HRABĚTI KARLU BUQUOY DE LONGUEVALE

Eduard Albert

Váš, hrabě Bukvo z Longuevalu, když jedete kol Rožmberku, se komoň v pyšném houpá cvalu a podkovy mu zvoní v štěrku. Kol luka jsou jak pláčem vlahá, vzdech táhne smrkovými lesy; jak stařec, jenž si k srdci sahá, dub leckde starý oddechne si. Francouzská krvi! Když se rvete pro naši čest a slávu synů, tu duby vaše dvoustoleté hned pyšně hledí na mýtinu. A jako správce stříbrovlasý a prostomilá jeho žena vás vítají a blaho hlásí – hrad starý i věž obemšená. Kol ve smrčinách kormutlivý sbor sosen odtuší si v žalu a hle! od Rožmberka sivý obláček letí k Longuevalu.

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

128. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stará viola. (Antonín Sova)
  2. U HÁLKOVA POMNÍKU. (Antonín Klášterský)
  3. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  4. Poesie. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MODERNÍMU PARIOVI. (Antonín Macek)
  6. NA ZNÁMÝCH MÍSTECH (Božena Benešová)
  7. Ó tóny, tóny, tajuplně květy, (Fanda Šimková-Uzlová)
  8. XXIV. Stříbrné lesa praménky – (Vítězslav Hálek)
  9. NA STARÝ KLEN (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Po stezkách srázných, skalnatých, (Josef Holý)