Českému jihu.

Jaroslav Vrchlický

Českému jihu. (Památce O. Mokrého.)
Kolikrát jsem na tvé půdě v zadumání dlel, vždy jsem cítil v každé hrudě velký dědů žel. Ten se nese jako kletba smutkem tvojich lad, otrávena jím je setba, lehá do poupat. Českých bratří tichý smutek jde za stopou mou, ohlas srdce ryvných půtek duní dějin tmou. Co tu stálo, kam jen hnu se, velkých kolébek! Trocnovane, Petře, Huse! Hvězdy v příští věk! Bohatýři velkých půtek, kéž váš zmoh’ by stín, nekonečný český smutek změnit v český čin! 104