Soucit.

Jaroslav Vrchlický

Soucit.
Děl Satan Kristu v chvíli pokušení: „Ten boží svět se v jeden hřbitov mění, krev tryská z ran a teče na bojišti, kam pohlédnu, v očích se slzy blyští, smrt řádí berouc otce, bratry, matky, rve vichr koráby a trhá chatky, rve oheň, kdy chce, dílo lidské ruky, zem chvěje se... Kdo vypočte vše muky, jimž v plen dán člověk s obrovskou svou prací? On staví stále a kdos stále kácí, on žíti chce a kdos jej v taji rdousí, tam jed se slívá, tam se dýka brousí, tam z bezdna záhubné se valí páry. Má člověk z všeho nemoc, zhoubu, zmary, víc Bůh mu nedal.“ – Zvedna vlídné zraky, děl Kristus tiše: Soucit dal mu taky! 158