar ten velké ceny,
přednosti však nejedny;
jestiť čistě uhlazený
a jak křišťál průhledný.
Ano sklénka, jakož na ní
můj spočívá nyní hled,
případná mi slova přání
v neobvyklý klade ret:
Jak sklo její, tak Ty tváří
jasných vždy a hladkých buď;
ani nyní, ani v stáří
nic Tvou mysl nezarmuť.
Průhleden i v ní vždy bývej
perlícího vína mok;
Ty pak, drahý otče, pívej
z nádoby té mnohý rok.
114
A kdy budeš pít z té sklénky,
nechať každou krůpějí
Tvoje údy i myšlénky
do svěžesti okřejí.
Nádoba ta každé bývej
družka milé zábavy;
a kdy budeš pít, tož pívej
nám i sobě na zdraví.
61.
V tento vzácný, svatý den,
V tento vzácný, svatý den,
jejž já k nejmilejším pojím,
citem sladkým opojen,
před Tebou zde, máti, stojím,
115
bych Ti za Tvou lásku mnohou
nejprv vřelé díky vzdal,
a pak, pokud slova mohou,
Tobě k svátku štěstí přál:
Štěstí tvář měj jakoukoli;
buď v podobě anděla
slétni k námnám, a co Tě bolí,
sejmi s duše i s těla;
neb se zjev co světice,
jež své jméno Tobě dala:
neb co rajská dennice,
by Tvůj život zjasňovala.
Chráněná tak, dlouho blaze
po života kráčej dráze;
pak i my na pouti zdejší
budem dítky nejšťastnější.
116
62.
Nehodlám Tobě, otče, přáti,
Nehodlám Tobě, otče, přáti,
bys velikého nabyl jmění;
jež asi dneska něco platí,
však zítra snad už ničím není.
Nehodlám vznášet zbožných přání
k mocnému dárci na nebesku,
by, po čem leckdo se tu shání,
Ti poskyt’ hodnosti a lesku.
Nežádám také za pohodlí,
jež v nectné prázdni sobě hoví;
zač duše má se pro Tě modlí,
to kratičkými vyřknu slovy:
Dej dlouhý věk Ti dobré nebe;
dej zdravé tělo, mysl čilou,
bys dlouho bavil nás i sebe
nejednou prací ušlechtilou.
117
Dej Tobě vše, co smrtelníku
můž’ k zdaru být a ku ozdobě;
dej Tobě dojít čestných díků
a uznalosti v každé době.
Až svých pak dnů vyprázdníš číši,
a dojdeš cíle pouti zdejší:
pak v jasné ideálů říši
měj život nový – blaženější.
63.
Když na Tě zřím, jak buď své skláníš tělo,
Když na Tě zřím, jak buď své skláníš tělo,
neb ruce zvedáš ku práci a dílu;
jak dere pot se v skráně Tvé a čelo,
a jak Ti často napnout um i sílu;
jak musíš, chceš-li políbit mě v ret,
buď zvednout mě, neb níž se uklánět:
118
tu z plné duše přeju si, bych spíše
té, jako Ty máš, dospěl těla výše;
tu přeju si rychlejší míti zrůst,
bych dosíci moh’ sám Tvých sladkých úst;
a přeju si mít aspoň tolik sil,
bych trudu Ti a práce polehčil. –
Měj strpení: jen ještě ňáký rok,
pak postavím se Tobě k boku bok;
pak nebudeš mě zvedat k políbení;
já Tebe sám dovedu celovat;
pak nebudeš se shýbat k práci denní,
já sám za Tebe budu pracovat.
Pak žít Ti bude blahém ve pokoji,
a ruce Tvé, což poslední mé přání,
nebudou strádat při lopotném znoji,
brž pnout se k objetí a ku žehnání.
119
64.
V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí
V ten dnešní den, kde zevšad přicházejí
k nám známí, příbuzní a přátelé,
a ku jmeninám Tobě štěstí přejí,
že zříti jest jen tváře veselé,
k svornému tomu, drahý otče, plesu
i já své nepatrné přání nesu.
A co Ti přeju? – Milostenky Hóry
co nejdražšího v lůně chovají,
nech Tobě, otče, od raničké zory
až do večera pozdna skytají.
A když noc tmavá Tvých se dotkne víček,
v svůj čarokraj nech uvodí Tě sníček.
A na jaře, když v krásu plnovnadnou
a v plesné roucho svět se odívá;
120
když pole, luka, sady, lesy mladnou,
a zpěvem ptactva vzduch se ozývá:
nech v tomto divotvorném krásot reji
i Tvoje smysly k mladu pookřejí.
A v letním vedru nech Tě háj svým stínem
a pramen libým tokem schlazuje;
nech jeseň sladkým ovocem a vínem
Tvá sprahlá ústa mile svlažuje.
Z těch, drahý otče, ve přírodě léků
nabývej síly v pokročilém věku.
I zimní čas, když venku led a sněhy,
milé Ti schystej doma večery,
kde v kamnech chřestí rudé ohňů šlehy,
a v jizbě vládnou pohádky a hry.
V tom domácnosti kruhu libém, prostém
vždy nejmilejším členem buď a hostem.
121
Hle časův rozměr, jak na zemi této,
i v věku člověčím zří duše má;
Tvůj minul máj; Tvé teď je právě léto;
i přijde jeseň, přijde zima Tvá;
kéž Všemouhoucí po vše doby stáří
Tě zdravou myslí, zdravým tělem daří!
122
KU JMENINÁM
PŘÍBUZNÝCH A PŘÁTEL.
[123]
1.
Sestra bratrovi.
(S dortem.)
K Tvým, bratříčku, jmeninám
tento dort a přání mám:
Budiž Tvůj den každinký
pěkný tak a sladinký.
2.
Bratr bratrovi.
(S peněženkou.)
Přijmi toto portmoné,
ač v něm mnoho není;
pomysli však, že to mé
celé jesti jmění.
[125]
Kdybych měl, tož dal bych více;
vůle – té mám na tisíce. –
Má však ještě větší cenu
poklad jiný, a ten zní:
zdrávu být a spokojenu
do hodinky poslední.
Dejž Bůh, aby poklad ten
vždy Ti zůstal nerušen.
3.
(S hůlkou.)
Když jsi po nemoci vstal,
slabé byly údy Tvoje;
sotva že ses dobelhal
z pokojíka do pokoje.
126
Teď jsi opět zdráv a čil;
vykračuješ pevně, hbitě;
ó kéž bys tak vezdy byl,
nemoci víc nepocítě.
Kéž by jará vždycky krev
probíhala Tvoje žíly,
a Tvé – na milý nám zjev –
mohutněly hojně síly!
Chtěl jsem zprva hůl Ti dát,
aby Tvoje slabé tělo,
až si budeš chůze přát,
oč se podepříti mělo.
Že pak nyní všecka tíž,
všecka nemoc s Tebe spadla,
netřeba Ti více již
takového podpěradla.
127
Přec Ti nesu dárek ten,
jevě jinak svoji lásku,
abys měl, když půjdeš ven,
aspoň hůlku na procházku.
4.
(Se sáčkem.)
V prostý šat svá přání kladu:
nejprv zdráv buď na těle,
a pak, jakož sluší mladu,
v svět pohlížej vesele.
Podrž chuť vždy do učení;
a v odměnu za práci
měj vždy na svém vysvědčení
první číslo v lokaci.
128
Od žákův i učitelů
budiž stejně milován;
a co živ, buď prázden želů,
a všech strastí uchován. –
Pak zde něco na památku:
je to ovšem maličkosť;
kdybych měl, věř, že bych k svátku
nejvzácnější dal Ti skvost.
Však Ty víš, že jsem chudáček;
proto vezmeš málem vděk:
přináším Ti nový sáček
a v něm malý přídavek.
129
5.
Buď, bratře, zdráv, jak ryba v říčné vodě;
Buď, bratře, zdráv, jak ryba v říčné vodě;
a vesel buď, jak ptáče na svobodě;
a sílu měj, jak dubový kmen v lese,
jímž ani náraz vichru nezatřese.
Co do pilnosti, podobej se včele,
a pro vše srdce mívej ohněm vřelé.
Též bohatství Ti přeju Kroesusovo;
však k tomu dovol jedno moudré slovo:
Buď spokojen, jak Diogenes, málem;
pak dojdeš stáří, jako Methusalem.
6.
Když přijde čas, tu blahé símě
Když přijde čas, tu blahé símě
vrháme v kyprý země klín;
a do budoucna zbožně zříme,
kdy v plod je vzkřísí Hospodin.
130
Však nejennejen, co jest k pojedení –
i mnohý kvítek v půdu set,
by nepoutal nás chléb jen denní,
brž také jímal krásy hled.
I my dnes kladem zrnka přání
v rozkošný Tvojich jmenin ples,
a za jich zdar a požehnání
modlitbu šleme do nebes.
A nepřejem Ti pouze zdraví
a blahobyt a dlouhý věk;
brž i co krášlí jej a baví,
a co mu skytá lesk a vděk.
A tak se utěšeně zmáhej;
Tvé tělo zdrávo buď i duch;
a k obému Ti dopomáhej
vševládnoucí a dobrý Bůh!
131
7.
Tys božské hudby milovníkem
Tys božské hudby milovníkem
a v říši tónů milým hostem;
a hudbou jiným rozkoš plodit
k Tvým nejpřednějším patří ctnostem.
Jak často za večerní doby
po denním ducha namáhání
si zasedáme kolem Tebe,
naslouchajíce Tvému hrání.
Ty cizorodých mistrů plody
otvíráš nadšenému sluchu;
neb odhaluješ vzácné krásy
domácích našich veleduchů.
Ty v čarozvuků tajnou dílnu
pokoušíš kroky ostýchavé,
a ztad nám nosíš na zábavu
Terpsichořiny rytmy hravé. –
132
Ó tak Tě nikdy neopouštěj
velebný dar té božské umy,
a jejím kouzlem dále stišuj
i své i druhův tesk a dumy.
Tvůj život celý podobej se
až do posledních srdce tluků
– jak se Ti v ideálech zračí –
nejdojemnější shodě zvuků.
8.
Sestře.
Nech Ti nebes andílkové
v cesty stelou růží květ,
by se Ti vždy v purpurové
kráse jevil tento svět.
133
Kdyby však se na Tvé chůzi
vyskytlo kdes bodláčí,
nech je andílkové druzí
vyplejí a odvláčí.
9.
Dej, sestřičko, Ti Pánbůh zdraví,
Dej, sestřičko, Ti Pánbůh zdraví,
a v líce vdechni růží květ;
dej pohled Tobě usmívavý
a zvuky sladké polož v ret.
To nevinných buď kouzlem vděků,
a věnem mladistvého věku,
bys žila zbožně, vesele,
jak na nebesích andělé.
134
10.
Vesna Tebe obletuj,
Vesna Tebe obletuj,
jako libý obraz Tvůj;
kudy kráčíš, nech stele
ku nohám Ti kvítí,
a nech slunko vesele
nad hlavou Ti svítí;
a potůček podle cesty,
a slavíček v údolí
nech Ti líbeznými zvěsty
o Tvém mládí šveholí.
Tak Tě vesna obletuj,
jako libý obraz Tvůj!
135
11.
(S růžovým trsem ve květníku.)
Jakož jsi květin milovnice,
jsouc sama ještě květinou,
tak růžené vždy mívej líce
a mysl zdravou, dětinnou.
Zde růži Tobě k svátku nesem;
ji k druhým postav květinám;
jak ona sladkým vůně hlesem,
tak milou duší mluv Ty k nám.
Buď upřímnou nám vezdy sestrou,
jak my Ti bratry zůstanem;
a Pánbůh Tobě květem pestrou
a blahem ktvoucí uprav zem!
136
12.
Co od kolébky do skonání
Co od kolébky do skonání
nám oslazuje zemskou pouť,
račiž Ti Pánbůh štědrou dlaní
na této pouti poskytnouť.
Kam pozříš, nech Ti všude štěstí
své milé skytá obrazy;
co uslyšíš, nech vše Ti věstí
blahostné losův odkazy.
Ne ku slzám, brž k usmívání
Tvůj otvírej se vlídný hled;
a ku radosti, ne ku lkání
Tvůj naladěn buď vezdy ret.
Co příroda v svém čarokruhu
podivných skvostů má a zdob,
nech vše Ti k rozkoši a duhu
do nejpozdnějších slouží dob.
137
13.
Dědouškovi.
Tvého vnoučka první přání
jest jen plaché štěbetání;
proto zatím vezmi vděk
pacičku a polibek.
14.
Jak bylo krásné Tvoje mládí,
Jak bylo krásné Tvoje mládí,
tak blažené Tvé stáří buď;
Bůh dej ti dlouhé letořadí,
a Tebe ničím nezarmuť.
On vezmiž pod své lásky křídlo
celičký drahý život Tvůj;
a krášle tvoje zemské bydlo
Ti cestu k nebi upravuj.
138
15.
Přicházím Ti k svátku přát;
Přicházím Ti k svátku přát;
tatínek mi přání dal,
zrovna jak, prý, když byl mlád,
také jednou Tobě přál.
K tomu, co zde napsáno,
mnou jen tolik přidáno:
Bys tu, prost vší zemské zloby,
ještě žil tak dlouhý věk,
jaký ušel od té doby,
co Ti tak přál tatínek.
16.
Můj dědoušku rozmilý,
Můj dědoušku rozmilý,
pohleď, jak jsme veseli.
Vlásky Tvé jsou prosivělé,
ale srdce mladé, vřelé.
139
První učí nás Tě ctíti,
druhé k Tobě lásku míti.
A my rádi tak činíme,
neb Tě milujem a ctíme.
Ó kéž Bůh Tvé krásné stáří
radostí a blahem daří,
a Ti ještě hojně let
s námi dá zde pobydlet!
17.
Co se v mé ozývá duši,
Co se v mé ozývá duši,
co mi vnitřní praví hlas,
to, dědoušku, nepřehluší
ani místo, ani čas.
Tys mi po otci a matce
nejmilejším přítelem;
Tys můj dobroděj a rádce
první světě na celém.
140
Za to přijmi svého vnuka
neskonalý vroucí děk;
za to též Ti boží ruka
slastmi dař Tvůj pozdní věk.
18.
Babičce.
Kdykoliv Tě navštívíme,
že vždy něco kápne, víme.
Jednou je to z plné schrány
něco jablek, hruštiček;
jindy máslem pomazaný
nebo medem chlebíček.
Někdy sladké drobotinky,
marcipán neb cukrovinky;
a nemáš-li jiných dárků,
dáš nám aspoň po krejcárku.
141
Za to nech svou vděčnou vnučku
líbati Tvou štědrou ručku.
A pak, milá babičko,
přijmi naše přáníčko:
Bůh Ti přej dlouhého věku
mezi námi vnoučaty,
dej Ti život plný vděků
a radostmi bohatý;
a až smrť Ti zamkne víčka,
vem Tě Pánbůh do nebíčka.
19.
Ač se na Tvé čelo klade
Ač se na Tvé čelo klade
nejedna již vráska,
zůstalo Tvé srdce mladé
a nás stejně láská.
142
Proto my Tě též kocháme
jako matku vlastní,
a jsme, že Tě zdrávu máme,
neskonale šťastni.
Když Tvá hlava stříbroleská
nad námi se kloní,
je jak jabloň květem hezká,
a my – pod jabloní.
A ty zvuky miloznámé
z Tvých kdy vanou rtíčků,
zdá se nám, že posloucháme
tklivou modlitbičku.
A Tvé ruce – ty buď pnou se
k dárkův rozdávání,
aneb usmívavě strou se
vnoučat ku žehnání. –
143
Dejž, ó Pane na nebesku,
by ta drahá hlava
dlouho v onom stříbra lesku
zůstala nám zdráva.
A ty rety, plné lásky,
jak nám posud zněly,
dej, by nám své milé zkázky
dlouho vyprávěly.
A ty ruce bez únavy,
třeba by už vadly,
dej, by na naše se hlavy
ještě dlouho kladly!
144
20.
Strýci.
Tys mi často ve kornoutku
přines’ něco na pochoutku;
za to dnes Ti děkuju
a vše dobré vinšuju;
zvláště, by jak cukrlátka
Tvou mi rukou štědřená
byla každá stejně sladka
Tvého žití hodina;
a co mandlí dohromady
kornoutky ty čítaly,
tolik let by Tobě tady
žít nebesa dopřály.
145
21.
Od zadu i z předu
Od zadu i z předu
znám již abecedu;
také umím z prosta
počítati do sta.
A dle toho, co teď vím,
modlitbu si pořídím:
Splniž Pánbůh Tvoje přání
od a b až do zety,
a k blahému požívání
dej Ti život stoletý.
22.
Za veškerá dobrodiní,
Za veškerá dobrodiní,
jimiž jsi mě obsypal,
dovol, drahý strýčku, nyní,
bych Ti vřelé díky vzdal.
146
Pánbůh milovlídnou tváří
vše Ti za mne hojně splať,
a Tvé krásné, tiché stáří
všemi slastmi obohať;
po zdejší pak blahé pouti
rač Tě do nebe přijmouti!
23.
K trojímu svátku.
Tré vzácných jmenin jedním dnem
slavíte v kruhu rodinném,
tož veselte se vespolek:
a nejen dnes, brž celý věk
– tak vroucí naše přání zní –
zůstaňte zdrávi, blaženi!
147
24.
Nechať je to vláha rosy
Nechať je to vláha rosy
aneb slunka plání,
jen když z obého Ti vzejde
boží požehnání.
Nechať větry od severu
aneb z jihu vanou,
jen když jejich dechy dají
sklizeň požehnanou.
Buď si jaro, léto, jeseň
aneb doba zimy,
jen když Tobě zavděčí se
každé dary svými. –
Pak nech klidně mysl Tvoje
stáří očekává,
jenom když Tvé tělo bude
a Tvá mysl zdráva.
148
Pak nech zbělají Tvé vlasy
stříbrem, jen když za to
bude ve Tvém srdci láska
a v Tvé ruce – zlato.
25.
Nevděk byl by, neuznávat,
Nevděk byl by, neuznávat,
čím jsem Tobě povinen;
ano Tobě díky vzdávat
na mne sluší každý den.
Dnes pak mimo díků vzdání
mnoho bych Ti říci chtěl;
dovol tudíž, abych v přání
Tobě aspoň něco děl.
149
Cokoliv mi Tebou sděno –
všecko dobré prošlých dob
buď Ti Bohem nahrazeno,
drahý stryčku, stonásob.
Každé sladké okamžení,
jakés mi kdy způsobil,
nech se odplatou Ti změní
v tisícero blahých chvil.
Ten pak, jenž Tvých ve životě
cest ostříhá nebes Pán,
nech konečně schystá pro Tě
ve svém ráji věčný stan.
150
26.
(S kyticí.)
Radostí a láskou jati
přicházíme dnesky k Vám,
děčit Vám a blaho přáti
k drahocenným jmeninám.
Jako zde to pestré kvítí
v kytici se sličnou městí,
tak Vašemu živobytí
pestrobarvé zkvítej štěstí.
A jak ona kytka páskou
obvita zde růženou,
nech i život Váš se láskou
upevňuje blaženou.
151
Z lupenů pak, co v té prosté
kytici má každý květ,
nech Vám tolikero vzroste
utěšených, krásných let.
27.
Ne proto, že tak zvykem jesť,
Ne proto, že tak zvykem jesť,
na dobrodincův jmenoviny
jim blahopřát a vzdávať česť,
neb jinými je slavit činy:
Mne spíše, abych pravdu řek’,
vděčnosť a láska jemně nutí,
bych vyslovil Ti samoděk
blahostná svého srdce hnutí.
152
Ó šťasten buď! A každý den
přinášej Ti radosti nové;
a ulehneš-li zkormoucen,
nech potěší Tě libí snové.
A každičký Tvé lásky čin
se zúroč Tobě steronásob,
jak země, co jí dáme v klín,
nám štědře splácí ze svých zásob.
Tys jako deště krůpěje,
a jako slunka paprsk zlatý;
ač obé lidem prospěje,
obé to činí bez odplaty.
Ó šťasten buď tím vědomím,
že, ač zde časem všecko mine,
cos učinil dobrého svým,
to z paměti jich nevyhyne.
153
28.
Učiteli.
Za trpělivosť a snahu,
jakou s námi denně máte,
když nám k budoucímu blahu
um a srdce vzděláváte,
nesu dluh Vám vroucích díků;
a pak, ctěný dobroději,
jménem žáků vrstevníků
Vám vše dobré k svátku přeji.
To pak vrchol našich přání,
abyste rok po roce
pěknější svých namáhání
vídal květ i ovoce.
Veškeru pak Vaši práci
nech Vám nebe hojně splácí!
154
29.
Dovolte mi v tuto chvíli,
Dovolte mi v tuto chvíli,
bych Vám za lásku a píli,
jíž jste dosud o mne dbal,
úctu svou a díky vzdal.
Přijměte pak i mé přání,
jakž jste toho hoden zcela,
aby Vaše namáhání
všecka zdar i úspěch měla.
Zajisté, co mne se týče,
rád chci uměním a ctností,
ve obou se stejně cviče,
přispět Vaší ku radosti,
byste se mnou den co den
mohl býti spokojen.
155
30.
Mezi studenty.
Zdraví pevné, mysl klidnou,
a všech potřeb zásobu,
k tomu upřímnou a vlídnou
přítelínka osobu –
ku šťastnému živobytí
netřeba snad více míti.
V paláci i domě prostém,
kde jsou ony stálým hostem,
pravé štěstí má svůj stan,
a ten buď i Tobě přán.
156
31.
Mezi dopisy a visitkami,
Mezi dopisy a visitkami,
jimiž pokryt je Tvůj stolek psací,
a v nichž přátelé a dobří známí
Tobě skládají dnes gratulaci,
dovol, aby našlo o Tvém svátku
místečko též několik mých řádků.
Šťastný hochu! jemuž božské Musy
po bok stojí při vší ducha práci,
tak že nevíš, co je pocit hrůzy
před zkouškou a před klassifikací.
Přeju Ti, by zůstalo tak dále
v soukromí i ve zkušebním sále.
Až pak školskému dáš prachu „vale“,
hledaje si čestný chléb a štaci,
157
přeju Ti, bys došel služby stálé
bez bojův a dlouhých supplikací.
Toť zajisté skrovničké je přání
po tak dlouhém ducha namáhání.
O ostatním nechci plýtvat slovy,
přestávaje na té deklaraci;
přijdeť čas, kde budu přát Ti znovy
s onačejší bohdá variací.
Zatím přeju Ti, by jako posud
svojí přízní dál Tě blažil osud.
32.
Že Řím a Řecko v úctě máme,
Že Řím a Řecko v úctě máme,
i bohy jich a bohyně,
a že jich moc i vládu známe,
dnes k nim se s prosbou utíkáme
v olympské jejich svatyně:
158
Takž Tobě Hygieia skytej
ze zlaté číše zdravotu;
Pomóna v sady své Tě vítej,
a Flóra nejkrásnější splítej
květence Tvému životu.
Svěžestný pramen Arethúsy
okřání Tvojim údům přej;
Minervin duch a cudnosť Músy,
ne hlas a chvála vrtké luzy
Tě k činům zdárným pobádej.
V Tvůj krok Fortúna sypej kvítí,
vždy vlídnou Tobě jevíc tvář;
a abys za svého zde bytí
moh’ bez trudu a nouze žíti,
svou pomocí Tě Pluto dař.
159
Až Atropou pak konec vzchodí
vezdejším Tvého žití dnům,
nech na kolíbavé Tě lodi
převozník Charon doprovodí
v kruh přátel Tvých v Elysium.
E: dp + až; 2002
160